Kdyby mi někdo před půlrokem tvrdil, že synthpopová kapela v Čechách vyprodá koncert v pražském Lucerna Music Baru, považoval bych ho za neškodného snílka. Pokud by mě ještě přesvědčoval o tom, že se tak stane za deset dní předprodeje, přestal bych ho brát vážně. Bez legrace. Obé se ale stalo skutečností. Navíc dvojice, která ztropila ono šílenství, vydala v loňském roce teprve svojí debutovou desku. Ano, mluvíme o Hurts, jejichž koncert máme úspěšně za sebou. Jednalo se o mediálně přifouknutou bublinu nebo na těch blazeovaných hošících něco opravdu je? To pro vás na místě zjišťoval Pavel Zelinka.

Když jde člověk do klubu na koncert, středobodem jeho zájmu je vystupující zpěvák/zpěvačka nebo skupina. Když jsem se v neděli blížil do Lucerna Music Baru, přistihl jsem se, že mimo muziku jsem byl stejně zvědavý, před jakým publikem vlastně vystoupí. Před holčičím fan klubem s rodičovským dozorem ála Tokio Hotel, milci novoromantiky, retro elektropaři, Depešáky či fanoušky Oceánu? Anebo nastane pravděpodobná varianta, že koncert se promění v dostaveníčko zlaté mládeže, která má potřebu se zjevit na trendy večírku? Pravda nakonec (naštěstí) ležela někde uprostřed všech možností, které jsem teď vyjmenoval. A co je nejdůležitější, nakonec zvítězila hudba.

Předkapelou večera se měla stát další nastupující anglická hvězdička Clare Maguire. Ale protože i jí se začalo nevídaně dařit, pohrdla pozicí předskokana na kontinentální šňůře a jela kout železo dokud je žhavé. Na poslední chvíli za ně zaskočili domácí rockeři Rara Avis, mladí koně pořadatele DSmackU Promotion. Osobně tomuto rozhodnutí rozumím a myslím, že většina návštěvníků nebyla proti, já tentokrát dal přednost sluchátkové reprodukci poslední placky Lakeside X, která mi k soundu Angličanů sedla mnohem více.

Rara Avis dorockovali  před půl desátou, když už vyprodané osazenstvo pečlivě střežilo své tvrdě vybojované značky. Bedňáci a pódioví technici poté odhalili backline kapely, který hudebně sliboval více, než prozradily ukázky živých vystoupení Hurts v loňském roce. Dvojici v současné době doprovází rovná čtveřice muzikantů, která za hysterického řevu obecenstva vystoupala na pražské pódium krátce před desátou hodinou večerní. A hned od začátku bylo jasné, že výměna operního backvokalisty za kytaristu a houslistku byl velmi dobrý tah. Stejně jako v pondělí White Lies i Hurts přinesli do mnohokrát kritizovaného sálu prvotřídní zvuk a s ním i profesionální show s výraznými světly a předem jasným playlistem (viz níže).

Stále jsem přesvědčený, že do klubu na koncert nejdeme za hlasitější reprodukcí alba s přítomností samotných protagonistů, a tak z vysokého standardu popového koncertu v pozitivním slova smyslu vystoupila především rocková vložka klávesáka Adama Andersona v hymnické Evelyn, na rozdíl od desky překvapivě chytlavá disko jízda Sunday. Z druhé strany tempu večera podsekla stoličku příliš patetická Verona. Kapela věděla, proč jí schovává jako skrytý apendix svého debutu. Došlo i na singlová béčka Mother Nature, cover Kylie Minogue Confide in Me a japonský bonus debutu, titulní Happiness. Kapela chytře vygradovala základní set baladickými hitovkami Stay a Illuminated, aby poté zatloukla koncert nejlepší položkou setu – singlem Better Than Love, který naživo hravě překonal jinak mou nejoblíbenější Wonderful Life.

Hurts - Better Than Love (live at Prague 2011)

Spokojenost? Vcelku ano, protože přeci jen u hysterie, která okolo Hurts probíhá, je člověk tak nějak dvojnásob obezřetný. Potvrdilo se, co dvojici předcházelo, že jejich koncerty jsou vyrovnanou tváří jejich studiové tvorby. Čtyřiadvacetiletý frontman Theo je na mikrofonu absolutně sebejistý, navíc v soundu kapely je v současném šestičlenném složení, kdy do aranžmá se vpletl i saxofon nebo klarinet, stále co sledovat a nacházet. Potěšilo mě také, že dvojice neměla zapotřebí příliš roztleskávat publikum. Popravdě řečeno ani nemusela, to měla už od prvního tónu na své straně.

Přesto si myslím, že darkwave scéně Hurts příliš nepomohou, jsou sice na pohled archetypem elekropopových velikánů 80. let ála Visage nebo OMD, bojím se ale, že to jejich fanoušky pranic nezajímá. I když si chytili od Thea vrženou bílou růži (srovnej s Amandou Palmer, která zase v Paláci Akropolis rozdávala basy lahváčů). Ale možná jsem zbytečný skeptik, stejně jako před právě uplynulým koncertem. A ten se věru podařil. Nad očekávání podotýkám.

Playlist koncertu:

1. Unspoken

2. Silver Lining

3. Wonderful Life

4. Happiness

5. Blood, Tears & Gold

6. Evelyn

7. Sunday

8. Mother Nature

9. Verona

10. Devotion

11. Confide in Me (Kylie Minogue cover)

12. Stay

13. Illuminated

14. Better Than Love

Celý fotoreport kolegy Petra Klappera si můžete prohlédnout zde na jeho stránkách.

mohlo by vás také zajímat

Hurts vydají novou desku

Hurts na novém singlu rekapitulují krizi dvojice

Report z pražského koncertu Hurts

Hurts jsou v novém klipu decentně intimní