• Psychobilly už, zdá se, zdaleka není tak sub-subkulturní záležitostí, jak tomu bývalo.
• Není dobré startovat koncert ostrých rock´n´rollových kapel divadelním představením od půl deváté večer.
• Kotel se může vytvořit i v narvaných prostorách, které působí pocitem, že se nemůžete podrbat na nose, abyste někomu za vámi nevydloubli oko.
• Dámské záchodky jsou nejlepší útočiště před přecpaným klubem.

Ačkoliv jsem žánr psychobilly považoval za subkulturu, která je v našich poměrech ještě mnohem méně probuzená, než subkultura gotická (zní to neuvěřitelně, že?), zájem, který probudil koncert Creepshow, mě tuto domněnku minimálně na jeden den drsně vyvrátil.

Celý večer byl ve znamení tlačenic a front, počínaje frontou na šatnu a lístky, která se (naštěstí poté co už jsme odbavení spokojeně třímali kelímky s pivem v ruce) protáhla přes schody až k přízemnímu vstupu. Přestože vevnitř nebylo k hnutí, na stagi zredukované na lavičkové sezení probíhalo divadlo a bar byl obléhaný trojřadým valem žíznivých, vyplatilo se dorazit na start o půl deváté. Kapacita klubu byla minimálně jednou přečerpána a jak se k nám později dostalo - počet prodaných lístků byl omezen na 180, což společně s lidmi na guestu tvořilo něco kolem 220. Že to není moc? Představte si to všechno naskládané při koncertě v místnosti asi o 5x10 metrech.

Opravdu hrozné zjištění a nával únavy se ale teprve projevily až poté, co jsme tvrdě vybojovali po skončení divadla (pořád nevím, co to vlastně hrálo, ale měli tam pěkný kostlivce na kulisách...) a sklizení lavic pozice před pódiem, něco před desátou hodinou - na stagi nebylo k hudební produkci postaveno zhola nic. Letmým odhadem člověka, co tuší, co všechno se ke koncertu musí postavit a nazvučit to tedy vypadalo na dobrou hodinu čekání v mačkanici. A měl jsem napůl pravdu - napůl proto, že jsem zapomněl přidat čas, během kterého se "opravdového zombie" (jak uváděla tiskovka) ještě musely nalíčit. Zkrátka hrát se začalo asi o půl jedenácté, ale stálo to za to...

Bloodsucking Zombies from Outerspace je bandou jak vystřiženou z osumdesátkového "zomBéčka". Po třetí skladbě šly kožené bundy dolů a na podiu to sypala čtveřice nemrtvých komiksáckých antihrdinů v uplých bílých nátělnících, za které by se ani Jack Burton nemusel stydět. Bloodsucking Zombies jsou ostrý, hopsavý horror´n´roll s typicky pleskavou basou a bubeníkem, který má vážně neuvěřitelný cit pro kombinaci rytmu se zpěvem.
Na bicí hraje vestoje, v několika skladbách přechází dopředu k publiku a jeho frontmanství je nepopiratelné. Ze všech odehraných skladeb zaujala publikum nejvíc bezkonkurenčně hitovka Monster Mutant Boogie.
Asi po půlce koncertu se v ukrutně nahuštěném prostoru rozehnalo místo a začal se utvářet zatím decentní kotel. Ne všichni z toho byli nadšení, ale zkuste stát na jednou místě s dvoumetrovým ramenatým kartáčem, kterého nebaví jen strnule přihlížet takovému nášupu. Před pódiem to konečně začalo vřít stejně jako na pódiu a já jsem i s foťákem v ruce vržen o pár řad dozadu. Až tam si uvědomuji, jak rychle a dobře se podařilo vlastně zvukaři vyhnat z beden tak vhodný a čistý zvuk a jak jsou, pár kroků od podia, všechny nástroje i zpěvy perfektně čitelné.

mohlo by vás také zajímat

The Creepshow před vypuknutím turné zveřejnili další video

Kanadští The Creepshow se v březnu vrátí do Brna

The Creepshow sebrali své nástroje a znesvětili kostel

Mrkněte na nový klip od The Creepshow