Poslední kus reportáže z dvacátého ročníku polské Castle Party. Jak živě fungují Lolita Komplex? A co současná hvězda německého gothic rocku Mono Inc.? Dá se Zeromancer živě věřit? Rozhobloval Daniel Graves s Aesthetic Perfection Bolkow? A Andy LaPlegua s Icon of Coil? A Ronan Harris s VNV Nation? Vše se dozvíte!




 

(Nephilim) Asi to sami znáte: Když se člověk dobře baví, čas letí jak splašený netopýr. Než jsme se nadáli, je tu poslední den letošního jubilejního ročníku bolkówské merendy. Po včerejším náročném dni usedáme na židle restaurace Hacjenda a od místní obsluhy (panebože, ta ženská za barem snad nikdy nespí!) nám za moment na stole přistává obligátní snídaňová jajecznica a parówka. Příjemné slunce a mírný větřík dává tušit krásný den.

(Demi) Moje ráno bylo poněkud krušnější. Sobotní taneční odpoledne na slunci v plné palbě mi neudělalo zrovna nejlíp a ve spojení s promáčeným čtvrtkem jsem nachytal nějaký mix rýmečky, kašlíku a úpaloúžehu. Ona jajecznica je však čarodějná a horká čokoláda zase vyklidňuje krk. Atmosféra je dnes daleko poklidnější. Vyrážíme tedy vybílit místní „sklepy” (Soplica se začíná stávat nedostatkovým zbožím) a následně se přesouváme na hrad.

Tam už svoje divadýlko rozjíždějí rakouští baviči Lolita Komplex. Nedá se jim upřít snaha. Co se kostýmů týče, je určitě na co koukat. Zpěvačka jako obživlá panenka, či přerostlá lolitka i homokytarista na podpatcích byli zajimavými zjevy. Ani ostatní nebyli daleko pozadu. Hudebně už to taková sláva nebyla. Poměrně jednoduché songy s metalovým zvukem a popovými samply zavání až příliš snahou být za každou cenu chytlavými a z mého pohledu příliš nefungují jen díky tomu, že jsou zkrátka nevýrazné.

V tomhle směru je jasnou ukázkou předělaný song ruských hvězdiček t.A.T.u. „All the Things She Said”. Snaha by tu byla, ale absence přesvědčivosti a osobitosti vyplouvá na povrch o to víc. Kde by to děvočky rozbily, tam se o to „lolity” jenom marně pokoušejí. Když nic jiného, tak se dá k dobru přičíst akční živý projev, rozdávání lízátek a vystřelování konfet.

(Nephilim) Německá čtveřice Mono Inc. je pro mě takovým zajímavým zjevením. Jejich repertoár ve stylu ‘dáme to zase v 140 BPM, na to se bude dobře trsat’ mi trochu splývá, gothrockové skladby s typickým německým feelingem si to šinou v drtivé většině po pěšinkách, kterými kdysi cestu klestili HIM. Naživo mají ovšem zvláštní kouzlo a i když se občas může zdát, že kapela hraje třikrát za sebou stejnou skladbu, pořád vás to baví. Hlavní zásluhu na tom má určitě frontman Martin Engler, který svými vtipnými hláškami prokládal celé vystoupení, ale také bubenice Katha Mia, jejíž hlas zněl z pódia tak dobře, že jsem ji začal podezírat minimálně z halfplaybacku.

Dočkali jsme se všech zásadních hitovek včetně „Arabia”, předělávky čtvrtstoletí starého hitu Garyho Moora „After The War” (mimochodem věděli jste, že vedlejší vokál v originálu zpívá Andrew Eldritch?) i coveru „The Passenger”, Katha vyšvihla bubenické sólo a kapela natočila další díl svého videodeníčku. Milé vystoupení, perfektní práce s publikem. Suma sumárum: Mono Inc. naživo opravdu šlapou!

Ale to už si obě strany pódia zaberou bubeník Tim Van Horn a klávesák Elliot Berlin a zbytek volného místa opanuje rtuťovitý Daniel Graves. Aesthetic Perfection u mě znovu dobývali ztracené pozice darkelectro kraleviců po IMHO nudném vystoupení na loňském Wave Gotik Treffen. A zatraceně se jim to povedlo! Graves na pódiu řádil jako černá ruka, kterou měl obtisknutou na obličeji a Van Horn znovu potvrzoval dávné zjištění, že electro s kvalitním živým bubeníkem se dostává rázem o level výš.

Repertoáru vévodily koncertní jistoty „Antibody“, „Inhuman“ nebo „The Ones“ a ve chvíli, kdy jsem si objektivně přiznával, že Gravesovi dochází ve řvaných pasážích dech, kapela tak bravurně vyšvihla cover někdejšího hitu Fine Young Cannibals „She Drives Me Crazy“, že jsem musel z hlavy smeknout i své sluneční brýle. Podaří se tohle dneska ještě někomu přebít?

Následující norský dvojboj zahájili napomádovaní metrosexuálové Zeromancer. Alex Møklebust s odbarvenou patkou se stejně jako zbytek kapely v černých upnutých kaťatech činil a zaplněné nádvoří hradu jim dávalo nepokrytě najevo, že ‘takhle by to šlo’. Sázelo se na tutovky (“Sinners International”, “Clone Your Lover”), rozezpívávalo se publikum -1-800-SUICIDE- (“Doctor Online”) a chlubilo se i cizím peřím (bouřlivě přijatá “Photographic” z repertoáru Depeche Mode), vše prošpikováno novinkami z aktuální desky.

Plnokrevný energický set, Zeromancer svým nasazením rozhodně nezklamali, i když za mne by se na pomyslné stupně vítězů letošního festu probojovali pravděpodobně jen ve spotřebě vlasového gelu… (…a vzkaz pro Marttiho, který psal nedávný report z Blackfield Festivalu: Na Castle Party banner s logem měli!).

Chcete zažít pořádnou párty? Potom si pozvěte Andyho LaPleguu a jeho kumpána Christana Lunda, aby to u vás pořádně rozjeli s Icon Of Coil. Dokonale rozehřáté publikum to téhle dvojce spolklo i s navijákem a minimálně polovina přítomných (včetně mne) odkřepčila set Norů s rukama nad hlavou. Andy je prostě rozený frontman, a tak mu čas od času rádi odpustíte nějakou tu intonační nepřesnost, bohatě vyváženou interakcí s nadšeným davem a dvakrát i návštěvou v jeho hlubinách. Repertoár IOC je natolik chytlavý, že strhne k tanci i neznalé a když pod osvícenou siluetou hradu zběsile paříte na „Thrillcapsule”, „Regret” nebo dancefloorové tutovky „Existence in Progress” a v Bolkówě obzvlášť povedenou „Dead Enough for Life”, přejete si, aby tenhle festival trval věčně.

Ale všechno dobré jednou musí skončit. Před námi je poslední chod letošního šťavnatého jídelníčku v podobě starých známých VNV Nation.

(Demi) Ty chovám ve velké oblibě. Ronan Harris a jeho kolegové dokážou svými hitovkami a samotnou přítomností navodit neopakovatelně příjemnou a smířlivou náladu. Tentokrát měli po Icon of Coil hodně těžkou úlohu. A faktem je, že jestli měli být hlavní hvězdou, tak se jim jejich předskokany přeskočit nepovedlo. Ne že by snad byli horší, ale minimálně plichta to byla. Ani Ronan tentokrát zdaleka neuzpíval všechno dokonale.

Proběhl ostrý start v podobě jistoty „Chrome“, bodrý šéfík hodně povídá, často se místo zpěvu jen pochechtává do mikrofonu, vtipkuje o počasí, sám si vybírá pro fotografy pózy, které mu podle něj sluší  a má dobrou náladu. Pokračuje se kouskem z nejnovějšího výtvoru kapely „Space and Time“ a mou oblíbenou „Tomorrow Never Comes“. Tentokrát mi sice mráz po zádech běhá spíš díky počínající zimnici, než hudebním zážitkem, ale VNV Nation rozhodně nezklamali.

Vyloženě silné momenty se jen střídaly s těmi hluššími. „Illusion“ rozněžnila (případně přiuspala) všechny přítomné. To „Standing“ a hlavně „Honour“ opět pozvedávají náladu a hlavně druhá jmenovaná rozjíždí místy opravdovou taneční jízdu. Ronan přirovnává Marka ve slunečních brýlích k Stevemu Wonderovi, hraje se „Nemesis“, „Epicentre“, „Resolution“ a „Control“. K přídavku se dobře naložení chlápkové nenechají dlouho pobízet a nášup uvádí další veselý proslov o mladých láskách, které mají vzniknout u romantického cajdáčku „Nova“.

Při dlouhém přemlouvání přihlížejícího policisty k taneční spolupráci si říkám, že už to Ronan malinko přehání, ale nakonec se mu to daří a baví se tak komplet celý hrad, včetně policie. „Beloved“ je samozřejmě koncertní jistotou a při „Perpetual“ už zpívá „tadadatadadada“ kompletní zbytek držáků, kteří vydrželi do poslední písně festivalu. Já následně odbavím poslední letošní toitoi a beru dráhu k autu, které vzápětí vyráží směr domov, prášek a postel.

• Podobně jako na WGT i na Castle Party můžeme pozorovat stárnutí obecenstva. Čeká nás třicátý ročník s poloprázdným nádvořím?
• Nepochopitelné vybírání doplňkového vstupného za vedlejší stage v kostele a Hacjendě.
• S českým (moravským) pivem v ruce se v Bolkówě cítíte ještě o trochu víc ‚jako doma‘.
• Letošním jednoznačným megahitem konzumace české výpravy se stala Soplica Orzech Laskowy.
• Stejně jako v minulých letech dostal český zástupce znovu mizerný odpolední čas (XIII. století nepočítejme, ti jsou v Polsku jako doma).
• Otázka na závěr: Kdy na Castle Party vystoupí Rytmus?

Fotky lidí a kapel od Tomáš Mičáka najdete v naší fotogalerii.

mohlo by vás také zajímat

Mono Inc. se vrátili ke koncertní spolupráci se symfoňákem. Po turné předkládají koncertní záznam.

Report z Castle Party 2024 – sobota, neděle

Report z Castle Party 2024 – čtvrtek, pátek

Report z Amphi 2024 – pátek, sobota