Minulou sobotu se se v Praze představila britská gothic rocková legenda The Sisters of Mercy. Jak dopadl její pátý koncert v České republice pro vás na místě zjišťoval kolega Nephilim.






 

K The Sisters of Mercy mám v posledních letech dost ambivalentní vztah. Navždycky pro mě zůstanou kapelou, která mě ke gotice přivedla, ale jejich živá vystoupení bývají často bídná a už ani náznakem nepřipomínají temnou mši, kterou tak věrohodně zachytil živák "Wake" před téměř třemi desítkami let.

Mezitím už ale v leedské Aire proteklo mnoho vody a občasné koncerty kapely v Čechách už beru jako návštěvu vzdáleného příbuzného – jdete se s ním potkat napůl z povinnosti, víte, že to zřejmě nebude stát za nic, ale jít tam prostě musíte. O to víc jsem litoval natěšené hloučky mladších fanoušků, které jsem potkal před Archou. Doufal jsem, že Von E. bude po nedávné operaci hlasivek znovu ve formě a odčiní pět let starý 'skorounplugged' trapas ze stejného prostoru. To jsem ještě netušil, že může být ještě mnohem hůř.

Povinnou uniformou toho večera bylo cokoliv s hlavou a hvězdou v kruhu, větší dresová loajalita se dá očekávat snad jen na koncertech Iron Maiden. Pro nevhodně oblečené byl potom připraven místní stánek s merchandise, který za německé ceny nabízel řadu trik a dalších nezbytností. Nemilým překvapením pro mě byla absence jakéhokoliv vyhrazeného prostoru na kouření. Archo, Archo, takhle by to nešlo…

Na předskok v podobě britské party Losers jsem se docela těšil, Tom Bellamy ze mnou kdysi obdivovaných The Cooper Temple Clause pro mě byl dostatečným lákadlem. Kapela má za sebou dvě řadovky hudebně blízkých právě TCTC, nicméně na pódiu už to taková sláva nebyla. Elektronický podklad, řinčivá kytara a dvojhlasý zpěv se na místě slily do nečitelné koule a tak i punkové nasazení kapele nebylo nic platné. Potěšila alespoň abstraktní projekce a prodloužila očekávání ve věci příští.

Losery večera se ale stali samotní The Sisters of Mercy. Nic nebyly platné sliby principála v tiskových prohlášeních, že 'kapela se bude snažit odčinit poslední nepovedený koncert, protože má pocit, že to fanouškům dluží'. Od prvního tónu bylo jasné, že se hlasitého představení opět nedočkáme, i když tak komorní jako v roce 2009 to nebylo. Horší to bylo se samotným zpěvem-nezpěvem Eldritche, který se smrsknul na pouhé mumlání textu a občasné výkřiky hesel, se kterými mu ale museli notně pomáhat oba kytaristé, tedy Chris Catalyst a Ben Christo. 

Na placatý zvuk Dr.Avalanche, ukrytého nyní v hradbě tří jablečných noťasů, si člověk za ta léta už zvykl, s nemastným neslaným podáním beze špetky zájmu se ale smíří málokdo. I mlžný opar byl tentokrát jakoby řidší, zbytek jeviště zabíralo už tradiční kovové lešení, novinkou potom byla obří diskokoule. 

Kapela zahájila trojicí skladeb z poslední, téměř čtvrtstoletí staré řadovky "Vision Thing". "More", už léta hraná dvojka koncertů "Ribbons" a někdejší singlovka "When You Don't See Me" ale narazily na chladnou hradbu diváků, kteří prakticky nereagovali, jako by stále nevěřili tomu, jak mizerně mohou Milosrdné sestry znít. Trochu oživení přinesla až dvojice letitých "Blood Money" a "Alice", ale závan zájmu publika opět dokonale pohřbila pětice nových (rozuměj nikdy nevydaných) kousků, mezi které kapela vklínila jen jedinou starší věc ("Amphetamine Logic"). 

Proti novějším skladbám nic nemám, naopak – např. "Crash and Burn" nebo "Arms" by ve studiovém provedení jistě získaly patřičný tah na branku a jsou také známkou toho, že se kapela stále hodlá vyvíjet. Ale u publika, jehož drtivá většina si přišla zahulákat 'diskoroužn' a 'templofláf', první polovina setu logicky propadla a stále přibývalo těch, kteří si klestili davem cestu k baru. Eldritch s aktuální vizáží V.I.Lenina už mezitím svůj hlas ztratil úplně, a tak jsme v podstatě sledovali instrumentální set najatých muzikantů s občasným zabručením frontmana.

Paradoxně teprve tehdy se ručička kvality pomyslně pohnula doprava a kapela nasázela v rychlém sledu podmanivou "Valentine", doprovodnými muzikanty notně zmršenou "Flood II" a davem očekávanou "This Corrosion", která završila základní set. Kapela jako by tušila, že se dnes výraznějších ovací nedočká, jej po kratičké pauze doplnila trojicí jistot "Kiss The Carpet", "Lucretia" a bůhvíproč jedinou hlasitě zahranou "Vision Thing". Tady kdyby koncert začínal, bylo by vše v pořádku. Ale už bylo pozdě.

Druhé kolo přídavků odstartovala dávná "First & Last & Always". Ještě než se dav dočkal 'chrámu lásky', zazněla jediná novinka v setu, instrumentální cover 'Misirlou". Upřímně přiznávám, že když Eldritch hučel 'shine like thunder, cry like rain', už jsem si to šinul k šatně. 

Suma sumárum pětasedmdesát minut špatně nazvučeného koncertu bez špetky nadšení, a falešného doprovodného zpěvu mi zas na pár let stačilo. Nebyl to nejhorší koncert Sisters, který jsem viděl, ale je mi jasné, že půlka z přítomných už příště nepřijde. Pokud bude nějaké příště. 

A doporučení na závěr: Pokud už vás nebaví poslouchat pořád dokola omleté řadovky nebo živáky s mizernou kvalitou, zapátrejte na síti a ulovte si něco od britské dvojice Angels of Liberty. Budete nadšeni nebo minimálně víc spokojeni než po sobotním večeru.

Fotoreport od JiSeho najdete tradičně v naší fotogalerii.

Setlist:

1. More
2. Ribbons
3. When You Don’t See Me
4. Blood Money
5. Alice
6. Crash and Burn
7. Gift That Shines
8. Still
9. Amphetamine Logic
10. Top Nite out
11. Arms
12. Valentine
13. Flood II
14. This Corrosion

-----

15. Kiss The Carpet
16. Lucretia My Reflection
17. Vision Thing

-----

18. First & Last & Always
19. Misirlou
20. Temple Of Love

mohlo by vás také zajímat

Jak dlouho ještě budou fanoušci trpět tragické koncertní výkony The Sisters Of Mercy?

The Sisters of Mercy se vracejí do Prahy

The Sisters of Mercy znovu vydají své legendární EP

Report z M'era Luna 2022 – neděle