Pátek 15. dubna jsme se rozhodli zasvětit gothic rocku, a to hned ve velkém stylu – přizváním tří zahraničních kapel do našeho hlavního města pod hlavičkou akce Goth Rock Over Prague.






 

O tom, že gothic rock je tou nejpravověrnější hudbou gotické scény snad nemůže pochybovat ani ten nejmenší baby bat. Jaký lepší dárek bychom tedy mohli nadělit tuzemským (i přespolním) goths k začátku jara než pořádnou dávku toho nejzajímavějšího z této scény? Proto jsme koncem minulého roku zosnovali ďábelský plán – zamluvit pro Prahu jednu ze 13 exkluzivních koncertních zastávek Merciful Nuns, které na cestách doprovází i rakouští Whispers in the Shadow a angličtí Vendemmian.

Slovo dalo slovo a tak jsme mohli třetí dubnové páteční dopoledne strávit přípravami, abychom kolem čtvrté hodiny vpustili do klubu Exit početnou mezinárodní výpravu černooděnců. Poklidné tempo příprav nakonec trochu zamávalo s plánem a nám se tak opět potvrdilo, že můžete být v klubu třeba od jedenácti od rána a stejně se najde něco, co zvukové zkoušky protáhne až těsně k zahájení akce. 

Naštěstí ne že by to někomu nějak zvlášť vadilo – fanoušků nebylo hned od začátku tolik, aby to právě dozvučující Vendemmian nějak znervóznilo. Ostatně, velmi příjemná a poklidná nálada setrvala v klubu po celou dobu večera. Třeba zrovna Vendemmian se před hraním poflakovali sálem s pivem v ruce, povídali si s lidmi nebo se ochotně fotili – zkrátka, přijeli se bavit. Lehce po půl deváté je ale čas i na nějakou tu hudbu.

Vendemmian nastoupili ve své klasické (s přestávkou) devatenáctileté tvůrčí sestavě Mark (kytara, zpěv) a Dave (kytara) – bicí i basa byla předtočená. Nejprve to možná u rockové kapely působilo trochu zvláštně, ale po čase si člověk zvyknul (nebo zavřel oči) a i přes charakteristický škrábavý a efekty roztříštěný zvuk kytar zněl výsledný sound příjemně. Téměř punkový feel a silný (ač místy melinko rozvolněný) vokál dával vystoupení sympatickou dravost a v kombinaci s legráckami s nafukovacími hračkami dotvářel velmi zábavnou show. Vystoupení Vendemmian zkrátka proběhlo ve znamení naprosté přirozenosti a upřímnosti – žádné pózy, žádné divadélko, žádné hvězdné manýry nebo kostýmy – jen dva chlápci, kteří dělají gothic rock, a dělají ho sakra dobře. Deset skladeb převážně ze dvou posledních desek „One More Time“ a „One in the Milliion“ uteklo tak rychle, že se člověk ani nestačil pořádně rozkoukat a bylo po všem. S takovýmhle nástupem budou mít ostatní kapely co dělat, aby udržely dech…

O Osudy dalších interpretů se však nemusíme bát, neboť ani další formace, rakouští Whispers in the Shadow, nepatří mezi ořezávátka. Na své straně navíc mají (jako jediní tohoto večera) silnou zbraň v podobě plnohodnotné kapelní sestavy – zpěv, dvě kytary, basu, klávesy a bicí. Už při nástupu skupiny na scénu bylo jasné, že tam, kde Vendemmian sází na melodiku a písně, Whispers sahají k atmosféře a kompozicím. Větší „ponor“ do zvuku opět přitáhl posluchače před pódium jako můry, vábené světlem něčeho neznámého, oslnivého. Hluboká, mystická atmosféra skladeb (zejména těch pomalejších) v kombinaci s velmi dobrým zvukem, image kapely a především charismatem zpěváka Ashleyho Dayoura, dav doslova hypnotizoval. Whispers mu ale dávali čas od času procitnout říznějšími skladbami, ve kterých se tu a tam objevily i tvrdší kytary.

Ke cti kapely se sluší podotknout, že sbírka divadelnosti, hudebního okultismu, chaos magie i Ashleyho rituálních posismů  působila naprosto uvěřitelně a přesvědčivě – ani tady se neobjevovalo podezření z prázdné pózy. Ačkoliv ke konci vystoupení už pomalá a pochmurná (téměř pohřební) tempa skladeb (nezřídka i kolem 70 BPM) zametla část diváků zpět do rohů ke stolům, podle reakcí se pro mnoho z nich stali právě Whispers in the Shadow nejlepší kapelou večera. A určitě ne nezaslouženě.

Večírek však ještě nekončí, neboť se k akci chystá hlavní hvězda soupisky, němečtí Merciful Nuns, gothic rockovější reinkarnace zavedených Garden of Delight. Trojice Artaud Seth (zpěv), Jawa (baskytara) a Jón (kytara) se zjevila na pódiu v oblacích dýmu, přízračně prořezávaného bílým světlem a blikajícími terčíky dvou obrazovek po stranách. Hned po úvodní „The Equinox“ se stroj dal do pohybu peckou „Body of Light“ a nastavil fanouškům svou (méně častou) tanečnější tvář. Díky Artaudově přednesu, sumerským i okultním symbolům na obrazovkách a částečně i image se do Exitu vracela vzpomínka na kultovní Fields of the Nephilim. Hudebně a zvukově zase Merciful Nuns odpovídali na nevyřčenou otázku: „ Jak by zněli Sisters of Mercy v roce 2011, kdyby nepřestali hrát gothic rock a skládat nové písně“.

Skvělý zpěv i zvuk, profesionální práce instrumentalistů a synchronizovaná projekce s texty v televizích, dokázaly citlivější návštěvníky (stejně jako Whispers in the Shadow) vtáhnout do svého světa a nechat je dotknout se ztemnělého duchovna. Pokud jste se ovšem na silné vibrace Nuns naladit nedokázali, mohla vám tempa připadat unavená a hudební opusy zkrátka moc dlouhé. A i tací se zřejmě našli, neboť pomalejší skladby (opět) částečně upustily tlaku parketu.

Hitovka „Sanctuary“ však vrátila účastníkům život, aby se Nuns následující skladbou „God/Aeon“ odmlčeli a nechali se uprosit na novinkový přídavek „Ancient Astronauts“ a závěrečnou skladbu večera „Nunhood“. Artaud Seth v dlouhém kabátě, shlížející na své ovečky jak pan farář, a vůbec celá kapela tak mohla pódium opustit spokojena. Snad až na Jawu, které rozjívení Vendemmian u stroje na mlhu připravili soukromou kouřovou show. 

Slibovaná afterparty v gothic rockovém duchu nakonec nebyla kvůli nedostatku lidí spuštěna. A tím se dostáváme k závěru tohoto článku, kdy report zvolna přechází v úvahu.

Navzdory veškerému snažení se totiž nakonec v Exitu sešlo jen kolem pětasedmdesátky lidí. Pravda, na atmosféře to naštěstí vůbec nebylo znát, a kdo se na Goth Rock Over Prague vypravil, podle všeho odcházel spokojený (stejně jako my a všechny kapely). Akci rozhodně hodnotíme jako velmi vydařenou a všem děkujeme za podporu.

Přesto tento stav vyvolává spoustu otázek – je snad na již tak dost malé české gotické scéně gothic rock (ač tou nejryzejší hudbou subkultury) paradoxně v menšině? Kde navíc byli všichni ti „starší, zasloužilí goths“, kteří se na současně přidružené hudební větve scény dívají skrz prsty a halasí, že „nic než gothic rock“? Těžko se totiž věří, že by někdo, koho gotická kultura doopravdy zajímá, o akci nevěděl – termín je znám od podzimu loňského roku, na webu poslední týdny nemluvíme o ničem jiném, a i „venku“ se nám dostalo jisté publicity. Navíc (kromě extraligy typu Fields) už na gothic rockové scéně není mnoho "větších" aktivních kapel, které bychom mohli do Čech přivézt. Co způsobuje celkový pokles návštěvnosti na gotických akcích v posledním půl roce? Zmírá naše scéna? A pokud ano, proč? Dřívější nedostatek žánrových akcí je přece zažehnán....

Ovšem i přes tyto otázky k zamyšlení probleskávají příznivé zášlehy – mladší goths, kteří se na Goth Rock Over Prague objevili (a početně vyrovnávali ty starší) totiž poměrně věděli, na co jdou. Znamená to tedy, že kvantita mladších účastníků zvolna krystalizuje v kvalitu? Že se zde konečně vytváří slibná nová krev, pro kterou jde „gotika“ i za hranice image, ze které za pár let vyrostou? Kterou tato hudba doopravdy zajímá? Pokud ano, nemusíme se o budoucnost gotických akcí u nás obávat. Snad...

Skvělý fotoreport najdete v naší galerii, videa na CZ Sanctuary Youtube profilu.

mohlo by vás také zajímat

VESELÉ VÁNOCE PŘEJE SANCTUARY (... a tady máte dárek)

Na zemřelé vzpomenou novým EP Merciful Nuns

Výtěžek z koncertu XIII. století věnujeme Ukrajině a náš celkový postoj k věci

Merciful Nuns ohlašují novou desku, podívejte se na první videoklip