Koncem roku 2018 se na scéně zjevilo nové nadějné jméno. Pojďme se spolu podívat, jak se dělá gothic rock po řecku.
Angel's Arcana - Selva
Vydal: Swiss Dark Nights
Projekt Angel’s Arcana je poměrně mladou záležitostí, za níž stojí řecký hudebník Babis Nikou, který pod touto hlavičkou vydal roku 2016 krátký, z valné části instrumentální debut "Bollingen – Boleskine – Belturbet". V současnosti přichází s plnohodnotným albem "Selva" a za účasti několika známých i lokálních umělců rozehrává goth rockovou partii s mnoha různými vlivy od post punku, přes darkwave až po deathrock. V každém případě čekejte silně atmosférickou jízdu.
Už během "Metamorphosis Pt. I" vtéká temná proklamace přes síto syntezátorů do orientálního rytmu přerušeného perkusním melodramatem a lá The Devil And The Universe. Nedlouho po tom zahuštěná temnota vyznívá nachlup stejně, jako vybroušené vyhrávky Nile, ale nebojte, žádná death metalová sypačka nás nečeká. Místo toho přijde zjemnění a čistý dívčí zpěv uvede typicky goth rockovou kytaru, která nás lehce přesvědčí o tom, jaký žánr bude na novince Angel’s Arcana převažovat.
Track "Selva" je pohyblivým obrazem, v němž snadno spatříte sami sebe plahočit se mrazivým větrem a vánicí k hranici lesa. Vyděšené srny mizí mezi stromy. Stádo bílých sněžných koní cválá tryskem po horizontu, až splyne s tisícem padajících vloček. Tetelící se stíny na stěnách kamenné márnice s cimbuřím vyzývají k tanci. Jedním dechem kytarově atmosferický výbuch podpořený čistým a vyřvaně gradujícím vokálem, který pro tento kus i s textem dodal Nino Sable.
Ústřední rozvolněná proklamace v "The Constant Flame" zaručuje husí kůži. Bití temných tamtamů, chorálové pozadí, zatěžkané riffy přechází postupně v čistý refrén a orientální vyhrávku, tentokrát utnutou kytarovým sólíčkem a závěrečným utopením v hlubině. Odlehčení přichází s "Moon On Dark Water". Bublavá kytara a poklidný text se tetelí jako měsíční svit na hladině. Díky nezvyklému zakomponování flétny nemohu nevzpomenout na naše legendární doomaře Dissolving Of Prodigy.
Hybnější záležitostí je pak song "Black Roses", který mi z nějakého důvodu v refrénu připomněl The 69 Eyes. Ovšem pozor, s "Metamorphosis Pt. II – The Astral Dragon" přichází čistá nephilimovina nejen hudebně, ale i hlasově. Peter "Bob" White z NFD zní zkrátka jako Carl McCoy. Doslova se brodím závějemi, olizovanými dlouhým černým pláštěm. Dračí štěně na provaze táhne kamsi do temnoty, ale duše letí s temně šedými mraky ztěžklými sněhem. Jen tu a tam probleskne náznak modrého nebe. Pod takto monumentálním soundem se duše jen tetelí. Lehká parafráze Mourning Sun je jasná.
Abychom náhodou nezapomněli, jaké provenience Angel’s Arcana je, přichází strunná a vábivá "Ode To Aphrodite", která nás pozvolna přenese k "Unhindered", kde na vokálu hostuje Chrysa T., řecká zpěvačka s pozoruhodným rozsahem. A věřte, že posmutnělé struny zde dávají jejímu zpěvu plně rozvinout. Nicméně vzhledem k předchozím monumentálním kompozicím mám pocit, že album je tak trochu bez konce.
Na to, že jde o dlouhohrající debut v podstatě neznámé záležitosti, jde po zvukové a kompoziční stránce o velice zdařilý počin. Babis Nikou najmutím svých hudebních přátel získal něco z jejich osobitého projevu, a ač vám při poslechu budou vyskakovat podobnosti tu s tím, tu s oním projektem či kapelou, není to myslím na závadu. Takto hutně atmosférických nahrávek na scéně v současnosti není mnoho, tudíž si Selva rozhodně zaslouží své místo na výsluní. Fanoušci ryzího goth rocku budou nadšeni.
Hodnocení: 80%
Přidat komentář