První listopadový víkend v polské Vratislavi (či Wroclawi, chcete li) byl svědkem tradičního několikadenního industriálního běsnění. Rozvědčíka nám tentokrát dělal Cassiel!
 

Wroclawský industriální festival patří mezi největší žánrové akce v Evropě a v minulých ročnících jsme zde mohli shlédnout monumenty v oblasti industriální subkultury jako například Esplendor Geométrico, Lustmord, Test Dept:Redux či cybertech legendu ClockDVA. Není proto divu,že jsme si ho oblíbili a na letošním 16. ročníku jsme nemohli chybět! Celý festival se odehrává v gotické katedrále v centru města na třech úrovních - Gothic Hall, klubu Stary Klasztor a chill-out roomu - kuřárně na dvoře kostela. Nabízí tak kvalitní a příjemné zázemí pro 
všechny posluchače. 

Inade
 

Letošní ročník byl specifický tím, že večery začínaly v ponurém tempu ambientu, aby se kolem půlnoci zlomily do rytmičtějších poloh. Páteční večer pro nás odstartovala polská Job Karma, která nabídla mnohovrstevnatý ambient s prvky dance beatu. Nechyběly ani charakteristické oscilátory na pódiu a vše doprovázela skvělá kreslená projekce z autorských filmů Arkadiusze Baginskiho. Následoval skotský guru Drew McDowall, který spolupracoval mimo jiné s velikány Psychic TV nebo Coil. Tato legenda předvedla hutný ambientní set s mohutnými zvukovými vlnami a řádně tak pročistila početnému publiku mozkové závity.

Švédské duo Skin Area, které debutovalo na slavném labelu Cold Meat Industry, je svým modelem vzdáleno nejslavnějším kapelám tohoto labelu a diváci se tak mohli ponořit do živých bicích, doprovázených procházkami v ambientních krajinách a noisových stěnách. Následoval jeden z vrcholů večera-britský anti-strukturální projekt Stevena Stapletona - Nurse With Wound. Celý set tohoto mága esoterické scény působil neskutečně svěže a experimentálnost z něj doslova sršela. Celý dojem umocňovala surrealistická projekce stylizovaná do obrazů ve stylu renesančního malíře Hieronyma Bosche.

Hypnoskull

Následoval první rytmičtější počin - finský power elec projekt Grunt. Chlapci v kuklách se s tím opravdu nemazlili a naservírovali nekompromisní hlukový set,který rozehřál publikum. A na konec večera rhythmic noise projekt Hypnoskull z věhlasného labelu Ant-Zen. Belgický bombarďák Patrick Stevens se na svém posledním dvojalbu „Die4.Generation“ nechal inspirovat atmosférou přelomu sedmdesátých a osmdesátých let v Německu a nechal zde nahlédnout do domovů, kterými zněly zneklidňující zprávy z rádia, různé šumy, které proložil svými specifickými rytmickými bloky. Toto album bylo také nosníkem setu a na závěr večera roztancovalo celý sál! 

Sobotní večer zahájil bavorský martial industrial projekt Triarii, který známe i z jeho skvělého pražského vystoupení. Nabídl vynikající hladivý vokál Christiana Erdmanna, dramatické cinematické atmosféry a bubnové marše v režii Sal-Ocina (Empusae,Tzolk'in), jako doprovod k tematické videoprojekci. Následoval jeden z vrcholů celého festivalu německý dark 
ambientní tandem Inade, který nabídl poklidný hutný multidimenzionální zážitek se skvělou a výtečně zmáknutou a načasovanou projekcí. Belgický projekt Empusae jsem viděl letos v červnu na WGT a musím říct, že listopadový set mi více sedl do aktuálního ročního období. Poslední deska „Lueur“ je výtečná, ponurá s inovativními prvky neoklasicismu a celý set se tak nesl v podobném duchu.

The Young Gods
 

Následoval jednoznačný vrchol festivalu - švýcarští The Young Gods, kapela,která má i u nás velké fanouškovské zázemí, přijela do Wroclawi se setem věnovaným výhradně jejich dvěma prvním revolučním albům „The Young Gods“ a „L'eau Rouge“. Kapela, která ovlivnila tvorbu Nine Inch Nails či Davida Bowieho, vystoupila v sestavě Cesare Pizzi - mašinky,Bernard Trontin - bicí a za mikrofonem, samozřejmě, charismatický a sympatický frontman Franz Treichler. Kapela doslova vytřela posluchačům zrak a sluch, celé vystoupení působilo velmi svěže, nechyběly skvěle odbubnované sekvence, charakteristické kytarové stěny a výtečný vokál! Esprit vystoupení byl v některých momentech strhující a já si opět uvědomil, jakou skvěle vystavěnou dramatickou stavbu má moje oblíbená skladba „La Fille De La Mort“. Zazněl i nadupaný hit „Jimmy“ a nakonec, ve druhém přídavku obligátní „Did You Miss Me“. Ano, vystoupení, jaké předvedli TYG mi bude opravdu chybět a těším se na další!

Následoval poslední projekt, belgický tribal industrial Miky Goedrijka - This Morn' Omina. Dále pódium zaplnili dva bubínkáři a týpek, co ovládal sekvencer. Celý set odstartovala první skladba z aktuálního alba „Kundalini Rising“ se symbolickým názvem „Ayahuasca (Let's Shift Together)“ a určila tak jasnou definici následující hodinky. Repetitivní rituální prvky, rozjuchané strojové techno beaty roztančili sál a frontman Mika za mikrofonem diktoval uvolněné tempo. Zazněla i výtečná mnou oblíbená skladba „The Immutable Sphere“ a v jednu chvíli se z publika na pódium vznesly dvě posluchačky a nadšeně tam křepčily během skladby, zkrátka mejdan jak má být! Celý festival jsme zakončili na výborném oldschool E.B.M. setu německého DJ Paradroida, který namíchá tématický IDM koktejl i na únorovém pražském Audiotrauma festivalu! 

This Morn´Omnia

mohlo by vás také zajímat

XVIII Wrocław Industrial Festival odhalil line-up. Přijede Lustmord nebo Test Dept.!

Blixa Bargeld, Clock DVA aj. aneb jak dopadl letošní ročník Wroclawského industriálního festivalu

První jména Wroclaw Industrial Festivalu 2015 jsou venku

Wroclaw Industrial Festival zveřejnil letošní program