Report z Faith and the Muse v Exitu

Monica Richards - FATm v PrazeV uplynulých letech Praha zažila již několik spontánních afterparties polského vábiče velkých jmen, festivalu Castle Party. Nikdy předtím se ale fakt, že některé kapely si na komorní akci v klubu zkrátka vychutnáte nesrovnatelně víc, nepotvrdil tak jako s dvojicí interpretů Faith and the Muse a Christ vs. Warhol na vystoupení v Exitu.





Není v tom vlastně žádná věda. Vezměte si sebechytlavější festivalový trhák, odstraňte několik metrů securiťáckého pitu před stageí a svoje oblíbence v celé kráse postavte do klubu na dosah ruky (nebo umělcovy nohy, zakopávající o váš odložený půllitr). Když opomenete nějaké ty nedostatky ve zvuku a úspornou světelnou techniku, komorní koncerty budou stále tou nejsilnější injekcí pro ukojení tužeb skalních fanoušků kapely. A podle výrazu několika jedinců, zhyponotizovaně zírajících pod podiem během vystoupení Faith and the Muse nebo v totálním rauši pařících na Christ vs. Warhol, se požadovanou dávku hudební směsi podařilo úspěšně nastřelit.

Šestnáct let od posledního vystoupení v Praze a turné k nové desce „Ankoku Butoh“ - dva faktory, které celý páteční večer opředly příjemně symbolickým duchem a kalifornským gotikům na atmosféře uvolněného koncertu jen přidaly. Akce nalákala podle přibližných informací zhruba stohlavé stádo, což vzhledem k její velké dávce exkluzivity nebylo nejvíce, na druhou stranu to ale zajišťovalo relativní pohodlí a prostor. Kromě velké části účastníků bolkowského svátku, několika nepříliš zasvěcených, ale o to zvědavějších návštěvníků a velkého množství mediálních pracovníků se tu sešlo i malé, ale o to více hrdé jádro pamětníků posledního vystoupení FatM z počátku devadesátých let.

S malým zpožděním se vpouštělo do bran klubu a v duchu mírných časových posunů se nesl i nástup prvního interpreta, jemuž se vzhledem k závratně rostoucí popularitě a propojení členů s vystoupením headlinera vlastně ztěží dalo říkat předsok. Deathrocková čtveřice Christ vs. Warhol, stejně jako před lety například kalifornští kolegové Cinema Strange, pár dní před vystoupením v Praze potvrdila, že i přes veškeré úsilí vypořádat se s prostorem festivalové stage na Castle Party jednoduše patří do klubu a bližší kontakt s publikem jim zaručeně svědčí. Za uplynulé čtvrtletí se v rámci túrování ve středoevropských kruzích dala teprve nedávno debutující parta kolem drobné, ale díky vokálu plného respektu hodné zpěvačky Eveghost zahlédnout hned třikrát. A přes sebelepší atmosféru v deathrockery přetékajícím Fellsenkelleru na WGT či polské rebelanty, skotačící při vystoupení v Bolkowě, komorní závěr šňůry k albu „Dissent“ z trojice koncertů vychází nejlépe.



Christ vs. Warhol - Paper Dolls (živě v Exitu)


Co do srovnání s festivalovou show, ani Faith and the Muse, sic natěsnaní ve své početné sestavě na menším podiu žižkovského Exitu, v blízkém kontaktu s návštěvníky neselhali. Strůjci alternativní a temné muziky uplynulého století, duo Monica a William, navenek lehce aristokraticky odměřené, uvnitř však vášnivě planoucí punkovou revolucí, odkrylo v průletu diskografií a pevném základu v japonském pukrleti „Ankoku Butoh“ obě tyto zápasící tváře. V duchu zápasnického rituálu a dobře napodobených hrdelních zvolání odstartovali opět svůj set údery do obřích taiko bubnů. Od nich se posunuli k přeci jen známějším polohám své tvorby ve znamení řízně melancholické kytary, kvílejících houslí a divoženkového vokálu s oporou v rytmice, kterou obstarávaly především přelíčení Christ vs. Warhol. Zatímco tři čtvrtiny z nich neúnavně krotili paletu prostřídávaných nástrojů, osamělá (či spíše spokojeně odpočívající) Eveghost se sympaticky propletla mezi diváky do první řady a kroutila se do rytmu pomalejších akustických skladeb. Převážně jimi a táhlejší psychedelií uzavřeli Faith and the Muse páteční after-castlepartyovské setkání, které se mělo v závěru vzedmout hybnou „Sovereign“ s revolucionářsko-filosofickým rozloučením Williama Faitha a přídavkovou peckou „Sredni Vashtar“.



Faith and The Muse - Sovereign (živě v Exitu)


Nadšené výrazy několika strnulých fanoušků vydržely na tvářích ještě dlouho potom. Doufejme tedy, že se bude Monice a Williamovi chtít do Čech vracet. Snad i dříve než za dalších šestnáct let.

Fotky najdete v naší Galerii, videa na Cz Sanctuary Youtube.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

jeden z nejlepsich klubovych koncetu co sem v praze zazil. vyborne kapely a moc prijemni lidi v realu.

...skvělá reportáž...já jsem ještě teď strnulý a můj obličej září nadšením...naplnili mne Láskou a Harmonií...

Přidat komentář

Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.


Zadej správnou odpověď.