Třicet songů, dvě hodiny muzky a místo jedné nejlepší elektronické desky dosavadního roku hned dvě nejlepší elektronické desky dosavadního roku. To je nové 2CD Mr Kitty.
 

M.r Kitty - Ephemeral
Vydal: Negative Gain

Nejspíš se vám taky už někdy stalo, že jste objevili kapelu, která vás od prvních nahrávek oslovila, nadchla a dostala se vám pod kůži. Jenže postupem času se posluchač i interpret vyvíjejí a stane se, že vás další tvorba někdejších oblíbenců sice pořád baví, ale už je v tom taky spíš kus sentimentu a prvotní nadšení se lehce vytrácí. Podobné pocity jsem občas zažíval s tvorbou Mr Kitty. Debut „D E Δ T H“ a další starší kusy mne nadobro rozstřelily, ale někdy kolem pátého aba „Fragments“ jsem si začal říkat, že Forrest sice pořád umí, ale už jsem neměl takovou potřebu točit jeho tehdejší novinky den co den. Jenže stará láska nerezaví a naopak se stává, že se znovu vrátí a může být ještě silnější, než ten záchvat na první pohled (poslech). Tradá. Novinku Mr Kitty točím dokola a dokola.

Novinka to není ledajaká. Texasan s čerstvou vizáží amerického astronauta se vytasil rovnou s třicítkou tracků a na světě je tak 2CD. Bez pěti minut jsou to dvě hodiny muziky. Pro lepší přehlednost tak bude lepší prozkoumat každé CD (nebo kazetu) zvlášť. Na naléhavosti nového materiálu se nejspíš podepsala také smrt Forrestova kamaráda. Kahlas Austin Stambaugh spáchal na začátku roku 2018 sebevraždu a Mr Kitty mu věnoval singl „Empty Phases“ a následně i celé album „Ephemeral“. 

O stavu, v jakém Kitty desku nahrával, svědčí úvodní requiem songu „Wait“. Chrámové sbory latinského „tolle animam meam“ symbolicky vybízejí k odevzdání člověčího života a i text tracku do vás buší otevřeným zármutkem. K hudební stránce nejlíp sedí slovo „intenzivní“. Po naléhavé výpovědi v úvodu spustí syntezátory bouři, která nutně potřebuje podporu nesmlouvavých stroboskopů, aby vás odnesla aspoň k částečnému usmíření v závěru „when the time comes, I’ll see you, I am living another day“.

Tohle ze sebe Forrest zkrátka potřeboval dostat hned na úvod, ale v tlaku pokračuje i witch housem seklá věc „From Liquid“. Znovu má čím dál výraznější roli čistý zpěv, ale hystericky hororový refrén dává vzpomenout na zefektovaný vokál ze starých dobrých časů. Po tomhle zatěžkaném úvodu přichází vhod první ze skvělých tanečních válů „My Weak Side“. Mr Kitty v nejlepší formě dusá a tepe a nenechá vás odfrknout. Podobně válí i „Disconnect Lover“ a když už řičíte nadšením nad tím, že má „Koťátko“ formu jako blázen, přijde na řadu naprosto skvělá pecka „The View isn´s the Same“, která všechno předchozí válcuje chytlavou melodií a vygradovaným finišem. Pokud máte Last.fm a dáváte svým oblíbeným trackům srdíčka, pak vězte, že v těchto fázích desky láduju srdcata kam se podíváš. 

„Molt“ totiž sice nejdřív desku zpomalí, ale zase je vražedně fatalistický, Forrest zpívá a dává do toho duši a nakonec se v emocionálním tsunami zvedá zničující technovlna, která donutí člověka k fyzickému výkonu na parketu už jen proto, aby ze sebe dostal bordel, který mu tahle věc způsobí zevnitř. „Trauma“ ubírá na epičnosti a je poctivým tanečním EBM trackem. O to víc překvapí až „covenantovsky“ zabarvená hitovka „Melting Core“. Další srdce na Last.fm, další pot na place, další vyplavené smutky obnažené až na kost. „Empty Phases“ je potom onou smutnou baladou, kterou Forrest věnoval kamarádovi a jejímž vydáním ve formě singlu posbíral nějaké peníze Americké nadaci pro prevenci sebevražd. 

Minimalističtější taneční kus „I Want to Hurt Myself“ je jingem křehčího jangu „I Want to Hurt You“ z druhého CD. „Rain“ má popovější parametry a snaží se nechat odpočinout a pohladit křišťálovým zvukem. Je to potřeba. Konec první placky má totiž vražednější tempo, než pověstný důchodce v obchoďáku v období akčních slev. „Be Alive“ tepe a bičuje záda hysterickým vokálem, „0% Angel“ se vyrovná nejlepším popovým hitům z období alba „Eternity“ a absolutním šrapnelem je potom „Puzzle Heart“ - duet s vocalizerem  初音ミクaka Hatsune Miku. Pro vysvětlení. Jedná se o syntetizér s hlasovou bankou, tedy o jakousi zpěvačku – robota, která má i vlastní tvář a jejíž/jehož zvláštně zabarvený hlasový projev tracku dodává nezaměnitelný futuristický šmrnc. Srdce jako kráva! „Destruction of Us“ potom první disk uzavírá čarodějnickým house blouzněním.

Nebývá úplně zvykem vydávat takhle dlouhé nahrávky, a když už, jedna z nich bývá spíš jakýmsi bonusem. To však není případ „Ephemeral“. 

„Cyst“ v úvodu druhého CD hraje na city a topí posluchače v syntezátorech a sladkobolných vokálech. To vše do chvíle, než přiletí „Bullet“ a rozbliká všechna světla, která vás znovu vytáhnou na parket. „Immurement“ těží z emo tlaků a potřeby vypovídat se. Nebo spíš vykřičet se. V jeho kontrastu překvapuje „In Your Arms“ nádherně pozitivní roztančenou hitovkou, která voní osmdesátkami a letním počasím. „Died on the Land“ by se určitě hodila nejednomu elitnímu raperovi, ale Kitty do ní samozřejmě má co říct po svém a po rozvážnějším kousku s železnou pravidelností následuje taneční „Home“. 

„Anguish“ má děsně nakažlivý ústřední motiv i refrén a naživo bude strhující. Střídání pomalejších a rychlejších věcí je definitivně zapomenuto a po diskotékové pecce přichází nesmlouvavá EBM řezanice „Bloodletting“ s ukřičeným vokálem. V duchu odkazu Crystal Castles pokračuje v ďábelském rytmu i „Not Dead Yet“. Po klidnějším songu „Whip“ se ocitnete uprostřed systémového běsnění „Hornet“, které by z člověka vymlátilo duši. 

„Make It Right“ je druhým duetem s robotí zpěvačkou. Tentokrát byla vybrána depresivka 滲音かこい aka Nizimine Kakoi. V pomalejším songu svým zastřeným hlasem hladí mezi vypjatými výlevy Forresta a dává tušit, že úplný konec druhého CD bude zase emocemi natlačený až k prasknutí. Zase rozdávám srdce jako šílenec a to platí i následující „Sanctum of Ash“. Ta má pietní náladu a rozjede se do tanečního víru, který mi zvukem, nevím proč, připomíná znělku seriálové „Sanitky“. Tepání bicích tentokrát tolik nespěchá, ale stejně je naprosto zničující, Forrest tlačí na pilu, a i když během alba umí být nad věcí, tady se vrací zpět k těm nejčernějším myšlenkám. Každý se s tímhle musíme popasovat, jak umíme -  třeba díky „as I break myself I know, at least I tried“ v téhle skvělé věci. „I Did It All For You“ je robotizovaným a capella závěrem elektronického monolitu, který v mých očích momentálně nemá konkurenci.

Dvě hodiny emocí, tance, chytlavých melodií, zvukových nápadu, vokálních pokusů, neutuchající energie a hlavně upřímných výpovědí jednoho chlapíčka s kočičí duší. Kdyby Mr Kitty vybral dvanáct nejlepších věcí a udělal z nich desku, dostane ode mne poprvé v recenzovací historii sto procent. Takhle sice lehce uberu, ale jsem rád, že vypálil však třicet. V šupleti by jich totiž byla velká škoda. A na závěr ještě sázím jedno pořádně velké SRDCE!       

Hodnocení: 95% 

mohlo by vás také zajímat

Neskutečných čtyřicet tracků na svoje nové album zaznamenal Mr. Kitty

Dejte si před koncertem taneční abecedu s Mr. Kitty

TANEČNÍ SUICIDE POPOVOU SMRŠŤ PŘEDVEDE V PRAZE MR. KITTY

Poslechněte si další novinku z chystané desky Mr. Kitty