Godefroi | 07.12.2011 11:07

Není to tak dlouho, co jsme v našem hlavním městě hostili zásadní formaci dark/neofolkové scény, lucemburský projekt Rome. A protože by bylo škoda ústřední postavu Jerome Reutera jen tak propustit, Godefroi jej odchytil na rozhovor. Povídali si nejen o chystané trilogii "Der Aesthetik der Herrschaftsfreiheit", ale i o výměně zvukového producenta, analogovém nahrávání na venkově, lidském bratrství, současné darkfolkové scéně nebo turné po obývácích.

CZ SANCTUARY: BĚHEM ŠESTI LET JSI PRO ROME SLOŽIL TÉMĚŘ STOVKU SKLADEB. JAK VYPADÁ TVŮJ TVŮRČÍ PROCES? STOJÍ NA ZAČÁTKU SKLADBY KYTAROVÝ RIFF, MELODICKÁ LINKA ZPĚVU NEBO NĚJAKÝ ZVUKOVÝ SAMPLE, KTERÝ URČÍ CELKOVOU ATMOSFÉRU?

Jerome: Většina věcí se odvíjí od toho, že si na kytaru vybrnkám melodii zpěvu a kolem toho vystavím akordy a zbytek skladby. Pak začnu pracovat na textu, ale většinou už předem znám téma, o kterém chci psát. Někdy se stává, že objevím nějaký zvuk, který mě inspiruje ke složení skladby. Slova skládám do linky zpěvu, takže text zase zpětně ovlivňuje melodii. Nikdy nedělám to, že bych si sednul a napsal celý text, který bych se pak snažil zhudebnit.

CZ SANCTUARY: POSLEDNÍ SINGL ROME "OUR HOLY RUE" ZNÍ VCELKU EXPERIMENTÁLNĚ. BUDE TAKOVÁ I CELÁ ALBOVÁ TRILOGIE "DIE AESTHETIK DER HERRSCHAFTSFREIHEIT", KTERÁ ZA PÁR DNŮ VYJDE?

Jerome: Určitě se tam několik takových věcí najde. Při skládání jsem zažíval pocity, jako při vzniku prvních alb Rome. Ne že bych se snažil čerpat ze starých věcí, spíše jde o podobnou náladu, ve které vznikaly. Album si drží styl Rome, který se snažím průběžně obohacovat o nové nápady. Ale na skutečně experimentálních věcech dělám v současné době.

CZ SANCTUARY: JDE O SKLADBY PRO NĚJAKÉ BUDOUCÍ ALBUM ROME?

Jerome: Ano, jsou to věci pro album, které bych chtěl vydat v červnu. Vím, že je příliš brzy, ale už děláme na nových věcech, a ty jsou v pravém slova smyslu experimentální. Jde o zcela jiný proces skládání, než o kterém jsme se bavili. Energie vychází z jiného zdroje, je to více animální, snažím se i jinak pracovat s vokálem.

CZ SANCTUARY: JAKÉ JE ÚSTŘEDNÍ TÉMA TRILOGIE "DIE AESTHETIK DER HERRSCHAFTSFREIHEIT"? EXISTUJE NĚJAKÉ JEDNOTÍCÍ TÉMA, O KTERÉM BYS CHTĚL PROMLUVIT?

Jerome: Je to skutečně tématické album. Původní idea vznikla už v době, když jsem si dělal historickou rešerši pro album “Flowers From Exile“. Týká se to z části i historie mé rodiny, která musela odejít ze Španělska do francouzského exilu v době občanské války. Všechny ty osudy lidí, o kterých jsem se dozvěděl, mě najednou postavily před stovky dveří a já jsem přitvorbě “Flowers“ otevřel jen některé. A takhle vzniklo vlastně i album „Nos Chants Perdus“, které je vlastně pokračováním “Flowers“. Tedy pokračováním tématickým, hudebně je hodně odlišné, s velkým důrazem na zvukovou produkci.

Ale ani pak jsem nebyl spokojený a pořád ve mně zůstalo mnoho z životních osudů a tragických událostí té doby. A celé to jednotící téma boje za osvobození pro mě bylo pořád tou jiskrou na konci tunelu, protože “Flowers“ představovalo jen jakýsi úvod, „Nos Chants Perdus“ nahozená témata rozvinulo, ale teprve na nové trilogii se dostávám do hloubky. Nové album je určitým holdem bojovníkům za svobodu, odráží postoje o osudy lidí, kteří byli ochotni položit život v osvobozeneckém boji.

CZ SANCTUARY: CO PRO TEBE ZNAMENÁ ODCHOD PATRICKA DAMIANIHO, KTERÝ MĚL V ROME NA STAROSTI ZVUKOVOU STRÁNKU A NAHRÁVACÍ PROCES?

Jerome: Patrick je skvělý zvukový producent, takže dřív jsem se na zvukové produkci účastnil jen minimálně, nebylo třeba. Nová trilogie ale přinesla i nový způsob nahrávání, potřeboval jsem více klidu a koncentrace. Nakonec jsem využil příležitosti nahrávat na belgickém venkově u jednoho známého. Bylo to pro mně ideální prostředí, chtěl jsem utéct z velkoměsta, ve kterémvznikaly předchozí alba. Na venkově šlo všechno překvapivě rychle a hladce.

Nahrávali jsme na plně analogovém vybavení, na kterém nemůžeš všechno tak snadno vracet, takže tě nutí dělat rychlá rozhodnutí a více se koncentrovat; jsi pod tlakem, ale pod velice tvůrčím tlakem. Z toho pohledu mi třeba „Nos Chants Perdus“ přijde moc přeprodukované. V digitálním studiu jsme tenkrát měli spoustu času a nahrávací proces pak může být nekonečný, protože si vždycky řekneš – „jo, tohle zní dobře, ale pojďme to zkusit udělat ještě lepší“.

CZ SANCTUARY: USPOKOJUJE A VYČERPÁVÁ TĚ PLNĚ TVORBA ROME, NEBO UVAŽUJEŠ I O NĚJAKÉM BOČNÍM PROJEKTU, HOSTOVÁNÍ NA ALBU NĚKOHO JINÉHO?

Jerome: Vždycky jsem měl představu spolupráce s určitými lidmi, ale nikdy k tomu nedošlo. Pro mě je hlavní podmínkou dokonalé souznění na všech frontách, které těžko hledám. Spousta skupin navzájem spolupracuje, protože v tom třeba vidí přínos pro svou kariéru a pro zvýšení prodejů, ale já takto neuvažuji. Je tu jeden konkrétní člověk, se kterým bych rád něco nahrál,ale ten je hrozně línej. Žije na malém ostrově daleko na severu, a vlastně mě vůbec do ničeho nežene. Pro mě je teď prioritní práce na novém materiálu Rome, protože jde o hodně odlišný směr, kterým se vydáme, a to mně, v kombinaci s koncertováním, zcela pohlcuje.

CZ SANCTUARY: MÁŠ TEDY VŮBEC ČAS POSLECHNOUT SI NĚCO ZE SOUČASNÉ DARKFOLKOVÉ SCÉNY?

Jerome: Poslouchám pořád hodně hudby, i když už ne tolik jako před vznikem Rome. Byl jsem opravdový hudební fanda, ochotný cestovat daleko za svým idoly a většinu z nich jsem viděl naživo. I teď někdy odložím nahrávání kvůli tomu, že chci vidět koncert nějaké kapely. Darkfolkovou scénu jsem objevil někdy koncem 90. let díky kamarádovi, který teď v Rome hraje. Do pár věcí jsem se skutečně zamiloval, a to mě svým způsobem přimělo založit Rome. Ty vlivy jsou tam stále trochu znát.

Netřeba nikoho jmenovat, lidé kteří tuhle scénu znají, si tam ty stopy najdou. S většinou hudebníků, kteří mně tehdy inspirovali, jsem teď v kontaktu. A tím se vlastně ten kruh uzavřel a já už dál nové věci neposlouchám, protože ty staré zůstaly v mém srdci. Já si myslím, že když člověk má opravdu rád nějakou skupinu, tak jí nemusí často poslouchat, protože ten feeling zůstává pořád v něm. Teď vnímám spíš jiné hudební žánry a jsem velice vybíravý, protože vím, že to co člověk poslouchá, ho pak nevyhnutelně ovlivňuje. Nemluvím o kopírování,ale o podvědomém vlivu.

Rome v Praze

CZ SANCTUARY: JAKÝ JE TVŮJ DOJEM Z LETOŠNÍHO VYSTOUPENÍ NA WAVE GOTIK TREFFEN, KDE JSTE MĚLI PREMIÉRU V NOVÉ SESTAVĚ?

Jerome: No, to byla šílená katastrofa. Už se nám to téměř podařilo vymazat z paměti. Mohlo to uspokojit možná tak lidi v prvních třech řadách, kteří slyšeli zvuk nástrojů přímo. Ale co vím, tak celkový zvuk byl velký průšvih, tenkrát nebylo možné vzít si vlastního zvukaře. Z odposlechů na podiu jsme téměř nic neslyšeli. Nemůžeš hrát dobře, když neslyšíš, co hrajítví spoluhráči.

Kromě zvuku si lidé stěžovali i na to, že jsme nehráli moc starších věcí, což bylo z větší části proto, že pět nebo šest skladeb nás už pořadatel nenechal zahrát. Ale přesto mám festival v Lipsku moc rád a myslím si, že je dobře zorganizovaný. Nicméně, my jsme tam nikdy nehráli (smích).

CZ SANCTUARY: JAK SE VYVÍJEJÍ PLÁNY KONCERTNÍHO TURNÉ ROME PO OBÝVACÍCH POKOJÍCH FANOUŠKŮ?

Jerome: Ta myšlenka už je několik let stará. Vzniklo to tak, že pro nás bylo vždycky fascinující, když jsme třeba na koncertu v Rumunsku potkávali lidi ze Skotska nebo Argentiny. Stále je pro mně neuvěřitelné, že ti lidé cestují takovou dálku a utrácejí stovky eur za letadla a hotely.

Máme to štěstí, že máme opravdu oddané příznivce, tak jsme si řekli - proč se k nimnepřiblížit a neumožnit, aby se složili s přáteli na nejnutnější náklady pro živé vystoupení přímo u nich doma v obýváku. Začneme s tím příští rok v Americe. Nebudeme samozřejmě jezdit celá skupina, ale jen já a jeden až dva lidi, aby to bylo finančně únosné.

CZ SANCTUARY: VE TVÝCH TEXTECH SE ČASTO OBJEVUJE IDEA BRATRSTVÍ A PŘÁTELSTVÍ, KTEROU STAVÍŠ DO PROTIKLADU K SOUČASNÉMU STAVU SPOLEČNOSTI...

Jerome: Snažím se jen dostat k jádru toho, co nás všechny spojuje, co z nás dělá lidi, a v tom smyslu mluvím o bratrství. Hudební scéna do určité míry umožňuje stavět mosty mezi lidmi a navzájem je sbližovat nebo třeba jim dát zapomenout na to, že tu jsou hranice a války. Tím ale nechci vytvářet nějaký escapismus. Je mi jasné, že člověk nemůže takto něco změnit,to možná fungovalo v šedesátých letech, kdy bylo možné prostřednictvím hudby ovlivnit spoustu lidí. Teď už hudební scéna nemá tu sílu, ta se rozmělnila. Takže se jen soustředím na to o čem zpívám, a tím mostem pro mě může být třeba to, že se někdo přijede podívat na vystoupení do Prahy z Acapulca, jako dneska večer. To je pro mě největší odměna.

CZ SANCTUARY: DÍKY ZA ROZHOVOR, HODNĚ ŠTĚSTÍ PŘI EXPERIMENTECH VE STUDIU I V OBÝVÁCÍCH.