BeoWulf, samgarr | 13.07.2012 12:09

hscrop

Putovní festival Hradby Samoty se na svém třetím ročníku opět stěhoval do České republiky a to do Rosic, které leží nedaleko u Brna. Jako místo pro vystoupení projektů a kapel byl vedle sálu místního zámku označeného jako divadlo, využit také nedaleký protiatomový kryt, který se stal domovem i pro doprovodné výstavy. Na festival se sjela pestrá směsice hudebních fanoušků, takže vedle očekávaných fandů industrialu a jiných elektronických žánrů byli k vidění např. metalisté a i pár zástupců z řad goths . Jejich počet se vzhledem k limitované kapacitě akce pohyboval kolem dvou stovek.

Pátek

Jako první z pátečního programu se nám podařilo zhlédnout projekt vokalisty z Beamship s názvem WEHRWOLF78. Temně elektronická hudba, ozvláštněná češtinou, nebyl špatný start festivalu. Na čem by se mělo zapracovat, byly celkem dlouhé prodlevy mezi jednotlivými skladbami. Uvidíme, s čím přijde projekt v budoucnu.

Dalším vystupujícím byla pomyslná druhá půlka Beamship se svým IDM projektem FRONTIER GUARDS. Atreida na pódiu doplňoval Disorder, vokalista z Depressive Disorder. Kvalitní hudba, podpořená solidní projekcí, která byla promítaná na strop sálu, opravdu nenudila.

Nyní přišla řada na společné vystoupení STOR a SEMAI. První část patřila STOR. Kombinace temných zvukových ploch a velice zlověstných skřehotů obou vokalistů fungovala více než dobře. Projekce se od posledního vystoupení, které jsem mohl spatřit v K4, nezměnila, takže opět se jednalo o „modelování obličeje“ z jakéhosi obskurního černobílého snímku. Druhá půlka již byla v režii pouze SEMAI čili v drone a dark ambient duchu. Celkově se jednalo o povedený set.

Po temné seanci v krytu se do nás pustilo šumperské komando AKIMBO. A to pěkně zostra nekompromisní hlasitou industriální smrští. Bohužel jejich set byl srážen zvukovými problémy a tak vysoké nasazení kapely přišlo občas vniveč. I přesto převažovaly kladné dojmy z jejich vystoupení.

Vzhledem k nezbytnému občerstvení v místním útulném šenku jsme zastihli pouze závěr z koncertu projektu ISH. Nezvyklá projekce plná mocných hor, lesů a zvěře spolu s mixem IDM a ambientu vytvořila v sále velice příjemnou atmosféru. Tak snad někdy příště. Dalším zástupcem slovenské elektronické scény byli DISHARMONY. Zamaskovaná dvojice se prezentovali velmi energetickým setem, který měl spíše než k uváděnému IDM blíže k EBM. Zpěvák občas půjčil mikrofon do předních řad aby si i lidé mohli trošku zakřičet. Na závěr si dokonce sám udělal výlet mezi lidi. Jedno z mála vystoupení, na kterém si člověk mohl tak říkajíc „trsnout“.

Zpět ze zámku do krytu na vystoupení německého projektu PRAYING FOR OBLIVION. Tolze bez problémů nazvat největším úletem festivalu. Zapojování techniky se neobešlo bez komplikací z čehož se umělec netvářil nadšeně. Když vše bylo v pořádku tak zhruba po třech minutách hlukového pekla se mistr prudce a dramaticky zvedl ze země, kde si hrál se svými krabičkami, chvilku lehce zmatené publikum pozoroval a zmizel rychle ven ze sálu. Po chvíli se vrátil a začal svoje krabičky rozpojovat a bylo jasné, že je konec představení. Opravdu nezapomenutelný koncert. Šanci spravit si chuť nabízeli pražští experimentální elektronici DO SHASKA!

DO SHASKA! vnáší do plně strunného či elektrifikovaného světa Hradeb Samoty ne úplně standardní zvuk dechového nástroje - fagotu. Jejich “taneční ambient” má nádech jakéhosi psychedelického etno tripu a vytváří opravdu hutnou atmosféru přístupnou zejména těm, kterým zavedené ambietní postupy příjdou nezajímavé a fádní.

Sobota

Sobotní program, který trošku překvapivě začal o půl hodinu dříve než udával původní harmonogram, začal tříčlenným slovenským noisovým projektem …LESOM, který (mě osobně - pozn. BeoWulf) zaujal spíše animovanými projekcemi než produkovanou hudbou. Po nich v zámku následovali jejich krajané PURE. Ti ke své projekci použili dvě černobílé klasiky Robot Monster a Výprava na Měsíc. Jejich mix drone, down tempa a dalších stylů neurazil, ale ani nenadchl.

Až z dalekého Chile dorazil projekt noisový 886VG. Ten se prezentoval solidním hlukovým ušním průplachem, avšak jeho vystoupení bylo překvapivě velice krátké. A tak následoval opět přesun na zámek na jediný čistě neo-folkový soubor letošního ročníku, maďarské LARRNAKH, kteří zahráli v tříčlenné sestavě (basa, španělská kytara a housle). A jednalo se o jeden z vrcholů festivalu. Chytlavé a atmosférické skladby působily po těch všech temných a hlučných projektech jako balzám na duši. Jediným kazem byla projekce, která zde zůstala po předchozích Pure, a působila celkem rušivě.

A opět přesun do krytu. Tentokrát na projekt Jana Krumla INSTINCT PRIMAL. První část byla spíše temně ambientní, podpořená černobílými projekcemi s válečnými výjevy. V druhé půlce se již obešel bez projekce a naopak přidal více beatu, což se v samotném závěru povedeného vystoupení zvrhlo v hotovou bicí smršť.

Vcelku známým projektem z českých a slovenských akcí jsou HIEROS GAMOS (boční projekt Lahké Múzy). Před zaplněným zámeckým sálem zahráli většinu skladeb z desky Fetish Remix. Jejich dobrá temně elektronická show zůstala nezměněna, a tak pro toho, kdo již s nimi měl tu čest, nepřinesla nic nového. Největší pozornost opět strhávala zpěvačka Gudrun. Jedinou výraznější změnou tak byla nová tanečnice.

Další „společný“ koncert patřil slovenským dark ambientním projektům PHRAGMENTS a METROM, kteří se prezentovali dobrým vcelku poklidným temným ambientem doplněným minimalistickou projekcí. Jako nedostatek by šlo uvést možná přílišnou délku jejich setu.

Polská postindustriální dvojice Job Karma je v České republice známým projektem který pokaždé nabídne kvalitní hudební i vizuální zážitek. Nebylo tomu jinak i na Hradbách Samoty. Ambient dokreslený výraznou rytmikou, pódium doplněné bezmála desítkou malých LCD monitorů a dvojicí nasvícených generátorů audio signálu (či podobného přístroje) byl rozhodně jedním z vrcholů Hradeb Samoty.

Již podle rozestavěných nástrojů a vojenských dekorací bylo jasné, že teď byl na řadě pořádný pochod. A to s maďarskými STURMAST. Po problémech s nazvučením nástrojů čtyřčlenné sestavy projektu se do nás obul solidní martial pochod doplněný houslemi a občas i kytarou. Velice vtipně byla vyřešená projekce, která byla promítaná na velký pochodový buben.

Jako další byl na řadě jeden z „hedalineru“ letošních Hradeb a to projekt VOID OV VOICES Attily Csihara, známého třeba působením u slovutných Mayhem. Podium bylo nejdřív řádně vyzdobeno lebkami a svícemi. Poté Attila, oděn v rudé kápi, začal svoje vystoupení zlověstným šeptáním, které na sebe různě vrstvil. Později přidával pomalu beaty, které se ke konci zvrhly v pořádný temný marš. Na úplný závěr se ještě pustil do nosiových experimentů. Ale únava si vyžádala svoji daň a tak jsem jeho temnou a hlučnou mši opustili těsně před jejím koncem a vydali se směrem do hotelu…

Závěrem nelze celou akci zhodnotit jinak než kladně. I pár nedostatků by se samozřejmě našlo. Například zrušené vystoupení některých projektů či neuskutečněné ohnivé představení cirkusu Amanitas. Nabídka šenku také mohla být pestřejší. Dále by možná šlo vytknout množství projektů napěchovaných do každého dne, méně je někdy více. Trochu zamrzí absence výraznejších vizuálních prvků u vystoupení některých kapel a projektů, také lepší práce s osvětlením pódia by nebyla na škodu, zejména u festivalu, který se prezentuje jako audiovizuální.

Ale to jsou jen malé vady na jinak nadmíru povedené akci, kterou by si příští rok neměl nechat ujít žádný fanoušek alternativních (nejen) elektronických žánrů.