Protože se u nás kromě hudby věnujeme alespoň okrajově i hororům, byla by škoda čas od času nepodpořit československou krvavou scénu a nepodívat se jí na zoubek trochu blíž. Dnes vám představíme pána, který potěší každého, kdo zbožňuje horory stejně jako černý či košilatý humor. Seznamte se s Markem E. Pochou.
Sanctuary.cz: Ahoj Marku. Jak jsi přežil svátky obžerství? Prožíváš nějak tradice, už vzhledem k tomu, že máš potomky? Namluvil jsi jim, že dárky nosí Ježíšek, nebo sis vymyslel vlastní historku? Cos dostal pod stromeček???
Mark E. Pocha: Som celoročný pôžitkár, takže z hľadiska stravného režimu sa pre mňa Vianoce nevymykajú štandardu. Pokiaľ ide o Ježiška, áno, dcérky zatiaľ ponechávame v blaženej nevedomosti, na všetko prídu samy, až bude správny čas. No a pod stromček som dostal hlavne knihy, a potom ešte angínu a seknutie v krížoch. Typické sviatky u nás doma, dík za opýtanie.
Sanctuary.cz: Na úvod by bylo záhodno se našim čtenářům trochu představit. Takže, co je vlastně ten Mark E. Pocha zač?
Mark E. Pocha: Vierozvestca novej, temnej literárnej epochy. Fanatik. Heretik. Lunetik. Kronikár pohnutých ľudských osudov. Finalista literárnych súťaží Cena Karla Čapka, Vidoucí či Cena Fantázie. Autor desiatok publikovaných poviedok a troch románov. Nositeľ medzinárodnej literárnej ceny Encouragement Award. Ináč úplne obyčajný chlapík, pravda, s neobyčajne veľkým penisom.
Sanctuary.cz: Jestli se nemýlím, tvoje první publikované texty jsou dvě povídky v antologii „Ježíšku já chci plamenomet“ z roku 2008. Jen se rozpomeň, jaké jsi měl pocity, když jsi ho (Ježíška) prvně držel v ruce! Jak dlouho jsi tou dobou zkoušel psát do šuplíku? Než se dostavil tenhle kýžený úspěch.
Mark E. Pocha: Prvú poviedku som napísal ako deväťročný. Moji rodičia na ňu reagovali tak, že najbližších 20 rokov som nenapísal ani čiarku beletrie. Medzičasom mi ale stále rukami pretekali iné druhy textov – vyštudoval som žurnalistiku, písal pre rozličné médiá, a neskôr sa venoval vedecko-výskumnej činnosti. Takže písmenká mi po rozume chodili furt. Nakoniec sa niečo muselo zlomiť, lebo von sa začali pýtať fiktívne príbehy. Hneď prvý, ktorý som zachytil na papier, sa umiestnil v spomínanej súťaži medzi najlepšími, a to mi dodalo odvahu skúsiť to znova. A znova... A... A nakoniec, po rokoch súťaženia sa takýmto spôsobom vypýtal na svet aj román "Krajina kanibalov".
Sanctuary.cz: Nejstarší povídky, které jsem od tebe zatím četl, jsou z roku 2013. Jednou z nich je „Utekajte, už idem!“. Zombie lahůdka se objevila ve skvělém časopise Howard Honzy Vojtíška, kterého jsme u nás už zpovídali. Jak vůbec vnímáš československou hororovou scénu? Doporučil bys začínajícímu horrorteenagerovi kde hledat informace, jaký Con neminout a podobně?
Mark E. Pocha: Honza je veľký český guru a Howard je ideálne čítanie pre hororových bláznov. Ináč je to u nás so zázemím pomerne biedne, horor nemá samostatný printový časopis (napr. v Maďarsku ešte pár rokov dozadu vychádzala Fangoria), alebo nedajbože TV/youtube reláciu, no je tu aspoň zopár webov typu Vlčí Bouda a potom rôzne solitérske projekty. Kto chce spoznať scénu, určite by nemal vynechať pražský Horrorcon, kde sa schádzajú autori a ďalší činovníci žánru.
Sanctuary.cz: Další dvě povídky z téhož roku jsou v antologii „Kniha bolesti“, kterou jsem shodou okolností vyhrál v tebou pořádané soutěži o nejlepší ztvárnění ufona znásilňujícího lidskou ženu. Je zajímavé, že mi ze všech od tebe mnou čtených textů přijdou tyhle nejvážnější? Může to být tím, že jsou přeložené do češtiny, nebo takové zkrátka jsou?
Mark E. Pocha: Áno, tie dve sú vážne napísané aj myslené. Vznikali v takom tvorivom období. Sedel na mne splín.
Sanctuary.cz: Jedna z nich - „Šepoty mrtvých“ je na tebe málem až poetická!!! Jsi ve skrytu duše romantik? Nosíš domů často květiny a číháš na západ slunce?
Mark E. Pocha: Hej, romantik, vzhľadom na obsah poviedky skôr nekromantik... K poézii mám blízko a sú obdobia, keď zo mňa vytryskne pár voľných veršov, ale nikdy nie v sentimentálne-uplakanom štýle. Niečo prezradia už názvy tých básní: "Ženy, hovädzie a sprchové hlavice"; "Pochod nadržaných"; "Eric Clapton v Žabokrekoch nad Nitrou"...
A potom je tu ešte poviedka "Na prahu umírajícího léta" (in: "Ve špatný čas na špatném místě"), ktorá celá vyznie ako báseň v próze. Pri jej písaní som mal pocit akoby som za súmraku prechádzal nekonečným kukuričným poľom, ktoré zhora pooblievali hektolitrami ľudskej krvi. Krása a bolesť idú jednoducho ruka v ruke. Vlastne celý hororový žáner vnímam ako metaforu ľudského utrpenia.
Sanctuary.cz: Je nějaká jedna povídka, na kterou jsi s odstupem času nejvíc pyšný? Řekni nám, která to je a kde ji hledat? Protože těch textů v různých antologiích a časopisech nemáš málo.
Mark E. Pocha: Buď spomínané "Šepoty mŕtvych" alebo ešte "Strážcovia galaxie" (in: "Na hroby"). Tá sa odohráva v záblesku jedinej mikrosekundy, počas pádu hlavnej postavy z veže World Trade Center tesne po septembrovom teroristickom útoku. Postava si vo flashbacku premieta udalosti posledných hodín a dôvod, prečo ten pád z mrakodrapu prežije... Má to silný citový podtext, a je to v podstate príbeh o nezlomnej sile priateľstva.
Sanctuary.cz: Když se vrátím k našemu osobnímu setkání, které proběhlo na pražském Horroconu, musím propálit, že jsi nejen výborný hororový spisovatel, ale také skvělý bavič. Nelákala tě někdy nějaká stand-up comedy nebo tak něco?
Mark E. Pocha: Dikičko, i keď s tým bavičom si nie som až taký istý. Vlastne ani tým spisovateľom, ehm. Stand-up si rád pozriem, ale iba v podaní niektorých, prevažne amerických komikov typu George Carlin, Kevin Hart alebo Andy Kaufman. Výborný je aj Bruce Campbell, a nadanie v tomto smere preukázal aj Corey Taylor zo Slipknotu.
Sám by som si však na vyskladanie takého typu programu netrúfal. Som totiž introvert, nerád sa ukazujem pred ľuďmi. A ešte k tomu nie som ani vtipný, ako by potvrdila moja manželka. To preto rozprávam naživo tak rýchlo – aby si nikto nevšimol, že na tých pointách sa vlastne nedá smiať. Jediné, s čím viem pracovať, je estetika trápnosti. Tá mi teda fakt ide... Smutné!
Mark a Zora Ulla Kesler na HorrorConu 2017
Sanctuary.cz: Na zmíněném Horrorconu se mimo jiné ukázala Zora Ulla Kesler. Povyprávěj nám něco o tom, proč tě tohle setkání potěšilo a jakou má souvislost s tvým samostatným knižním debutem z roku 2016.
Mark E. Pocha: Pani Zora je legendárnou herečkou predovšetkým v talianskych hororoch z 80. rokov, a jej film "Ženy od hluboké řeky" patrí medzi zdroje, ktoré ma inšpirovali pri práci na "Krajine kanibalov" (najmä scéna so zavesením za citlivú telesnú partiu na háčiky, tú si určite vyhľadajte...). Takže osobné stetnutie a fotenie s ňou bolo ako splnený detský sen.
Sanctuary.cz: V "Krajine kanibalov" bere jeden z hrdinů milostné rozumy z knihy "Semester zakomplexovaného sviniara"od Maja Kluvance. To není fiktivní titul, jak jsem si sám původně myslel. Řekni nám o něm něco.
Mark E. Pocha: Román "Semester..." sa napísal prakticky sám v priebehu štrnástich dní nonstop tvorivého maratónu. Skoro som nespal a nejedol, tak ma ten príbeh držal. Akoby nie, veď obsahuje fúru autobiografických prvkov, spomienky na vysokoškolské štúdiá, internátne lásky a žúrky... Je to civilná kniha, preto aj vyšla pod mojím občianskym menom (Majo Kluvanec).
Sanctuary.cz: O rok později vyšel další titul. „Kontakt“ vypustil na lidstvo mimozemský neřád. Byl nějaký rozdíl v psaní „Krajiny kanibalov“ a tohoto novějšího dílka? Projevily se nějak už získané zkušenosti?
Mark E. Pocha: "Kontakt" je druhým dielom voľnej „desivej cestovateľskej trilógie“ (ešte bude nasledovať knižka, ktorá sa odohráva v Českej republike). Tu som sa k deju staval odlišne – dôraz je kladený na dialógy medzi protagonistami, na ich životné peripetie, vzťahy a nenaplnené túžby, pričom fantastické prvky sú akoby iba bonus. Jasné, finále už je poriadne splatterové a pritiahnuté za vlasy, ale tak som to cítil, nuž som to tak napísal. Autor musí byť úprimný k sebe, aby mohol byť úprimný voči svojim čitateľom.
Sanctuary.cz: Jaké jsou tvoje nejoblíbenější sci-fi horory?
Mark E. Pocha: Vystrelím bez premýšľania a od boku: "Aliens", "Horizont udalostí", a možno "Hviezdna pechota".
Cuco a Mark na Žiarském Geekfestu 2016
Sanctuary.cz: Tvoje knížky jsou moc pěkné i graficky. Pověz nám něco o pánovi, který se o ně v tomhle ohledu stará.
Mark E. Pocha: Volá sa Martin Cuco Luciak, je to profesionálny výtvarník, vystavujúci maliar, počítačový grafik a slobodný umelec, s dôrazom na slovo slobodný, milé dámy! On je v našej dvojici ten pekný, ja ten ukecaný. I keď už sa stalo, že si nás pomýlili...
Cucove obálky sú ručne maľované, rovnako ilustrácie, ktoré vytvára LIVE na našich spoločných vystúpeniach. Na konci každej akcie si potom niekto z návštevníkov môže jeho obraz vziať domov. Možno to najbližšie bude práve čitateľ týchto riadkov...
Sanctuary.cz: Jak vypadá běžný den spisovatele hororů? Kopec peněz, fůra času, žádné mozoly? Jak zvládají doma, že jsi slavný hororový autor?:)
Mark E. Pocha: Slávny asi nie, alebo nie tak ako božský Kája, ale na tom v konečnom dôsledku ani nezáleží. Dôležité je, že sa baví čitateľ. Moje dni plynú rôzne, väčšinou dlho spím, teda pokiaľ netreba vystrojiť deti do škôlky alebo niečo podobné. Zvyšok času mi zaberá naberanie nových zdrojov inšpirácie a vonkajších impulzov k tvorbe. Nikdy totiž nepíšem preto, že by sa mi „chcelo“. Píšem len vtedy, keď sa príbeh pýta von sám, keď už ma tlačí v topánke.
Sanctuary.cz: Všiml jsem si, že krom péra umíš v ruce držet i kytaru. Jaké jsou tedy další koníčky Marka E. Pochu?
Mark E. Pocha: Krom péra? Nie je tam preklep? Hm! (ano, tiskařský šotek se vloudil - pozn. redakce). Z hľadiska koníčkov som typický prelietavec – keď sa do niečoho pustím, držím sa toho rok-dva ako kliešť, a potom odrazu sa na to vykašlem. Chvílu tápem a potom zasa natrafím na niečo nové. Takto som sa pred dvoma rokmi zbláznil do kartovej hry Hearthstone, pri ktorej som vydržal sedieť do rána aj niekoľko dní za sebou. Istú dobu som chodil cvičiť, hoci dnes už na to nevyzerám. Takže raz tak, potom tak. Z extrému do extrému. Ale tým hlavným koníčkom je stále sám ŽIVOT.
Sanctuary.cz: Náš web se zaobírá hlavně temnou hudbou. Gothic rockem, industrialem, temnou elektronikou, post-punkem atd. Musím se tě tedy zeptat i na hudbu. Co posloucháš a dokážeš poslouchat muziku i při psaní?
Mark E. Pocha: Uf, žánre až takto dopodrobna nerozlišujem, ale viem povedať, čo mám odjakživa a navždy rád: Rob Zombie, Doors, Lynyrd Skynyrd, Nirvana, Korn, Slipknot. A potom ešte slovenský hiphop. Naozaj! Pri písaní ale nemôžem počúvať nikoho a nič, vtedy som v tranze a akýkoľvek malý podnet zvonka pôsobí rušivo. Hudba u mňa funguje skôr ako motivátor a emocionálny ventil.
Sanctuary.cz: Ten rafinovaný pseudonym sis zvolil proto, žes doufal, že ti knížky vydá nakladatelství Epocha? Nebyl jsi nakonec zklamaný, že místo toho vydáváš u Hydry a u Epochy vydává Kotleta?
Mark E. Pocha: Heh, keď som sa premenoval, nemal som o vydavateľstve Epocha ani šajnu. Teraz už ho mám. A stále ma nevydávajú! No a kotlety mám rád. Aj Kotletu.
Sanctuary.cz: Jak se vůbec díváš na akční jízdy pánů Kulhánka, Kotlety nebo Kopřivy? Je to tvůj šálek? Nebo máš nějakého jiného nejoblíbenějšího československého spisovatele drasťáků?
Mark E. Pocha: Z tej trojice mi najviac sadol Kopřiva, spomínam si, že keď som pred rokmi čítal jeho "Asfalt", bol som totálne hotový, že toto dokázal stvoriť nejaký náš súkmeňovec. Teraz už toľko akčnej scifi nečítam (naposledy "Kladiváka" od Janka Išu), vystriedali ju iné žánre a útvary. Ozaj, môj obľúbený český spisovateľ bol dlhodobo Martin Jafff Moudrý, hlavne vďaka perfektným románom "Temné záblesky" a "Konec křížú". To boli fakt fajné kusy s príjemnou atmosférou a dobrými nápadmi, aj dynamickým štýlom. Dodnes sa k ním rád vraciam.
Sanctuary.cz: Doporuč nám i nějaké svoje oblíbence světové literatury a filmových hororů vůbec.
Mark E. Pocha: Na odporúčania veľmi neverím, hlavne v umení nie – som názoru, že človeka si texty, ktoré sú určené jemu, nájdu samy... U mňa to tak bolo – sám neviem, ako sa mojimi obľúbencami stali Faulkner, Hemingway, Kerouac, Bukowski, či Márai (dávnejšie samozrejme Stephen King, ale aj Joe Lansdale či Clive Barker a ešte hlbšie v minulosti Poe s Lovecraftom)...
Pokiaľ ide o filmy, som veľmi zábudlivý a môj osobný rebríček sa každým rokom mení, ale v detstve ma zásadne ovplyvnili "Evil Dead 2", "Návrat oživlých mŕtvol" a prvý "Votrelec". Asi preto sa aj v mojich románoch miesi slizká hrôza s šibeničným humorom.
Sanctuary.cz: Teď to nejdůležitější. Blíží se vydání tvého třetího hororového románu, takže nám o něm něco pověz. Na co se můžeme těšit?
Mark E. Pocha: Román sa volá "Na Dušičky zomrieš" a je to zatiaľ po každej stránke moja najlepšia práca (samozrejme, to tvrdia o svojich nových knihách všetci autori; ale ja iba ja som objektívny, muheheh). Ide o prvý slovenský (a myslím, že aj český) literárny slasher; odohráva sa troch časových rovinách, prináša tragický pohľad do teenagerskej duše, a nieto v ňom núdze o pikantné ani viscerálne momenty. Z okýptených rúk strieka krv, panenské blany sa trhajú ako plachty vo vetre...
Každý, kto má rád filmy typu "Halloween" či "Scream" si príde na svoje. Navyše má kniha unikátnu obálku, prvý raz nie ručne kreslenú, ale s portrétom mladej slečny, nádhernej Lucky Ozaniakovej, ktorá voľne inšpirovala jednu z hlavných postáv. Takže realita pretína fikciu – a naopak...
Sanctuary.cz: Teď ještě připoj info, kde tě můžeme osobně potkat/konfrontovat pálenkou a nějaký nesmrtelný odkaz našim čtenářům. Díky za tvůj čas!
Mark E. Pocha: Tento rok vyrážam spolu s Cucom opäť na „literárne turné“, všetky miesta a dátumy budú vyložené a verejne prístupné na mojom facebooku alebo na webe markepocha.webnode.sk. Konkrétne do Čiech by sme mali zavítať na akciu Fantastická Ostrava koncom júna. Tešíme sa na vás!
Přidat komentář