Pavel Zelinka | 13.09.2013 16:10

Spiritual_Front_-_crop Premiérový koncert italských „suicide pop“ dekadentů Spiritual Front máme za sebou a myslíme, že to byla premiéra více než vydařená. Den předtím, než vystoupili na pódiu pražského Chapeau Rouge, se trojice pohybovala po Praze a zavítala do studia Českého rozhlasu Radia Wave na rozhovor do pořadu Dark Wave. Přepis rozhovoru s předákem Simonem Salvatorim vám nabízíme teď na stránkách Sanctuary.cz

MOHL BYS V KRÁTKOSTI PŘESTAVIT HISTORII KAPELY?

Začal jsem hrát nejdřív jako sólista a začal zhmotňovat své vášně. Na začátku to tedy byl minimalistický akustický projekt, ale postupem času jsem začal přibírat do Spiritual Front spoluhráče, sound kapely začal mohutnět a dnes má bohatě orchestrální vyznění.

KTERÉ KAPELY MĚLI ZÁSADNÍ VLIV NA TEBE JAKO MUZIKANTA? TUŠÍM JOHNNYHO CASHE NEBO NICKA CAVEA.... NAPADÁ MNE TAKÉ TVŮJ KRAJAN ENNIO MORRICONE.

Až na Nicka Cavea ses trefil. Je zajímavé, že lidé velmi často spojují mojí hudbu s hudbou Nicka Cavea, kterého jsem nikdy nějak zvlášť nemusel. Těch přirovnání bylo v jednu dobu tolik, až mne donutilo si pořídit desky The Bad Seeds, abych sám zhodnotil, co máme opravdu společného..... Jinak Johnnyho Cashe mám vytetovaného na jedné noze, Ennio na druhé, dalším mým velkým vzorem je určitě Scott Walker, mám rád hudbu Death In June, Calexico, Tindersticks a řadu dalších, někdy i žánrově od sebe vzdálených kapel z new wave nebo country oblasti. Pak mám rád italskou tradiční hudbu a jsem velkým milovníkem italských soundtracků ze 70. let.

Spiritual Front - Darkroom Friendship

DOCELA MNE PŘEKVAPILO, KDYŽ JSME SPOLU MLUVILI DNES ODPOLEDNE, ŽE JSI BYL VELKÝ FANOUŠEK METALU. POSLOUCHÁŠ STÁLE METAL A KTERÉ KAPELY POVAŽUJEŠ V TOMTO RANKU ZA ŠPIČKU?

Mám rád metal. Vyrůstal jsem na něm. Preferuji starší kapely. Ne proto, že bych považoval tvorbu nových kapel za horší, ale asi proto, že i když technicky starší nahrávky znějí dost hrozně, dalo se podle jejich charakteristického zvuku po pár taktech poznat, o kterou kapelu se jedná. Moderní technologie umožňují vymazlit nahrávky do absolutní dokonalosti. Díky tomu ale nové kapely zní často dost podobně, takže nedokážeš rozlišit, která je která.

SVOU HUDBU OZNAČUJEŠ ZA "NIHILIST SUICIDE POP". CO SI POD TÍM POJMEM MÁM PŘEDSTAVIT?

Obyčejně o ní dnes mluvím jako o "suicide popu". Slovo nihilist jsem opustil před nějakou dobou. A podle mne dobře vyjadřuje kontrast, který hudba Spiritual Front vykresluje. Suicide-sebevražda symbolizuje něco konečného, dramatického, blízkého smrti, zatímco neškodný pop je oslavou života. Tvoříme prostě dramatický pop.

ČASTÝM TÉMATEM TVÝCH PÍSNÍ JSOU VYPJATÉ FORMY FYZICKÉ LÁSKY. KDE SE TYTO TÉMATA U TEBOU BEROU?

Většina z nich je mojí osobní zkušeností, ale také hodně čerpám z filmů. Právě ve filmech často nacházím paralely s mých vlastním životem. Obdivuji tvorby Davida Lynche, Ingmara Bergmana nebo Paola Pasoliniho, kteří mi pomohli k hlubší analýze vypjatějších mezilidských vztahů. Vypráví totiž příběhy, které jsou blízké opravdovému životu.

PODOBNÁ TÉMATA MŮŽETE V TROCHU JINÉ PODOBĚ NAJÍT I U PROJEKTU ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO, SE KTERÝM JSI NATOČIL SPLIT ALBUM. CÍTÍŠ S ORDO ROSARIUS EQUILIBRIO STÁLE URČITOU SPŘÍZNĚNOST? POKUD ANO, NECHYSTÁTE PO NĚJAKÉ DOBĚ NĚCO SPOLEČNÉHO?

Už jsme začali promýšlet pokračování naší spolupráce. Pojí nás dohromady zaujetí pro jiné pohledy na sexualitu. Takové ty temné stránky lásky. I když je nutné podotknout, že každého z nás zajímá trochu jiná podoba. Tomas Pettersson je více fetišista zatímco já jsem netradiční milovník ze Středomoří. Thomas je více na nylon a další hračky, zatímco já miluji nahé ženy v ponožkách.

POJĎME SI PROMLUVIT O NOVÉM ALBU „OPEN WOUNDS“. TO JE SLOŽENO ZE DVOU DISKŮ. ZNAMENÁ TO, ŽE JSI NASHROMÁŽDIL ZA POSLEDNÍ DOBU TOLIK SILNÝCH PÍSNIČEK?

„Open Wounds“ považuji za naše nové album. A to přesto, že obsahuje spoustu našeho staršího materiálu. Ten totiž dostal zcela novou podobu. My jsme byli mnoha fanoušky žádáni, abychom vydali naše staré, už dávno rozebrané nahrávky. Já jsem byl ale nespokojen, jak s jejich špatnými aranžemi, tak především s technickou kvalitou písniček, které byly nahrávány ve velmi nuzných podmínkách. Jako kompromis, který vyšel fanouškům vstříc, považuji právě přetočení a přearanžování písniček do nové a troufám si tvrdit, mnohem lepší podoby. V dnešní době, kdy se CDčka neprodávají, jsme tedy nabídli dva disky za cenu jednoho. Ten druhý můžete vzít jako soundtrack našich životů, kdy jsme nechali naplno propuknout naší vášni pro soundtracky.

JAK DOŠLO NA SPOLUPRÁCI S KAPELOU SPIRAL69?

Před mnoha lety jsem zpíval na jedné jejich desce. Navíc náš bubeník s nimi hraje, takže to zas tak velké překvapení není. Hudebně jsme dost na jedné lodi, takže je možné, že se v budoucnu pustíme ještě do nějaké společné práce. Kdo ví?

KOHO JINÉHO Z ITÁLIE KAPELU/SÓLOVÉHO ZPĚVÁKA BYS NÁM DOPORUČIL?

My jsme teď v Itálii nejlepší. To bych nejprve podotknul (smích). Jinak můžeme vřele doporučit například Macelleria Mobile Di Mezzanotte, Roma Amor, Mushy nebo Camerata Mediolanense, kteří letos vydali fenomenální desku.