Autor: Paesant

Třetí a zároveň poslední den bolkowské gotické okupace byl zahájen probuzením do deja-vu efektu pro své dusno, horko a předčasné probuzení. Na tuto daň za výtečně strávené večery na hradě a v podhradí jsme už byli zvyklí, a tak jsme znovu sáhli po bazénu či alternativním oplachováním znavených těl pod proudem studené vody. Změna nastala až v otázce poledního jídelníčku. Využili jsme služeb místní parafráze na západní fastfoody, spokojeně chlemtali osvěžující kolu a přikusovali nacpaný hamburger se stylově odkapávajícím omastkem a majonézou. Býložravecká sekce výpravy se dokonce vydala po referencích vyhledávat salátové mísy. Vrátila se ale se salátem hlávkovým, náručí žampiónů a rajčat, aby tak s gastronomickou precizností vytvořila vlastní verzi čerstvého bolkowského šopáku. Já neváhal opakovat předchozí chod o lahodném hamburgeru. Hle však nepoučen starým známým příslovím "dvakrát nevstoupíš do stejné řeky" jsem byl krutě ztrestán. Jeho obsah skončil pro mé veliké neštěstí na chodníku jako pokrm místní potulné smečky vořechodlaků.

Když už jsme si připadali mezi průchozími vymóděnci dostatečně trapně, nabrali jsme kultivovanější zbytek a pokračovali s úderem třetí směrem k hradu. Co že si pro nás vlastně castlepartyovské crew připravilo za závěrečnou devítku kapel? Samozřejmě všichni moc dobře znali závěrečnou dvojici Crüx/Lakaien a někteří kvůli tomu dokonce dorazili teprve se setměním. My se ale statečně přes veškeré vedro a upocená těla rozhodli alespoň krátkými výlety ke stagi (krátce vykouknout, osmahnout tvář a zase zpět) zhodnotit odpolední program. Zahajující industriálně metaloví XESS mohli bavit fanoušky tvrdších kytarovek, ale originálního se toho na nich kromě litevského původu příliš shledat nedalo. Mnohem zajímavější bylo pak oživení vzpomínek na vystoupení polských Red Emprez, které jste mohli vidět na šestém Electro Prague a na letošní CP pak spokojeně pokývat hlavou a uznat, že se za ten rok zas o kus vyšvihli.

Od žánrového průměru v jejich zemi je dělí především vynikající vokální výkony zpěváka, který si říká A "G" B a má za sebou již účinkování v několika jiných projektech. Stejně jako jejich hudba, i on dokáže ze syrovějších pozic hraničících s electronic body music čistě přejít do procítěného vokálu v romantičtěji laděných skladbách. Po Red Emprez nastoupili polští kolegové, na svou zem poměrně kontroverzní čtyřka Made in Poland. Kapela hodně ovlivněná oldschoolovou batcave/postpunk scénou, což se na jejím zvuku pevně svázaným psychedelií a disharmonií silně projevuje. Artur Hajdasz je frontman s charismatem, které můžou ostatní polské kapely jen tiše závidět a i když jejich koncert nenalákal zrovna bujaré davy, v Polsku mají nejen mezi staršími generacemi fanoušků požehnaně. Jediná velká chyba vystoupení, která se ale těžko dá někomu vyčítat, bylo stále omílané upalující slunce. Tahle kytarová mystika a psychedelie mají své místo v klubu se slabým osvětlením a mlhou, přítomný žár jim evidentně nesvědčil.

V rámci kompromisu ve výběru odpoledního programu jsme následující dva zástupce německého industrialu Reaper a SITD vzhledem k nezvladatelnému vedru museli vypustit. Zpětně toho ani nelze litovat, když se bortíte k zemi horkem i hudba jde stranou a bohatou nabídku industriálu navíc slibovaly i afterparties. Na hrad jsme se řítili v době, kdy se pomalu schylovalo k vytouženému setmění, ve strachu, že prošvihneme vystoupení zajímavého, pro mě zcela nového projektu Pati Yang&Flykiller. Naštěstí i naneštěstí jsme se v čase přepočítali a z krasavice Pati Yangové nám neunikla ani minuta.

Za to jsme ale na podiu narazili na krasavici úplně jinou...Anju Orthodox, opravdu ortodoxní gothic metalovou divoženku z polských Closterkeller. Nic proti tomuto ranku, sám jsem kdysi vykračoval v klasických gothic metalových šlépějích...ale Closterkeller mi už z prvotního poslechu na desce připadali jako příliš halekavý šálek gotikou provoněného čaje. Asi bude můj názor dost odlišný tomu, co prožíval dav pod podiem, v jeho okolí i ten poskládaný na hradbách. Každopádně jsem po pěti minutách doufal v konec... Ten ale nepřišel jen tak brzy. Pseudooperní houkání těhotné sovy na podiu nebralo konce, navíc zpěvačka skladby prokládala srdceryvnými proslovy i přes polštinu planoucími srozumitelným romantickým klišé. Chybělo jen rozhodit růže publiku a vzlétnou na křídlech lásky do backstage. Když po mohutném, mně nepochopitelném potlesku všichni tílkatí členové v čele s lady Orthodox odkráčeli, začal boj o přední pozice u podia.

Pati Yang

Autor: Ezechiel

Ale to už je nádvoří a celý hrad oděn do tmy a nás čekají poslední dvě jména letošní Castle party. A rozhodně to nejsou jména ledajaká. Připravují se totiž roztančení Američani The Crüxshadows, kteří se vrací na CP již podruhé a po nich procítěná duše německého darkwave Deine Lakaien s nezaměnitelným hlasem Alexandra Veljanova.

Hned úvod Crüxshadows však připomíná spíše grotesku nežli nástup velké darkwave kapely. Zpěvák Rogue, který je zvyklý začínat show z publika je totiž při přelézání zábran směrem k pódiu nemilosrdně pacifikován aktivní ochrankou, která je vzápětí atakována jinými ochranáři - inu, jako z grotesky. Nakonec se však střapatému frontmanovi podaří z mely vymanit, a může tedy zaujmout své místo na stage mezi dvěma tanečnicemi. Dnes poprvé máme šanci slyšet novou sestavu Crüxshadows, představující novou tanečnici, kytaristku a hned dva houslisty. A nutno přiznat, že výsledný dojem je to poněkud rozpačitý. Ano, pořád to šlape, tanečnice sebou mrskají jako čamrdy, ale tandem houslistů působí trochu nadbytečně (stejně je vždy slyšet jen jeden nástroj) a kytaristka většinu času příliš nehraje (zato hodně tančí, a, ano, vypadá u toho dobře), a pokud hraje, je z toho cítit nejistota. Ale dost možná zde sehrála svou úlohu nervozita z velkého publika, kdo ví. Situaci jako by se snažil "nakopnout" Rogue, který svůj vokál trochu "nařval", zřejmě za účelem vytvoření "většího nářezu". Přesto však zněly lépe ty písničky, u kterých se vlastník bizarního účesu vrací ke své klidnější poloze. Ačkoliv mám Crüxshadows poměrně rád, jejich set na Castle Party ve mne vyvolal spíše vlažnější reakci, a proto mne potěšilo, že jsem si pár dnů nato spravil chuť na jejich skvělém koncertu v Rock Café.

mohlo by vás také zajímat