Nephilim | 02.12.2020 15:10

Před devíti lety se po dlouhé odmlce do Prahy vrátil Douglas Pearce. V dobré společnosti.

V době koncertního klidu si připomínáme výročí koncertů, které jsme měli možnost v uplynulých letech zažít. Tentokrát se ohlédneme za akcí, jejíž hlavní hvězdou byl kultovní projekt Death in June. Kapela k nám tehdy zavítala v rámci oslav 30 let působení na scéně. Pojďme se tedy podívat na dobový report očima Jaegera a Pavla Zelinky, kteří jsou autory následujícího textu. A jak jste viděli tento koncert vy?

Jaeger, Pavel Zelinka | 05.12.2011 11:08

Je to měsíc, co kolega Jaeger obsáhle referoval o koncertu Death In June v německém Eislebenu, a hned týden nato jsme se dozvěděli potěšující zprávu o tom, že Douglas Pearce vystoupí v letošním roce po deseti letech opět v Praze. Navíc s doprovodem dvojice zajímavých projektů Fire + Ice a Vurgart.

Fotky: Škoda-Art.com (děkujeme!)

Pátek 2. prosince a klub K4 vzbuzoval trochu obavy. Představa mačkanice v historických podzemních prostorách FF UK s trochu problematickým odvětráváním při větším počtu návštěvníků za celkem vysoké vstupné zřejmě odvála část posluchačů. Pořadatelé si byli ošemetnosti klubu vědomi a až do vystoupení hlavní hvězdy se prostory klubu snažili udržet v příjemné provozní teplotě intenzivním větráním. Velké plus!

Jen pár minut po deváté nastoupil jednočlenný německý projekt Vurgart, založený roku 2006, jenž předvedl krátký, zhruba dvacetiminutový set příjemného melancholického folku. Na kontě má již dvě alba ("Momente" z roku 2006 a "Gedanken" z roku 2008), nicméně dle živého vystoupení se neodvažuji hudbu přiradit ke škatulkám dark- nebo neofolku, neboť hlas a kytara příliš „temnoty“ nevzbuzovala.

Mladý muž, který se hned zkraje představil jako Vurgart, již v Eislebenu vystupoval coby kytarista :Of the Wand and the Moon: a v Praze také vystoupil jako součást Fire + Ice. Bohužel nejsem obeznámen s jeho tvorbou, neb i pro mne to byla jeho koncertní premiéra, takže nejsem schopen příliš hýřit detaily. Ve výsledku lze ale říci, že Vurgart zanechal pozitivní dojem.

Kolem desáté nastoupili Fire + Ice, kteří se k nám vrátili po 13 letech, kdy na Kladně v tehdejším klubu Spider vystoupili právě s Death in June a Der Blutharsch. Jak uvedeno výše, frontmana Iana Reada doplnil kytarista Vurgart a na perkuse John Murphy. Milým překvapením bylo zařazení "Benediction" jako úvodní skladby. Tato píseň se poprvé objevila na albu Current 93 "Swastikas of Noddy" v roce 1988 a dá se říci, že se jedná o jakousi pro tvorbu F + I symptomatickou píseň.

Zvuk Ohně a ledu bicími a kytarou předjímal hlavní hvězdu večera a hlas Iana Reada, jenž se stejně jako Douglas P. věnuje runové mystice (od roku 1996 je rune-masterem v rámci neopohanské organizace Rune Gild založené Stephenem Flowersem), což se projevilo v hudební produkci F + I, která v porovnání s ostatními projekty večera představovala směr dark folku, který vychází z tradičnějších struktur anglosaské lidové (tedy folkové) hudby.

V porovnání s koncertem z roku 1998 se nedá říct, že by došlo k nějakému významnějšímu posunu, ale to v tomto případě vůbec nevadí. Ian se věnuje studiu run a lidových tradic, které přetavuje v hudební vyjádření na svých albech. Ostatně v průběhu koncertu Ian prozradil, že probíhají práce na nové desce, která by měla sedmou od posledního počinu "Birdking" vydaného roku 2000.

Pak ale už přišla hodina H a Death In June po dekádě spouští v Praze svůj koncert k 30 letům kapely. Když jsem si před měsícem prohlížel olbřímí setlist DI6 z Německa, odhadoval jsem, že koncert musel trvat více než 2 hodiny. V K4 jsem ale pochopil, že realita byla zase trochu někde jinde. Douglas už příchodem jasně naznačil, že se nebude konat žádné opatrnicky nostalgické vzpomínání, i přes skutečnost, že hrány byly skladby z celých třiceti let fungování DI6. Dvojice perkusivních otvíráků nažhavila atmosféru v tradičních maskách, pak už přišel na řadu klasický dialog akustické kytary s perkusemi Johna Murphyho, korunovaný znělým Pearcovým vokálem.

Skladby v takto oholené podobě pak měly často jen minutovou délku a Douglas je sázel jednu za druhou. Občas se neváhal zeptat natěšeného publika, co by si přálo slyšet a jelo se dál. Žádné zdlouhavé přelaďování kytary, Douglas jen jednou přerušil překotný tok koncertu očištěním zapocených strun svého 12strunného nástroje. Živočišně rockový spád byl tedy jedním ze základních znaků celého koncertu. Pearce pouze lehce korigoval ve spolupráci s místními zvukaři zabarvení své kytary a vokálu a perkusionista Murphy mu k tomu zdatně sekundoval vynalézavým bubnováním na minimalistickou sestavu.

Atmosféra v klubu byla velmi vlídná a Douglas si evidentně užíval pozitivní naladění publika. Po hodině ale koncert, na kterém znovu zazněl průnik celé základní diskografie Death In June, končí, přesto za frenetického jásotu se dvojice ještě jednou na pódium vrátila, přihodila další hrst svých evergreenů a 15 minut po půlnoci se definitivně zahnízdila v backstage klubu.

Výborný koncert jasně ukázal, že Douglas nevyjel na turné jen aby zavzpomínal na staré dobré časy, s tím, že jeho vystoupení bude opatrnickým odleskem zašlé slávy, ale že i po 30 letech fungování máme co dočinění s rockerem, který svojí neofolkovou pochodeň drží stále vysoko hrdě vztyčenou.

Setlist

Till' the living Flesh is burned
Bring in the Night
Ku Ku Ku
The Mourner's Bench (ironická předělávka skladby "Something got hold on me" od People's Temple Chlor Jima Jonese)
Because of him (také předělávka od PTCh, tentokrát se stejným názvem)
Symbols of the Sun
Peaceful Snow
Leper Lord
All Pigs must die
To drown a Rose
The Honour of Silence
Wolf Rose
Rose Clouds of Holocaust
Disappear in every Way
Behind the Rose (Fields of Rape)
The Maverick Chamber
Giddy giddy Carousel
Little black Angel
Hullo Angel
Kameradschaft
Death of the West
He said destroy
But, what ends, when Symbols shatter?
Fall apart

Přídavky

Of Runes and Men
Heaven Street
C'est un rêve