Krátce poté co jsme ze zdí strhali zašlé kalendáře a nahradili je novými, abychom vstoupili do dalšího roku (tentokrát nevídaně) protkaného akcemi, už tu byla jedna z nich. Osudný den především pro oslavence Krysáka, který netušil, co ho čeká a No Name Desire, kteří si tento večer vybrali pro své očekávané zmrtvýchvstání.

V neposlední řadě znamenala akce s netradičním, ale jednoduše vysvětlitelným názvem Vol.25, také odpočinek od metalové smrště pro hudební klub Exit Chmelnice. Večer 9.1. zde měli dostaveníčko kromě oslavencových příbuzných a klubových štamgastů především příznivci EBM scény. Exit se otevřel o sedmé hodině a dovnitř se začali po skupinkách postupně trousit domácí metalisti, černí i pestrobarevní návštěvníci z gotické scény a několik nezařaditelných zjevů. Na programu kromě slavení a opožděného novoročního popíjení bylo vystoupení dvou kapel, dále překvapení v podobě obscénní show studia Hell.cz a uzavírající Dj afterparty. Začnu tedy pěkně popořadě. I když ne zmíněnou sedmou, ale devátou večerní, kdy po vlekoucí se zvukovce a několika popěvcích a znuděných poznámkách Wehrwolfa spustila první skupina.

Od vystoupení brněnských elektroniků jsem si naposledy na DDD2 hudebně příliš nesliboval. Nakonec se ale Beamship předvedli v těch příšerných podmínkách vlastně překvapivě dobře. Naopak od vystoupení v Praze, kam se po delší odmlce vypravili, jsem čekal zvukem nesrovnatelně lepší výkon. A ejhle…Ačkoliv se úroveň technického zázemí nedá srovnávat s rezivějícím šrotem, který nabídl brněnský Brooklyn, neobešlo se to bez škrábance na uchu. Během koncertu opakovaně provokovala nás v publiku a evidentně i dvojici nahoře, jakási nevyřešená a dost nepříjemná spodní vazba. S plynoucím časem, odehranými skladbami a tekoucím alkoholem se naštěstí vsákla do éteru, a tak se člověk mohl soustředit na samotný playlist. Zklamáním pro mě byl fakt, že se nová hostující zpěvačka předvedla v neviditelném rouše pouze na playbacku. Tak snad se dočkáme  tohoto slibného překvapení příště.

Co se playlistu týče, ze všeho nejvíc na sebe upoutaly pozornost hned čtyři novinky z aktuální tvorby Atreida a Wehrwolfa. Živá premiéra tří ještě nevychladlých, „Robots“, „Superhuman“ a nejnovější „Fallen Angel“. Nechyběl samozřejmě také cover na „Return“ electro/avantgardní legendy Deine Lakaien.

První tři mi z nahrávky dodaly příjemný pocit, že po sedmi letech působení se Beamship nebojí experimentu a sáhnuli po koncepci chytlavějších a více tanečních hitovek. Na živo to byly ty samé skladby a odehrané dobře. Nedá se ale říct, že by semnou nějak víc pohnuly. Energie vyprchala při dvouhodinovém čekání na začátek koncertu a při první performanci žel strnula nadále. Když jsem obrátil zraky na projekci, která v případě Beamship slibuje poměrně bohatý vizuální zážitek, zjistil jsem, že díky jejímu nešikovnému umístění jí moc lidí nesleduje. Na druhou stranu bylo vidět, kde většina z nich spočívá a podle toho, co se nashromáždilo a vystřídalo pod pódiem, Beamship své fans v Praze evidentně uspokojili. Nemluvě o tom, že si našli dle všeho příznivce nové, a to z pozorování i mezi milovníky heavymetalu, což se dá označit za solidní úspěch v konvertování na jinou hudební víru.

Beamship - live (sample)

Pokud moje ponětí o čase v tu dobu ještě odpovídalo realitě, bylo něco kolem desáté, když se na podiu prostřídal mohutný Wehrwolf s vysokým hubeňourem Werem z přicházejících No Name Desire.

Je to dobrý rok, co trojice VeNa, Were a Neural vymizela z českých a (v jejich případě i)  zahraničních pódií. Právě páteční party nakonec poskytla čerstvou půdu pro nové uchycení kořenů této pražské EBM formace. A já, stejně jako většina v sále, co měla pár jejich dřívějších vystoupení za sebou, jsem byl na tento comeback hodně zvedavý.

No Name Desire se představili ve staronové sestavě, tedy stejná trojice, kde se na postu zpěváka prostřídali Were s VeNou. Zvěsti o odchodu Wereho tedy pravdivé nebyly a NND si zachovali svou starou známou image. Ačkoliv tím publiku ubrali jistot, o tom, kdo je vlastně frontmanem kapely, protože oba zpěváci vkládali do vystoupení maximum svých sil. Tam, kde Were disponuje drsnějším, agresivnějším hlasem je zase VeNa jistější rytmicky.
Pokud ale shrnu dojmy z vystoupení, stojím před otázkou – co se na show NND během roku v ústranní proměnilo? V podstatě téměř nic. Zachovali si svou ošlehanou cyberpunkovou tvář, svůj syrový industriální zvuk a bohužel i občasné rytmické úlety. Neuralova souprava padů působobila zase o něco nafouknutěji, ale hutné spodní beaty se v sérii přechodů někdy až zbytečně ztrácely. Intro s nástupem kapely bylo o něco propracovanější (zejména Silverova úvodní military-performance se posunula o kus dál).
Nový nazkoušený materiál zněl slibně, ale na jeho skutečnou kvalitní podobu si budeme muset počkat až na studio, protože ani No Name Desire nezůstali bez zvukových šrámů.

Kromě toho, že se na docela dlouhou dobu Were ocitl bez fungujícího mikrofonu kazilo dojem z jinak našlapaného koncertu pochybné vyvážení bas a středů. V místech, kde skladby na nahrávkách gradují a přichází prostor pro hutné, nakopávající spodky, vyvstávaly nepříjemně převýškované středy. V jiném případě rozehnal beaty často přezvučený zpěv, což je ostatně slyšet i na záznamu ze skladby Graven Image.

No Name Desire - Graven Image

I přesto všechno se ale Exit s novou technikou ukázal jako klub, který dokáže čelit elektronickému návalu a No Name Desire přes tyto zvukové mezery sklidili u starých i nových fanoušků očekávaný úspěch. Doufejme tedy, že se příštího koncertu dočkáme dříve než za rok a trojice, která pomohla zvednout úroveň domácí EBM scény bude pokračovat i nadále.

Co následovalo dále není třeba pro ty, kteří to zažili nikterak rozebírat a pro ty, kteří narozeninovou performance propásli nabízíme videozáznam a fotoreport z celé show. I tady však pro jistotu upozorňujeme na explicitu záběrů a doporučujeme starším osmnácti let.

Hell.cz performance - Krysákovo narozeninové překvapení

Když se nemilosrdní satanáši a obnažené děvy vytratily z dohledu, nadešel prostor pro nás (rozumněj Cz Sanctuary Djs, tedy především Samgarr), abychom udrželi při životě ty, kterým se nechtělo na nebezpečně mrazivou cestu domů. Hrálo se především electro a my jen doufáme, že ten kdo sobotního rána setrval, byl s výběrem spokojen.
Po několika přídavcích jsme kolem půl 4 vyrazili s kalnými zraky přežít do prvního metra v teple typického nonstop/herna/baru. Na zimě je krásné především to, že když se v 6 ráno motáte z jedné strany silnice na druhou,  tma vás ještě ochotně schová ve svém objetí.

mohlo by vás také zajímat