Sudlice | 07.06.2017 16:42

Nezaměnitelný hlas zpěvačky Emese Arvai-Illes jistě znáte díky projektu Architect elektromága Daniela Myera. V pátek 2. června dorazila do samého centra Prahy se svým vlastním projektem Black Nail Cabaret. Tuhle premiéru jsme si rozhodně nemohli nechat ujít.

Původem budapešťské dark popové duo Black Nail Cabaret patří mezi několik málo spolků, které upřeně sleduju už několik let. Tudíž dorazit na jejich premiérové vystoupení v Praze byla více méně osobní povinnost. Osud tomu chtěl, že se koncert konal právě v (A)VOID Floating Gallery, ač by mě ani ve snu nenapadlo, že se jen tak v pátek večer půjdu proplétat na náplavku mezi turisty a hipstery.

Začátek akce avizovaný na 19:00 dává tušit, že si tady po policejní dvaadvacáté hodině už nikdo nedrnkne a tak raději přispěcháme na místo kolem půl osmé. Paluba rezem skvoucího kolesového parníku přiraženého pevně u břehu je slušně zaplněná všemožným lidem. Jen ti jediní dva v černém, Emese a Krisztián zrovna na zádi chystají zvukovku. Čas jako stvořený na kochání se železničním mostem. Kráčíme pomalu po rozhrkaném nejťáku spolu se zmatenou labutí a přes řeku nám do uší vplouvá Emesiin božsky temný hlas. Víc než skvělý příslib silně atmosférického večera.

Pomyslná palubní stage bude krátce po osmé patřit ještě domácímu projektu Anakver, za nímž stojí zpěvačka Anna Rybanská, kytarista Petr Fašianok a sound designer, člen místního kapitánského můstku, Aitcher Clark. Zpočátku lehce rozpačitý večer uvedla trojice na pravou míru zejména kusy z nedávno vydané debutové desky "<< >>" (Rewind-Forward). Andělský zpěv éterické Aničky nechal chladným jen málokoho. Večer se tak se západem slunce začal dostávat do přísně atmosférických kolejí.

Kolem deváté se konečně sešlo i pár spřízněných duší a tak můžeme maďarským hostům vytvořit sice malé, ale nadšené publikum. Dvojice hraje ve složení Krisztian za synťáky, Emese za mikrofonem. Během hodiny zazní jedenáct songů, z toho drtivá většina z novinkového alba "Dichromat" a tři kusy z předchozího počinu "Harry Me Marry Me Bury Me Bite Me". Na to, že jsme v samém centru metropole, kde se děje strašná spousta ruchů od lodí, tramvají, vlaků…, tak nutno přiznat, že mocný zvuk, jaký se povedlo dvojici vytvořit, nás pevně lapil do temných spárů, že vnímáme jen hudbu a siluety hlavních aktérů v plíživém soumraku.

Kapela měla připravených songů podstatně víc. Škoda tedy pozdního začátku, kdyby se odstartovalo o půl hodiny dřív, mohlo zaznít ještě pár kusů ze starší desky "Emerald City", např. "Veronica" nebo moje oblíbená "Butterflies". I tak šlo beze sporu o velice povedený večer. Domácí parta Anakver příjemně překvapila a Black Nail Cabaret si pravděpodobně nemohli přát lepší pražskou premiéru, kdy jim místo světel a projekce dělala kulisu soumračná silueta Pražského hradu. Páteční vystoupení bylo jednoznačným příslibem, že je tu rozhodně nevidíme naposledy.

Setlist Black Nail Cabaret:
Soon
Sister Sister
The Critical Cult Of Dora
Lower The Shutters
Blonde
We Like To Suffer
Therapy
Minor Panics
Satisfaction
Session
Comfort Zone

Demi:

Část redakce, která letos nevyrazila do Lipska, měla příležitost tři kapely z letošního WGT vidět i v Praze. První vlaštovkou před Skinny Puppy a Amandou Palmer s Edwardem Ka-Spelem byli Black Nail Cabaret - v Londýně pobývající Maďaři. Role supportu se ujali domácí Anakver, jejichž debut jsem doma poctivě vyposlechl a musím říct, že mne mile překvapil. Příjemně plynoucí citlivá elektronika s duší, která mi místy připomíná Khoibu a podobné projekty. A to i výrazným hlasem zpěvačky Anny, která si na loďku vzala chvályhodně odvážný výstřih.

Potěšitelným zjištěním bylo, že Anna umí zpívat. Deska tudíž není nějakým umělým výhonkem, nýbrž poctivým kusem muziky. Méně potěšitelným faktem se jevil fakt, že se hrálo nahoře na palubě. Čekal jsem spíš koncert v podpalubí, kde bude atmosféra jiná než mezi hordou turistů. Po přesunu ke kapele jsem však brblat přestal a kombinace Anakver, pivínko, krásné počasí, Praha v pozadí (nikoliv u zadnice) se náhle jevila být více než příjemnou. A "Karma" blbá nebyla!

Black Nail Cabaret nastoupili na palubu v civilnější podobě, než je tomu u jejich klasických koncertů. A to vcelku logicky. Emese se svou havraní ofinkou, širokým opaskem, za který by se nemusel stydět ani Pacho - hybský zbojník a kalhotami i botkami v tureckém střihu, budila i tak pozornosti víc než dost. Už zvuk první kapely byl příjemným překvapením, ale hned pozvolný start "Soon" dal tušit, že nebudeme svědky žádné znouzectnosti. Ono vám to i na té palubě opravdu hrálo! Krisztian navíc nic nešidí, nemarkýruje, nýbrž ze zadních pozic žene zvukovou vlnu, která nechá naplno vyniknout neskutečný hlas excentrické zpěvačky.

Černošsky zastřený projev Emese smete hravě zástupy všemožných kníkalek a ani ona živě proti studiovým nahrávkám neztrácí. "Sister Sister" publikum pomalu rozpohybuje a starší "The Critical Cult of Dora" mne baví refrénem, v němž je vokál výjimečně chvíli vyšší, ale živě jej stihne šéfová ještě stáhnout zpět do hloubky s obdivuhodným přehledem. Zvuk je jako křišťál a do čeho Krisztian praští, to vám také rezonuje celým tělem. Já ještě víc ožil při "Blonde" z mojí nejoblíbenější předposlední desky. To už osazenstvo lodě při "she´s the queen of show" dupalo do rytmu natolik, že se z provizorního stolečku s merchem poroučela i krabice s cédéčky.

Navíc koncert gradoval a dospěl i k největší hitovce kapely - "Satisfaction". I když Emese není zrovna typická modelka, sexy náboj skladby nevyznívá trapně a funguje natolik, že se spolu s fandy kapely svíjejí i turisté v růžových crocsech. Tohle byla fáze, kdy už se aspoň trochu pohyboval asi každý v doslechu. Blížila se však desátá a zákonitě přišel pokyn zahrát poslední kus, kterým se k ménu potěšení stala natlakovaná "Comfort Zone". Do toho rozsvícená Praha, pozitivní vibrace - nejít hned do práce, tak se zmažu jak pytel, to vám říkám. Tak příjemně mě Black Nail Cabaret naladili. Vzhledem k prvotnímu šoku z prostředí jsme nakonec byli svědky neotřelého a silného kulturního večírku.

Další fotografie najdete v naší galerii.