Kootcha se podíval na čerstvý přírůstek z Necrocockova pitevního stolu.

Necrocock vydal velmi neklidné až podivné album. Tohle mě napadlo, když jsem ten disk s výborným názvem „Bipolární Noci“ slyšel poprvé. Tomáš není takový hudební génius jako třeba Reznor, ale jeho schopnost vnést do svých desek pochmurnost, napětí a poeticky opisovat věci „o kterých se nemluví“ je nadlidská. Neznám u nás jiného umělce, který by se s takovou lehkostí pohyboval na hraně, přitom nepadal do trapnosti a nebo pocitu, že to dělá v reciprocitě spokojenosti posluchače. On takový skutečně je, proto je to uvěřitelné i přes tu nesmírnou bizarnost jeho hudby.

Pro mě hned prvním songem deska vrcholí. Protože „Za starou saunou“ je majstrštyk, který se moc často nezadaří. Takový pocit zmaru a chladu už znova nedostanete. „Za starou saunou, za starou cihelnou, kousek za varnou, spálenou jídelnou, najdu ji nahou, mrtvou za cisternou...“ Jednoduchá, pomalá kytarová melodie, houkačky sanitek, lidské vytí, Tomášova podivná dikce, střídaná Houbovou Marií, která zpívá jeho milou. Když jsem to poslouchal v noci cestou domů, občas jsem se otočil, jestli za mnou někdo nejde. Nešel, ale stejně jsem se ještě několikrát ohlédl. To se mnou umí udělat jen pár muzikantů na světě. On vás dokáže rozrušit; ne vyděsit, ale dodat takové to úchylně plíživé zlo a pocit obavy.
 

Kromě jeho děvčat –⁠ Houbové Marie a Nazaru Bokaz –⁠ se objeví tradiční hosté Franta Štorm (letitý kolega z Master‘s Hammer) a drummachine Honza Kapák. Celá deska je samozřejmě oneman show a Tom vše natočil ve svém domácím Gummi Studio Y v Praze. Jsem trochu překvapený, že i tahle deska hudebně (ne textově) smazává rozdíly mezi oběma projekty Kaviar Kavalier a Necrocock. Když jsem CD občas pustil kámošům, celkem pravidelně se jim zdálo, že jsou songy dost stejné. Ano, něco na tom je, ale myslím, že to není v hudbě, ale ve zpěvové lince, která je někdy hodně podobná. Tomáš potřebuje docílit určité polohy, která ho skladatelsky uspokojí a vlastně ho moc nezajímá, jestli se forma, které při tom dosáhne, někdy překrývá. Sere na to a mě to vlastně baví.

Z desky vyčnívá klipovka „Zabil Jsem posvátného Hulmana“, která se zdá nejnormálnějším songem z alba. Zato „Vakace“ je totálně neuchopitelná zpověď pacienta při autokastraci. Ty vokály jsou z nejtemnějších pater duševně nemocných. „Na promočené matraci, mírnil jsem bolest felací, stříkal jsem hnis, purpurový hnis“. Když tohle slyším, vybavují se mi staré černobílé bolševické filmy z prostředí protialkoholních léčeben, psychiatrických pavilonů se sexuálními devianty. Zdravotní sestry s nepříjemným hlasem, páchnoucím dechem po cigaretách, oprýskanými starými vysokými dřeváky a křivými hnátami v děravých silonkách. Jestli si někdo umíte vybavit projekt Hermaphrodit, tak ten to dělal obdobně, akorát ten „divný pocit“ vyvolával samplovanými popisy, například z pitvy.

Další mrda do tak už zmatené mysli je „Únos“, kde nám Mistr velmi veselou formou sdělí, že „Jedem na výlet, celou noc nejíme, nejdřív si užijem, pak Tě rozporcujem“. Poprvé mám dojem, že album není koncepční jako všechny před ním a  vlastně jediná pevná spojnice jsou vraždy mladých žen a vůně chloroformu. Stejná je vlastně i „Když se dívky bojí“, kde se hned zkraje dozvíte, že „Když se dívky bojí, když v nich zakotví strach, prášek morfiový, padá na misky vah, ohně kadmiový, vůkol mrtvolný prach“. Paradox je, že všechny kapely s podobnými tématy to podávají brutálně (death metalisty to baví hodně), ale Necrocock s úsměvem, i když cítíte, že to není úsměv, ale obličejová  křeč devianta.

Možná i proto, je na konci alba skvělá nejpříjemnější tečka v podobě lyrické zpívánky „Jack staví dům“, kde –⁠ i když jde opět o paranoiu –⁠ je to hezká písnička, kterou budou chtít zpívat i děti (včetně Karolínky, která se Mistrovi nedávno narodila, blahopřejeme, táto) a skutečně vás uvede zpět do světa, kde není tolik důležité, kolik jste dnes zabil žen a kolik máte v kapse morfinových injekcí. Song je královsky nakopnut Chymusem z Isacaarum a jeho anglickou vložkou. Mistr Kohout opět vypustil disk, který pevně zakotví v mém playlistu, ale popravdě, už se zase těším na další Kaviar Kavalier. PissOn Mr.Necrocock…

Necrocock – Bipolární Noci

1. Za Starou Saunou
2. Bipolární Noci
3. Mimika
4. Zabil Jsem Posvátného Hulmana
5. Cassiopeia
6. Vakace
7. Hádej, Kde Jsme Včera Byli
8. Jídelní Hudba
9. Pro Princeznu Karolínku
10. Únos
11. Když Se Dívky Bojí
12. Jack Staví Dům

bonus

1. Saigon Lady
    

mohlo by vás také zajímat

Recenze: Kaviar Kavalier – Hotel Inkontinental

Kaviar Kavalier nás po šesti letech zvou do Hotelu Inkontinental