lambras | 24.10.2010 08:11

Po skvělém červencovém koncertě FLA v Praze nám bylo zcela jasné, že si nenecháme ujít koncert FLA ve Vídni, který byl naplánován na 18. 10. 2010. Nadešel den konání koncertu a v odpoledních hodinách vyrážíme směr Vídeň...

Po problémech s parkováním se přesunujeme směrem ke klubu (((scene))). Při našem příchodu už hraje předkapela Mind In A Box a stíháme pouze druhou polovinu jejich setu. Předkapela, která já nám dobře známá ze svých nahrávek, působí i naživo velice dobře. Nemám co vytknout – MIAB jsou naživo parádní tak, jako na svých nahrávkách. Velmi rád si jejich vystoupení někdy v budoucnu opět vychutnám. MIAB končí a na pódiu se začíná chystat přestavba pro hlavní hvězdu večera.

Vyrážíme okouknout merchandise, kde objevujeme v nabídce nové triko s motivem EP "Angriff". I EP je zde již k prodeji. Nakoupeno, přesunujeme se opět do sálu a bez větších problémů se dostáváme až k pódiu. Zde se setkáváme s fanoušky (zdravím Stando a Bibianko) a vyměňujeme si zážitky z různých koncertů a komentujeme nové nahrávky na trhu. Velmi příjemně strávené čekání do vystoupení FLA. S úderem 21:30 zhasínají světla a již slyšíme úvodní skladbu "I.E.D". První co mne velice potěšilo, byl výborný zvuk. Naprosto skvěle nazvučené a pro mne s Prahou, co se týče zvuku, naprosto nesrovnatelné. Nebyla to jedna zvuková valící se koule, ale elektronika, kytara, bicí i hlas naprosto čitelné. Setlist byl totožný s Prahou, naprosto beze změny. Musím se přiznat, že tady jsem očekával malou změnu oproti letnímu turné. Co bylo malé minus, tak vcelku mrtvé publikum. Naštěstí to u pódia zachraňoval hlouček „slovenských“ fanoušků. FLA se dvakrát vracejí na pódium a s "Bio Mechanic" koncert uzavírají.

Ovšem ten největší zážitek na nás teprve čeká. Podařilo se nám (obrovské díky patří Mallory Leksand Knox) dostat se do zákulisí k samotným FLA a mám tak možnost popít ve společnosti samotného pana Leeba a ostatních členů kapely, nechat si podepsat pár CD a prohodit pár slov. Nakonec se společně strávený čas blíží ke 40 minutám a po tu dobu nám Bill velmi ochotně zodpovídá otázky a fotí se s námi. Ačkoliv má Bill pověst, že není až tak vstřícný a srdečný, za sebe mohu napsat, že po celou dobu byl velmi dobře naladěn a o nějakých negativech nemůže být z naší strany ani řeč.

Postupně se od Billa dozvídáme, že příští rok se dočkáme nového CD od projektu Noise Unit, kde je již nyní hotových 8 skladeb. Dočkáme se i nového CD projektu Delerium. Dále nám Bill vysvětluje nepřítomnost Chrise Petersona, který se nedávno oženil a musí se nyní věnovat své manželce :o) a že pomáhá svému bratrovi v podnikání (údajně bratr Chrise vlastní firmu na výrobu triček). Povídání se stáčí na úvahu o přestěhování a vrácení se Billa do Evropy, konkrétně do rodného Rakouska. A Billa zajímá, jak se nyní žije v Evropě, vyptává se na život v ČR a na politickou situaci a dotazuje se i na nedávné volby v ČR. Rozhovor pokračuje a nyní narážíme na hudbu, kde Bill zmiňuje svůj největší vzor a tím vzorem jsou belgičtí Front 242. Což mě osobně u Billa velmi překvapuje. Čekal jsem kapely jako Kraftwerk nebo Throbbing Gristle.

Blíží se půlnoc a FLA se pomalu přesunují ven k autobusu. Vycházíme s nimi společně z klubu a podáním ruky a vzájemný popřáním šťastné cesty, se loučíme. Vyrážíme směrem k domovu a FLA jedou na hotel. FLA ráno pokračují směr Paříž, kde je naplánována další zastávka z jejich aktuálního turné.

Musím říct, že tento zážitek pro mne znamenal asi to nejvíce, co můžu jako věrný fanoušek FLA získat. Byl to splněný sen – fantastický koncert a posezení se samotnou kapelou. Cesta domů utíká rychle a téma je jediné – večer s FLA ve Vídni.