Report z WGT 2008 - neděle 11.5.

Opět se vracíme do německého lipska na festival Wave Gotik Treffen očima dvou redaktorů...









Neděle 11.5.
Sepsal: Pavel Zelinka


Zatímco loňská neděle přivítala stanaře na WGT mírným deštíkem, letošní rok pokračoval v neztenčeném přísunu slunečních paprsků, které znemožňovaly intenzivnější aktivity během celého regeneračního dopoledne. Dopolední probuzení přišlo s přídělem ledové vody z mobilní sprchy, studený oběd před stanem a pak dobití baterek v press centru. Než se člověk rozkoukal, bylo odpoledne a nejvyšší čas vyrazit za trochu potemnělé kultury.

Mé kroky poprvé během dvou let mířily do jediné open air arény Parkbühne za Švédy Menticide ( http://www.myspace.com/menticide), kteří mě zaujali ukázkami na svém MySpace profilu. Teprve dva roky fungující projekt jasně čerpá ze zlaté éry EBM hudby přelomu 80. a 90. let a v tomto duchu tvoří své vlastní kompozice. Jasně inspirované (Nitzer Ebb, Mentallo & The Fixer, Velvet Acid Christ, Leather Strip a další), přesto silné a v finálním vyznění nekompromisně diktující. A nic na tom nezměnil ani statický pódiový výraz klávesáka. Třešínka na dortu zajímavá předělávka Just One Fix od Ministry. Po Švédech byl čas na čaroděje ze země Oz Austina Morsleyho, který úspěšnou nálepku Empirion vyměnil za novinkou vonící Kloq(http://www.myspace.com/kloq). Sám se na festivalu nechal doprovodit živým basákem, Markem Jacksonem z VNV Nation na pady a zpěvákem Gregem C. Šťavnatý sound mezi usazenější tvrdší elektronikou a špinavějším tanečnem alá Dead In Vegas ci Renegade Soundwave pěkně plynul, sehraná čtverka dávala lekci z bezvadně odehraného elektronického setu (i když se Markovy pady 2x poroučely k zemi) a navíc během vystoupení zlepšoval náladu nečekaný číšník Ronan Harris (ano, zpěvák z VNV Nation), který nosil hráčům občerstvení na stříbrném, tedy papírovém podnosu.

Klikněte pro zvětšení
Kloq


Čas ale utíkal jako splašená kobyla a byl nejvyšší čas vyrazit do Kohlrabizirkus, kde už se postupně připravovala ke svému vystoupení řecká dvojka Marsheaux (http://www.myspace.com/marsheaux). Elektropop první poloviny 80. let byl tahákem Marianthi a Sophie z rodné Thessaloniki do Atén a sázka na kouzlo Yazoo, Japan a OMD vykouzlilo zpod jejich rukou vynikající desku Peek a Boo, která strčila podobně zaměřené Client či Ladytron do kapsy. Živé představení vysoké očekávání bohužel nepotvrdilo. Je poznat, že obě dívky nejsou zatím světovými pódii ošlehanými entertainerkami a velké pódium tuto skutečnost jen zdůraznilo. I tato skutečnost se promítla na faktu, že dívky nebyly v optimálním vokálním rozpoložení. Když k tomu navíc připočteme dvakrát totálně zhasnuté pódium během pěti minut vystoupení, máme na papíře obrázek katastrofy v přímém přenosu. Tak tomu naštěstí nebylo. Dívky prokázaly, že jejich písničky i přes tyto nedostatky neztrácí šmrnc a hitovou sílu a že na menším pódiu v klubu bude mít setkání s nimi jistě mnohem pozitivnější vyznění.

Krátké pozdravy druhému přenosovému vozu CZS, který se vydal na výzvědy do městské dominanty - krypty Völkerschlachtdenkmal a mé kroky znovu míří do centra, tentokrát do městského divadla (Schauspielhaus), které bude za chvíli hostit Marcuse Testoryho a jeho partu Chamber - L´Orchestre De Chambre Noir (http://www.myspace.com/chamberofficial). Hrozivou frontu táhnoucí se z budovy ven a až za roh se mi podařilo překonat díky kouzlu mého novinářského průkazu a už za chvíli nasávám bezprostřednost kapely, která ústy svého lídra baví diváky už při zvukové zkoušce za zataženou oponou! Svrchovaný komorní písničkář někde mezi Nickem Cavem, soundem Crash Test Dummies a symfonických Deine Lakaien si také není žádný přísně gotický představitel (viz fotky v galerii), přesto má černé publikum ihned na své straně. Pohotovost, jakási bezprostřední lehkost a instrumentální bravura (tak trochu opak Marsheaux) pak přináší silný hudební zážitek z kategorie "vyššího umění". A když na konec přijde nečekaný "národní poklad" Engel od Rammstein ve složení tři akustické kytary, dvoje housle, violoncello, kontrabas a bicí, celé divadlo je náhle na nohách a vydrží i během dalších dvou přídavků. Klobouk dolů! Jedeme po horské dráze.

Klikněte pro zvětšení
Chamber - L´Orchestre De Chambre Noir


Dnes poprvé ženu do Werk II., abych zde čelil industriálním erupcím španělského legendárního projektu Artura Lanzi Esplendor Geometrico (http://www.geometrikrecords.com/esplendor). Po jemných semisymfonických finesách jsem se brzy ztratil v zacyklených rezavých bludištích power industriálního původu, které ač by byly neúprosně paličaté (viz občasný Arturův animální řev), odschoolové, a vůbec ne označené nálepkou friendly, tak přenesly hravě na posluchače své pochroumané kouzlo. Navíc oproti gotickým zvyklostem do návštěvníků soukali díky zadní projekci jasné politicky protičínské signály. Nejen Autechre, Aphex Twin, ale celá nová illbient scéna a všechny kapely v duchu festivalu Dark Live Fest mají ve dvojici jasné vzory, které i po čtvrtstoletí fungování stojí na pódiu v plné síle a hrdě se rozhlíží okolo sebe.

Klikněte pro zvětšení
Esplendor Geometrico


Silnou neděli zakončovala naopak popůlnočním speciálem kapela nejstylovější Fields Of The Nephilim (http://www.myspace.com/fieldsofthenephilim). Trochu jsem se bál (po zkušenosti s vodu šlapajícími Sisters Of Mercy) co od Carla McCoye a spol. můžu čekat. Pánové v kloboucích a dlouhých pláštích, kteří měli v publiku vizuálně stovky svých přesných obrazů, to ale vzali za nejlepší konec. Na metalově nabroušený úkrok Zoon došlo jen ve dvou kouscích a spíš se vsadilo na vláčnější novinky z Mourning Sun nebo starých prověřených pecek konce 80. a začátku 90. let. Pomalá, maximálně střední tempa, dlouhé stopáže, intonačně suverénní vokál předáka a magická pavučina pomalu oplétající zhypnotizované osazenstvo Agra haly. Čas se zastavuje, brány do ledového království se pomalu otevírají. Pokud mám z vlastní zkušenosti jmenovat největšího tahouna klasického gothic rocku, jasně sahám pro kartičku s nápisem Fields Of The Nephilim! Na závěr ještě pár tanečků na afterpárty v retro elektronickém duchu (staré Kirlian Camera, Nitzer Ebb apod.) a pak hurá na kutě! Před námi je poslední den festivalu.




Neděle 11.5.
Sepsal: Ezechiel

Po probuzení, vystání fronty na ledové Toi Toi sprchy a lehké snídani jsme byli připraveni vyrazit na další výpravy. Tentokrát jsme se zařekli, že se i za cenu propásnutí Alvarez Peréz, Deathcamp Project, nebo Job Karmy podíváme i na další místa Lipska, abychom se ve městě lépe zorientovali. To zahrnovalo například výlet do stylového středověkého městečka s nepřebernou spoustou krámků a pódiem, na kterém se střídaly soubory vyluzující zvuky na tradiční dobové nástroje. Zde jsme natrefili i na staré známé australské duo Dandelion Wine, obohacené o další dámu obstarávající harmoniku, pady a doprovodné vokály. Poměrně klidný středověký set postupně gradoval, a nutno uznat, že tvorbě Naomi (zpěv, flétna, perkuse) a Nicholase (kytara, programming a hromada středověkých nástrojů) experimentální výlety do elektronických vod vyloženě sluší, a tak i v pět hodin odpoledne dokázali Dandelion Wine roztančit nejen přítomné děti, ale i některé rodiče.


Dandelion Wine - Muscle Memory (live na WGT 2008 by CZ Sanctuary)


Naše odpoledne však mělo pokračovat v poznávacím duchu, a tak jsme vyrazili na přesun do haly Kohlrabizirkus (velmi záhy překřtěné na "Cirkus Rabiho Kohla") za řeckým dámským duem Marsheaux. Slaďoučký electropopíkový set byl však nemilosrdně stíhán nejen výpadky elektřiny na celém systému, ale i občasnými intonačními botami, což u přímočarých melodických "tahů na branku" rozhodně nepotěší. Situaci do jisté míry zachraňovaly správně divné projekce, prokládané fotografiemi lidí z celého světa, kteří se pro kapelu zvěčnili s pytlíkem (pro tento účel přiloženým k poslední desce Peek-a-Boo) na hlavě.


Marsheaux - Dream of A Disco (live na WGT 2008 - by CZ Sanctuary)


Maratón za lipskými pamětihodnostmi však nekončí a tak se po Marsheaux vydáváme na orientační jízdu k monumentálnímu Památníku bitvy národů Völkerschlachtdenkmal, přezdívanému též "Krypta". A nutno zdůraznit, že slovo "monumentální" v tomto případě vůbec nepřehání. Téměř sto metrů vysoký kolos s ohromnými sochami rytířů a architekturou obsahující mimo jiné odkazy na Šalamounův chrám a Svobodné zednářství prostě vzbuzuje respekt. Když jsme se dostatečně pokochali působivým zevnějškem a vešli dovnitř, zahalila nás jako umrlcovo objetí vpravdě funebrální atmosféra, umocněná vysokánským stropem, silnými chladivými zdmi, nadživotními kamennými mytologickými bojovníky a černým smutečním věncem uprostřed jediné kruhovité místnosti. Kolem toho všeho posedávalo něco přes sto goths, kteří doslova viseli na každé notě umělce uprostřed. Tím nebyl nikdo jiný než Sieben, neboli Matt Howden, anglický zpěvák a houslista, který během svého alternativně/klasického setu v reálném čase smyčkuje jednotlivé zvukové stopy a vrství je na sebe. Koncert "hudby pro mrtvé děti" (jak nazval vystoupení Pez) vytvářel spolu s červeně nasvíceným prostorem Krypty a přirozeným echem neuvěřitelně podmanivou atmosféru podivného večírku v hrobce a zanechal ve mne nadlouho stopy jako jeden z nejsilnějších momentů WGT 2008. Rozhodně si Sieben nechci nechat ujít na letošní Castle Party, jen se bojím, jestli bude mít Howdenova hudba na open air stage takovou sílu jako ve skvělém prostoru Völkerschlachtdenkmal.

Klikněte pro zvětšení
Völkerschlachtdenkmal


Pro jeden den ale bylo těch nových míst až až, a proto se přesunujeme zpět na domácí půdu, do hlavní haly Agra, kde právě probíhá koncert stálice London After Midnight. Sean Brennan, frontman androgynního vzhledu a skvělého hlasu spolu se svou trojčlennou smečkou představil především songy ze své loňské gothic/alternativně rockové desky "Violent Acts of Beauty". A nutno přiznat, že to naživo pěkně šlapalo, i když chvilku trvalo, než se zvuk ustálil do výsledné (velmi příjemné) podoby. Ani London After Midnight nepodceňují současné trendy audiovizuální prezentace a tak se diváci mohli kochat obrovskou projekcí přes celou (myšleno opravdu "celou") zadní plochu pódia. Fotky však bohužel ve fotogalerii nenajdete, neboť se Pezovi udělalo špatně a celý zelený se raději odpotácel do kempu (alkoholem to však nebylo). Tím pádem prošvihnul nejen London After Midnight, ale i (pro mnohé, mne nevyjímaje) headline celého Wave Gotik Treffen, tedy britskou legendu soustředěnou kolem pana Carla McCoye - Fields of The Nephilim.


London After Midnight - The Beginning of the End (live na WGT 2008 - by CZ Sanctuary)


Už intro a následný příchod kapely (v sestavě John "Capachino" Carter, Tom Edwards, Gav King a Lee Newell), zahalené do tradičních dlouhých kabátů a vysokých klobouků, způsobilo v Agře nemalé pozdvižení, a když se za mikrofonem a typickými brýlemi objevil i sám principál, nemělo nadšení fanoušků klasického gothic rocku hranic. Set zahrnující jak typické "Fieldovské" střednětempé polohy, tak novodobou koketerii s metalovým žánrem šlapal s fortelem a energií, kterou by u pětačtyřicetiletého McCoye možná někteří ani nečekali. Samozřejmostí byla muzikantská preciznost (za celou hodinu a půl setu jsem snad nezaslechl chybku nebo zaváhání) a naprostý nadhled, který kapele nenarušil ani vetřelec ve slipech, který se bůhvíjak ocitnul na pódiu.


Fields of the Nephilim - Moonchild (live na WGT 2008 - by CZ Sanctuary)


Po takto nabušeném koncertu, který se neotřesitelně vyhoupl do TOP 3 mého osobního žebříčku hudebních zážitků z WGT 08, se zkrátka nedalo jít jen tak spát, a tak jsme vzali zavděk afterparty "vyklusání" pod taktovkou Bruno Kramma z Das Ich. Příjemný taneční set ale zhruba po hodince unavil i nás, a tak jsme se z posledních sil (doprovázeni pořváváním ranního ptactva) svalili do stanů a pokusili se co nejrychleji usnout a nabrat energii na pondělní koncertní nálož.

...pokračování příště...


Fotky kapel a lidí najdete v naší Fotogalerii

P.S. Omluvte, prosím, sníženou kvalitu videa, jde o první ilustrační vlaštovky, poměr velikost vs. kvalita bude doladěn co nejdříve. Rovněž výkony "kameramana" (Eze) berte s rezervou, ono udržet zazoomovaného zpěváka přes celý kotel s nataženýma rukama a neklepat se není pro amatéra jen tak ;). Děkujeme za pochopení, další videa budou následovat...

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Tak jak se snazim naposlouchat z videa ty Fields, musim bohuzel konstatovat, ze me ani zpetne nevadi onen vypadek zaludku zborenyho festivalovou stravou:-) Nerad bych urazil priznivce, sam je mam z desky rad..ale ten zpev opravdu zadna slava...:o/ A kus London jsem odposlouchal schoulenej vzadu u zdi v posmrtne kreci :D a taky me teda zklamali, kdyz jsem se zaposlouchal...
Píše mi to "this video is no longer available" u Fields of the Nephilim. (Tak nevím jestli je něco tadytím podivným školním kompem nebo chyba na YT.) Přesto se mi znovu report líbil a těším se na další.
Ted overuju a porad tam je, chystame se ho hodit ve vetsi kvalite, ale momentalne normalne funguje, takze asi spatny pripojeny:o/
Super, že jsi šel na SIEBEN. Já jsem musel do Ankeru, kde hráli JOB KARMA a ANENZEPHALIA. Nebýt ANENZEPHALIi a ESPLENDOR GEOMETRICO va Werk II, táhnul bych na SIEBEN a NEBELUNG jak šváb na pivo. Jsem rád za info.
Toi toi sprchy mě dostávaj xD ty London a Fields fakt upřímně závidím, i když po tom co jste napsali jsem majinko na pochybách O.o Přijde mi to jenom z těch vašich reportů nebo to fakt je tak děsivě nabitý? Já bych se podle toho co píšete asi musela rozkrájet. Celkově ale jednička s hvězdičkou... skvělej report! x)

Přidat komentář