Paesant | 21.10.2013 09:28

voltaireilustr Před pár dny jsme s redaktory Sanctuary vysedávali v oblíbené vinohradské putyce a přehazovali si jména interpretů, které bychom rádi přitáhli do pražského podzemí v příštím roce. Jméno kubánského padoucha s kytarou mě naposled napadlo v souvislosti s letošní svatbou, finanční dispozice ale tenhle nápad nakonec odstrčily stranou do šuplete „to be continued“. Kdybych věděl, že kočovného piráta s akustikou přivábí na koncert prachobyčejná láhev rumu a pár lidí v publiku, mohli jsme na jeho zpěvnou bárku naskočit už dříve.

Největším paradoxem ale je, že pražsko-ostravská fanouškovská základna v letošní podzimní tsunami koncertů a vydávaných desek ani nepostřehla, že se oblíbený bard v tu samou chvíli potácí s lahví v ruce srdcem Evropy. Naštěstí nám staří známí rybožroutí DJs z Německa (thank you Mr.Oliver Cyberpagan!) vyslali internetama pozvánku a pár hodin na to už jsme kupovali lístky směr Vídeň. Jádro kníraté monarchie je v říjnu bezpochyby nejkrásnějším místem k návštěvě o prodlouženém víkendu. K tomu všemu tu v neděli končila výstava zafačovaných dětí v nazi uniformách a noční můry rakouského svědomí mistra Gottfrieda Helnweina, v tom samém baráku gradoval festival hororového filmu a v neděli večer se tu s kytarami přijeli vyšvihnout po bouračce znovu oživení Baroness. Proč si trochu nepovyrazit už před Halloweenem?

Voltaire001

Havanský rodák Hernández sice vysílá fanouškům natolik komorní a insiderské show jako je jeho youtubeová „Ask Voltaire“, přesto ve vás jeho šoumenství probudí obavy, jestli náhodou nezláká okolní národy a ojedinělou středoevropskou zastávku nevyprodá. Až na ty národy byl ale opak pravdou a dodnes je z Voltairových statusů o ranním korzování berlínskými kluby zřejmé, že dostat se do jeho přítomnosti je možné zcela bez limitů. Stejně tak se ve vídeňském klubu B72 uplynulé pondělí smazaly hranice mezi prostorem vyhrazeným panu umělci a jeho fanouškům.

Po dlouhém přemítání před adresou Hernalser Gürtel 72, na které se místo klubu nacházel velkolepý renesanční kostel, nás nakonec do finále dovedl nepřehlédnutelný třírohák spočívající na hlavě zmalovaného korzára za výlohou tohoto prazvláštně proskleného klubu. Neuplynulo ani půl minuty od vstupu a už se za námi familiérně ozývá dotaz "Češi?". Během další minuty se mezinárodní složení rozšířilo o několik Maďarů, kteří neváhali sednout na vlak a dojet si zaburácet Dia de los Muertos popěvky přímo s jejich autorem.

Pověstné Voltairovo charisma, kvůli kterému je nucen v online rozhovorech odpovídat na dotazy typu "proč se mi líbíš, i když jsem kluk a nejsem gay?", vzplanula ještě dávno před vystoupením. S každým ze zhruba třiceti platících (sám několikrát nadšeně zopakoval, že na ten večer čekal hosty jen tři) si kubánský čtverák vyměnil pár vtípků, zhotovil fotku a na plakát se nám upsal se slibem příště navštívit Prahu. Svou polohu vábného svůdníka vystřílel při historce, že má v našem hlavním městě velkou lásku, kvůli které si kudlou přeřízl svůj oblíbený přívěšek a vložil jí ho do dlaně. Obava, jestli jeho sólo s kytarou nebude po láhvi rumu hlavně o lámání srdcí rakouských dívčin se naštěstí rychle vytratila. Voltaire s každým douškem kořalky vyžahl i hořkou vlnu sarkasmu, který ve spalujících dávkách plival do publika, co sotva stíhalo vydýchat jeho předchozí fóry. Jednomu z napadených v zadní části tak hned na startu svého stand-upového čísla slíbil, že jen co se vrátí domů do New Yorku, stáhne gatě a namísto všech krasavic v publiku se bude ukájet právě při vzpomínce na jeho studem zrudlou tvář. Ze všeho nejvíc tak premiérové setkání s Voltairem připomínalo ostřílený stand-up, který by se v mnoha ohledech obešel i bez kytary a přečůral dokonce i letošní setkání s nezvykle abstinujícím knihkupcem Dylanem Moranem. Že to nezní z popisu zdaleka tak k popukání? Nemá smysl snažit se o převyprávění, vychutnejte si maestra z několika ulovených videoukázek.

Voltaire - When You're Evil (the Vienna premiere, live at B72)

Voltaire - Dia de los muertos (the Vienna premier, live at B72)

Pověstné Voltairovo charisma, kvůli kterému je nucen v online rozhovorech odpovídat na dotazy typu "proč se mi líbíš, i když jsem kluk a nejsem gay?", vzplanulo ještě dávno před vystoupením. S každým ze zhruba třiceti platících (sám několikrát nadšeně zopakoval, že na ten večer čekal hosty jen tři) si kubánský čtverák vyměnil pár vtípků, zhotovil fotku a na plakát se nám upsal se slibem příště navštívit Prahu.

Svou pověst vábného svůdníka potvrdil historkou, že má v našem hlavním městě velkou lásku, kvůli které si kudlou přeřízl svůj oblíbený přívěšek a vložil jej dívce do dlaně. Obava, jestli jeho sólo s kytarou nebude po láhvi rumu hlavně o lámání srdcí rakouských dívčin se naštěstí rychle vytratila. Voltaire s každým douškem kořalky vyžahl i hořkou vlnu sarkasmu, který ve spalujících dávkách plival do publika, co sotva stíhalo vydýchat jeho předchozí fóry. Jednomu z napadených v zadní části tak hned na startu svého stand-upového čísla slíbil, že jen co se vrátí domů do New Yorku, stáhne gatě a namísto všech krasavic v publiku se bude ukájet právě při vzpomínce na jeho studem zrudlou tvář.

Ze všeho nejvíc tak premiérové setkání s Voltairem připomínalo ostřílený stand-up, který by se v mnoha ohledech obešel i bez kytary a přečůral dokonce i letošní setkání s nezvykle abstinujícím knihkupcem Dylanem Moranem. Že to nezní z popisu zdaleka tak k popukání? Nemá smysl snažit se o převyprávění, vychutnejte si maestra z několika ulovených videoukázek.

"And now...we rape each other!" ...

voltaire002