Loňský ročník festivalu Wave Gotik Treffen uzavírala na temné scéně velmi populární německá středověká parta Corvus Corax, na jejíž zatím poslední album "Cantus Buranus II" se podíval Pavel Zelinka.

Corvus Corax - Cantus Buranus II

Vydal: Pica Music

Po předlouhých patnácti letech objíždění evropských hradů, zámků a středověkých trhů s perfektně promazanou středověkou masírkou (patery dudy, trojčlenná rytmika) bylo jen otázkou času, kdy se pánové z Corvus Corax, s růžkatým Teufelem v čele, budou chtít ukázat v artističtějším světle. Po zapuštění rockového šlahounu s názvem Tanzwut přišla před třemi roky očekávaná expanze i v akustické podobě a přinesla nesmírně úspěšný projekt předělávek skladeb ze sborníku Codex Buranus (v překladu Sborník z Bavorska). K základní osmičce muzikantů se přifařil symfonický orchestr, několik pěveckých sborů (včetně dívčího kvarteta Psalteria z Čech) a operních sólistů.

Vzhledem k úspěchu, který projektu přineslo nejen CD, ale také žívá, cca 80členná podoba, bylo jen otázkou času, kdy dojde na druhé pokračování. Přípravy, přerušené pouze vydáním alba Tanzwut, trvaly tři roky a další masivní symfonicky středověká nálož je tu.

Pokud se podíváme nejdříve do kreditů Cantus Buranus II (Pica Music; 2008; 77:34) vidíme mírnou obměnu týmu (zmizeli všichni zahraniční hosté, včetně našich žínek), přesto základní „fotbalové“ rozestavění zůstalo zachováno. Kapela si pro pokračování velkokapelního muzicírování pořídila nové, speciálně laděné dudy a ke zvýšení razantnosti celého alba zakomponovala do sestavy japonské bubny Taiko s téměř 3000 let trvající historií. Posledním důležitým střípkem mozaiky bylo angažování ostříleného Bernarda Fabuljana na pozici konduktora a aranžéra celé legrace.

Dvanáctka kompozic neslevuje z mohutnosti aranží, které s klasickými Corvus Corax zatím neměli šanci přijít do styku. Jak pravil můj kolega v zaměstnání, při poslechu Cantus Buranus II mu naskočili v hlavě vize válečných historických fresek, obrazy ostré chlapské vojenské šichty na bitevním poli se všemi valéry zmaru i opojného vítězství. Jindy dominantní dudy se proplétají symfonickým lesem a mohutnými vokálními chóry s operními sólisty na hrotu. To vše kupředu ženou Taiko bubny takže filmový velkoformátový dojem je dokonalý.

V mém případě bohužel pouze do dvou třetin alba, kdy se má paměť všech těch bombastičností přesytí a další minuty už vnímá jako brnkání na stejnou strunku. U tohoto alba my chybí místa většího ztišení, jakoby přišlo tvůrcům líto nevyužít v maximální míře desítek instrumentalistů, které k práci na 800 let starém hudebním materiálu shromáždili. Jenže méně je někdy více a to platí u tohoto alba, jemuž jinak není třeba co jiného vytknout.

75 %

http://www.corvuscorax.de/
http://www.myspace.com/spielleute
http://www.cantusburanus.com/

mohlo by vás také zajímat