Minulý pátek Praha zažila unikátní dvoudenní festival industrialu a elektroniky. Co bylo na Audiotrauma Festu to nej a co se naopak nepovedlo? Svůj pohled vám přiblíží Nephilim, Ron a Kootcha.

PÁTEK

Nephilim: Dvoudenní Audiotrauma Fest byl takovým testem francouzského labelu, zda má smysl podobné akce v srdci Evropy dělat. Z nabušeného line-upu na poslední chvíli vypadl (nutno podotknout, že nikoliv vinou organizátorů) nejočekávanější zářez, all-star projekt We Are The Alchemists, který si měl v Praze odbýt koncertní premiéru. Při následných programových rošádách zmizel i projekt Republic Of Screens, do seznamu vystupujících naopak přibyla francouzská smečka Chrysalide.

Snad po dvou letech jsem měl důvod zamířit do klubu Nová Chmelnice (ex-Chmelnice, ex-Exit – no prostě ten klub na Koněvce kousek od Jarova). Stejně jako většina klubůznalých jsem měl už předem připravený reptání (‚tývolé, proč je to tadý, tadý je na hovno zvúk“), ovšem hned po příchodu mě Ron ujistil, že klub má nový a ne zrovna levný aparát. A hrálo to jak z partesu (viz níže)! Co se ovšem nezměnilo, je divná krabicoidní dispozice klubu, bílé stěny prakticky bez dekorací a nepochopitelně stále nezatemněná velká okna, takže pokud zrovna nechcete obdivovat dění na pódiu, můžete se kochat epesním výhledem na blízké paneláky.

Původně plánovaný začátek hudební produkce v 19 hodin pořadatelé promptně posunuli zhruba o půldruhou hodinu, protože ještě před osmou hodinou kromě organizátorů a muzikantů v klubu prakticky nikdo nebyl. Úvodnímu výkopu v podobě projektu G#DRÉN předcházela nekonečná (aspoň pro mě) zvuková zkouška. Dvouhlavá formace následně spustila svůj mix dark ambientu/drone/noise, který se ovšem naprosto minul s mým hudebním rozpoložením. Představte si intovertního basistu, který doma drnká na svou čtyřstrunku a do toho vedle něj druhý samotář ladí rádio na dlouhých vlnách. Snad nikoho neurazím, ale tohle není nic pro mé uši.

To už ale pódium opanovala šumperská kohorta AKIMBO. Po delší koncertní absenci se trojice opřela do rezavého ponku i kolejnic s obyklou chutí a rozhýbala houstnoucí dav pod pódiem. Nepokrytě přiznávám slabost pro jejich noisový nátěr a vždycky si jejich vystoupení užívám. I přesto, že setlist nenabídl nic nového, jsem znovu musel konstatovat nepopiratelnou jedinečnost jejich pódiového projevu. Nechybělo nic podstatného: Odlétávající jiskry od kovových paliček, cirkulárkové pady, mrazivá "Carol", poutavá projekce, plechovková Holba i přídavek v podobě depešáckého coveru (pokud se úchylné zvukové běsnění v "The Grabbing Hands" dá za cover vůbec považovat). Vše pod rouškou velmi slušného zvuku a minimalistických světel. Za sebe dávám jedničku, hvězdičku přidám, až kapela opět bude hrát pravidelně a nezapomene rozvinout i klubko ostnatého drátu.

AKIMBO:

1. Intro

2. The Beginning

3. Ein Tanz mit dem Tod

4. The Face of Mind

5. Yugoslavia

6. Paradoxy

7. Carol

8. Dilema

9. China Games

10. Krici

11. Lidi

+ The Grabbing Hands

S electroindustriální dvojicí HORSKH jsem měl tu čest poprvé. Jejich tvorba stojí a padá s výkonem skvělého bubeníka, kterému sekunduje kytarista a občasný keyboarder v jedné osobě. Mladá formace (první EP "Dawn" vyšlo loni v říjnu) se prezentovala taktéž velmi dobrým zvukem a strhujícím nasazením, ve kterém jsem zřetelně slyšel odlesky raných Nine Inch Nails s řádně zmetalizovaným soundem kytary. Jen škoda, že skladby se postupem času začaly slévat a těžko se v nich daly hledat výraznější motivy, které by odlišily jednu od druhé. Přesto pro mě byli Horskh příjemným překvapením a jsem zvědavý na jejich další hudební vývoj.

HORSKH:

1. Anomaly

2. Host

3. Protocol

4. Bark

5. Atmosfear

6. One pill for one action

7. Tainted

8. Against

9. Trajectory

10. Damaged ropes

11. Magma

Zřetelně si pamatuju na pocit, který jsem měl po svém prvním setkání s francouzskou experimentální partou NÄO před třemi lety na Moravském Industriálním Festivalu v Olomouci. Tehdy (nejen) mě jejich electro/idm/rockový nášleh vystřelil někam na oběžnou dráhu Jupitera a já se tetelil radostí při pomyšlení, že je uvidím znovu. Kapela mezitím opustila label ant-zen a loňskou desku "III" vydala u Jarring Effects. Ani tentokrát mě trojice nezklamala, i když chybělo to kouzlo toho nečekaného překvapení a spadlé brady, jako kdysi v hanácké metropoli. Páteř vystoupení patřila především aktuální řadovce, za vrchol jejich setu ale považuji dvojici skladeb "Glad" a "Ilogic" z eponymní druhé desky, která je pro mne taktéž vrcholem jejich dosavadní tvorby. Ke slovu se dostala i působivá zadní 'dlaždicová' světelná projekce nebo zdvojené bicí. Naživo znějí Näo jako regulérní postrockový ansámbl a já je i nadále budu považovat za jeden z nejméně doceněných klenotů agilní francouzské scény.

NÄO:

1. Duel

2. Evol

3. Barnsa

4. Aeon

5. Glad

6. Ilogic

7. The Dart

8. Somme

9. No Up

Ron: Jako poslední se v páteční večer na stage temně zjevil Arco Trauma s projektem SONIC AREA, který již v Praze jednou zahrál  a to v roce  2007. Tentokrát však v podobě magického kouzelníka s ještěří hlavou a s pohyby hadího démona. Vyčarovával jeden záhadný zvuk za druhým, až jsem si chvilkama připadal, jak když alchymisticky vzdává hold projektu We Are The Alchemists, v kterém Arco působí a měl na tomto festivalu vystoupit společně s Martinem (Hologram_) a Danielem(Architect).  Zvuk, který Arco vyladil, mě připlácnul k zemi a drtil dlouhými tracky, jak je jeho zvykem na každém živém vystoupení. Někdy až zbytečně dlouho nechává posluchače v jedné skladbě čekat, v co se jeho čarování vyvine. Je záhadou, kde tito pánové z Audiotrauma vytvářejí zvuky, které v tak dobře nazvučené Chmelnici zněly, jak když k Vám domů přijde deset uklízeček a vyleští Vám byt tak, že se vše jen leskne a třpytí bez jediného smítka.  Nechápu, jak tohle dokážou.

SONIC AREA:

1. Intro

2. Manifest yourself

3. Once more unto the breach dear friends

4. Vertigineuse évidence

5. Sacrifice for sun

6. Amesha spenta "prognosis" remix by Sonic area

7. Infernal clockwork

8. sirens in the sky

9. Candle danger

10. par amour

11. the living carousel

12. Adan & ilse "kind of blow" remix by Sonic area

13. the path of résilience

14. Eureka

SOBOTA

Kootcha:

…every things starts with a trauma….

Závěrečný den profesorské výuky francouzského experimental labelu se velmi vydařil. Syco Trauma nám přivezl ukázat výkvět galských power-electronics, sdružených pod jeho společností. Klub Nová Chmelnice, její zvuková sekce a hlavně Narco Polo z MAC of Mad, nesmírně přispěli k dokonalému pocitu z tohohle brutálního zvukového drtiče s názvem AUDIOTRAUMA. Momentálně je tento label číslo jedna mezi nezávislými společnostmi. Rozhodli se letošní ročník udělat v Praze, protože je to tady nesrovnatelně levnější. Přivezli si s sebou kromě interpretů i kompletní light set, který jenom podtrhl jejich noisové peklo.

Hned jako první, se mi do ušních kanálů vedral šílenec s nickem HOLOGRAM. Málokdy se někomu podaří, mě bez očekávání vystřelit z bot, ale tomuhle pánovi, to trvalo jen pár vteřin. Nikdy jsem nic podobného neslyšel a neviděl. Postava v černém, zahalená do jemné kapuce, připomínala Černého Jezdce. Do obličeje mu vidět nebylo, protože žádný neměl, pod plachetkou se jenom převalovaly temné stíny, které zcela ovládly machines pod jeho pařáty. Tento francouzský Nazghul se jmenuje Martin Delisle, klávesový operátor Dexy Corp., Cheerleader69 a zároveň jediný exekutor projektu Hologram, který byl pro mě vrcholem celého večera. Martin je poměrně mladý kluk, který toho má už hodně za sebou. Než se stal kmenovým členem Audiotrauma, kolem muziky se motal jenom jako fanoušek a hlavně neskutečně fetoval. Dotáhl to tak daleko, že mu chybělo pár šlehů a zhebnul by jako špinavej junkie. To se naštěstí nestalo. Dostal nový impuls, hodil fety do kanálu, seknul s chlastem, stal se veganem a hlavně přestal muziku jen poslouchat a začal ji dělat.

Moje největší přání je, vidět na vlastní oči a hlavně pochopit, jak to dává dohromady. Jeho power-electro, nebo cold-techno, nebo rythmic-noise, nebo break-core, nebo nevím jak to pojmenovat, je bez přehánění dokonale vymyšlený a ve stejných intencích provedený zázrak. Celou jeho produkci, jsme na sebe s Ronem jenom řvali „kurva jak to dělá? jak ho to může napadnout? kde ty zvuky bere? jak si to může pamatovat?“. V momentech, kdy nás nezabíjel dvouticícwattový strobo panel, jsme mu koukali upřeně na ruce a on to opravdu hraje, moduluje, určuje attack, harmonii a na závěr si to i ukončí. Žádná samohrajka, o kterou se jen opírá, žádné stokrát použité zvuky a postupy. Prostě jsme s otevřenou hubou čuměli, jak v šestnácti na prvním výletu do Mnichova.

Celý set se odehrával v mantinelech zatím jediné desky „Geometrical Keys“. Sporadicky slyším něco tak nápaditého, složitého a přitom nesmírně zajímavého. Martin nás nenechal ani na chvilku myšlenkou uhnout jinam. Jeho rytmické nápady, se neustále měnily a neustále nás udržovaly v stoprocentní pohotovosti, protože jsme nechtěli přijít o žádný zlom, žádnou změnu. Je opravdu s podivem, že dokáže něco tak složitého nejen vymyslet, ale i zvukově a beatově vypointovat. Ten magor nás chvílemi tak napínal, že jsme řvali „děléj kurva, už to pusť“ a on nic, pořád to natahoval a když už to bylo nesnesitelné, tak to pustil… nádhera a my skákali jak debilové. Další aspekt, je určitě kultura celkového soundu. Používá nadmíru brutální zvuky, které ale dohromady nehrají jak motor z bagru. Vše je tak křišťálově čisté, jak jen může být. Přitom volume celé akce byla maximální. Ještě jednu věc musím vypíchnout, a tou je mix celého projektu. To jakým způsobem, je Delisle schopen vypolohovat jednotlivé konkrétní zvuky, to chce opravdu brilantní hudební sluch. Sem šťastný, že jsem u toho mohl být.

HOLOGRAM:

1. Amen (first testament)
2. Vertigo
3. First Piece Of The Puzzle
4. Holy Haunted Box
5. New Era
6. The Manifest
7. Nostradamus Conspiracy
8. Solaris Splendor
9. Parasite/Paradox/Paralysis
10. In Pandemonium
11. Origamia
12. Hypnotic Equation (fragment)

Já ale přišel primárně na CHRYSALIDE a nebyl jsem sám, viď Eliško?! Tahle špinavá trojice, vydala loni fantastickou desku „Personal Revolution“ a když se hned na začátku ozval ženský hlas „Welcome in the 21st Century“ bylo jasné, o čem tenhle koncert bude. Stejný start jako na desce, takže hned po mluveném intru rozjíždějí „Question Everything“, která je pro mě vůbec největší hit, co band složil! Bohužel jsem si hned uvědomil, že i když to hraje mocně nahlas, i když jsou zvuky krásně čisté a zpěv dokonale zprasený (což je žádoucí), nemají tak dokonalý mix a vypolohování, jako Hologram. Prostě, i když to nebyla zvuková koule, stejně jsem v tom některé zvuky nenašel, nebo jenom velmi potichu. Ale to je jediné mínus, jinak to byla opět poprava intenzitou jako vždy.

Bratři Arco a Syco Trauma diktovali do mikrofonů za supportu Yoanna Amnesy za mašinami, jednu pecku za druhou a v kotli se Akimbo (který hrál den předem) tak rozjel, že jsem radši couvnul ke zvukaři. Vůbec se tam sešlo hodně industrialistů a hlukařů, no a když dorazil i Čenda z Holomóca, tak jsme byli komplet. Naprali do nás hektický průřez všemi třemi alby (plus jedno dlouhé EP), ale samozřejmě poslední hrálo prim. Kluci přišli zbrocení černou barvou, která připomínala dehet, a při UV světle na sobě měli ještě nějaké zelenomodré fleky. Fakt vypadali dost nemocně. Maximálně to dokreslilo tu postapokalyptickou scenérii. Tenhle večer byl skutečně o dokonalosti a intenzitě zvuku. Tohle potvrzovala každá kapela, co stála na pódiu. Projev téhle francouzské smečky, je momentálně hodně podobný Skinny Puppy, což jsem poznal i já a to nejsem nějaký Skinní milec.

Mallory nás pobavila hláškou, že „Chrysalide hrajou takový mrtvý disco“. V ten moment měla největší pravdu, to byste museli slyšet. Arco několikrát slezl mezi lidi, aby si užil tu atmošku, ale mikrofon nepůjčil a to se mu ho ožralové celkem snažili šlohnout. Předchází ho pověst totálního hovada a pařmena. Takže jsem čekal nezvladatelného týpka a přišel klidný, skoro až tichý kluk. To mě dost překvapilo, ale Syco nám vykecal, že se brácha totálně změnil, když se mu narodilo nedávno mimino. Jejich vystoupení je velmi brutální a Vy kdo je neznáte, určitě doražte na jejich další pražský koncert se Synapscape.

CHRYSALIDE:

1. Welcome To The 21th Century
2. Question Everything
3. Noize Guerilla
4. Generation Screen
5. Anger Is A Show
6. I Do Not Divert Eyes
7. The Resigned
8. The Last Candle
9. Not My World
10. Let’s Talk About This During Diner
11. Substance Over Style
12. We Are Not Cursed
13. Personal Revolution
14. I Had A Dream
15. March Of Sheeps

Poslední kapela večera byli META MEAT. Side project Phila Von, frontmana podivných avantgardistů Von Magnet. Bylo to opravdu zvláštní. Phil je nesmírně charismatický člověk. Divadelník, který vystupuje bez jištění na lanech ve velkých výškách. Je to herec (jeho grimasy a vůbec práci s xychtem jen tak nezapomenu), tanečník, stepař, multiinstrumentalista a všechny tyto aspekty promítl do způsobu svého vystupování a do hudby. On sám obsluhuje mašiny, fouká do divných trubek, hraje na obrovské ruční bubny a k sobě má kolegu, který si říká Somekilos a ten fantasticky vše probubnoval speciálně upravenou bicí soupravou.

Jejich muzika je nejvíc novátorská a musím říct, že Trauma nekecal, když Ronovi říkal, že set od Meta Meat je neuvěřitelné vystoupení a že budeme zírat. Já díky Vondráčkový opravdu nesnáším step, ale v Philově podání a hlavně za doprovodu pořádné muziky, mě to bavilo. Je pravda, že v určitých momentech, to na mě bylo až moc afektované a přehnané, ale pořád to bylo zajímavé. Jediné k čemu jsem to schopen přirovnat, jsou některé věci od Mentallo And The Fixer, ale neberte to za bernou minci, umím si představit, že to v tom nikdo jiný neslyší. Ptali jsme se Phila na názvy písniček a dozvěděli jsme se, že je všechno úplně nové, zatím odehráli jen čtyři koncerty, takže se všechno jmenuje stupidními pracovními názvy, nebo emotikony. Tudíž Vám sem playlist nedodám.

--------------

Co říct závěrem? Ambiciózní dvouvečerové hody rozhodně splnily očekávání a i přes absenci původně ohlášeného headlinera nabídly nadstandardní hudební hody. Horší bilance bude pravděpodobně z pohledu organizátorů, neboť návštěvnost nebyla omračující a zachraňovali ji především zahraniční fanoušci.

Fotky z akce najdete v naší galerii.

mohlo by vás také zajímat

Francouzská trojice Horskh se na třetí desce věnuje tělu

Meta Meat na návratovém EP zkoumají různé podoby lidského hlasu

Francouzi Horskh vypustili před koncertem na Brutal Assault už druhý singl z připravovaného alba

Pražský klub Cross přivítá elektronické orgie