English available! Jak viděli uplynulý hudební rok Claus Larsen, Adam Usi, Faderhead, Miriam Christina, Danny Elevator, Rod Hanna nebo Andreas Herrmann z labelu Cold Transmission? Mrkněte níže.

For English version click here! Rok se s rokem sešel a je tu opět naše tradiční ohlédnutí, ve kterém se ptáme zajímavých postav scény na zhodnocení uplynulého hudebního roku. Otázky stejně jako v minulých letech zněly:

1) Jaké nahrávky Tě v minulém roce zaujaly?
2) Jaké koncerty nebo parties považuješ za nejvydařenější v loňském roce?
3) Co je pro Tebe největší  průšvih/zklamání loňského roku?
4) Jaké je Tvé (hudební) očekávání do roku 2020?

Claus Larsen (Leæther Strip, Klutæ)  

1) Byl jsem nesmírně šťastný, když se němečtí Steril vrátili s úžasným albem „Empiricism“. Od začátku do konce jde jednoznačně o mé nejoblíbenější album  roku. Jsou na scéně stejně tak dlouho jako já, ale bohužel nejsou moc produktivní. Nová deska je ale jejich jednoznačně nejlepší.

2) Cassandra Complex na DarkMad Festivalu v Madridu, kde jsem rovněž vystoupil s Leather Strip. Před tím jsem je viděl jen jednou někdy v osmdesátých letech, ale teď jsou rozhodně mnohem lepší.

3) Vážně jsem se těšil na novou desku Front Line Assembly „Wake Up The Coma“. Jsem jejich fanouškem od samého začátku, ale tohle nové album mě vůbec nechytlo. Jasně, je cool, když kapela zkouší nové cesty a jsem si i jistý, že spousta lidí to album miluje, ale já prostě ne.

4) Slyšel jsem od vrabčáků na střeše, že Front 242 konečně pracují na novém materiálu. Bude skvělé, když po všech těch letech přijdou s novým albem. Taky doufám, že Skinny Puppy kuchtí něco nového. Za sebe mohu říct, že vyjde nové album Klutae plus 2 počiny Leather Strip – řadové album a album coverů. Už se nemůžu dočkat, co na to lidi řeknou.

 Adam Usi

 1) Nejzajímavější deska pro mě byla nejspíš "Altid Sammen" od Efterklang. Jsem jejich velkým fanouškem a sleduju je už více než 15 let, což je prakticky celý můj hudební život. Mezi jejich předchozí deskou „Piramida“ a aktuální „Altid Sammen“ leží dlouhých 7 let. Za těch 7 let jsem i já sám objevil svět syntezátorů a vydal dvě alba, stejně jako Efterklang s jejich boční kapelou Liima. Liima je taky postavená hlavně na syntetickém zvuku, ačkoliv má kompletně odlišný styl než třeba moje nahrávky. Nové album Efterklang je jednoduše skvělé. Na jednu stranu můžete slyšet odkaz Efterklang v každičkém tracku a jednoznačně cítíte, že jde o nahrávku Efterklang. Na druhou stranu je ta nahrávka unikátní a není to jen „nikdy neměň vítězný tým“. Za ta léta dospěli a rozhodli se psát texty v dánštině místo angličtiny, nezkomerčněli, krom klasických nástrojů užívají podivné syntetické polohy a generují tak tracky, které mají určitý popový nádech, ale přitom jsou jedinečné a jako ulité pro umělečtěji zaměřené posluchače. Jeden z tracků dokonce zahrnuje prvky africké world music. Pro mě jednoznačně nejzajímavější deska roku 2019. Už se nemůžu dočkat jejich únorového koncertu v Mnichově.

2) V roce 2019 jsem toho viděl spoustu. Byl to zvláštně rozmanitý rok. Viděl jsem jak velké, tak malé umělce, spousta z nich ani není z gotické scény. Můj hudební vkus se vyvíjí a třeba post punk a dark wave mě čím dál víc nudí. Ale existuje jedna německá post punková kapela, kterou jsem v uplynulém roce viděl dvakrát. Die Nerven, naživo jednoznačně nejlepší německá kapela. Nejen, že jsou to hudební géniové, ale ještě mají skutečný post punkový přístup. Jsou drsní k publiku, které je vlastně vůbec nezajímá, jsou aniti a prostě punk, ale na velmi inteligentní a sociálněkritické úrovni. Je těžké to popsat slovy, raději se běžte podívat na jejich koncert.

3) Každý rok jsou nějaká zklamání a nerad o jich mluvím (a je mi jasné, že mě spousta čtenářů bude za můj názor nenávidět), ale nové album od Tool je ten nejhorší kus „umění“, jaký jsem kdy slyšel. Tool jsou kapela, se kterou jsem vyrostl. Dokonce jsem je viděl živě v roce 2006, když mi bylo pouhých 15 a byl jsem malá metla. Takže jsem byl na jejich novou desku vážně zvědavý. Vždyť celých 13 let vůbec nic nevydali! Abych byl upřímný, měl jsem z toho divný pocit, když ohlásili tour 2019. Vstupné na jednotlivé koncerty bylo neuvěřitelně vysoké a pro mě, jako pro člověka, který chodí na koncerty často, to bylo zkrátka moc drahé. Takže jsem se rozhodl, že si vstupenky nekoupím, dokud neuslyším nové album a dobře jsem udělal. Maynard už zkrátka nedělá dobré vokály. V jeho hlasu nejde žádná energie a celé to zní nudně. Dřív si mohl srdce vykřičet a dával do toho všechno. Jasně, chápu, že zestárl, ale tak v tom případě tomu měl přizpůsobit celé album, ale to se nestalo. Je to nejhorší album, které kdy vydali. Ten mono syntezátorový zvuk, který použili je otravný a užitý čistě náhodně, vokály jsou nudné, neinspirativní a bez energie, texty jsou velmi chabé v porovnání se staršími tracky. Zrovna tak i nástroje budí dojem laciné repetice starší tvorby, bez překvapivých momentů působí spíš trapně. Když na starém albu Tool bylo sólo, tak jsi věděl, že bude zničující. Na „Fear Inoculm“ jsou sóla bez inspirace a působí spíš nadbytečně. Vlastně celá produkce toho alba je podle mě špatná. Je plochá a přemasterovaná, což je škoda, protože zvuk Tool byl vždycky rozmanitý, speciálně pokud šlo o hlasitost. To album jsem slyšel všehovšudy jednou a byl to dost těžký poslech, velké zklamání.

4) V roce 2020 bych se rád podíval do USA. Konečně jsem dokončil studia sociální práce. Díky čemuž mám konečně práci a peníze na poznávání jiného kontinentu. Zároveň chci nahrát nové album, jakožto Adam Usi, ale zatím nevím, co přesně se stane. Rozhodně chci zase vidět spoustu koncertů a bavit se děláním vlastní muziky.

Danny Elevator (Leaving With Ghosts)

1) Rafa Skudro mi nedávno dal tip na Tides from Nebula. Výborná polská kapela. Před pár týdny hráli v Hamburku, ale naneštěstí jsme je propásli. Příště si je rozhodně nenecháme ujít! Jejich album „From Voodoo to Zen“ mám v nepřetržité rotaci. Pro mě úžasný nový objev. ​

2) The Young Gods. Jsou úžasní. Vážně jeden z nejlepších koncertů za poslední roky. Rozhodně si je nenechám ujít ani příště, až budou hrát někde poblíž. Pokud se nepletu, tak to byli vždy velcí oblíbenci dokonce i Davida Bowieho a Trenta Reznora. V tomhle se jednoznačně řadím mezi ně. Jejich vystoupení by jistě mohlo soupeřit s koncertem Tides From Nebula, který mi unikli. No nic, moje chyba.

3) Zklamání jsou vždycky věcí minulosti. Jste zklamaní a pak to hned zapomenete, protože se soustředíte na budoucnost. U zklamání se nikdy moc nezaseknu.

4) Nové věci od Leaving With Ghosts.

  Miriam Christina (580 Miles, Theothersideofwho?)

  1) Petre Ionutescu & Daniel Dorobantu - Alive at Garana Jazz Festival.

  2) V prosinci 2018 mě tak ohromil John Cale v Labské filharmonii v Hamburku, že ho v roce 2019 nic nedokázalo překonat. Ale pokud musím zmínit něco z loňska, tak je to lednové vystoupení Alison Moyet v hannoverském Capitolu.

  3) Nejvíc mě zklamal fakt, že jsme s 580 Miles nevydali nové album.

  4) Doufám, že to album vydáme letos!

Rod Hanna (October Burns Black) 

1) Osobně mohu zmínit jen jednu zajímavou desku roku 2019 a tou je „Servant of the Grail“ od Angels of Liberty. To album je podbarvené smutkem, poněvadž bylo vydáno posmrtně, poté, co zemřel Voe St. Clair. Přispěl jsem pár poznámkami uvnitř obalu a vzdal tak poctu drahému příteli, s nímž jsem měl to štěstí před pár lety pracovat. Skvělé album, které vyzdvihuje jak talentovaným byl Voe hudebníkem a jakou těžkou ztrátu utrpěla současná gotická scéna jeho úmrtím. RIP. Jo a ještě taky musím zmínit Brandona a jeho skvělé Sonsombre! Miluju je. Současný gothic rock je ve velmi dobrém stavu.

2) Hmm v roce 2019 jsem moc koncertů neviděl, nicméně jsem na jedné akci vystoupil. Šlo o listopadový Tomorrows Ghosts Festival ve Whitby. Byla to moje debutová show s October Burns Black a je to vzpomínka, kterou si budu hýčkat napořád. Nemůžu se dočkat dalších koncertů!

3) Ti, kteří mě znají, vám řeknou, že jsem nevrlá svině, která nad vším nekonečně kvičí, haha! Musím uznat, že jsem loni neslyšel nic, co by mě vyloženě zklamalo. Každá kapela, kterou miluju, vydala fenomenálně dobrou muziku. A ano, zahrnuje to i mou vlastní kapelu a naše EP „Reflections“. Bez jakékoliv skromnosti, hehe!

4) Kromě mých vlastních hudebních očekávání do nového roku vám mohu slíbit dlouhohrající desku October Burns Black. Věřte mi, všichni jsme nesmírně motivovaní a nadšení umělci odhodlaní vytvořit náš nejlepší hudební počin. Mimo to doufám, že rok 2020 přinese spoustu vášnivého a silného Goth Rocku (ne post punku, mimochodem… ať už pod tím představíte cokoliv!). Měl by to být skvělý rok.

 Andreas Herrmann (Cold Transmission Music)

 1) Každý den vychází něco nového a zajímavého, nechci tu jmenovat někoho konkrétního. Rád bych ale řekl, že   každý song, který zahrnu do své pravidelné show na mixcloudu je skvělý.

 2) První ročník našeho festivalu Cold Transmission v Kolíně nad Rýnem, který proběhl v červenci za účasti Silent Runners, Crying Vessel, Joy Disaster a Iamtheshadow, s nimiž si zahostovali i členové Antipole.

 3) Každý blbě nazvučený koncert je vždycky zklamáním a loni pár takových bylo.

 4) Doufám, že bude i nadále pokračovat obrození Post-Punku a Coldwave a že se připojí víc fanoušků a podporovatelů. Navíc bych si přál odvážnější promotéry, aby i novější a méně známé kapely mohly dostat šanci prezentovat svou muziku živě.

 Faderhead 

1) Nic, v roce 2019 jsem neposlouchal muziku.

2) Black Star Riders v Markthalle v Hamburku.

3) Nic, v roce 2019 jsem neposlouchal muziku.

4) Nic, v roce 2020 nebudu poslouchat muziku.

mohlo by vás také zajímat

Faderhead doplnil letošní EP "The Ascender" o grafickou novelu

Report z M'era Luna 2022 – pátek, sobota

Faderhead s novou deskou vstoupil do roku hada

Claus Larsen se s Gusten vrátil do punkového mládí