Demi Mortuus | 09.12.2015 12:37

Demi a Annie si posvítili na desku, kterou si Tilo s Anne nadělili k 25. výročí kapely.

LACRIMOSA – Hoffnung
Vydal: Hall of Sermon, 62:38

Pohled Demi

Lacrimosa slaví krásných 25 let na scéně a jak jinak by měla kapela výročí oslavit než vydat desku a vyrazit na turné. Bývá zvykem, že se při těchto příležitostech vydávají různé kompilace a „bestofky“, ale Tilo s Anne na to šli jinak a vtrhli do studia s novým materiálem. Aby bylo vidět (a hlavně slyšet), že se opravdu slavit bude, zasedl spolu s kapelou ke svým nástrojům i šedesátičlenný orchestr. Harlekýn tedy znovu nanáší šminky na tvář a snaží se zapudrovat vrásky, které do něj vytesal bolestiplný život.

Na nasazování červeného nosu má dost času, neboť čtvrthodinový otvírák „Mondfeuer“ těží právě z bohatých orchestrací. Přes pět minut trvá, než se vůbec dostane poprvé ke slovu elektrická kytara, která zamyšlenou a pochmurnou náladu nikterak nenarušuje a sóluje natolik nešťastně, že si říkáte, jestli se náš klaun vůbec dostane přes první dějství. Alespoň že v závěru tklivými mraky smyčců probleskuje i trocha té naděje.

Lacrimosa - Hoffnung (samples)

Stejně jako na minulé desce, i tady se dostává Anne Nurmi ke slovu s druhou skladbou. „Kaleidoskop“ tak dá v prvních vteřinách atmosférou vzpomenout na Enyu, ale dál už se zvuk ustálí v takové podobě, na jakou jsme z posledních desek kapely zvyklí. Bohaté aranže zaobalují šlapající rytmickou sekci a střídání obou notoricky známých hlasů nikoho nepřekvapí. Třetí „Unterwelt“ naopak nepřesáhne čtyři minuty a ředí velkolepé plochy z rozmáchlejších songů poměrně přímočarým rokenrolovým výstřelem. Pravdou je, že když si pustíte tuhle úvodní trojici songů, tak uslyšíte všechno, co se na albu děje.

Míchá se tu klasická hudba, metalová rytmika, kabaretiérské motivy a to vše buď v roztáhlých pomalých žalozpěvech, v hravějších divadelních muzikálovkách nebo říznějších a jednodušších rockových kolovrátcích. Že se vše odehrává ve třech šablonách, by samo o sobě nemuselo být ničím špatným, vždyť některé kapely si vystačí s jedním mustrem na celou kariéru. Horší je, že nová deska postrádá výraznější momenty a po opakovaném poslechu mi z ní v hlavě nezůstalo vůbec nic. Snad jediná „Die Unbekannte Farbe“ zaujala téměř indiánským rituálním halekáním a gradací v závěru, jinak je tu až moc vaty a průměrných momentů. Naopak bombastično „Der Keich der Hoffnung“ na člověka působí jako soundtrack k desátému pokračování „pirátů z Karibiku“ – tedy dobře zpracované řemeslo, které však naprosto postrádá duši. Prostě to hodně tříská, bouchá, dělá vlny a chudák harlekýn fňuká někde v koutě.

Na oslavu to tedy zase taková sláva není. Že se „Alleine zu Zweit“ neurodí každý den je mi jasné, ale i na minulém revolucionářském CD jsem si našel momenty, které mi uvízly v paměti. Novinka sice hraje, má všechny ingredience, pro které Lacrimosu fandové zbožňují, ale jako by se v té snaze o velkolepý zvuk zapomnělo na „písničku“. Pokud ji i tak musíte mít, pak doporučuji verzi s bonusovým DVD „Live in Mexico City – The Movie“, které rozhodně stojí za vidění i slyšení v té nejlepší možné kvalitě.

Hodnocení: 65 %

Pohled Annie

V gotických vodách oblíbené duo Lacrimosa vydalo dvanácté studiové album. Jak to s nejčerstvějším počinem této německo-finské kapely dopadlo? Mnoho posluchačů si v něm najde to své. A mnoho také ne.

Hned na začátku nás může překvapit více než čtvrthodinová skladba "Mondfeuer" s pomalým instrumentálním rozjezdem. Bohužel, jako otvírák desky mi tak přehnaně utahaný kousek přijde poněkud nešťastný. Následuje však něco, co jakýkoliv dojem z "Mondfeuer" naprosto přebije: skoro až meditační píseň "Kaleidoskop" s rázným smyčcovým entrée. Ani se nevzpamatujete, a okamžitě následuje energická (můžeme-li toto slovo u Lacrimosy použít) "Unterwelt", při které by si někdo mohl vzpomenout třeba i na Rammstein či Deathstars.

K nejdynamičtějším a zřejmě i nejvydařenějším kouskům celé desky patří "Der Kelch Der Hoffnung". Pokud vám v gotice nevadí metal, jistě track oceníte. Prvotní nadšení z až mrazivého začátku však poněkud utone v nevýrazných slokách, jejichž melodii jsem si přes sebelepší vůli nedokázala zapamatovat. Následující "Tränen Der Liebe" svým pomalým klavírním začátkem připomíná hudbu k první scéně nějakého tragického filmu, zbytek písně se však nese spíše v duchu závěrečných titulků fantasy trilogie. Tomuto kousku by to možná lépe slušelo na začátku alba.

Lacrimosa

"Keine Schatten Mehr" mi však okamžitě zvedla náladu. A to nejen svým začátkem, který mi připomněl hrací krabičku s baletkou, ale i následným rázným rozjezdem ve stylu Nightwish. Škoda jen, že takto podařená pecka má pouze dvě a půl minuty.

Do finále nás dostává druhá část "Der Freie Fall (part 2)". Zoufalství nad koncem alba Lacrimosa poměrně trefně vyjádřila smutnými vokály. A to tak, že bych i pomalu věřila, že v době nahrávání Tilovi zemřel někdo blízký. Skladbě však chybí jakýkoliv melodický vývoj, takže jsem už po třetí minutě nedočkavě vyhlížela konec, od kterého mě však dělilo ještě dalších šest minut.

Deska celkově tedy zanechala kladný dojem díky svému profesionálnímu zpracování, poněkud jej však sráží celková monotónnost a ,,unavenost“ většiny písní. Vyloženě chytlavý kousek na albu nenajdete, zato přetahaných a zbytečně dlouhých rádoby emotivních pasáží je na desce přehršle. "Hoffnung" by možná trošku prospělo i jiné řazení písní. A vyřazení některých z nich.

Hodnocení: 65 %

Sestava:

Tilo Wolff, Anne Nurmi

Tracklist:

01. Mondfeuer
02. Kaleidoskop
03. Unterwelt
04. Die Unbekannte Farbe
05. Der Kelch Der Hoffnung
06. Thunder And Lightning
07. Tränen Der Liebe
08. Der Freie Fall - Apeiron, Part 1
09. Keine Schatten Mehr
10. Apeiron - Der Freie Fall, Part 2
11. Keine Schatten Mehr (Jubiläums-Version)
Bonus DVD
Live In Mexico City - The Movie