I když se Combichrist mihli v hlavním městě v listopadu loňského roku, neděle 14. března 2010 byla událostí daleko svátečnější. Ten den se totiž Andy LePlegua a jeho smečka poprvé představili v ČR na samostatném koncertě. A jak takový koncert vypadal?





 

Že jsou Combichrist na aggrotech/electro scéně opravdovým pojmem není třeba nikterak zdůrazňovat. Ostatně, za nejlepší důkaz mohla v neděli posloužit skupinka nedočkavých fans, která postávala před vraty Abatonu již zhruba od šesti hodin a to i navzdory faktu, že počasí bylo vlezle sychravé a klub se měl návštěvníkům otevřít až kolem osmé.

Uvnitř klubu je však tou dobou již vše připraveno – v podstatě celou stage zabírají praktikábly s dvojicí rozšířených matných černých bicích baterií po stranách a šibenicemi se syntetizátory uprostřed. Pod nimi se krčí našikmo postavené (o poznání skromnější) bubny Tear, kteří mají dnešní večer zahájit. Úvahy se stáčejí směrem „jak se do tak stísněného prostoru čtyřčlenná formace s energickým frontmanem Zdeňkem Vovesným asi vejde?“, na odpověď si však musíme počkat až k osmé večer. Je tedy ideální čas obhlédnout rozlehlý stánek s merchem, ukrývající klasická trička, mikiny, kšiltovky, nášivky a CDčka.

V dobré společnosti čas plyne rychle a tak nás podle plánu po 20:00 svolávají Tear pod pódium, aby do nás nasázeli své osvědčené pecky, a kdo ví, možná i představili nějaké drobky z právě připravovaného alba. Velmi příjemně překvapí abatonský zvuk, který je detailní a přitom nepostrádá potřebný tah. Jen těžko se v paměti hledá klub, ve kterém by Tear zněli poslední dobou tak dobře a kdy byly tak zřetelně slyšet samply a basa, což kapele vyloženě slušelo. Frontman Zdeněk byl navíc ve vynikající hlasové kondici a tak ani příliš nevadilo, že výsledné volume přímo žadonilo o lehké přikrmení (nižší hlasitost je zkrátka nevděčným břemenem každého předskoku). Přesto vystoupení Tear, ve kterém nechyběla ani tradiční předělávka znělky „Fort Boyard“, „Dominion“ od Sisters, hitová „Little Girl“, či aktuální „T.M.A.“, zanechalo velmi dobrý dojem.

Nevděčnou úlohu měla před sebou i dvojice KIFOTH., kterou jsme si nedávno na stránkách CZ Sanctuary zevrubně představili. Na rozdíl od Tear a Combichrist, hudba tohoto EBM projektu nepostrádá údernost, jednotlivé skladby ale nejdou tak napřímo k posluchači. Mir Colon s klávesákem K-headem se rozhodli v půlhodinovém setu podrobně představit novinku „Violence Corporation“, která co nevidět spatří světlo světa. V osmitrackovém setu se dostalo pouze na dvě odbočky mimo novinku dvojice. „Proper Behaviour“ pochází z dva roky staré předchůdkyně Acerbity Torrent a poslední „Possessed By The Right To jodidy“ dokonce z patnáct let starého debutu „Ebola“! Možná i z tohoto důvodu absolutní nenaposlouchané čerstvosti a jisté „štěněčí“ komplikovanosti chvilku trvalo, než začala výměna energie mezi pódiem a hledištěm fungovat. Dobrému konci pomohly i Mirovy tradiční vizuální vložky a‘la šílený profesor, které mnozí měli (tentokrát v okleštěné podobě) možnost vidět vůbec poprvé. O koncertu KIFOTH, kteří už dvakrát vystoupili i na slavném Wave Gotik Treffen festivalu, jsme referovali už před dvěma roky (http://www.sanctuary.cz/akce/1678-elektro-vikend-s-dvojitym-naupem) a nutno říci, že v menších prostorách má síla jejich vystoupení drtivější dopad. To nic nemění na tom, že jsou v rámci Česko-Slovenské scény stále první ligou a tak se nezbývá než těšit na jejich další vystoupení, které proběhne již příští měsíc na Moravském industriálním festivalu.

Tracklist:

1. Microbiotics
2. In Depression
3. 10 Fingers
4. Jihad
5. Fateway
6. Proper Behaviour
7. Manipulator
8. Possessed By The Right To Modify

Pak již ale na scénu přichází dvojice sexy sestřiček, vizita vážených pánů doktorů a dvou chrličů jisker z ordinace v pekelné zahradě, kterou byste našli na adrese Hell.cz. Ti před sebou mají nelehký úkol - zatrubkovat a oživit androida bezvládně ležícího na podložce. Umělý člověk je během medicínské procedury postupně zaintubován a prostřednictvím háků zaseknutých přímo do kůže vytažen do výšky. Poté se životně důležité trubice rozsvítí a tělo za palby stroboskopů, sršení jisker z rozbrusek a divokého zmítání (nabízí se přirovnání „jako kapr na háku“) ožívá. Zkrátka Hell.cz performance jak má být, ačkoliv někteří návštěvníci působili dojmem, že už jsou poměrně otrlí (zvyklí) a podobnou show si pouští ráno k snídani.

Ta hlavní divočina má ale teprve přijít a tak je nejvyšší čas odkrýt bicí, přehozené (vzhledem k ohnivé Hell.cz show) z bezpečnostních důvodů nehořlavými látkami. Pak už se sál opět ponořil do tmy a mlhy, dav se nadšeně rozburácel a dostal v odpověď několik šťavnatých ran na bubny. Už tlak a hlasitost jednotlivých úderů jasně ukázal, že dnes večer bude hluku dost a dost. Na praktikáblech vidíme klasickou soupisku – vlevo za soupravou rtuťovitý Joe Letz, vprostřed u kláves z_marr s image woodoo šamana a úplně vpravo za hromadou perkusivních kotlů Trevor Friedrich. Největšího ohlasu se však samozřejmě dočká příchod vazouna Andyho LaPleagua, ozbrojeného jen ručním mikrofonem.

Již od prvních taktů je samozřejmostí brutální sound, ač, pravda, možná by neuškodilo decentně ubrat bicí a přidat syntetizátorové linky. Podobné úvahy jsou však brzy odneseny aggrotech masakrem a zejména masivní rytmickou kulometnou palbou obou bubeníků, kteří mají své party přesně rozděleny. Snad každá doba je totiž vyplněna ránou, aniž by se jeden, nebo druhý strhal. Ba naopak, oběma pánům zbývá spousta času na show, ať už je to točení/házení paličkami (či celými kotli), jako v případě Joea, nebo lezení na bicí a konstantní polévání sebe i soupravy vodou (Trevor). Ano, mohli byste to nazvat „divadélkem pro diváky“, ale snad každý, kdo na tomto představení v Abatonu byl, by souhlasil, že to zkrátka fungovalo. Asi i proto, že byla show podána nejen s téměř zvířecí energií a agresivitou, ale i zdravým humorem. Tomu přidával i Andi, přecházející jako tygr v kleci a podávající své vzteklé vokály s naprostou přesvědčivostí.

Díky všem těmto atributům zkrátka bylo stále na co koukat a celých 75 minut se tak mohl bavit nejen ortodoxní fanoušek (mimochodem zasvěcení fans byli patřičně vybaveni nafukovacími jednorožci a dokonce i jednou vlajkou s tímto motivem). Show občerstvila i výměna na bubenickém postu při „Blut Royale“, kdy Joea na chvíli nahradil technik (do té doby pobíhající po pódiu a sbírající shozené bubny a stojany), který se ovšem po chvíli v rytmu ztratil, uznal, že na to nestačí a opět vyklidil pole povolanějším.

Závěrečná „What the F**k is wrong with you“ předznamenává totální destrukci scény (viz příslušné video u nás na Youtube), přes kterou ve finále létají už celé hrozny bicích, stojany s činely i klávesami se hroutí k zemi a na troskách vybavení se Combichrist definitivně loučí, aniž by po sobě zanechávali pochybnosti, zda ještě bude přídavek. Už zkrátka není na co hrát. Nedělní energetická nálož tak doopravdy končí a nebylo by vůbec žádným překvapením, kdyby nejeden spokojený posluchač opouštěl Abaton s pocitem, že právě viděl (zatím) nejlepší koncert tohoto roku. Ostatně, tuto událost nebude vůbec lehké překonat.

Tracklist:

1. Intro/The Rain Of Blood
2. Scarred
3. Get Out Of My Head
4. F**k That Shit
5. Get Your Body Beat
6. This Is My Riffle
7. Today We Are All Demons
8. Electrohead
9. Are You Connected?
10. Blut Royale
11. Shut Up And Swallow
12. Feed Your Anger
13. This Shit Will F**k You Up
14. What The F**k Is Wrong With You

Klasika - obzvláště vypečená videa najdete na CZ Sanctuary Youtube profilu, neméně vypečené fotky v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Cyber Futurum VII - pražský, temně elektronický vánoční večírek

Tear v novém singlu popisují strachy současné společnosti

Electro Apocalypse festival chystá na víkend temně elektronickou bouři a nabízí soutěž o volné vstupy

Combichrist zaútočili s novou industrial metalovou deskou