Ezechiel | 21.09.2016 12:47

Falco, Nachtmahr, Bathory, Voltaire a osm dalších tracků různých žánrů poslaných skrze uši frontmana The Devil & The Universe / Whispers in the Shadow. Twelve different tracks through the ears of TDADU/WITS frontman. This interview is also available in English.

Chtěli jsme zkusit zase něco nového – vybrali jsme dvanáct různých skladeb, vymazali z nich jména a poslali Ashleymu Dayourovi, aby nám řekl, jak se mu líbí. Ostatně, pár dnů před vsetínským a pražským koncertem The Devil & The Universe se to tak nějak hodilo. Tady máte odpovědi i se skladbami. For English click here.

1. SKLADBA

Á, jasně, starý dobrý strýček Aleister Crowley. Kéž by byli tehdy udělali víc nahrávek. Těch pár, které se zachovaly, už byly vysamplovány až k smrti. Ale v tom musím i sám sebe považovat za vinného v plném rozsahu.

Aleister Crowley

2. SKLADBA

To začíná vážně moc dobře. Zvukově je to tedy trochu zabahněné, ale mohla by to být nějaká stará undergroundová nahrávka. Navíc produkce není všechno. Dobrá skladba je dobrá skladba, jestli víte, jak to myslím. Moc se mi líbí ten ženský zpěv, připomíná mi to "Switchblade Symphony". Ale jenom ten hlas, hudba ne. Samozřejmě mám rád takovéhle hypnotické rytmické motivy. Nemám představu, co to vlastně je, ale líbí se mi to. Dobrý začátek :). Dál!

3. TRACK

Aha, jasně, tady přichází takzvaná "nu-gothicrocková" horda. První, co mi vytanulo na mysl, jsou Tiamat, ale samozřejmě s chytlavějšími melodiemi. Mně přijde srandovní, jak se tyhle metalové kytary dostaly do gothic rocku. Tehdy v devadesátých, kdy se to začalo objevovat s kapelami jako Paradise Lost, Tiamat nebo Type O' Negative, jsem z toho byl celkem zmatený. Ale líbily se mi všechny tyhle kapely, které teď považujeme za praotce spojení gotiky a metalu.

Nicméně postupem času se z toho stal trochu kýč; hlavně tím masivním používáním ženských zpěvů a momenty "vím jak ten refrén bude dál, ačkoliv jsem ho nikdy předtím neslyšel" jako tady. Na mne je to vlastně trochu moc líbivé. A opět nemám představu, co je to za kapelu :).

Mono Inc. – Voices of Doom

4. SKLADBA

Poslední dobou mne fakt ohromuje, jak veliký je teď osmdesátkový revival a jak dlouho už to trvá. Koho by napadlo, že kapely v roce 2016 budou produkovat věci, které zní na 120 % jako soundtrack k „Miami Vice“ nebo nějakému lacinému akčnímu filmu z té doby. Mně, tím, že jsem s těmi všemi věcmi vyrůstal, se to samozřejmě líbí. A už potřetí nemám představu, kdo to je.

Ale budiž mi to odpuštěno, protože kapel, které poslední dobou naskočily do tohohle „total 80’s retro nebo zemři“ vlaku, je spousta. Myslím, že tomu teď říkají synthwave, jestli se nepletu. Nicméně vždycky jsem měl slabost pro laciné osmdesátkové melodie, takže se mi to líbí.

Powernerd – Powernerd Anthem

5. SKLADBA

Začíná to pěkným samplem. A – už přichází takový ten válečný rytmus na kotle, který je tak gotický, až z toho člověk kadí netopýry. Aha! Pokud se nepletu, je to XIII. století, žejo? Jak víte, hráli jsme si nimi před pár lety v Praze. A nedávno jsme měli to potěšení před nimi hrát znovu s The Devil & The Universe a Near Earth Orbit.

Říká se o nich, že byli jedna z vůbec prvních kapel ve východní Evropě, které přijaly gothicrockový zvuk. Tím, že nerozumím textům, je pro mne těžké o skladbě doopravdy něco říct, ale tuhle kapelu hodně respektuju. Lidi vždycky zešílí, když XIII. století hraje, a bylo samozřejmě moc příjemné před nimi v Praze zahrát pro narvaný klub. Jsem si poměrně jistý, že to dost pomohlo i rozšíření povědomí o Whispers in The Shadow u vás. To si budu vždycky pamatovat.

XIII. století – Fatherland

6. SKLADBA

Aha, no tak tohle je jednoduché, protože se kapela sama na začátku představuje. Samozřejmě je to stará formace mého spoluhráče z The Devil & The Universe, Davida Pfistera. Myslím, že by bylo dost těžké pochopit, o čem to celé vlastně je, pokud člověk nezná poměrně dobře Vídeň a “schmäh” (velmi rakouský druh humoru). Musím ale říct, a jsem si jistý, že mi to David odpustí, že se mi jeho nova inkarnace Die Buben In Pelz líbí mnohem víc než tohle.

Neigungsgruppe Sex, Gewalt und gute Laune – Fall Ned Um

7. SKLADBA

BATHORY! Ano! “Hammerheart”, závěrečná skladba z desky “Twilight of the Gods”. Víš co, je to sranda? Já vlastně vůbec nejsem na heavy metal a je jenom pár kapel, které mám z tohohle žánru rád. Bathory, zejména z tohohle období, jsou jednou z nich. I když zrovna tahle skladba je na mne trochu moc kýčovitá. Mám radši věci jako “Road to Asa Bay” nebo pro mne jejich nejlepší věc "Shores in Flames”. Vlastně nedokážu říct, proč mne zrovna Bathory oslovili a ostatní black/vikingmetalové kapely ne. Mají něco jedinečného, čas od času i trochu divného. Mám rád divnosti.

Bathory – Hammerheart

8. SKLADBA

Aha, okay, vcházíme na území zpěváků a písničkářů. Zní to velmi irsky. Ale ani tady nemám představu, co to je. Ale zní to jako taková ta halekačka na pařbu. Texty vypadají hodně vtipně. A jak se písnička rozjíždí, jsou čím dál vtipnější. Zvlášť ten konec mne rozesmál. Pěkná věc. Hudebně to vůbec není můj šálek čaje, ale hádám, že o to tady nejde.

Voltaire – Death Death (Devil, Devil, Evil, Evil, Song)

9. SKLADBA

Á, jasně, můj první tip byl správný. No. Jedna moudrá osoba kdysi řekla: “Když nemůžeš říct nic hezkého, neříkej radši vůbec nic.” Ne, vážně, tenhle druh hudby prostě jen není nic pro mne, zkrátka jí nechápu. Nicméně je to určitě dobře zprodukované a… no a u toho skončeme ;).

Nachtmahr – Liebst du mich

10. SKLADBA

Velmi gothicrockový začátek. Nejdřív mi vytanuli na mysl Nosferatu, ale tenhle typ zpěvu byl úplně nečekaný. A já mám rád překvapení. Hmm, to se mi fakt líbí, kdo to je? Jsou tam super ženské zpěvy. Trochu ve stylu Skeletal Family. Rozhodně můj šálek čaje. Jo, líbí se mi to :). Tahle skladba zatím ze všech nejvíc. Akorát teď jsem fakt zvědavý, kdo to je. Musím se na to podívat…

11. SKLADBA

Zní to trochu jako In Slaughter Natives, ale nejsem si jistý, že je to fakt on. Samozřejmě mám slabost pro takovouhle filmovou temnou hudbu. Ale to jsem měl vždycky – ostatně, jen si poslechněte The Devil & The Universe. A hele, zpěvy. Čekal jsem, že to bude instrumentálka… je to Golgatha? Jo, líbí se mi to.

12. SKLADBA

Samozřejmě Falco, trvalo mi to 2 vteřiny ;). Víš, jeho odkaz v rakouské hudbě (a nejen v ní) je pořád všudypřítomný. Byl největší hudební událostí, která se kdy téhle zemi stala. A oprávněně. Zejména jeho první tři alba jsou opravdu fantastické popové desky, plné melodií, které navěky zůstanou v myslích mnoha současných lidí i mnoha těch, kteří teprve přijdou. Je úplně jedno, kde ve světě jste, ale když řeknete, že jste z Rakouska a pak po pár drincích přijde řeč na hudbu, samozřejmě se mi pořád stává, že dojdeme do bodu, kdy ten druhý zmíní Falca.

Z hlediska textů ho považuju za jednoho z vůbec nejlepších textařů. Způsob, jakým používal němčinu a kombinoval s angličtinou byl něco naprosto nového. Mám vážně problem s německými texty, protože velmi snadno můžou sklouznout k něčemu lacinému, ale Falco dokázal psát tak jako nikdo před ním ani po něm.

Navíc se to celé nemohlo stat nikde jinde na světě, on je natolik “Vídeň”. Pořád. Moje oblíbená skladba od něj je ale “Helden von Heute”. Jedna věc mi ale nikdy nešla do hlavy – mám pocit, že si jen málo lidí uvědomuje, kolik si toho “půjčil” od Davida Bowieho. Srovnejte “Helden von Heute” s “Heroes” (myslím jen samotný název), “Junge Römter” s “Young Americans” a tak dál. Ale nevykládejte si to špatně, já to vůbec nepovažuju za špatnou věc, úplně naopak. Jen se pořád divím, že mu to prošlo. No, to jen musí znova dokazovat, že byl doopravdy genius.