Kootcha | 18.08.2020 11:54

Léto přímo vybízí k vyb(m?)očení ze standardního běhu světa. Tak proč se k experimentování nepřidat Kootchovou recenzí pro nás nepříliš tradičního projektu Kaviar Kavalier?

Opět je tu nový disk mistra chcaného slova, velkovévody pissu a císaře věcí žlutých. Necrocock nechal z gerontích plen vykapat novou nahrávku Kaviar Kavalier. Tohohle muzikanta buďto nenávidíte, nebo milujete. Není nic mezi tím. Buďto přistoupíte na jeho hru, nebo nemáte šanci do toho proniknout. Není u nás moc kapel, které by nahrávaly tematická alba, málokdo má na celé desce nějaké kontinuum, které jí celou provází, ale Tomáš Kohout bezpochyby. Celý disk je pouze o moči a mrdání, podávaný česky a německy. Necrocock mě ještě jako člen Master‘s Hammer moc nezajímal, ale když v roce 2002 vyšla pod hlavičkou KK deska „StudioY“, totálně jsem tomu propadl. Absolutně největší deviza tohohle projektu je autenticita. Drtivou většinu všeho, o čem zpívá, vyzkoušel a praktikuje. A ten malý zbytek, ve kterém mu brání zákon, alespoň plně prožívá ve své mysli. Právě proto si myslím, že to má takovou sílu. Jasně že je v tom spousty nadsázky, ale možná ne tolik, kolik byste si mysleli.

Kaviar Kavalier

Autor momentálně osciluje mezi dvěma projekty Kaviar Kavalier a Necrocock, kde se k mému údivu začínají mazat rozdíly. Dá se říci, že dříve byl Kaviar ten kytarový, tvrdší, totálně úchylný, oproti měkčímu, melodičtějšímu a zamyšlenějšímu Necro. Textově rozdíl zůstává, ale hudebně jsou oba pořád blíže. Což mi přijde škoda. Ale pojďme na tu pissařinu.

I když je to v podstatě one-man projekt (all music and lyrics by Necrocock), na nahrávání byli sezváni bubenický kolega z MH a Avenger Honza Kapák a k mikrofonu Tomášova divoká přítulka Nazaru Bokaz, která dává Kohoutovi snadný cíl v jeho mokrých představách. Vzácným hostem je i Franta Štorm, který si přišel oprášit němčinu ve skladbě „FKK Zone“.

Myslím, že textově se Necrocock dostal nejdál, kam to šlo. Abyste pochopili velikost celého dvanácti-kapitolového příběhu, musíte to pečlivě naposlouchat. Můžu sem přepsat některé statě, ale až po konci poslední perly, songu „Zuzana“, vám dojde genialita zvrácenosti, se kterou Tomáš pracuje. Tak jenom namátkou: „Ve velké touze pohlavní, tam srocují se dědci, na suterenních toaletách, dlouhou frontu stojí, premiantka Žofinka, první dědky honí, množství jejich spermatu je nečekané, soucítíme s Žofinkou, která volá néééé néééé“. Nebo v pro mě melodicky největším hitu „Fotopast“ se zpívá: „Drony nad údolím točí, jak si hraješ s mojí močí, nahá u mě v loži, důkazy se množí, jsme jenom spiklenci slasti, spadli jsme do fotopasti“.

Kaviar Kavalier - Fotopast

Tahle chcaná lyrika je odzbrojující a je jí na disku požehnaně. V „Můj úd není v pořádku“ pěje: „Úd musí být v pořádku, pospěšme k Jezulátku, na vyhřátém lehátku, přivinem se k robátku, lidé o něm říkávali, že má dobrou chuť, že se kroutí nahoru, teď se kroutí dolů, má i jinou strukturu, taky změnil barvu, zvedněme tu závoru, probuďme tu larvu“.

Hudebně od toho nečekejte koncepce jak od Mobyho. Tomáš má vcelku rozeznatelný tónový rukopis, který po pár písních pochopíte a v podstatě se příliš nemění. Ale vzhledem k tomu, že je to jeho vlastní, neopsané, nezkopírované dílo, je to v pořádku. Nahráno je to se snesitelnou ledabylostí, viz. konec „Nikdo tu není“, kde je slyšet kašlání a lehká faleš. No co? Oni si nehrají na Dream Theatre, takže tyhle jemné nedokonalosti nevadí, naopak leckdy přispívají k cílené špinavosti nahrávky. Druhově je to melodické electro s občasnou kytarou, která nikdy nepřehlušuje synthesizery. Autor klade velký důraz na silnou a zapamatovatelnou melodii, která se pohybuje od veselostí zurčícího proudu moči až po smutně temné tóny nálad žen, vězněných a mučených ve sklepě.

Kaviar Kavalier – Extirpace Karunkuly

Pouštěl jsem to CD kamarádům, kteří to vůbec neznali. Jedinci skoro zvraceli, ale drtivá většina byla nadšena. Smáli jsme se, že je to i vzdělávací materiál, protože jsme se museli svorně podívat, co znamená název klipovky „Extirpace Karunkuly“, což nevěděl nikdo. Až papa Google řekl, že je to vykořenění, nebo chirurgické vynětí slizničního výrůstku u zevního ústí močové trubice ženy. Zní to šíleně, ale song i klip jsou super. Poslední silná marka tohoto hudebního výpotku, je němčina, která velmi umocňuje úchylnou linku alba. Nevím proč, ale je to tak. Speciálně mi utkvělo „Windeln sind heiss und getränkt, Wir sind die pissende gang“, nebo „Wir fahren machen sex, auf dem schloss um sechs, wir alle haben baby sex komplex“.

Když jsem s Tomem domlouval poslání CD, aby tahle recenze mohla vzniknout, ptal jsem se ho, jestli je lepší než „StudioY“. On odpověděl: „Buď si jistej“, a já mu musím dát za pravdu. „Hotel Inkontinental“ je skvostně prochcaný lyrický příběh s chlípnými zápletkami, dějovými i tělesnými orgasmy. Pln násilí i něhy, vás nenechá nahrávku vypnout v půlce, protože bytostně potřebujete slyšet vyvrcholení. Okamžitě ho zařazuji do zlatého fondu českých majstrštyků. PissOff mr. Necrocock!

HOTEL INKONTINENTAL