První listopadový víkend v polské Vratislavi (či Wroclawi, chcete li) byl svědkem tradičního několikadenního industriálního běsnění. Rozvědčíka nám tentokrát dělal Cassiel!
Wroclawský industriální festival patří mezi největší žánrové akce v Evropě a v minulých ročnících jsme zde mohli shlédnout monumenty v oblasti industriální subkultury jako například Esplendor Geométrico, Lustmord, Test Dept:Redux či cybertech legendu ClockDVA. Není proto divu,že jsme si ho oblíbili a na letošním 16. ročníku jsme nemohli chybět! Celý festival se odehrává v gotické katedrále v centru města na třech úrovních - Gothic Hall, klubu Stary Klasztor a chill-out roomu - kuřárně na dvoře kostela. Nabízí tak kvalitní a příjemné zázemí pro
všechny posluchače.
Inade
Letošní ročník byl specifický tím, že večery začínaly v ponurém tempu ambientu, aby se kolem půlnoci zlomily do rytmičtějších poloh. Páteční večer pro nás odstartovala polská Job Karma, která nabídla mnohovrstevnatý ambient s prvky dance beatu. Nechyběly ani charakteristické oscilátory na pódiu a vše doprovázela skvělá kreslená projekce z autorských filmů Arkadiusze Baginskiho. Následoval skotský guru Drew McDowall, který spolupracoval mimo jiné s velikány Psychic TV nebo Coil. Tato legenda předvedla hutný ambientní set s mohutnými zvukovými vlnami a řádně tak pročistila početnému publiku mozkové závity.
Švédské duo Skin Area, které debutovalo na slavném labelu Cold Meat Industry, je svým modelem vzdáleno nejslavnějším kapelám tohoto labelu a diváci se tak mohli ponořit do živých bicích, doprovázených procházkami v ambientních krajinách a noisových stěnách. Následoval jeden z vrcholů večera-britský anti-strukturální projekt Stevena Stapletona - Nurse With Wound. Celý set tohoto mága esoterické scény působil neskutečně svěže a experimentálnost z něj doslova sršela. Celý dojem umocňovala surrealistická projekce stylizovaná do obrazů ve stylu renesančního malíře Hieronyma Bosche.
Hypnoskull
Následoval první rytmičtější počin - finský power elec projekt Grunt. Chlapci v kuklách se s tím opravdu nemazlili a naservírovali nekompromisní hlukový set,který rozehřál publikum. A na konec večera rhythmic noise projekt Hypnoskull z věhlasného labelu Ant-Zen. Belgický bombarďák Patrick Stevens se na svém posledním dvojalbu „Die4.Generation“ nechal inspirovat atmosférou přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Německu a nechal zde nahlédnout do domovů, kterými zněly zneklidňující zprávy z rádia, různé šumy, které proložil svými specifickými rytmickými bloky. Toto album bylo také nosníkem setu a na závěr večera roztancovalo celý sál!
Sobotní večer zahájil bavorský martial industrial projekt Triarii, který známe i z jeho skvělého pražského vystoupení. Nabídl vynikající hladivý vokál Christiana Erdmanna, dramatické cinematické atmosféry a bubnové marše v režii Sal-Ocina (Empusae,Tzolk'in), jako doprovod k tematické videoprojekci. Následoval jeden z vrcholů celého festivalu německý dark
ambientní tandem Inade, který nabídl poklidný hutný multidimenzionální zážitek se skvělou a výtečně zmáknutou a načasovanou projekcí. Belgický projekt Empusae jsem viděl letos v červnu na WGT a musím říct, že listopadový set mi více sedl do aktuálního ročního období. Poslední deska „Lueur“ je výtečná, ponurá s inovativními prvky neoklasicismu a celý set se tak nesl v podobném duchu.
The Young Gods
Následoval jednoznačný vrchol festivalu - švýcarští The Young Gods, kapela,která má i u nás velké fanouškovské zázemí, přijela do Wroclawi se setem věnovaným výhradně jejich dvěma prvním revolučním albům „The Young Gods“ a „L'eau Rouge“. Kapela, která ovlivnila tvorbu Nine Inch Nails či Davida Bowieho, vystoupila v sestavě Cesare Pizzi - mašinky,Bernard Trontin - bicí a za mikrofonem, samozřejmě, charismatický a sympatický frontman Franz Treichler. Kapela doslova vytřela posluchačům zrak a sluch, celé vystoupení působilo velmi svěže, nechyběly skvěle odbubnované sekvence, charakteristické kytarové stěny a výtečný vokál! Esprit vystoupení byl v některých momentech strhující a já si opět uvědomil, jakou skvěle vystavěnou dramatickou stavbu má moje oblíbená skladba „La Fille De La Mort“. Zazněl i nadupaný hit „Jimmy“ a nakonec, ve druhém přídavku obligátní „Did You Miss Me“. Ano, vystoupení, jaké předvedli TYG mi bude opravdu chybět a těším se na další!
Následoval poslední projekt, belgický tribal industrial Miky Goedrijka - This Morn' Omina. Dále pódium zaplnili dva bubínkáři a týpek, co ovládal sekvencer. Celý set odstartovala první skladba z aktuálního alba „Kundalini Rising“ se symbolickým názvem „Ayahuasca (Let's Shift Together)“ a určila tak jasnou definici následující hodinky. Repetitivní rituální prvky, rozjuchané strojové techno beaty roztančili sál a frontman Mika za mikrofonem diktoval uvolněné tempo. Zazněla i výtečná mnou oblíbená skladba „The Immutable Sphere“ a v jednu chvíli se z publika na pódium vznesly dvě posluchačky a nadšeně tam křepčily během skladby, zkrátka mejdan jak má být! Celý festival jsme zakončili na výborném oldschool E.B.M. setu německého DJ Paradroida, který namíchá tématický IDM koktejl i na únorovém pražském Audiotrauma festivalu!
This Morn´Omnia
Komentáře
A co Autopsia?!
Kámo to jsme strávili čas v čínský restauraci,protože jsme dorazili později a potřebovali se najíst,každopádně Lukáš z Brna říkal,že dobrý,ze začátku nuda,ale pak se to rozjelo... každopádně měli v merchu super retro VB košile samo s vlastním logem!
O tech kosilich vim. Meli jste se vysrat na cinskou restauraci a jit na Autopsii. :-) A Autopsia nikdy neni nuda.
To byl fastfood☺ale jinak mas pravdu☺
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.