Cassiel | 09.11.2018 17:30

Jaký byl průběh letošního ročníku Wroclawského industriálního festivalu?

Málo lidí ví, že Wroclawský industriální festival se nechal inspirovat tím pražským a byli to právě pořadatelé WIF, kteří jezdili v devadesátých letech na industriální happeningy do Prahy, aby pak volně navázali na tuto po dlouhá léta respektovanou událost. Za sedmnáct ročníků WIF se z tohoto každoročního setkání příznivců bruitismu stala největší přehlídka tohoto druhu v Evropě. Letošní ročník opět nabídl pozoruhodné a exkluzivní zážitky a už od zveřejnění účinkujících jsem byl velmi natěšený.

Příjemná překvapení
Hned na úvod u mě zabodovali němečtí Antlers Mulm. Nekonvenční (un)popová záležitost. Subtilní loops, příjemné plochy a hladivý vokál, doprovázený skvělou projekcí. Gdaňský ambientní projekt Bisclaveret se nechal inspirovat esoterickými mysliteli a vizionáři a nabídl kazatelský vokál proložený decentními ambientními bloky. Ja na čase přitvrdit, melbournské trio Kollaps (basa,bubny,vokál) nadchlo publikum přímočarým stylem a ve finále vykrystalizovalo ve velmi solidní mutaci třeba Godflesh.

Antlers Mulm

Těžkotonážní náklady
Pro Margaret Chardiet z NYC není problém pro svůj self-therapy projekt Pharmakon tvořit třeba v nemocniční posteli. Resistenci projevuje multivrstevnatým zvukem, křiky, nahraným dechem a neprostupnými hlukovými zdmi. Tato křehká dívenka se spuštěnými vlasy řvoucí do mikrofonu střídala pobyt na stagi s výlety do publika, kde strávila půlku setu. Německý projekt MDS51 (Massiv Distorted System 51) předvedl hutný valivý set a vytuněnou rytmickou linku. Lee Howarda z Birminghamu známe i z vystoupení z Prahy. Jeho power elec projekt Iron Fist Of The Sun rozvibroval v sobotu po půlnoci starý klášter mohutnými zvukovými amplitudami a zvukově jej doslova rozerval a nadšení vyznavači tohoto kultu v předních řadách nadšeně pogovali.

Jistoty standardu
Na francouzský projekt Meta Meat (Audiotrauma/Ant-Zen label) se můžeme znovu těšit v březnu na pražském Audiotraumafestu. Má dva členy: Somekilos (2Kilos And More) a charismatického tanečníka Phila Von (Von Magnet). Energický set rozbubnovali již v šest večer a digital/akustickou esencí ethna a tribalu rozvlnili již narvaný gotický sál. Neo-folk zastupovali tentokrát saští Darkwood, víceméně oddechová záležitost. Akustické těleso se španělkou frontmana Henryka Vogela v ruce svými hymnickými skladbami pročistili vzduch před smrští Pharmakon. Na závěr pátečního večera běloruské synthcore duo Ambassador 21 solidně rozpařilo publikum.

Headliners
Zpěvák a básník Blixa Bargeld je znám jako člen berlínské avantgardní perly Einstürzende Neubauten, italský multiinstrumentalista Mauro Teho Teardo svou spoluprací např. s Pankow, Nurse With Wound či Ramleh a také je znám jako cenami ověnčený tvůrce filmové hudby k filmům mistra opulentních obrazů Paola Sorrentina. Dále se obklopili smyčcovým kvintetem a hráčem na klarinet a interesantní projekt je na světě. Za posledních pět let zplodili čtyři velmi zábavná alba. Stominutová audience začala v sobotu v osm, takže ideální čas. Mauro s kytarou v ruce občas zahrál na zvonečky, Blixa spontánní a vtipný konferenciér a zpěvák v jednom. Vtipný byl úvod před "Ich Bin Dabei", kdy řekl, že tuto skladbu složil pro svoji teplomilnou manželku, která nemá ráda německou zimu. Zazněly skladby např. "Nerissimo", skvělá "The Empty Boat", melancholická "Come Up And See Me" či "Bianchissimo". Pro Blixu nebyly problém tři jazyky (DE, EN, IT), obzvlášť skladby v italštině velmi lahodily sluchu. Celý set vygradoval v přídavku coverem "Hey Hey My My" (Neil Young), kde smyčce impozantně dávaly vychutnat velké finále. Následoval spokojený mohutný potlesk a Blixovo 'thanks for great audience'.

Teho Teardo & Blixa Bargeld

Sheffieldská cyber-tech legenda Clock DVA se na WIF vrátila po sedmi letech a po setu z roku 2011, který obsahoval celou tvorbu, sliboval menu pro lahůdkáře. Pouze elektronické období od alba "Buried Dreams". Při vkusném bublajícím intru a na projekci rafinovaným DVA odpočtem postupně nastoupili na stage italský interdisciplinární umělec Maurizio Martinucci, který obstarával micropady a živé perkuse, dále řecký multimediální umělec Panagiotis Tomaras, který se staral o základy a nakonec, za bouřlivého potlesku, stvořitel projektu sám velký Adi Newton, který odříkával své futuristické vize a přes svůj notebook vše dotvářel. Začli novějšími věcmi, které hráli zhruba polovinu svého přes hodinu trvajícího setu, zněli velmi svěže. Obzvlášt "Re-Konstructor" byla velmi povedená a ve všech se mísil hutný ambient se specifickými elektronickými strukturami. Zhruba v půlce setu to začalo, pro mě klíčové období kapely a sálem začalo dunět "Sound Mirror", husí kůže a blažený pocit, zvuk perfektní, projekce skvělá, adorace ze strany publika maximální. Nadšení pokračovalo ve skladbě "Transitional Voices" a pak "NYC Overload" ve verzi z živého alba "Transitional Voices". Ze starých věcí potěšila ještě "The Reign" a jako úplně poslední "The Act". Výborně, výborně - páteční půlnoc ve velkém stylu.

Clock DVA

O den později opět kolem půlnoci se Sala Gotycka proměnila ve zvukovou laboratoř jménem Anterior Research Station a návštěvníci tak dostali zcela exkluzivní příležitost být součástí několika zvukových testů, jakýchsi abstraktních audiovizuálních koláží na daná témata. Projekt Adiho Newtona The Anti-Group Communications zpracovával jeho oblíbená témata jako např. sex (Iso Erotic Calibration) či účinky psychoaktivních látek. V jednom testu se věnoval i mimozemským civilizacím a jejich genetickému splynutí s lidstvem, projekce byla opravdu nádherná, nechal v ní překrývat různé abstraktní obrazy, mimo jiné i z knih Ericha Von Dänikena a mě zas běhal mráz po zádech. Na pódiu hrál pouze z boku Adi a celou projekci kontroloval,aby vše bylo jak má. Setu dominovaly ambientní plochy proložené frekvencemi, ruchy, echy a dalšími satelit a radio zvuky. Vše temné jak tajné kosmické programy. Vynikající a opravdu pozoruhodný zážitek.

Jako úplně poslední to nejlepší na uvolnění, v sobotu kolem jedné po půlnoci vystoupil klubový techno-industriální belgický projekt Monolith! Eric Van Wonterghem (Insekt,Absolute Body Control,Sonar) a mimo jiné i mastering inženýr studia Prodam v Berlíně. Jedna z nejvlivnějších postav evropské a koneckonců i světové scény. A moje letošní třetí setkání s monolitem - poprvé na WGT, podruhé filmové v karlovarském velkém sálu hotelu Thermal a zenovém scifi opusu Stanleyho Kubricka 2001:A Space Odyssey a do třetice zde na WIF! Takže Ericu pojď a už se rozjíždějí první rhythmic noise smyčky. Letošní album Falling Dreams (Hands Productions) je vynikající s přesnou morfologií i zvukem. Lidé nadšeně křepčí a umělecký happening se stává oslavnou taneční party. Zhruba v půlce setu zazní i taneční hit "Disco Buddha" a starší více industriální pasáž, aby se zas na konci vrátil k novějším, nadupanějším věcem. Perfektní konec festivalu a skvěla pozvánka na další ročník.