Clubbers Die Younger 10 pohledem Neuromancy

clubbers sJak brněnský večírek viděl přímo jeden z protagonistů? To se dozvíte z Dirbyho reportu.








 

Fotky pořídil Tomáš Mičák.

V pátek 7. listopadu 2014 proběhla v Brně v klubu Brooklyn známá klubová elektro-gotická noc Clubbers Die Younger s pořadovým číslem 10. Za ní stojí místní milovnice hadů, klávesistka, zpěvačka a textařka, působící toho času v cyberpunkové kapele Neuromancy Martina Zlyhad a její neméně aktivní parťačka Striga. To byl také důvod mé účasti, neb jsem vokalistou tohoto uskupení, které si své jméno na české elektronické scéně teprve začíná budovat. A vzhledem k napojení klávesistky na brněnskou scénu a tuto akci jsme využili příležitosti a odbyli si zde svou premiéru. 

Je o mně známo (a Ondřej Litecký to o mně téměř nikdy neopomene zmínit), že jsem velký samožer, ale nebojte, nebudu vás tady trápit recenzí na naší show. To by bylo moc i na mě. Ale už proto, že jsme nevystupovali sami a já měl možnost zažít ten večer na i pod podiem, byla by škoda se o to nepodělit.

Byl jsem varován, že Brooklyn je dost tragickej zaplivanej klub pro metalisty, s ne moc dobrým zázemím a upřímně jsem se děsil. Ne snad tak kvůli prostředí (jsme přece pankáči), ale spíš kvůli zvuku a technice vůbec. Zvlášť když jsme z nikoho nebyli schopný dopředu dostat technické parametry podia a vůbec čehokoli, co by mělo být k dispozici. Po dotazu „máte s sebou nějaký DI boxy?“ už mi bylo vyloženě zle a tušil jsem, že kromě hraní budu ještě suplovat roli zvukaře. Ukázalo se, že varování bylo liché a zvukař (a zároveň majitel) relativně kompetentní a – světe div se – komunikativní. Prostředí mi s trochou nadsázky připomínalo kultovní newyorský klub CBGB (protože když už musím punk, tak jsem, k nelibosti našeho kapelníka Oriho, spíš na Ramones než na Exploited). Snad jen ty záchody byly o něco lepší.

clubbers klub

Zvuk jsme si bohužel nakonec pokazili sami špatnou komunikací s organizátory, zvukařem a s chlapci z polské kapely Splendor, která ten večer vystupovala jako headliner a o které se ještě rozepíši dále. Poučení je jasné – pokud máte po soundchecku v malým klubu postaveno, odehrajte si ty svý „tucky“ a pak si tam pusťte další kapelu. Zvlášť když mají regulérní bicí soupravu a Orange přes půl podia, protože čas mezi kapelami vám to neušetří, spíš naopak. A ještě vyprudíte zvukaře, který má jen osmistopý mixpult a který se vám pak na to, aby vás šteloval znova, tak nějak už vykašle. Ale i tak musím říct, že Vilda se snažil být profík a nemám mu nic za zlé! Byl to organizační renonc, na který si příště dáme bacha.

Nejvtipnější na tom bylo, když jsem tak stál nad tou změtí kabelů a nástrojů a tvářil se důležitě jak Jean Michel Jarre pod pyramidami (a také dost uraženě, jakože kdo mi to rozpletl mé kruhy), přitočil se ke mně polský kytarista Herr Dr Peter a říká smířlivě: „It is rock and roll man!“ a mantra večera byla na světě. 

Jako první z řady čtyřech vystoupení zahrál Werewolf 78, což je původní sólovka Ori Dachovského, jejíž částečný repertoár měla původně hrát Neuromancy, ale bylo to moc ambientní. A protože Neuromancy tvoří čtyři ambiciózní individualisté, rozhodli se, že si vytvoří svůj vlastní zbrusu nový materiál. Zatímco tedy Werewolf 78 předvedl slušné, konzistentní představení, po něm následující Neroumancy plavala lehce ve zvukovém přehlcení a není také divu, že se pouze po pěti společných zkouškách místy projevovala i jistá nesehranost a nesourodost. Ale jinak nelze odepřít kapele originální zvuk a invenční postupy. To, že premiéra Neuromancy nedopadla tak katastrofálně, však dosvědčuje fakt, že jsem v neděli tahal z kufru spoustu vizitek od fanoušků. Ohlas publika byl kladný a lidé ocenili autenticitu a naléhavost. Každopádně na ten pořádnej koncert a perfektní show Neuromacy si budeme všichni muset počkat minimálně do ledna, kdy plánují pražský koncert.
 

clubbers neuromancy


Hlavní hvězdou celého večera byla polská elektro/kytarová vypalovačka Splendor. Čtveřici tvoří sestava Bart Cathedral (zpěv), Michael Provocateur (baskytara), Herr Dr. Peter (kytara) a vcelku šmrncovní madam Lacrima La Drama za bicími, se kterou jakožto parťákem se stejným posláním jsme si asi měli nakonec nejvíc co říct. Třeba, že jsou z Varšavy a hrají spolu 10 let. Kapela se v Polsku zúčastnila několika talentových soutěží, kde na sebe díky své na polské konzervativní poměry výrazné image vcelku slušně upozornili a záhy vydali debutové album.

Když partička dorazila během naší zvukovky, říkal jsem si "docela v poho sympatický rockeři". Ale na vystoupení se nalíčili skoro k nepoznání, evidentní fandové Marilyn Mansona z dob kolem Dope show. Hudebně dobře odehraný koncert typu "přišli jsme, zahráli jsme, tváříme se za každou drsně, ale holky nás žrali, tak jsme se na konec i pobavili". Vcelku slušný kytarový nářez s elektronickými spodky z laptopu mě nakonec vyhnal z backstage si taky trochu dupnout. Kapela šlapala přesně a sehraně. Ten prťavej sál byl od první skladby plný všech přítomných „gothiků“.

 

clubbers splendor


Bylo vidět, že Brno Splendor zná a Brňané mu rozumějí. Kapela si publikum užila stejně, a i mně se to vlastně opravdu líbilo. Říkal jsem si, že sympatičtější by mi už byli jen kdyby nastoupili v civilu v těch tričkách a s holými pokérovanými pažemi než v té přehnané kostýmové stylizaci. Ale co čekat od kapely, která se prezentuje jako "visual rock" na gotický akci v Brně? Nu což, jak jsem zmínil výše – jsme pankáči a stylizaci moc nedáme. Jinak kluci a děvče vydali nové CD, které (pokud to bude stát za to) rád zrecenzuji v dalším příspěvku. Více si o této partičce lze dohledat na Facebooku.

Bart Cathedral, který celou tuto temnou selanku uzavíral, je vlastně sólový projekt Barta a Michaela ze Splendor, který se liší především tím, že je mnohem elektroničtější a experimentálnější. Je mi jasný, že na polské scéně musejí oba projekty, nejen tím co hrají, ale i jak vypadají, vzbuzovat přinejmenším rozpaky a působit hodně netradičně a provokativně. Co říkali, tak je možné oba projekty vídat i na velkých festivalech jako Castle party apod.  

 

clubbers bart


V průběhu večera a na after party se prostřídali místní DJs Icedoll a Zlyhad, kteří navodili příjemnou atmosféru a lidi vydrželi pařit až do rána. Krom toho na akci také vystoupila gothic belly dance skupina z Brna Erýnie pod vedením lektorky Aini a tribalová tanečnice Ayala Setara z Prahy, známá z Hell akcí. Toho už jsem bohužel nebyl přítomen, a to nikoliv proto, že bych se opil, jak by se mnozí mohli domnívat, ale jel jsem jako správný profesionál domů.

clubbers ayala


Musím říct, že přes všechny mé počáteční obavy "Clubbers", jak jím místní říkají, dopadly dobře. Popelníkem ani pivem do ksichtu jsme nedostali. Publikum bylo vstřícné, spoustu chyb nám odpustilo a naopak nás podpořilo a pro to, pro co si přišlo, dostalo. Lidi se vzájemně znají, subkultura asi nebude nijak mohutná, ale o to intenzivněji to umí rozjet. Je pravda, že kolikrát v Praze čekáte dost dlouho než se atmosféra uvolní a lidi začnou pařit. Mnohdy se ani nedočkáte. Mě osobně to těší, že se lidi sdružují kolem muziky, která mě baví, a umějí se vzájemně podpořit. Zvlášť v této době, kdy je pořádáno strašně akcí, máte z čeho vybírat a návštěvnost klesá. Je super, když vidíte klub narvanej a lidi pařej až do rána. Brooklyn je fajn klub, přímo v centru města, 10 minut od takzvaného Rozjezdu a také díky tomu clubbers nespěchají na poslední metro či tramvaj.

Přestože jsem zaregistroval pár poznámek typu: „To máš z toho, že jezdíš hrát na venkov“, na tenhle venkov příště pojedu hrát zas.   
 

clubbers party

mohlo by vás také zajímat