Jsou koncerty, na kterých se toho semele hrozně moc a vzpomínáte na ně roky. A pak jsou akce, po nichž naopak moc není o čem psát. Prostě bez velkých emocí proběhnou před vašima očima. Středeční večer v Crossu byl spíš ten druhý případ. Ke slovu se tedy pro změnu dostal hlas lidu. Inu "za ty prachy", že ano?
„Lucí,“ zahulákal jsem od počítače do jednoho zimního odpoledne. „Půjdeme se mrknout na Ambassador21?“
„Jeee jasně,“ ozvalo se z kuchyně, „to bude supér. Se těšim“.
„Jenom je to zadara v Crossu, takže tam asi bude lidí jako krav,“ potvrdil jsem pověst morouse.
„Ale né. Pokaždý, když jsem na nich byla, bylo tam všeho všudy pět lidí,“ dostalo se mi uklidnění a stačilo tak sednout o pár týdnů později do autobusu a dopravit zadky do onoho slovutného klubu, o němž si ještě dodnes pár nezasvěcených myslí, že je zajímavý hlavně tím, že je v něm plno hejblátek a světýlek.
A hele on je tu i Beowulf. Ten se musel přemáhat, aby vyrazil na vlak do zasněžené noci.
„Chvíli jsem klasicky bloudil v nesprávném patře, kde už v sobě někteří asi mají nějakej ten vitamín“. Aha tak Beo si nemyslí, že je Cross zajímavý jen tím, že jsou v něm hejblátka a světýlka. „Ale nakonec jsem naštěstí skončil u správného baru se známými xichty, takže „doma“.“
Otočím hlavu na druhou stranu báru a koukám, že Kootcha už je taky „doma“.
„Vůbec nechápu, jak mohl být free entry, když si Ambassador21 ještě loni řekli za koncert pět set euro. Asi to v Crossu umí zařídit jinak.“
Zamyšleně přikyvuju a v duchu si říkám, že je možná dobře, že neví, jaká částka umí tyhle hvězdy smrtelně urazit. Ale vzhledem k tomu, že už začínám mít neposedné botičky, jdeme se chvíli kroutit na parket, kde roztáčí čudlíky mužská polovina A21, tedy Alexej Protasov.
„Bum, bum, bum, čvacht, nuda, bum, bum, bum, čvacht, nuda. No, asi nejsem cílová skupina, počkám si na kapelu“ odzíval jeho výkon Kootcha a vyklidil pozice. Mne ale jeho set baví. Nemaže se s tím, bouchá jako o život, svíjí se s odhodláním a zároveň je zajímavé sledovat i návštěvníky akce. Chlapci s mozkem na jiné planetě, kteří si chtějí čutat lahváčem, jsou trochu strašidelní, dívčina, která ve vytahaném svetru létá kolem v roli neforemného motýla, je pro změnu vtipná. Rozhýbaní bychom tedy byli.
Lidí se nakonec celkově sešlo víc než pět, ale ani tak to trhák nebyl, což kolemjdoucí Vašek komentoval slovy.
„Asi historicky nejmíň lidí na koncertě, co jsem tu kdy viděl. Nataša nevypadá nijak nadšeně, skoro bych řekl spíš zpruzeně u toho merče“, ale po chvíli setu hlavní hvězdy si oddechuje, že si tuhle náladu nepřenesla i do show A21. Jejich set začíná v podobně tanečním duchu, jako Alexejův DJing a není problém se začít zase trochu pohybovat. Ale s přibývajícími songy a minutami se pohybuju míň a míň, začínám se rozhlížet po ostatních a za chvíli mi Lucka křičí do ucha.
„Docela nuda co?“
A bylo to venku. Prostě se za počítačem stojí ve dvou, trochu se křičí, ale tak nějak mi to přijde, jako když děláte párty doma, jste nakalení málo na to, aby vám bylo všechno jedno, a máte nervózní sousedy. Takže křičíte, ale křičíte opatrně, abyste někoho neprobudili.
Říkám si, jestli jenom nejsme nějak špatně naladění. Beo navíc vypadá docela spokojeně.
„Ohledně koncertu jsme se tuhle s Orionem shodli, že na CD nás to nebaví, ale naživo je to prostě dobrý. Vedle toho klasického bordelu bych vypíchl zábavně zhardcorovanou „Eye of the Tiger“ či „Mortal Combatem“ ochucenou „Fuckallsystems“. Za ty prachy dobrý. Ještě si dát jedno než pojede tramvaj a hurá domu.“
Je fakt, že jím zmíněné vály mi v hlavě utkvěly taky nejvýrazněji. Zato ten, jehož jméno bych neměl vyslovit, někam zmizel podezřele brzy.
„Tebe to nebavilo?“ ptám se ho zvídavě.
„Já nevím. Za střízliva by mě to nebavilo, na mku to ušlo. Přijde mi to jako divný mix různých stylů, ale jelikož jsem byl asi na čtyřech písničkách a pak hrál fotbálek, tak už nevim vůbec,“ dozvěděl jsem se. Pořád se rozpačitě rozhlížím kolem a snažím se nenápadně páčit dojmy z kolegy Samgarra.
„První část setu podepřená rovným beatem a nezbytným deklamováním hesel "riot", "destroy" a podobně, měla šťávu jak se sluší a patří. S postupem času ovšem nudila víc a víc a jak se zaplétali do zvukových smyček, samplů a efektů, energie se ztrácela. Moc tomu nepřidal ani zahuhlaný zvuk a poměrně nízká hlasitost.“
Kootcha je zase na svém stanovišti „doma“ a rozpovídá se, proč se mu z vyhřátého místečka nechce.
„Zatím pokaždé, když jsem viděl Atari Teenage Riot, tak mi to vyrazilo dech nasazením, intenzitou a zvukem. I když to pro mě byl šrumec na hranici únosnosti, vždy jsem si to užil a odcházel jsem zvukově vypláchnutý a nadmíru spokojený. Do jisté míry to platí i o Youth Code. Ale to, co jsem slyšel od Ambassador21, mě jenom třikrát přemluvilo, abych se zvedl ze židle. Prostě je to nezajímavý rachot zběsilých modulových bicí, směs ženského řevu a chlapského skandování. Což by nebylo na škodu, ale nenašel jsem tam nic, co by mě zaujalo. Rozhodně největší mínus byl zvuk. Když vám kopák ani nezalechtá na hrudi, tak je to slabota. To bych přežil na koncertě Sonji Kraushoffer, ale na hácéčku sakra potřebuju, aby mi to pumpovalo vnitřnosti.“
Amen!
Křižák taky nevypadá nijak u vytržení.
„Přišlo mi, že první polovina koncertu byla po rytmické stránce daleko vyváženější než druhá, kdy songy procházely takovou změnou, že nebylo možné skoro chytit nějaký taneční grif.“
Tak proto mi to nešlo! Křižák ukazuje záda, prozpěvuje si „Ilumináti“, prchá na poslední metro a Vašek kontruje.
„Začátek jeden nářezovej song, pak teda nějaký cajdáky o lásce, druhá půlka dobrá diskotéka k poslechu i tanci. Příjemnej koncert, lidí teda mohlo být víc kvůli kapele, ale mně to nevadilo.“
Jak čtete, názory se klasicky liší. A moje pocity s menším odstupem od stolu s pívem? Bylo to fajn, ale to je tak všechno. I já jsem rozmrzelý z nedostatku agrese, hluku a celkového prožitku. Čekáme tedy, až zavřou dole a jdeme nahoru. Následně čekáme, až zavřou i tam a jedeme domů. Byli jste taky na některém z letošních „ambasadořích“ koncertů? Jak se zamlouval vám?
Komentáře
Přidat komentář