Ash | 23.10.2017 16:14

O prvních krůčcích, aktuální situaci, zvládání příznaků Aspergerova syndromu, hrdosti na 11letou dceru, která s ním zpívá na albu, nebo o tom, proč zpěvák skončil s akrobatickým létáním, jsme si povídali s živoucí legendou nejen elektronické scény, která zahraje v úterý 24. října poprvé na území bývalého Československa, v bratislavském Majestic Music klubu. Přijede podpořit vydání nové desky "Savage", která veterána vynesla po více než třech desítkách let znovu do Top10 britské albové hitparády.

SANCTUARY.CZ: V řadě rozhovorů se přiznáváš k tomu, že máš rád život na turné. V době rozhovoru je 14 dní do prvního vystoupení v rámci evropské šňůry propagující novou desku "Savage". Těšíš se?

Gary Numan: Mám rád všechno, co je spojeno s životem hudebníka, ale být na turné je nejzábavnější část muzikantova života. Rád cestuji, poznávám svět i nové fanoušky a každý den končí koncertem. Je to jedna velká párty. Ale nebylo to takhle vždycky. První roky jsem měl s koncertováním problémy, ale naučil jsem se v tom chodit a dnes si koncertování po světě hodně užívám a vždycky se na to strašně těším.

SANCTUARY.CZ: V rámci turné poprvé zavítáš do Bratislavy. Navštívil jsi někdy předtím území bývalého Československa?

Gary Numan: Nikdy. Z toho důvodu je pro mě tohle turné dvojnásobně zajímavé, protože se během něj snažím navštívit místa, kde jsem předtím ještě nehrál, nebo jsem se tam dlouho nepodíval. Jsem moc natěšený na to, jak to bude všechno probíhat.

SANCTUARY.CZ: Před pár měsíci jsem mluvil s Martinem Millsem, šéfem labelu Beggars Banquet, který ti dal první šanci. V souvislosti s tvojí osobou doslova prohlásil: „Garyho progres byl limitován naší finanční situací. Pokaždé, když jsme vydělali pár liber v obchodech, hned jsme je proměnili v nějaký syntezátor. Jeho pokrok byl omezen pouze množstvím peněz, které jsme mu byli schopni dát na nákup vybavení.“ Pamatuješ si to podobně?

Gary Numan: Částečně. Když jsem objevil elektroniku, nehrál jsem na klávesy, ani jsem neměl žádné vybavení. Když mě label upsal, všichni, včetně mne, plánovali, že natočím punkovou desku. Jenže pak jsem přišel do studia a v rohu stál jen syntezátor, který mě totálně uchvátil. Zašel jsem za lidmi z Beggars a oznámil jim, že rozhodně nechci natočit punkovou desku, ale elektronické album. Byla kolem toho velká hádka, ale nakonec jsem si prosadil svou a desku vydal. A jednalo se o velký úspěch, nikdo s tím nepočítal. Pět měsíců nato jsem vydal druhé album "Replicas", to se dokonce vyšplhalo na první místo britské albové hitparády. Brzy z ní vyšel i singl "Are „Friends“ Electric?", který pro změnu obsadil první místo singlové hitparády. A teď si představ, že obě desky jsem nahrál na nástroje, které nebyly mé. Byly půjčené nebo labelem zakoupené, protože já jsem v té době neměl vůbec žádné peníze. O rok později, to bylo v roce 1980, jsem měl na prodejní špici desek další album "Telekon" a stále jsem bydlel u svých rodičů v podkrovním bytě a půjčoval si jejich auto, protože na své bydlení ani auto jsem neměl! Jezdil jsem na turné a koncertoval v jednom kuse, ale nic jsem tím nedokázal vydělat. Takže asi tak.

Gary Numan - Cars

SANCTUARY.CZ: Myslíš, že bys byl muzikantem, i kdybys nepotkali lidi z Beggars Banquet?

Gary Numan: Myslím, že to, co se tenkrát stalo, bylo pro můj život důležité a formovalo mou kariéru. Kdybych se k nim nikdy nepřimotal, neobjevil bych elektronickou muziku. Nebo možná ano, ale asi bych ji nepoznal tak, jak se mi to povedlo, a zřejmě by se mi nepodařilo být jedním z prvních, kdo ji tvoří. To byl skutečně magický moment, a nebýt toho, že jsme vydali album, které oni ani vydat nechtěli a bylo pro ně obtížné s tím souhlasit a pracovat na tom, nikdy bych se nedostal tam, kde jsem teď. Za všechno, co mě za mou kariéru potkalo, vděčím tomu prvotnímu okamžiku. Samozřejmě, stalo se toho tenkrát hodně a všechny ty věci hrály obrovskou roli v mém dalším směřování, byly pro mě strašně důležité. A Martin Mills byl pro mě nejdůležitější osobou, ale úplně stejně jsem já byl důležitý pro něj, protože díky mé muzice měl tu nejúspěšnější nezávislou nahrávací společnost na světě. Hodně jsme si za ty roky navzájem pomohli, byli jsme zvláštním způsobem propojení a usměrňovali jsme celé ty dlouhé roky naše kariéry.

SANCTUARY.CZ: V současné době hraješ na koncertech písničky z tvých prvních tří desek a pak materiál posledních 15 let tvé kariéry. Jaký je tvůj vztah k materiálu, který jsi umístil na nosiče v desetiletce mezi roky 1982 a 1992?

Gary Numan: Nemám rád mnoho skladeb z mé „prostřední“ části kariéry. Ve těch písních je často použitá bezpražcová basa, saxofony a další nástroje, jsou tam také ženské zpěvy. V podstatě se tyto skladby nedají v mém současném koncertním složení, na rozdíl od skladeb z prvních let kariéry, zahrát. Na to bych potřeboval mnohem větší kapelu, a tu bohužel nemám. A ani ji mít nechci, má současná skupina je pro mě něco jako rodina, jsme spolu roky a jsme obrovští přátelé, podporujeme se, pomáháme si a stojíme při sobě. A hlavně, kdybych rozšířil kapelu o další nástroje, musel bych tím do kapely přijmout mnohem více lidí. A víc lidí je méně peněz pro každého. Protože se hraním živíme, nebylo by to ani ekonomické. Ale hlavně, ty písně z „prostřední“ části kariéry opravdu nemám moc rád. Ale je až překvapivé, jak hity z přelomu 70. a 80. let krásně pasují k novým písničkám z mých posledních 5-6 desek. Mají podobnou náturu, jako by byly stvořeny pro to, aby takto stály při sobě. Neměli jsme skoro žádnou práci s jejich úpravou. S těmi ostatními by to bylo mnohem horší, nejsou tak tvárné a výsledek by asi nezněl moc přesvědčivě.

SANCTUARY.CZ: Rozumím, ta prostřední alba jsou plná funku a podobných žánrů, vždycky si u jejich poslechu vybavím Prince. Jak vnímáš tohoto umělce a jak tě ovlivnila zpráva o jeho smrti?

Gary Numan: Bylo to naprosto šokující a nečekal jsem to. Nikdy jsme se nepotkali, nebyli jsme přátelé, takže jsem k němu neměl žádné emocionální pouto, ale minulý rok byl v odchodu slavných lidí opravdu příšerný. Zemřel Bowie, Prince, George Michael, všechno bylo hrozné. Třeba Bowie byl obrovskou součástí mého života, poslouchal jsem ho jako teenager a nemohl jsem se s tou zprávou vyrovnat. Hodně mě ovlivnila i zpráva o úmrtí George Michaela, možná proto, že jsme byli zhruba stejně staří, začínali jsme své hudební kariéry ve stejnou dobu, možná i proto, že jsme oba Angličani, nevím. Nikdy jsme se nepotkali, ale i tak mě to hodně zasáhlo. Vlastně ani nejde o to, o koho se jedná, smrt člověka je vždy tragická.

Gary Numan - What God Intended

SANCTUARY.CZ: Řada fanoušků bere album "Sacrifice" z roku 1994 jako takový odrazový můstek tvé kariéry od popu a funku více k rocku a industrialu. Co tě inspirovalo k výrazné změně hudebního směřování?

Gary Numan: V té době mě zásadním způsobem inspirovali Depeche Mode a jejich deska "Songs Of Faith And Devotion", která taky razantním způsobem vystoupila z řady. Poslouchal jsem ji v jednom kuse v té době, kdy jsem se rozhodl, že udělám se svou hudbou nějakou změnu. Oprostil jsem se od myšlenek na komerční úspěch a chtěl jsem svou muziku znovu dělat jako svého koníčka. Psát písničky, které půjdou z mého srdce a nebudou pouze produktem tužeb hudebního vydavatelství a nebudou primárně určena pro rádia. A právě Depeche Mode mi ukázali novou cestu přemýšlení nad vlastní tvorbou. Našel jsem se v industriální muzice a začal tímto směrem pomalu směřovat. Dokonce jsem ani neměl žádnou smlouvu, když jsem "Savage" udělal, moje kariéra byla vlastně na začátku, bylo to pro mě hrozné, neměl jsem peníze, smlouvu, byl jsem na tom špatně zdravotně. Neměl jsem tušení, jestli se mi to album vůbec povede vydat, měl jsem dojem, že moje kariéra prostě skončila. Ale to, že jsem svou tvorbu posunul více k temnotě a k industriálu a udělal jsem ji tak, jak jsem chtěl, bez jakýchkoliv vnějších tlaků, znamenalo, že jsem se začal zlepšovat a tvořit lépe. Začal jsem se zase někam posouvat, přiklonil jsem se více ke kytarám a ono to vyšlo. Na druhou stranu, mé nové album "Savage" je asi nejméně kytarové album mé kariéry.

SANCTUARY.CZ: Nedávno jsi prohlásil, že písnička "Closer" od Nine Inch Nails je tvůj nejoblíbenější singl všech dob. Byla to právě polovina devadesátých let, kdy jsi začal spolupracovat s Trentem Reznorem?

Gary Numan: Už si přesně nepamatuji, kdy jsme se potkali poprvé. Jedno z prvních setkání proběhlo na mém koncertu v Louisianě. Tehdy měli NIN před vydáním desky "Fragile". Trent se spoluhráči natočili tehdy cover mé skladby "Metal" a zajímalo je, co si o něm myslím. Byla to naprosto úžasná verze, co si budeme povídat. Pak jsme se viděli o dekádu později na mém koncertu v Londýně. Mou ženu napadlo, že když Nine Inch Nails hrají předělávky mých skladeb "Cars" a "Metal", že by mohl Trent vystoupit jako host na mém koncertu. A domluvila tohle všechno za mými zády. Trent odpověděl mně, že je to výborný nápad, ale já vůbec netušil, o čem je řeč. Tak vyplaval plán mé ženy na povrch. Koncert se povedl, Nine Inch Nails nás pak pozvali jako support na několik koncertů do Států, kam jsme se pár let nato přestěhovali. Trent byl první, kdo mi se všemi povoleními, včetně sehnání zelené karty, pomáhal. Navíc jsem se přestěhoval do Los Angeles, nedaleko jeho bydliště. Od té doby jsme pravidelně v kontaktu. Často se vidíme při příležitosti oslav členů rodiny a tak dále. Můj názor na jeho hudbu je takový, že je to naprosto skvělý umělec. Líbí se mi od něj všechno, ne jen muzika pro jeho kapely, ale i hudba k filmům, a navíc je to opravdu skvělý člověk, výborně spolu vycházíme, bere mě na turné, k mé tvorbě má také jen slova chvály, což mě posouvá, protože slyšet chválu zrovna od něj je opravdu povzbuzující a pomáhá mi to.

SANCTUARY.CZ: Po vydání "Sacrifice" je každé tvé album úspěšnější. Zvedají se i počty fanoušků na koncertech. Takže tvé rozhodnutí přestěhovat se z Britských ostrovů do Spojených států bylo pro mnohé velkým překvapením. Co za tímto rozhodnutím stálo?

Gary Numan: Hned několik důvodů. Moje žena chtěla už delší dobu žít v Americe, vlastně už když jsem ji v pětadvaceti poznal, chtěla žít v Kalifornii. Byl to vždy její sen, já se k tomu stavěl chladněji, zkrátka jsem po tom nijak výrazně netoužil. Ale po mé padesátce ve mne výrazně zesílila snaha prožít každý den co nejplněji, protože jsem si začal uvědomovat, jak stárnu. Což v Anglii, kde hodně prší a je tam zima a je často hotové psí počasí, moc nejde. Získáváš spíš pocit, že zahazuješ svůj život, protože vzhledem k počasí nemůžeš spoustu věcí dělat. Možná to zní bláznivě, ale pro mě to byl opravdu závažný důvod udělat tohle rozhodnutí, protože pokud nemůžeš dělat to, co bys dělat chtěl jenom proto, že v jednom kuse prší, začneš víc přehodnocovat místo, kde budeš dál žít. Nebaví tě prostě pořád jenom sedět doma a koukat z okna na déšť, chceš žít. Dalším důvodem byly mé děti. Mám tři holky, a když mám poměřit možnosti, jaké budou mít v Anglii a v Americe, pak mi z toho vyšlo, že v Americe, i když rozhodně není perfektní, budou mít větší možnosti uplatnění. Dospěl jsem k přesvědčení, že jako rodina se tady budeme mít lépe a že naše budoucnost bude mnohem růžovější. Posledním velkým důvodem byla má snaha skládat více filmové muziky. S bydlištěm blízko Hollywoodu se shánějí zakázky snadněji.

Nine Inch Nails & Gary Numan - Metal & Cars

SANCTUARY.CZ: Pojďme k nové desce "Savage". Tu jsi vydal i díky poměrně masivní podpoře fanoušků v crowdfundingové kampani. Kdy jsi přišel s nápadem zajistit si finance na vydání desky tímto způsobem?

Gary Numan: Hned na začátek musím podotknout, že já tuto kampaň nerozjížděl z finančních důvodů. Já jsem zajištěn poměrně dobře. Mě lákalo to úzké přímé spojení s mými fanoušky, chtěl jsem jim tím oplatit všechnu tu podporu, kterou mě za poslední roky zahrnovali. Nabídl jsem jim možnost se mnou prožít všechny vzestupy a pády, které každý muzikant při nahrávání prožívá. Chtěl jsem jim všechno tohle poskytnout. I když jsem chvílemi ztrácel víru ve svůj nový materiál a byl jsem doslova na dně, bylo skvělé, když u toho byl někdo se mnou. Posluchači tak získali mnohem intenzivnější a plastičtější představu o tom, o čem album vlastně je, než si běžně vytvoří čistě z poslechu finálního produktu. Ukázal jsem celou tu dlouhou cestu od prvotního nápadu, od čisté klavírní linky, až k momentu, kdy se ke skladbě přidává text a roste do finální podoby. Celou tuhle cestu jsem chtěl sdílet, aby byli lidé více propojení s kompletní nahrávkou. Myslím, že je to lepší zkušenost i pro posluchače, kteří znají celý proces, celou tu cestu a vědí, co za každou písní stálo, proč nakonec zní tak, jak zní a co mě k tomu vedlo. Není to jen o konzumování konečného produktu, ale o pochopení jeho smyslu. A proto si myslím, že je album mnohem lepší, než by bylo, kdybych ho nahrál standardní formou. Podobně koncipuji i meet & greet setkání s fanoušky před mými koncerty. To není pouze o možnosti podat si s nimi ruku a vyfotit se s nimi. My si běžně dvě až tři hodiny intenzivně povídáme. Vytváříme si tak lepší vztah, což je pro mě ohromně důležité. S tím se pojí také možnost fanoušků zúčastnit se už zvukové zkoušky před koncertem, a na každou takovou zvukovku přijde několik desítek lidí. Užívají si to s námi a zkrátka chtějí být součástí něčeho většího. V přestávkách si se mnou povídají, děláme si selfies, mohou se podívat na naše nástroje, je to zkrátka skvělý způsob, jak být s fanoušky blíž. Je to životadárné spojení.

SANCTUARY.CZ: Plánuješ i další desky nahrávat tímto způsobem?

Gary Numan: Je to možné, protože to byl opravdu skvělý zážitek. Samozřejmě ještě ukáže čas, jak se na to budu tvářit později, ale nejsem proti. Také mě strašně zajímá, jak se na to tváří fanoušci, nebudu to přece dělat, kdyby to nikoho nezajímalo. Proto kladu velký důraz i na meet and greet během tohoto turné, kdy získávám zpětnou vazbu. Jestli to k něčemu bylo, jestli se to lidem líbilo, jestli je to vůbec zajímalo. A taky uvidíme, jestli to lidem naopak nepřišlo v něčem horší, protože si někteří mohou myslet, že tím bylo zničeno veškeré tajemství, které každý muzikant má. Celá ta magie a to kouzlo vzniku něčeho většího je najednou zničeno. Ale já bych to určitě chtěl zopakovat, ale jak říkám, bude taky záležet na reakcích jiných lidí.

SANCTUARY.CZ: Promo fotografie, obal nové desky i orientální typografie novinky může evokovat, že se na albu "Savage" zabýváš současnou politickou situací na Blízkém východě…

Gary Numan: Tahle deska nemá s aktuální politikou nic společného. Album mluví o tom, jak bude podle mne v budoucnu vypadat život na Zemi. Tedy pokud neuděláme nic proti globálnímu oteplování. Je to jen má verze toho, jak by mohl svět vypadat, když ho v budoucnu vlastními silami zničíme. Je to poměrně dystopická vize, která varuje před ztrátou vodních zdrojů, vzniku pouští a zvýšení teploty na Zemi, proto jsem se i na obálku zahalil do toho oblečení, které si myslím, že budou lidé v budoucnu muset kvůli teplotám nosit. Podle mě tím naprosto zanikne celá západní kultura, jak ji známe, proto má album tu a tam orientální, arabské vyznění. Chtěl jsem ale spíše vyjádřit, že zaniknou všechny kultury a smažou se veškeré rozdíly. Nemá to rozhodně nic společného se současnými konflikty na Blízkém východě, vlastně spíš naopak.

SANCTUARY.CZ: Orientální vlivy jsou ale patrné na každém albu od "Jagged". Jak se stalo, že se staly součástí tvé muziky?

Gary Numan: Miluju tu hudbu, obdivuju ty melodie, jsou podle mě nádherné. A jsou tak rozdílné od toho, co děláme tady. Čerpám inspiraci ze spousty orientálních věcí, které poslouchám, moje žena mě k tomu dostala. Objevila jednu zpěvačku, která se jmenuje Azam Ali, pořídili jsme si strašnou spoustu jejích nahrávek a posloucháme je opravdu často. Mým cílem je jednou nahrát album, které bude stát někde na pomezí západní a východní kultury a bude míchat oba hudební vlivy. Zatím se mi to ještě nepovedlo, všechno do teď byly jen slabé pokusy. Se "Savage", i s předchozími nahrávkami, je to jako by sis trochu opepřil svou večeři, prostě ten vliv nechám tu a tam proniknout, i když je pravda, že teď jsem toho pepře vložil mnohem víc.

SANCTUARY.CZ: Zmínil jsi svou dceru, Persii, jak se díváš na její vokální doprovod na posledním albu?

Gary Numan: Je úžasná, a její práce na desce byla prostě brilantní. Jednou jsem pracoval na jedné písni, ale nebyl jsem spokojený se svým hlasem. Když se vrátila ze školy, nabídnul jsem jí, jestli by si na desce nechtěla zazpívat. Nemá s tím žádné zkušenosti, nikdy to nedělala, je jí teprve 11, ale během pár minut nazpívala tolik úžasných věcí, že jsem měl nakonec několik verzí, které jsem musel smíchat. Je prostě úžasná. A úplně stejné je to s videoklipem, zvládla to prostě na jedničku, celé je to jen o ní, ukradla si všechnu slávu pro sebe. Když jsme v Británii měli v červenci několik koncertů ještě před vydáním alba, každý večer odzpívala tu písničku tak skvěle, že každému vyrazila dech. Věřím, že pokud by se chtěla v budoucnu věnovat muzice, neměla by s tím žádný problém, má neskutečný talent, je skvělá zpěvačka už teď, ve svých 11. Je přirozená, jak ve studiu, tak na pódiu, je pro to úplně stvořená, vlastně všechny mé dcery. Kdyby chtěly dělat muziku, byl bych za ně šťastný a rozhodně by se jim dařilo.

Gary Numan - My Name Is Ruin

SANCTUARY.CZ: Album jsi nahrál s poducentem Atem Fantonem. Jak je pro tebe důležitý?

Gary Numan: Je velmi důležitý. Je to myslím už čtvrté album, které jsem s ním udělal. Teď jsme měli asi ten nejlepší vztah, sice jsme se často dohadovali, ale v tom dobrém slova smyslu. Mnohem víc si teď rozumíme a chápeme to, co každý z nás desce může přinést. Je velmi důležitý, třeba když přijdu s demo nahrávkou nějaké písně, Ade k nim vždycky přidá vrstvy, kterými z nich udělá úplně jinou skladbu. Pak si spolu sedneme a probereme, jak a proč co udělal a jaký to má smysl, co si o tom myslím já, je to zkrátka skvělá spolupráce a funguje spíš na principu společné tvorby, než jen obyčejné produkce. Jeho význam na mou práci je enormní.

SANCTUARY.CZ: Pro musicnews.com jsi řekl, že žijeme ve Zlaté době hudby. Je to velmi odvážné tvrzení v době, kdy klesají tržby za prodej nahrávek.

Gary Numan: Chápu, proč s tím mají někteří problém. Dívají se moc na čísla prodejů, protože když klesají prodeje, logicky klesají peníze, které se díky tomu dají vydělat. Já s tím nesouhlasím, protože v době internetu přišel velký zlom. Ta možnost stahování a streamování hudby je úžasná, spojila spoustu muzikantů dohromady. Pokud se díváš jen na peníze, které díky prodeji alb můžeš získat, je to špatně, protože důležité je to, ke kolika lidem se muzika dostane. Pro mě je mnohem důležitější, co na mou hudbu řeknou fanoušci, a díky internetu mám možnost se to dozvědět. A vydávání nahrávek po vlastní ose, bez dohledu nějakých labelů, je v současnosti strašně jednoduché. Labely totiž vždycky pracují jen pro sebe, ne pro umělce, kterého zastupují, chtějí sami generovat zisk. Umělci by měli odhlédnout od toho, kolik peněz mohou získat z prodeje desky a raději se zaměřit na to, kam všude můžou svou muziku prodat a co z ní mohou získat. Nejde jen o to stahování nebo streamování, těch možností je nespočet. Pro mě jsou skvělé třeba sociální sítě, které udělají spoustu práce. Můžeš s fanoušky komunikovat přímo, můžeš jim přímo něco prodat. A je to výhodné i pro ně, všechny ty kampaně, setkání, zvukovky, můžeš prostě být s fanoušky mnohem víc spjatý, můžeš si dovolit dělat věci, na které jsi dřív ani nepomyslel! Pro fanoušky i pro muzikanty tahle doba nabízí spoustu netušených možností, jsem z toho nadšený. S posledními třemi deskami jsem udělal věci, které jsem 25 let předtím dělat nemohl. Pokud máš dobrý vztah s fanoušky a pochopíš, jak se celý ten byznys změnil, můžeš být neuvěřitelně úspěšný, jen musíš všechny ty možnosti využít. To mne na dnešní internetové době baví. Zcela převrací pravidla hudebního byznysu. Hudebník už pro styk s lidmi nepotřebuje prostředníky. Navíc díky synchronizaci mám ze své muziky mnohem vyšší příjmy (z reklamy, z užití ve filmu, divadle atd.), než jsem měl v dobách mé nejvyšší slávy na přelomu 70. a 80. let. Je třeba jen nové nástroje dostat pod kůži.

SANCTUARY.CZ: Loni vyšel dokument "Android in La La Land", který zaznamenat tvůj přechod z Británie do Států. Jak jsi s ním spokojený?

Gary Numan: Když to bylo hotovo, nebyl jsem s tím vůbec spokojený. Měl jsem dojem, že to vůbec neobsahuje všechna ta témata, která jsem chtěl, a že ten materiál vůbec nejde do hloubky. Nelíbilo se mi to, nechtěl jsem s tím být nijak spojovaný a vůbec jsem se nechtěl podílet na propagaci. Teď, po té době, můžu říct, že jsem poznal spoustu lidí, kteří říkají, že je to dobré, že se jim to líbilo a jsou z toho nadšení, takže i když to nakonec není takové, jaké to původně mělo být, musím říct, že to pro mě vlastně bylo dobré. Lidé si pochvalují, jak nás díky tomu víc poznali a jsou rádi, že poznali víc z našich životů, takže si uvědomuju, že to pro mě nebylo vůbec špatné. Vlastně to pomohlo mojí kariéře. Ale i přesto si myslím, že to mohlo být mnohem lepší.

IAMX - Happiness (Gary Numan Remix)

SANCTUARY.CZ: Kromě Trenta jsi v poslední době více ve spojení s projektem IAMX. Chris Corner ti natočil video k poslednímu singlu. Plánujete udělat něco společného v budoucnu?

Gary Numan: Nene, teď nic neplánujeme. Samozřejmě, že by bylo skvělé udělat něco s Trentem, protože se podporujeme a navzájem se nám naše muzika líbí, ale na ničem jsme se nedohodli a ani to asi nemáme v plánu. Co se týče IAMX, udělal jsem Chrisovi remix na jednu z písní z poslední desky, on mi natočil dva klipy, navzájem se velmi často vídáme, jsme přátelé a potkáváme se opravdu pravidelně. Párkrát jsme se bavili o tom, že bychom my dva a pár dalších lidí z LA založili kapelu, a oba se tou představou bavíme. Každopádně je to něco, co se v budoucnu může skutečně přihodit, stačí se jen nějak sladit. Vůbec by mě nepřekvapilo, kdyby se řekněme během příštích dvou let něco takového přihodilo, ale momentálně opravdu žádné takové plány nejsou.

SANCTUARY.CZ: Dokonce jsi i nahrál píseň s Jean-Michelem Jarrem. Jak se to vůbec přihodilo?

Gary Numan: Miluju jeho hudbu, opravdu obdivuju jeho práci. Už před časem se mi svěřil, že plánuje projekt, na kterém by spolupracoval se spoustou lidí, kteří byli vlastně takovými pionýry elektronické hudby. Složil několik skladeb přímo na míru různým projektům a zeptal se mě, jestli bych chtěl být součástí toho, co udělal pro mě. A protože ho opravdu obdivuju za všechno, co kdy pro elektronickou hudbu udělal, byl jsem nadšený a rozhodně jsem souhlasil. Několikrát jsme se setkali, pracovali na té písni, až jsme ji úplně překopali. To, co udělal s tímhle projektem, byla úžasná práce, pro mě naprosto neuvěřitelný zážitek. Moc si ho za to vážím. Vídáme se hodně často, jsme přátelé, dokonce když byl ten teroristický útok v Paříži, sešli jsme se asi týden po tom právě ve francouzské metropoli. Vídáme se opravdu často.

SANCTUARY.CZ: Dále bych se chtěl zeptat na Johna Foxxe, se kterým máš silný vztah od začátku své kariéry. Neplánujete něco spolu?

Gary Numan: S Johnem jsme spolupracovali na jedné písni před rokem, myslím, že to bylo něco pro jeho aktuální album. V červenci jsme spolu vystoupili v Liverpoolu na prvním koncertě mini turné, které jsem tady v Británii udělal. Moc si ho vážím a obdivuju, protože když jsem začal s elektronikou, John Foxx a vlastně jeho kapela Ultravox mě provázela snad na každém kroku. Poslouchal jsem je v jednom kuse. Tahle kapela pro mě představovala mezník, kterému jsem se chtěl alespoň přiblížit, podle mě dělali naprosto fantastickou muziku, John Foxx ji pořád dělá. Jsem nadšený, když vidím, kam se jeho kariéra posunula, je tak všestranný! Je to jedna z nejdůležitějších postav elektronické scény. A myslím, že si zaslouží mnohem víc pozornosti, než jaké se mu dostává.

Gary Numan - I Am Dust

SANCTUARY.CZ: V rozhovorech přiznáváš, že trpíš Aspergerovým syndromem (porucha autistického spektra – pozn. autora). Jak tě jeho symptomy omezují v běžném životě?

Gary Numan: Jediný problém s Aspergerem mám, že bojuji se sociální interakcí, neumím s lidmi moc mluvit na té běžné úrovni. Nedokážu někdy pochopit chování lidí okolo sebe. Nejsem vůbec dobrý ve zdvořilé konverzaci. Naštěstí mám po mém boku svou ženu, která je v tomto naopak vynikající, každý ji zbožňuje a mluví s ní rád, já jsem pak její tichý doprovod. Ona mě vlastně ochraňuje a pomáhá mi s problémy, když nějaké jsou. Vedle toho ale všechno ostatní, co mi syndrom přináší, beru jako výzvu, zvláště v souvislosti s mým fungováním v hudebním průmyslu. Syndrom ze mne dělá většího sobce. Díky tomu se dokážu jednoduše soustředit na svou práci, nevnímám moc věci okolo sebe, mnohdy mě ani neomezuje kritika ostatních.

SANCTUARY.CZ: Jak tedy zvládáš všechny setkání s fanoušky a rozhovory s novináři, které jsou pro Aspergery dost velkým problémem?

Gary Numan: Meet&Greet setkání není pro Aspergery problém. Protože všichni, kdo se ho účastní, chtějí mluvit o mně a o věcech, na kterých se podílím. A s tím já problém nemám. Tam se po mně žádná extra empatie nevyžaduje. Já tam sedím a odpovídám na otázky mých fanoušků. A podobná situace je s rozhovory. Mnohem horší je, když na mě někdo promluví na ulici, v baru nebo v klubu. Většinou nevím, o čem bych si s lidmi povídal. Nezvládám držet s lidmi oční kontakt. Důležité je vědět, že mně je téměř šedesát a se svou ženou jsem více než 25 let. Za tu dobu se naučila chápat chování lidí s tímto syndromem a je velkou oporou v momentech, které jsou pro mě komplikované. Díky ní jsem se naučil zvládat řadu situací, ve kterých jsem se dříve neorientoval, a dnes není problém je zvládat.

SANCTUARY.CZ: Jak to teď máš se svým koníčkem – létáním?

Gary Numan: Už nelétám. Bohužel. Byl jsem pilotním instruktorem a mou doménou byly letecké přehlídky, na kterých jsem se účastnil doslova po celé Evropě. Na nich jsem létal ve strojích z druhé světové války. Tahle práce je pěkně riziková. Čtyři členové naší šestičlenné formace se postupně zabili při leteckých nehodách, a protože jsem se oženil a mám tři dcery, rozhodl jsem se s létáním skoncovat. Kdo se postará o rodinu, kdybych zemřel?

SANCTUARY.CZ: V příštím roce oslavíš šedesátiny a také 40 let fungování na hudební scéně. Chystáš k této příležitosti něco speciálního?

Gary Numan: Přiznám se, že na šedesátku se snažím spíš zapomenout. Ona mi žena to ale určitě nějakým, jistě milým způsobem připomene. A co se týče čtyřicátin na hudební scéně, tam něco v plánu je. Uvidíme. Musíme vše sladit s propagací Savage, ale výročí vychází na únor příštího roku. Tak okolo tohoto měsíce očekávejte něco výjimečného.

SANCTUARY.CZ: A na závěr tu mám pár otázek od českých fanoušků. První z nich se ptá na tvou spolupráci s Trentem Reznorem. Zažil jsi s ním nějakou veselou historku z natáčení?

Gary Numan: Nejčastěji se s Trentem potkáváme na dětských oslavách. Většinou se tam sejdou i děti Joshe Freese nebo Richarda Patricka, předáka Filter. Je vtipné pozorovat, jak tihle potetovaní rockeři peskují své potomky za to, že ukradli ze stolu kus dortu nebo spáchali jiné podobně „strašlivé“ prohřešky. To mě vždy spolehlivě pobaví. Také se v téhle partě setkáváme na Halloween, který se tu v Los Angeles slaví opravdu poctivě. Na pláži je vždy velké maskování v podpalubí jedné velké lodi, pak se vyzdobí i jednotlivé doby všemi těmi strašidelnými proprietami. Je to zábavné. Poslední roky je slavíme právě s Trentem a jeho rodinou.

Gary Numan - And It All Began With You

SANCTUARY.CZ: Druhá fanouškovská otázka se ptá, čeho se nejvíc bojíš…

Gary Numan: Hadů. Ty fakt nemám rád. A taky žraloky. Ty ve velkých chráněných akváriích mi nevadí, ale když se chceme někde koupat a někdo pronese, že se tu občas objeví žraloci, nikdo mě do vody nedostane! Jsou to krásná zvířata, obdivuju je. Také v loňském roce jsme se potápěli se ženou ve speciální kleci do žraločí jeskyně v Mexiku v blízkosti pobřeží Guadelupe. To považuji to za jeden z nejsilnějších zážitků mého života. Představa, že bych ale měl z té klece mezi žraloky vystoupit, je po setkání s hady mou druhou nejstrašnější představou.

SANCTUARY.CZ: Třetí otázka od fanouška by z tebe ráda vypáčila informaci, co tě nejvíce inspiruje.

Gary Numan: Když mám mluvit o inspiraci, vypíchnu jednu jedinou věc. Věřím tomu, že spousta lidí, kteří jsou nějak kreativní, fungují jako houby, které do sebe dokážou nasáknout spoustu vnější vjemů, přitahuje je to jako magnet. Stačí ti k tomu jen normálně žít, chodit okolo, sledovat a poslouchat různé věci, a tím nemyslím jen hudbu, ale takřka všechno – zvuky strojů, rozhovory několika lidí, různá slova či fráze z televize, protože v televizi často zaslechneš spoustu skvělé muziky. I když cestuješ, můžeš slyšet strašnou spoustu různých ruchů a zvuků, celý náš svět je jimi protknut a zaslechneš je téměř všude. Tohle všechno mě inspiruje, a nemám tím na mysli vědomou inspiraci, prostě se to dostane do podvědomí a pak to vyleze ven během tvorby. Jen je třeba být těm vjemům otevřený. Všechny ty zvuky, které sleduješ, slyšíš nebo i cítíš, se často vrací zpět, i když si to v tu danou chvíli ani neuvědomuješ. Jsem přesvědčen, že tak 90 procent toho, co ze mě během tvorby vychází, se mi do hlavy nějakým způsobem dostalo už předtím. Všichni umělci, kteří něco tvoří, jsou něco jako krabice, do které se postupně ukládají věci, a když přijde čas, prostě tu krabici vezmeš a ty věci zase vytáhneš a přetvoříš je tak, jak sám v tu danou chvíli chceš. Všechno odněkud pochází.

SANCTUARY.CZ: Poslední dotaz se snaží vyzvědět, jaké je tajemství tvého vitálního života!

Gary Numan: Tajemství? Nemám asi žádné takové. Pro mne je zcela podstatný fakt, že miluji to, co dělám. Má práce není jednotvárná, nedělám jí pouze pro peníze, prostě mě těší, čemu se ve své pracovní době věnuji. Dělal bych muziku, i když bych s ní neměl žádný úspěch. To, že se o ní zajímá tolik fanoušku je extra třešnička na vrcholu pomyslného dortu. A to je podle mne podstatné. Stále mne baví objevovat nové postupy, zkoušet nové technické možnosti, po hudební stránce zapracovávat do mého soundu nové vlivy. Zatím mě nepřepadla chorobně nostalgická nálada. Vždy se dívám dopředu a pomáhá mi v tom i fakt, že řada nových umělců se ke mne hlásí. To mi dodává energii pracovat na nových skladbách i albech, představuje mne nových spolupracovníkům i novým fanouškům. Já nikdy nesportoval, abych se udržoval v kondici. Asi to mám v genech, protože mému tátovi je letos 91 let, vůbec na to nevypadá a je stále neskutečně vitální.

SANCTUARY.CZ: Doufám, že se uvidíme na koncertu v Bratislavě. Stejně by bylo príma tě vidět i na pódiu v Praze. Vždyť ani tady jsi v životě nehrál!

Gary Numan: To by bylo výborné! Už teď je jasné, že se na kontinentální Evropu vrátím v příštím roce, myslím v dubnu, a Prahu mám na seznamu měst, které chceme se ženou navštívit pěkně vysoko! (Přesně, přesně – zní ženský hlas v pozadí).