Někdy je to řehole, to vám tedy povím! Únor hororového fanouška příliš nepotěší. A tak musíme vařit z vody. A z "Tváře vody". Řešením by tu však bylo...

Ostřílený kozák Guillermo del Toro má rád klasickou monster romanťárnu "Creature from a Black Lagoon" z roku 1954 (u nás "Netvor z Černé laguny") a jednoduše se rozhodl, že si udělá radost a v současných podmínkách natočí pokračování této hororové klasiky (i když nějaká ta pokračování vznikla už chvíli po původním snímku). Máme tu tedy biják "Tvář vody" ("The Shape of Water") a jakkoliv mám třeba "Faunův labyrint" rád, tak tohle rejžovo guilty pleasure mne osobně příliš nenadchlo. Divný mix romantické francouzské nálady "Amélie z Montmartru" a pofidérního erotického jiskření mezi obřím žabákem a němou paninkou je poněkud...unylý a zvláštní. Zkrátka - klasika je klasika.

"V utajované americké vládní laboratoři probíhají experimenty s podivuhodným obojživelným monstrem nalezeným v Amazonii. Ví se o něm velmi málo – domorodci jej uctívali jako boha, může dýchat na vzduchu i pod vodou, podobá se člověku a je považován za nebezpečného tvora. V laboratoři jej drží a bezohledně zkoumá ambiciózní vládní agent Richard Strickland (Michael Shannon). Zachází s ním spíše jako s biologickým materiálem než s živou bytostí. Jeho experimenty neberou ohledy na to, zda objekt zkoumání zůstane na živu.

Ve stejné laboratoři pracuje němá uklízečka Elisa (Sally Hawkins) a když se náhodou střetne s uvězněným stvořením, dokáže s ním navázat takovou komunikaci, k níž není potřeba žádných slov. Stačí jim gesta a emoce. Elisa jej nevnímá jako nebezpečnou zrůdu, cítí především jeho strašlivou osamělost. Je to i tím, že tato záhadná bytost má jednu základní vlastnost vody. Jak voda přijímá tvar nádoby, tak stejně tento vodní tvor přijímá vlastnosti každého, s kým se potkává, a odráží tak jeho agresivitu i osamělost nebo bezpodmínečnou lásku. Díky tomu se mezi ním a vnímavou Elisou vytvoří silné pouto. V okamžiku, kdy hrozí další brutální pokusy, Elisa pochopí, že je čas na společný útěk. A protože jsme v 60. letech minulého století, neobejde se to bez účasti sovětských špiónů."

Protože je tento měsíc na horory opravdu tuze skoupý, záchranou se může stát Festival otrlého diváka. Pojďme tedy využít prostor zaviněný krvavým suchem a podívejme se, co v jeho rámci můžete v pražském kině Aero vidět.

Celý svátek filmových úchyláků startuje 27. února vskutku zostra. Určitě jste už slyšeli o ve světě kladně přijatém kraťasu "Jsem brána", který zfilmovala parta našinců kolem Robina Kašpaříka na motivy povídky Stephena Kinga. Právě tahle jednohubka se stane předkrmem filmu "Mnohočetní maniaci". Ten má na svědomí John Waters, kterého možná znáte díky podivnosti "Růžoví plameňáci". Ten sám bere letos promítaný snímek z roku 1970 jako přípravu pro svůj později proslavený biják.

Po dalším tuzemském kraťasu "Bloody Fairy Tales" posléze ještě bude pokračovat večer podstatně čerstvějším kouskem. "Chamraď" z minulého roku režiroval Ryan Prows a navazuje v něm svým El Menstruem na tradici El Santa. Tím je asi řečeno vše. Pokud chcete vědět, co všechno se vám může stát, když vyjdete z vězení a máte přes celý obličej vytetovaný hákový kříž, bežte se mrknout.

Pokud vás rozčiluje, že Batmana hraje nabouchaný chlapík a představujete si jej spíš s pořádným poprsím, vyražte 28. února na mexickou "Netopýří ženu" z roku 1968, kterou opět uvede rozverný domácí krvák - tentokrát "Bloody Merry Christmas". Na podstatně vážnější strunu divákovu uděří "Bubák Bubby". Tohle australsko/italské drama umí být nepříjemné i odporné a zároveň něžné či dojemné. Neumíte si tohle spojení představit. Pak zkuste film Rolfa de Heera z roku 1993. Před nám se můžete podívat na fiktivní dokument "Zpovědník utěšitel", v němž si střihl hlavní roli, stejně jako v Bubbym, Nicholas Hope.

Pokračujeme sice už březnem, ale bylo by zbytečné čekat na něj s informacemi o dalších dnech "otrláče", řekněme si tedy rovnou, že první březnový den zahájí proslulý akčňák "The Running Man". Tedy "Běžíci muž" s Arnoldem ve volné adaptaci Kingova románu. Po téhle klasice přijde na řadu kousek Eduarda Casanovy - "Kůže". V něm se potkáte s dívkou s řitním otvorem místo úst, či s chlapcem, který chce přijít o nohy, neboť jeho snem je státi se mořskou pannou. V cukrkandlových kulisách potkáte spoustu nechutností a dorazí vás tuzemský film "Vaginátor: Dawn of the Bitches". Robert Vrba stvořil opravdu neotřelé dílo.  "Vaginator každopádně představuje láskyplnou kastrační ódu na všemožné XYátory, kteří odkojili celou generaci filmových fanoušků a ukázali nám, že když jste pořádně macho a vyjadřujete se jen pomocí siláckých hlášek, můžete klidně být i trochu homo."

Třetí březnový den rozjede sci-fi horor "Fáze IV". Saul Bass vám v tomto napínáku z roku 1974 ukáže, co dokáže takový hyperinteligentní mravenec. Po masném předkrmu "Maso" se potom přeneseme do Hongkongu, kde byl v roce 1992 natočen film "Wiselyho stará kočka". V něm figuruje éterická dívka a její černá kočka, které jsou ve skutečnosti mimozemské bytosti a pokoušejí se zastavit nadpozemské zlo zosobněné amorfním slizem. Posléze si můžete dopřát akčňárnu "Velké kozy na Havaji" z roku 87 a tečka bude patřit legendární Josefině Mutzenbacher. 

Posledním dnem pražského promítacího řádění bude neděle, 4. března. V jeho rámci si budete moci užít tradiční "Aero naslepo pro otrlé" a následně přijde na řadu debata o fenoménu rychlodabingu. O zábavu, ale i o dávku nostalgie, tedy bude dozajista postaráno. Hlavní program a finiš festivalu potom obstará "romantický thriller" se slibným titulem - "Ptákodemie: Děs a hrůza". "Opus magnum Jamese Nguyena, vyznačující se soapoperovými dialogy, fantasmagorickým scénářem, ale i požitkářskými gore scénkami, se nestal zářným hitem multiplexů. Vrcholného tvůrčího potratu se ale láskyplně ujali diváci půlnočních projekcí a přiřkli mu místo mezi nejlepšími nejhoršími filmy všech dob. Nenechte si ujít možnost vychutnat si v plné kino parádě zdejší strašlivý kontaktní zvuk a nevídaně lowendové digitální efekty."

I letos se mohou na zkráceného "otrlce" těšit i v Brně a v Hradci Králové, na ty však ještě bude čas příště. Na čtení toho březen moc nepřinesl. Tak se mrkněme alespoň na to málo. Potěšit by snad mohl první stejnojmenný díl série "Relikvie", který napsal Tim Lebbon a vydává Baronet.  

"Londýn – rozlehlé, spletité a anonymní město, v jehož útrobách se skrývají netušená tajemství… Angela Goughová, studující kriminologii, k jeho temným stránkám poprvé doopravdy přičichne v den, kdy se její přítel Vincent nevrátí z práce. Vydává se po jeho stopě, odhodlaná přijít záhadě na kloub. Navzdory nebezpečí vrstvu po vrstvě odhaluje tajný život člověka, kterého považovala za tolik blízkého, postupně proniká do úplně nového, neznámého světa a zaplétá se do mystéria, jaké by si nedovedla představit ani v těch nejdivočejších snech…"

Když už nám nevycházejí horory, zkusme se nechat napnout nějakým tím thrillerem. "Někdo cizí v domě" napsala Shari Lapena a vydává Knižní klub. I tady poznáváte něco dávno poznané a zjišťujete, že ono známe je vlastně docela cizí.

"Karen a Tom Kruppovi jsou šťastní – vzali se teprve nedávno a vlastní nádherný dům poblíž New Yorku. Jednoho dne se Tom vrátí domů a zjistí, že Karen zmizela – její auto je pryč a zdá se, že odjela ve spěchu. Nevzala si dokonce ani kabelku, telefon, doklady. Krátce nato se Tom dozví, že Karen měla nehodu a leží v nemocnici s otřesem mozku a ztrátou paměti. Po čase se Karen, odhodlaná vyléčit se a zapomenout, vrací s Tomem domů. Ale zdá se, že se tam něco změnilo. Něco není v pořádku. Někdo tam byl. Někdo cizí. Jenže v tomhle domě je každý cizí. Každý má něco, co by podle něj mělo zůstat skryto. Něco, kvůli čemu by raději vraždil, jen aby si to mohl nechat pro sebe..."

I další napínák napsala autorka s poněkud neuvěřitelným jménem. Danya Kukafka se českým čtenářům díky nakladatelství Plus představí knihou "Dívka ve sněhu".

 "V coloradském městečku je nalezena zavražděná středoškolačka. Hrůzný čin otřese tamními obyvateli. Atmosféru plnou strachu a podezření prožívá každý po svém – dospívající Cameron, jenž byl mrtvou dívkou posedlý, spolužačka Jade, která ji nenáviděla, a vyšetřující policista Russ. Všichni tři se však musejí vypořádat s vlastním životem a démony, kteří je sužují. Každý z nich totiž skrývá nějaké tajemství. Kým člověk je, když se nikdo nedívá?"

Věřme tedy, že březen bude štědřejší. Zatím tomu všechno nasvědčuje! A pokud se vám do Prahy nechce, vzpomeňte třeba na Jacka Ketchuma, skvělého hororového spisovatele, který zemřel 24. ledna letošního roku a dejte si jeden z jeho tří románů, které u nás vyšly. "Po sezóně", "Dívka od vedle" ani "Red" vás nezklamou, za to ručím! Doufejme, že se časem přidají další kousky a budou nám Jacka nadále připomínat...

mohlo by vás také zajímat

Říjnové strašání

Říjnové strašání

Říjnové strašání

Říjnové strašání