Torontští kouzelní králičci se vrací s čerstvou hudební náloží. Povedlo se jim na šesté řadovce posunout svůj charakteristický rukopis jinam, nebo zůstali zamotáni do svého "trademark zvuku"? To se dozvíte hned z tří pohledů na novinku "Superstition".
THE BIRTHDAY MASSACRE - Superstition
Vydal: Metropolis Records (39 min)
Vyslance kanadských králíků u nás zná snad každý. A kdo je zná, ten ví už dopředu, do čeho s každou novou deskou jde. Výhodou je zcela jednoznačně specifický a nenapodobitelný zvuk, s nímž kapela pracuje od samých začátků. Předem je znám také grafický styl obalů, které se vždy vyloupnou v černých, bílých a fialových barvách. Věci se nemění ani na novém, v pořadí šestém, studiovém albu „Superstition“. První poznatek je tedy jasný. Pokud jste TBM nikdy neměli v lásce, ani tentokrát se nezamilujete a pokud je rádi máte, ani tentokrát nebudete zklamaní.
Osobně mám The Birthday Massacre rád od prvních přískoků. Pravdou však je, že do této chvíle byla poslední deska „Hide and Seek“ první, u které jsem si řekl, že i když všechno pořád zní jak má, najednou mě to vlastně až tak nebaví. Důvod byl snadný. Nepovedlo se napsat natolik hitové melodie a tak najednou všechno znělo jen jako odvar starších vypalováků. Dostavila se jakási vyčpělost. Po prvním poslechu novinky jsem se zaradoval, neboť se tenhle pocit nedostavil a „Pověra“ mne zase baví.
Rozebírat jednotlivé tracky do šroubku je asi zbytečné. Pravdou je, že ani tentokrát se hit, který by se v mých uších vyrovnal klasám jako „Video Kid“, „Violet“ nebo „Red Stars“, nenajde. I tak bych zmínil třeba živelnou „Diaries“, která pulzuje prímovní diskotékou, jak ji dokážou rozjet snad jen TBM, a obsahuje opravdu pohádkově křehkou část, v níž si člověk užije pořád holčičkovsky roztomilý hlas Chibi. Moc se mi líbí taky titulní věc, která je pomalejší a klenutější než zbytek tracklistu. Svádí člověka ke kroucení trupem (no co, však mě nikdo nevidí!) a má pěkně udělané doprovodné vokály.
Šestice z Toronta tedy nepřekročila stín svých začátků, ale nahrála desku, která je kvalitní a fanoušky nezklame. Dokonce bych řekl, že až vám vyschnou škrpály, půjdete si do „Oceanie“ spolu s králičí partou ještě párkrát vesele začvachtat.
Hodnocení: 75%
Těžko říct, proč torontská smečka The Birthday Massacre vyhlašovala na novou desku sbírku u svých fans – zda koncertování, prodej merche nebo jejich další zaměstnání už nejsou tak výnosná, či chtěli jen vyzkoušet, zda se jim to povede. Každopádně to zase tak důležité není a jelikož se jim doláče sehnat povedlo, tak tu máme jejich šestou regulérní desku s názvem „Superstition“.
Třetí a titulní skladba „Superstition“ zpomaluje tempo a jeví se asi jako nejzajímavější a nejtajemnější kus alba. Oldschoolové synťáky tady vyniknou ještě víc než v jiných písních, avšak důležitější roli zde hrají vokály, které jsou buď nějak podivně zkreslené, nebo je dokonce využito mužských backing vocals, což bych si třeba já přál – aby se jich u TBM využívalo daleko, daleko více. Čtyřka začíná (vzhledem k ostatním věcím na desce) netradičně chraplákem á la Chibi, celý song se nese ve znamení velmi zvučných kytar s až heavy (!) intermezzem. Jen to chtělo závěrem trochu víc šlápnout na plyn, jelikož konec je dost utahaný.
Pětka „Surrender“ je bez zaváhání mým favoritem; opět hutné kytary (zejména ve svižném refrénu) v kombinaci s jemnýma synťákama tvoří kompaktní celek, který je sice relativně snadno čitelný, nicméně jako jeden z mála se vám tento song lehce dostane pod kůži. Jediným menším záporem je intermezzo takřka totožné s předchozí „Destroyer“, nicméně vzhledem ke kvalitám tohoto songu se to dá prominout.
Z dvojice hydropísní „Oceania“ a „Rain“ stojí za zmínku pouze druhá uvedená, ve které dochází k nápaditějšímu střídání pomalých slok a svižnějšího refrénu. Zejména intermezzo dává tušit nějaké blížící se nebezpečí, zatím se však stále schovávající za provazy deště.
The Birthday Massacre - Beyond
Jelikož druhá polovina alba je celkově jednoznačně slabší než ta první, zaujmou snad jen hutné kytarové riffy v (před)poslední „The Other Side“ a značně povedené, majestátně znějící outro „Trinity“, které jako by zvěstovalo konec naší pozemské existence.
The Birthday Massacre se (žel) uklidnili jak hudebně, tak co do vizáže (viz ten pytel od brambor, co na sobě měla Chibi na jarním koncertě v Lucerně). Chibi pak takřka neprezentuje drsnější polohu vokálů, což je určitě škoda. Já osobně si myslím, že ještě rok mohli s novou fošnou počkat a trochu zapracovat na originalitě jednotlivých songů, resp. na nějakých výrazných momentech, které by posluchači tohoto alba utkvěly v paměti.
Jedná se sice o kvalitně odvedené řemeslo, jelikož u TBM tomu snad ani jinak být nemůže, a kapela tak svou hudbou stále dokáže navozovat ten zvláštní, nevyřčený a nehmatatelný pocit strachu a úzkosti z neznámého, který se občas zmocní každého z nás, nicméně v kontextu jejich tvorby je tato deska zajímavá jen okrajově.
Hodnocení 65 %
Pohled Pavel Zelinka
Kanadští krvaví králíčci The Birthday Massacre oslavili 15 let fungování nejen evropskou tour (se zastávkou v Praze), ale i vydáním nové řadovky "Superstition". Výrazný rukopis se spoustou elektroniky, nosnými refrény, metalovými riffy a éterickým hláskem zpěvačky Chibi zůstal zachován. Šestice si ale dala pozor, aby se neopakovala příliš, jak se jí to povedlo na předešlé kolekci "Hide and Seek". I z toho důvodu propaguje novinku nestandardním singlem "Destroyer", postaveným na táhlé melodii, deklamovaném textu celou kapelou a kaskádovými bicími. Když už ale kapela opisuje ze své minulosti, snaží se do tradičního kabátu navléci opravdu hitové melodie.
Hodnocení 80 %
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.