Ještě před rokem bychom se zprávě o tom, že se skvělí VNV Nation mají objevit i v našem kraji (kde se jejich fanoušci počítají sotva na desítky) asi jenom ze zoufalství zasmáli. A hle, Vánoce tento rok přišly (zdá se) zase o něco dříve...

Sepsal: Paesant

Poslední měsíc znamenal pro naši (až na výjimky) strnulou domácí scénu naprostý zvrat. Řeč je o nabitosti koncertů skupin opravdu VELKÝCH jmen, o kterých jsme si doposud mohli myslet tak akorát "kéž by se někdy objevili i u nás v ČR...". Zaplněné koncertní sály a nepopsatelné euforické stavy po shlédnutí této sorty kapel, ale samozřejmě také nemilosrdně vyžraly hluboké díry do našich kapes. Proto znamenalo zveřejnění překvapivě lidské ceny vstupu na koncert britské/hamburské EBM špičky VNV Nation snad ještě větší svátek než samotný fakt, že se poprvé objeví také u nás...

Začátek koncertu byl psán až na devátou hodinu večerní, což vzhledem k technické náročnosti headliners nebylo nic překvapivého, ale pro ty co se už od rána jen stěží dokázali soustředit na něco jiného to byla další zkouška výdrže. Navíc nás čekalo ještě vystoupení drážďanské trojice Headless, která, jak jsme doufali, nám pomůže naladit se na správnou elektronickou frekvenci a užít si akci od začátku do konce. Nakonec se tato formace však pro většinu natěšenců ukázala spíš jen jako nepříliš příjemné prodloužení příchodu oné sváteční události.

Headless jsou typickým produktem německé populárně-elektronické scény, který buď jakožto nadšený fanoušek německé scény bezmezně zbožňujete, nebo jakožto člověk zvyklý na vytříbenější kvality v temné elektronice prostě jen zařadíte do přetékajícího šuplíku "další průměrný, nezáživný projekt" (vmínavý čtenář si domyslí, že podle letmého průzkumu v publiku zaujímali zastánci druhého názoru na pomyslném grafu spokojenosti zhruba 80%.). Krátce po deváté se rozezněl beat první skladby, svá místa obsadili za syntetizérem a klávesamy Markus Otto a Matthias Mark a dopředu pódia se o stojan s mikrofonem opřel frontman Rene Hentzschel. V pohledech zúčastněných se po pár sekudnách vystřídalo očekávání s okamžitým zklamáním ze špatného zvuku. Ten byl zezačátku nejen plochý a strohý, ale všechno bylo nepřirozeně pod průměrnou hladinou hlasitosti, což jen umožňovalo naslouchat kritickým reakcím okolí. Většinou se týkaly frontmanových pečlivě vypracovaných kulturistických tvarů(zvýrazněných přiléhavým tílečkem), popového nádechu hudby přirovnávanému k atmosféře neměcké diskotéky 80.let, a nepopiratelné scooterovské image housových šusťákových bund, tanečků Reneho Hentzchela a pokřiků "are you ready?", "come on Prague" popřípadě "I want to see your hands", které se obešly bez odezvy.

Zvuk se sice po druhé/třetí skladbě o něco zlepšil a někteří lidé se dokonce přiblížili až k pódiu a začali se pohybovat do rytmu. Show neměla problémy se strnulostí a hudebně se objevilo hned několik zajímavých nápadů,ale...stejně to jak se říka nějak "nebylo ono".

Například v několika skladbách Headless začnou s chytlavým, gradujícím riffem a vybarvujícím se vokálem a ve chvíli, kdy byste čekali, že se všechno strhne v údernou "ebmkovou" smršť, kapela prostě jakoby "zapomene" vygradovat a jednoduše pokračuje dál ve stejném tupém nádechu. Takže žádna ze skladeb z odehraného setu vás prostě nemohla nijak zvlášť donutit k tomu abyste "show your hands". Nedá se však říct, že by se v případě Headless jednalo o nějaké amatérské vystoupení, to ne, frontman Rene je opravdový profík a dělal všechno, co se od něj na domácí půdě očekává a z čeho jsou jejich domácí fandové jistě nadšení. Ale vysvětlete průměrnému českému posluchači, kterému se teprve nedávno dostalo zvěsti o temné elektronice, že to co před sebou vidí není obdoba vesnické diskotéky z pohraničí, ale seriózní electro-futurepopová show, které jsou u našich sousedů tolik populární. Takže ke konci vystoupení Headless už se jen vtípkovalo na téma "kolotočáři a pouťová hudba" , doufalo, že poslední skladba nebude příliš dlouhá. A také že se kapelám na podiu podaří co nejrychleji prostřídat, jen ať už všichni dostanou pořádnou dávku kvalitní hudby, kvůli které dorazili.

Před desátou hodinou večerní se to už na podiu hemžilo lidmi od VNV Nation, kteří sami zatím vyčkávali jako dostihoví závodníci, až budou vypuštěni ven a poprvé v životě rozdupají nedočkavé české publikum.

Jak jsem zmínil v úvodu, ještě nedávno byla představa přivést VNV Nation do země s minimální fanouškovskou základnou (a to je to k nám z místa jejich současného působení paradoxně takový kousek) spíše nešťastným vtipem, ale podle přibližných zpráv o cca 250 prodaných vstupenkách bylo nutné uznat, že jsme českou scénu maličko podcenili.

Osazensvo horní části klubu Lucerna se přesunulo dolů a ti co byli dole se už mačkali u netypického půlkruhového podia, které umožňovalo velmi blízký kontakt s celou kapelou. A kdo VNV Nation ještě naživo neviděl, pochopil, že právě přímý kontakt kapely s publikem je to, na čem otcové projektu Ronan Harris a Mark Jacson staví, a dělají to s největší zodpovědností, nadšením a precizností.

Na podium vtrhli rovnou s hitovkou The Farthest Star z nového alba "Judgement" a Ronan okamžitě využil ve své "choreografii" tvar podia. Energicky se proháněl po jeho obvodu a rozhazujíc sympatické úsměvy do všech stran zůstával na blízku všem nakupeným lidem. Hned po první skladbě si neodpustil poznámku, že na tak úžasně nezvyklém pódiu ještě nikdy neměl tu čest vystupovat a že mu to nebezpečně připomíná scénu z televizní show. Přední část tedy celá patřila Ronanovi a za ním (za velikou sestavou padů a činelů) stál mohutný gorilí muž Mark Jacson, trčící nad zbytkem kapely jako telegrafní stožár (aniž by potřeboval jakkoliv přizvednout). Po jeho pravici a levici se v rozích pódia schovávala koncertní výpomoc Marco Visconti za klávesami a André Winter syntetizérem.

Od začátku byli VNV Nation naživo mnohem tvrdší a hutnější, než jak jsme na ně zvyklí z desek. Především v refrénech, kdy díky nadlidské energii a pódiové auře nebylo téměř možné jinak ne zrovna drobného frontmana na delší dobu zahlédnout na jednom místě. Skladby, stejně jako rozhýbaný dav, otřásaly klubem a nejednomu nadšenci vepředu bylo možné ze rtů odečítat texty skladeb.

I přes mnohem tvrdší zvuk ale pomalé a procítěné skladby jako například Illusion zůstaly prezentovány právě v tak atmosfericky hypnotizující podobě jako při domácím poslechu. Jen si k tomu dodejte stádo oslepených fanoušků bez dechu sledujících Ronana Harise stojícího v záři reflektoru, zpívajícího texty přetékající geniálními slovními obraty plnými melancholie a unášení do světů mimo realitu.

Po pár skladbách ale nastal problém, kterého jsem se trošku obával a to byl menší blok v udržení komunikace Ronan-publikum, která je hnací silou každého jejich koncertu a bez níž by vystoupení nefungovalo oboustranně. U nás se VNV Nation sice setkali s velkou odezvou (nedostatek energie a strnulost vpředu rozhodně nehrozila), ale mám dojem, že na chvíli zahrozila problematická jazyková bariéra. Mám na mysli především stále přítomné ostýchání před frontmanem, který k vám promluví angličtinou a najednou většina z okolí odstoupí o pár kroků nazpět. Nebo naopak chybná interpretace, kdy Ronan poprosil publikum, aby se posunulo blíže ke stagi a někteří se začali sápat přímo na podium. Ale i když občas bylo tuto bariéru možné pocítit, pořád se vyskytlo plno opravdových dlouholetéch fanoušků kapely, kteří poctivě vyzpívávali slova refrénu na nabídnutý mikrofon. Co ovšem bylo naprosto tristní, tragické a nechutné bylo pár přítomných opilců, bez kterých se neobejde asi žádná česká akce, ať už rocková, nebo elektronická. Ti si neodpustili podělit se se svým názorem na kapelu hlasitým pokřikováním, a já si nedokážu představit nic horšího, než když se naplno ponoříte do emotivních melodií některé z pomalejších skladeb a nějaký idiotský pes za vámi začne řvát "hobluj ty čů***u!!!", popřípadě jinou, velmi "geniální" myšlenku typu "fuck off disko!!!"...k tomu nemám absolutně co dodat..

Nicméně koncert takového měřítka vám nemůže pokazit ani tento odpudivý faktor. Stačí, když se kolem prožene Ronan a přátelsky vám potřese pravicí a jste zpátky ve víru. Po úžasném podání skladby Perpetual z "Matter and Form" využívající publikum k opakování refrénové klávesové melodie (ta vám pak neodvratně zněla v hlavě ještě dva dny poté...) zmizela náhle kapela na schodišti vedoucím do šatem, navigována ve tmě světly securiťáckých baterek. Trvalo asi deset minut, které se zdály jak celá věčnost (a během kterých se dalo pozorovat řešení technické závady u kláves), než se podařilo VNV Nation vyburácet zpět na pódium. Po dvou skladbách zmizeli znovu a zdálo se, že už definitivně. Poslední dva přídavky přišly po několika dalších minutách a odehráli je už jen Ronan s Markem. Při doznívání skladby Solitary pak oba obešli všechny, kteří stáli u pódia, aby mohli svou spokojenost z koncertu vyjádřit podáním ruky do prvních řad.

Kdybych měl na závěr reportu zhodnotit, jeslti bylo nadšení větší na loňském koncertu VNV Nation na Castle Party, nebo na letošní akci v Lucerně, jednoznačně budu hlasovat pro druhou variantu. Ronan Harris je sice tak mistrný manipulátor, že dokáže s desetitisícovým davem hýbat stejným způsobem jako se stem, ale nic se nevyrovná pocitu mít osobnost tohoto typu na dosah ruky před sebou.

Playlist:

01. The Farthest Star
02. Darkangel
03. Testament
04. Descent
05. Legion
06. Chrome
07. Nemesis
08. Illusion
09. Standing
10. Honour 2003
11. Perpetual
---
12. Further
13. Fearless
---
14. Arena
15. Solitary

A samozřejmostí je i fotoreport k vidění v naší Galerii

mohlo by vás také zajímat

Recenze: VNV Nation - Electric Sun

VNV Nation: na nové album se dostal koncept, který jsem původně neměl v plánu zpracovávat

VNV Nation přesouvají pro zdravotní indispozici termín pražského koncertu na květen

=UKONČENO= Soutěž o 2x2 volné vstupy na pražský koncert VNV Nation