Jakým směrem se ubírá aktuální tvorba německých And One? Má "nejlepší německá synthpopová skupina" stále co nabídnout? Jak se povedlo CD "S.T.O.P." a EP "Treibwerk"? To se dozvíte z netradiční recenze našeho kolegy Jana Růžičky.
Hoši z And One vydali koncem jara své v pořadí jedenácté studiové album. Slavnou německou formaci, která dle mého názoru po právu sama sebe nazývá nejlepší německou synthpopovou skupinou, založili v roce 1991 dva nadšenci Steve Naghavi a Chris Ruiz, kteří spolu chtěli dělat EBM. Jejich alba se časem hudebně vyvíjela způsobem, jak do něj zasahovali hostující členové, z nichž nejvýraznějšími osobami byli Joke Jay a Gio Van Oli.
V roce 2011, po vydání alba "Tanzomat", se původní člen Chris nepohodl se Stevem, jakým směrem by se měla kapela posunout dál a spolu s Giem ze skupiny odešli. Steve se spojil se svými starými kamarády Jokem Jayem a Rickem Schahem, zdali se nechtějí podílet na nové desce a vrátit se do skupiny. Spolu s Nico Wieditzem natočili a vydali nejprve 3 singly, z nichž k jednomu nabídli fanouškům zdarma download na svých webových stránkách. K hostování na novém albu pozvali legendárního člena Nitzer Ebb Douglase McCarthyho, který na jejich nabídku kývl – také proto, že tou dobou trávil čas v Německu na turné.
Už během vlastního turné k albu "Tanzomat" se Steve scházel s Eskilem Simonssonem z Covenant, který mu přislíbil nazpívat jednu skladbu také. Album se začalo postupně formovat a spolupráce nyní čtyř členů šla poměrně rychle, hoši stihli natočit velmi pestré skladby, které fanoušky dle prvních ohlasů velice nadchly. Regulérní, avšak krátké turné k albu začne 9.11. v Manheimu.
And One – Shouts of Joy (Official Music Video)
Nyní mi dovolte podrobnější recenzi k novému albu, skladby budu hodnotit krátce, tak, jak jsem to cítil po třetím poslechu:
CD S.T.O.P
01 - Shouts of Joy – Netřeba se moc rozepisovat, tento pilotní singl i video známe všichni, je to zkrátka parádní otvírák alba, pro mne pořád nejlepší song od nich za posledních 10 let...
02 - Killing the Mercy – O něco pomalejší než úvodní pecka, nicméně velmi příjemná na poslech, Naghaviho hlas vyzrál a v refrénu se zpívá trojhlasně, celkem jim to jde...
03 - Memory – Tento song je nejtanečnější věc na albu, známe ho už z loňského turné, parádní čistě synthpopové aranžmá a skvělá, ale opakující se melodie...
04 - You Without a Me – Podle názvu jsem usoudil, že to bude nějaká nuda, ale ne, opět příjemné vokály, skladba v pomalejším tempu a ty ''bicí'' na začátku mi připomínají ''Schwarz'' z ''Agressora''...
05 - Don't Get Me Wrong – Nejlepší skladba z alba, výborná a aktuální hudba, tempem podobná skladbě ''Seven'', ve vokálech Joke Jay ukazuje, že má dost dobrý hlas...
06 - Aigua – Nepochopil jsem význam, proč je na albu, je to krátká skladbička, jakoby soundtrack k Avataru, na hony daleko od tvorby And One, ovšem ta žena to zpívá celkem dobře...
07 - S.T.O.P. The Sun! – Taky velice svižná taneční záležitost, ale moc se mi nelíbí. Je to sice taková letní pohodovka, ale tady se mi Joke Jay nelíbí, je to moc tuctové, opakovat pořád dokola ''Don't believe the Sun''...
08 - The 4 – Tohle je parádička, Naghavi zde má takový protáhlejší vokál, moc to té skladbě sluší, hudebně je to taky úžasné, můj názor...
09 - Back Home – Ano, další singlová pecka, s jasným odkazem na legendární song od DM, naštěstí ne tak úchylně provedené, jako diskutabilní věc z ''Tanzomata''... Aranžmá je zde trošku odlišné té ''Club Hit Verzi'' ze singlu a řekl bych, že je to ještě lepší...
10 - Everybody Dies Tonight – První ze dvou instrumentálek, jakoby vykradnutá z alba ''1987'' od DM, je krátká a neruší, mohla být ovšem až na konci a ne před další zpívanou skladbou...
11 - The End of Your Life – První hostování Douglase z Nitzer Ebb, pomalejší, temná, atmosférická a hlavně skvělá skladba... Kdyby se v takovém duchu neslo celé album, byli by zřejmě všichni spokojeni... Jednu výtku ovšem mám, zpěvákův hlas mi příjde zbytečně samplově utlumený v refrénu, což je škoda, on má hodně silný vokál...Ta hudba je ale bomba, no...
12 - No Words – Klidný instrumentální výlet Nica Wieditze který uzavírá první CD...
Treibwerk E.P.
1 - Get It! – Miluji tento song! Parádní basová linka dává tušit, že tento v podstatě maxisingl bude odlišnější multižánrovějšímu S.T.O.P.u... Pěvecká spolupráce McCarthyho a Naghaviho, skvěle se doplňují, tento song má hitové ambice, jednoduchý text a úderná hudba tady jdou prostě jednoduše k sobě...
2 - H.A.T.E. – Takhle má vypadat EBM? Nejsem znalec tohoto žánru... Kdyžtak mne opravte, toto je taky skvělá věc, nejsem si ovšem jistý, kdo to zpívá v refrénu, Naghavi to určitě není...
3 - One And – Už první 2 sekundy vás chytnou... Monoton a Frontfeuer dohromady... A ty kovové zvuky prostě miluju! Člověk by si myslel, že hoši takovou hudbu už neumí dělat, ale nechali si jí naštěstí v rukávu... Bravo, Naghavi, ten řev v refrénu Ti sedne...
4 - My Mission – Nářez nekončí! Pořádně dávám volume doprava a unáším se touto hudbou... Mimochodem, Naghavi, nebolí Tě hlasivky? Bože, to je masakr skladba!!!
5 - Low – Ano, zní to možná jako nový Covenant, to je dobře, ale... Eskil z této kapely hostuje v této skladbě a odzpíval ji svým typickým stylem, jen se do toho mohl víc opřít... Utlumený zpěv skladbu zbytečně kazí, můj názor....
6 - Dark Heart – Instrumentálka uzavírá tento "Treibwerk", v překladu ''poháněcí ústrojí'', nebo taky ''továrna na pohon'' – jak chcete...
Mé hodnocení?
S.T.O.P. – 8/10
Treibwerk – 10/10... tady prostě nemůžu jinak!
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.