And One, C-Lekktor, LateXjesus a mnoho dalších – a k tomu vedro jako v sauně. Jaký byl poslední den polské Castle Party?






 

Je neděle ráno a sil ubývá. Je to vidět na většině osazenstva našeho malého sídliště. Na sprchu už nezbývá energie a tak přeplazím cestu a v brýlích se pokusím probrat v bazénu. To se časem daří a postupně se člověk dostává do starých známých kolejí. Už to vypadá, že jsem se poslední den mohl zdárně vyhnout alkoholovému tématu, ale když je třeba ještě přemoct láhev domácí pálenky, která chutná jako vývar z gumáků a starých hader na nádobí, je třeba najít v sobě poslední zbytky morálu a zabojovat. Za chvíli už se ani panicky nebojím vody a běhám po dně s frísbíčkem jako čečetka.

Všechno však jednou omrzí, a protože začíná hudební program, je třeba neohroženě vyrazit vstříc kultuře. Neděli načínáme pro změnu v kostele. Ono se to vlastně samo nabízí. Sváteční program načínají brněnští LatexJesuS a dokonce si přivezli i modře svítící krucifix jako stojan mikrofonu. Naneštěstí musím říct, že to pro mne byla nejzajímavější věc na tomto vystoupení party ze "štatlu". Nevím, nakolik za to mohla kapela sama, ale samply jedou potichu a nevýrazně a výsledek zní tak, jako byste si pustili v garáži z kazeťáku podkres, vzali kytaru a kámošku a začali k tomu hrát a křičet. Potěšil alespoň cover klasiky Army of Lovers „Crucified“, ale i při něm jsem si říkal, jestli by to nebylo lepší bez toho nepřesvědčivého jekotu. Inu snad mi "latexoví ježíšci" příště sednou líp. 

LateXjesuS - Crucified (Castle Party 2014)

Kostelní žetony byly alespoň využity a snad nejúmornější horko víkendu provází poslední výšlap k hradu. (Skoro) všichni známí se schovávají ve stínech (jak stylové) a na hlavní scéně do toho buší polská parta Obscure Sphinx. Ta si zahrála nedávno i v Praze a na její mix sludge coru, silného ženského vokálu a pro tento styl poměrně netradiční okultní tématiky, jsem slyšel pět jen samou chválu. Tady bylo opět překážkou prosluněné prostředí a celek tedy nevyzněl tak silně. Přesto se minimálně jednalo o kvalitně zahraný a poctivý nářez.

V případě mexického dua C-Lekktor se nabízelo jisté srovnání s Grendel. Na deskách jsou klucí jihoamerický podstatně drsnější než nizozemští tanečníci, pravdou však je, že v živém souboji to měli jako duo složitější proti početnějšímu ansáblu oranjes. Úvodní track mi taky připadal poněkud rozpačitý. Potom se to však celé rozjelo a i když jsem měl místy obavy o zdraví Jorgeho, který u kláves skotačil s tváří ukrytou v šátku, a dle nezdravě nachové barvy bylo jasné, že se mu v těchto klimatických podmínkách asi nedýchá zrovna lehce. Ale víte jak je to s tou imáží. Merkko s modrou čupřinou potom neúnavně poskakoval po pódiu a řádil, co to šlo. Moc se mi nezdál jeho efektem zkreslený vokál, který byl i tak zbytečně rozchrastěný, místo aby bylo užito přirozené síly. Ale nebyl to nějaký dramatický problém a show C-Lekktor donutila lidi i k velice rychlým pohybům, což je v panujícím klimatu nutno vyzdvihnout.

C-Lekktor - Silence Remains (Castle Party 2014)

Následující dvojice interpretů na hlavní scéně byla od pořadatelů vcelku odvážným tahem. Dvě domácí party, vycházející ze staré školy elektroniky, vlastně táhly poslední den festivalu. Ale proč ne. Super Girl  & Romantic Boys se pro mne stali vlastně objevem festivalu (respektive předfestivalové přípravy). Jejich pojetí elektroniky jasně čerpá z osmdesátek, jak zvukově, tak vizuálem. Pravdou je, že dle hudebního projevu jsem od této pšonské „elektroZónyA“ očekával také vícero z řetězu utrženou show a ta se naneštěstí nekonala. "Super girl" u mikrofonu jen postávala a pěla, zatímco "romantic boys" se museli věnovat nástrojům. Jeden klávesům a druhý kytáře. Dalším mínusem, který se provalil až na koncertě, byla někdy zbytečně dlouhá stopáž songů. Celé by to mělo daleko lepší spád, kdyby se pár minut opakování motivů osekalo. Celkově mě však tohle trio nezklamalo, a když v závěru vytáhli největší hity jako „Szklo“ či „Spokój“, tančil celý plac, ať už písničky znal nebo neznal. Závěr byl tedy výborný.

Super Girl & Romantic Boys (Castle Party 2014)

Když proplouval Bolkowem o dost poklidnější Kapitan Nemo, kráčel jsem už znaveně směr kemp a mohlo se vyrazit domů (ano já vím, že musím zmínit fakt, že za poslední posbírané kelímky už pořadatel nejevil ochotu předat odměny (tak to nevadí), jinak se však tento systém osvědčil a nikde se neválel žádný zbytečný plast od Piastu). A jak se dařilo nedělnímu headlinerovi nám opět poreferuje Favourite Slave. A možná přijde i Karel Goth!

Favourite Slave: Pověstnou tečku za festivalem obstarali berlínští elektronici And One. Předem se musím přiznat, že jsem tuto bandu měl vždy velmi v oblibě, avšak minulé vystoupení v Reichu mě bavilo pramálo. Tudíž jsem byl zvědav, jestli si kvarteto v popředí s věhlasným Naghavim vylepší reputaci. Předem předesílám, že moc nevylepšili, ale pojďme postupně. Úvod patřil nadcházející trilogii (vzhledem k tomu, že Steve ohlašoval již nesčetněkrát konec kapely, je to velmi podařený marketingový tah) a to konkrétně skladbě „Black Generation“, která slibně navnadila. Následovaly další hity jako „Get You Closer“, „Panzermensch“ a pitchforkovská „Timekiller“, která koncert slušně nakopla.

Další milník v setlistu byla určitě stařičká „Für“ a právě při ní jsem si uvědomil, že vše zní tak nějak stejně. Všechny syrové zvuky z období  alb „Spot“ a „I.S.T.“ byly tytam a vše se slévalo v jednu velkou tancovačku. Světlým momentem pro mě bylo zařazení „Sometimes“, kterou můžu vždy a všude a i v Polsku fungovala na výbornou. Poté na malou chvíli vystřídal principála za mikrofonem pořízek Joke Jay a vystřihl skvělou „High“.  To už se koncert přehoupl do druhé půle. V té nám And One naservírovali namátkou hity jako „Deutschmachine“, „Military Fashion Show“ či „Technomana“, aby celý candrbál završili coverem největšího „gotika“, mistra Karla Gotta. Jeho „Včelka Mája“ po německu rozesmála snad všechny členy české výpravy a věřím, že jestli si budou něco z letošní bolkowské taškařice pamatovat, tak právě „Die Biene Maju“. V závěru musím dodat, že And One vyloženě nezklamali. Kdo si chtěl vesele zatrsat, tak byl nadmíru spokojen. Avšak já čekal trochu více, tak snad příště…

Demi: A to je konec vážení. Bylo to náročné, ale bylo to krásné. Tentokrát mne asi žádná z kapel vyloženě neposadila na zadek, ale celý festival byl poskládaný natolik zábavně, že nejde jinak, než pořadatelskou partu pochválit a poděkovat jim za bezvadnou dovolenku. Poděkování vyhrává taky Favourite Slave za pomoc s reportem, Cassandros za fotky u tohoto dílu reportu a paní uklízečka z benzínky, která mne pustila na zavřený záchod. Šlo o vteřiny! Tak nezapomeňte v kolik máte být za rok na „hlaváku“ pod cedulí s odjezdy vlaků!!! 

mohlo by vás také zajímat

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Report z Castle Party 2024 – čtvrtek, pátek

Lineup třicáté Castle Party je kompletní

Report z Castle Party 2023 - sobota, neděle