sanctuary.cz | 27.04.2019 20:55

(EN available) O posunech ve zvuku, objevování protichůdných stránek osobnosti, vlastním labelu, Los Angeles, Joe Letzovi, singlech a jejich příbězích a dalších zajímavostech s Danielem Gravesem v předvečer jeho české premiéry.

For English version click here

SANCTUARY.CZ: AHOJ DANIELI, JAK SE MÁŠ? JAK JDE TURNÉ?

Daniel: Turné je úžasné! Účast, atmosféra, soudržnost kapely a celého týmu dalece předčily má očekávání. Tohle je popravdě nejlepší turné, na kterém jsem kdy byl.

SANCTUARY.CZ: JE TO NEUVĚŘITELNÉ, ALE S AESTHETIC PERFECTION FUNGUJETE UŽ 19 LET. JAKÝ JE TO POCIT? JAKÉ MOMENTY BYLY PRO KAPELU BĚHEM TĚCH LET KLÍČOVÉ?

Daniel: Nikdy jsem se nad počítáním let nepozastavil, ale Joe Letz (současný bubeník AP – poznámka redakce) nějak poukázal na to, že se blíží dvacáté výročí, a to mě totálně rozhodilo. Byla to rozhodně dlouhá a bolestivá cesta, ale také nesmírně přínosná. Od úspěchu „A Violent Emotion“ k propadáku „All Beauty Destroyed“, od podvodů ze strany vydavatelství až po zformování svého vlastního labelu. Mám pocit, že každý krok byl nezbytný k tomu, abychom se dostali tam, kde jsme teď. Což znamená, že ničeho nelituji a jsem vděčný za život, který mi bylo umožněno žít.

SANCTUARY.CZ: RYCHLE JSTE ZAUJALI NEJEN SEVERNÍ AMERIKU, ALE I EVROPU. JAK ODLIŠNÁ JE KONTINENTÁLNÍ SCÉNA OPROTI TÉ V USA? BYLO NUTNÉ UDĚLAT NĚCO JINAK, ABYSTE UPOUTALI POZORNOST TADY V EVROPĚ?

Daniel: Nic kolem toéhle kapely se nestalo rychle. Od samého začátku šlo spíš o pomalé rozhořívání, ale věřím tomu, že přesně tak se vytváří dlouhodobá a udržitelná kariéra. Kapely, které se vyšvihnou nahoru během pár měsíců, zaniknou stejně rychle, jako vznikly. Zdá se, že Aesthetic Perfection supí stále dál, bez ohledu na to, jak těžké to někdy je. O rozdílech mezi scénami jsem nikdy nepřemýšlel. Celé je to nesmysl. Všichni jsme lidé, kteří používají hudbu jako prostředek sebevyjádření. Miluji USA, stejně jako mám rád Evropu, Austrálii a Japonsko a… a... a...

Aesthetic Perfection – The Great Depression

SANCTUARY.CZ: PO POMĚRNĚ INTENZIVNÍM AGGROTECH OBDOBÍ SES ZVUKOVĚ POSUNUL VÍC SMĚREM K POPU. CO STÁLO ZA TOUTO ZMĚNOU STYLU? NAKOLIK TO OVLIVNILO TVOU FANOUŠKOVSKOU ZÁKLADNU? VÍŠ, JAK KONZERVATIVNÍ FANOUŠCI TVRDÉ ELEKTRONIKY DOKÁŽOU BÝT.

Daniel: Umělci existují proto, aby vyhnali lidi z jejich komfortních zón do nového teritoria. V jádru jsou umělci rebelové a proto je lidi obdivují. Vždycky jsem se snažil řídit touto filozofií a za každou cenu následovat svou uměleckou intuici. A cena za to byla rozhodně vysoká. Přišel jsem o velkou část původních fanoušků, ale získal jsem zcela novou komunitu lidí, kteří hledají něco odlišného a jdou do toho se mnou za každých okolností.

SANCTUARY.CZ: ZDÁ SE, ŽE V TOBĚ ŽIJE NĚKOLIK RŮZNÝCH OSOBNOSTÍ. JEDNA Z NICH MILUJE WUMPSCUT, DALŠÍ TVRDÉ ELEKTRO A JINÁ ZBOŽŇUJE NSYNC, KATY PERRY NEBO LADY GAGA. JAK OBTÍŽNÉ JE NAJÍT SI SVŮJ STYL V TAKOVÉM VÍRU VLIVŮ?

Daniel: Vždycky mne bavilo být "králem rozporů", „King of Contradictions“. Když jsem byl na střední škole, dvě moje oblíbené kapely byly Marilyn Manson a Dave Matthews Band. Vždycky jsem rád přijímal obě tyto rozporuplné strany sebe sama. To je to, co dělá mne... mnou. Popírat to, kým doopravdy jsem, není moc vhodné, když se snažíte být umělcem.

SANCTUARY.CZ: CHÁPEME-LI TO SPRÁVNĚ, PÍSEŇ „LAX“ JE O TVÉM VZTAHU K LOS ANGELES, ŽE? JAK DŮLEŽITÁ JE PRO TEBE SKUTEČNOST, ŽE ŽIJEŠ A PRACUJEŠ PRÁVĚ V TOMTO MĚSTĚ?

Daniel: „LAX“ byla první část trilogie, která nikdy nebyla dokončena. „LAX“, „Love Like Lies“ a „Angels & Kings“ nikdy nebyla vydána jednoduše proto, že jsem musel vydat „Rhythm + Control“. „LAX" je píseň, která zní velmi podobně jako moje minulost a je o mém boji za to, abych zůstal sám sebou navzdory obrovskému tlaku na to, abych byl tím, čím mě svět chce mít. „Love Like Lies“ je o mé neschopnosti žít podle těchto očekávání a o nejistotě, která s tím souvisí. „Angels & Kings“ je o přijetí sebe sama a překonání strachu. Možná ji jednoho dne uslyšíte.

SANCTUARY.CZ: CHRIS CORNER (IAMX) NEBO GARY NUMAN SE DO LOS ANGELES PŘED PÁR LETY PŘESTĚHOVALI. CO JE NA TOMTO MĚSTĚ PRO MUZIKANTY TAK MAGICKÉHO? JSI S NĚKTERÝMI Z NICH V KONTAKTU?

Daniel: Nemám přímý kontakt s Gary Numanem nebo Chrisem Cornerem. Nesmírně je respektuji, ale naše cesty se nikdy nestřetly.

SANCTUARY.CZ: A CO PRAHA? VÍME, ŽE JSI NĚJAKOU DOBU ŽIL VE VÍDNI…

Daniel: Prahu jsem navštívil pouze jednou jako turista. Před lety jsem tam strávil čtyři zimní dny. Je to vážně krásné město.

SANCTUARY.CZ: BĚHEM SVÉ KARIÉRY JSI UDĚLAL DESÍTKY REMIXŮ A COVERŮ. JAK DŮLEŽITÉ JSOU PRO TEBE TYTO DISCIPLÍNY?

Daniel: Remixy a covery jsou zábavná tvůrčí cvičení. Jde spíš o zkoušení nových nápadů než o čemkoliv jiném. Vím, že zní krutě říct, že ostatní kapely jsou pokusní králíci pro mé nápady, které se bojím vyzkoušet na vlastní tvorbě, ale je to tak. Pokud sledujete můj vývoj napříč celou diskografii, včetně remixů, pochopíte, jak jsem se dostal tam, kde jsem teď, i když můžete mezi jednotlivými skladbami vnímat žánrově a zvukové skoky.

SANCTUARY.CZ: MINULÝ ROK JSTE OZNÁMILI, ŽE VYDÁVÁTE NOVÝ MIX „RHYTHM + CONTROL“ BEZ VOKÁLU WILLIAMA FRANCISE (WILLIAM CONTROL). CO SE STALO?

Daniel: Přečtěte si můj příspěvek na Facebooku z července loňského roku. Najdete v něm vše, co k tomu potřebujete vědět!

SANCTUARY.CZ: DLOUHOU DOBU JSI HRÁL S BUBENÍKEM TIMEM VAN HORNEM , ALE NEDÁVNO JSI SPOJIL SÍLY S JOE LETZEM Z COMBICHRIST. JAK SE TO STALO, JAKÝ Z TOHO MÁŠ POCIT A JAK MOC SE JOE ZAPOJUJE DO TVORBY NOVÝCH TRACKŮ?

Daniel: S Letzem jsme přátelé už od roku 2009, kdy jsem Combichrist předskakoval v období “Demons on Tour”. V podstatě by se dalo říct, že jsme vyrůstali bok po boku v jiných kapelách. Když Tim odešel z Aesthetic Perfection a Joe opustil Combichrist, oba jsme si uvědomili, že jsme hudebně i osobně v podobné životní fázi. Rozhodli jsme se zjistit, co by se stalo, kdybych spojili síly. Musím říct, že tohle je jedno z nejlepších hudebních partnerství, v jakém jsem kdy byl. Oba jsme zapálení pro stejnou věc, koncentrovaní a motivovaní být těmi nejlepšími muzikanty, jakými můžeme být. Takhle vzniklo skutečně pozitivní prostředí, ve kterém můžeme spolupracovat na všech věcech kolem kapely. Od koncertů až k… vlastně ke všemu.

Aesthetic Perfection – LAX

SANCTUARY.CZ: V ROCE 2016 JSI ŘEKL, ŽE FORMÁT ALBA JE UŽ MRTVÝ. TAK JAK TO, ŽE JSI NACHYSTAL NOVINKU „INTO THE BLACK“?

Daniel: Když se zmýlím, vždycky to rád uznám. Fanoušci chtěli album, tak jsem jim ho dal. Překvapivě jsem si tuhle zkušenost fakt užil. Pořád jsem přesvědčený, že svět se posouvá od delších formátů směrem k singlům, ale budeme k tomu celému přistupovat krok za krokem!

SANCTUARY.CZ: JAKÝ ZVUK MAJÍ POSLUCHAČI ČEKAT NA TVÝCH DALŠÍCH NÁHRÁVKÁCH? BUDE PODOBNĚ NEKOMPROMISNÍ JAKO SINGL „NO BOYS ALLOWED“?

Daniel: Album je venku. Lidé to tedy mohou posoudit sami. Myslím, že je to celkem rozmanitá a novátorská nahrávka. Nicméně je mi jasné, že to sami nedokážeme dobře posoudit, takže rád nechám svět udělat si vlastní názor.

SANCTUARY.CZ: PRO „NO BOYS ALLOWED“ JSI ZROVNA PŘED NĚKOLIKA DNY VYDAL ZBRUSU NOVÝ KLIP. TEN SONG/KLIP JE PRÝ ZPRÁVOU PRO TVÉHO OTČÍMA. CO JSI MU TOUTO PÍSNÍ CHTĚL SDĚLIT? VÍŠ, JESTLI TEN KLIP VIDĚL A JAK NA NĚJ REAGOVAL?

Daniel: Svého nevlastního otce jsem neviděl a neslyšel o něm od doby, kdy mi bylo 18 nebo 19 let. Jakmile jsem byl dost starý, odstěhoval jsem se z domova a nedíval se zpět. On a moje matka se nakonec rozvedli a slyšel jsem, že otčím se přestěhoval jinam a založil novou rodinu. Vím, že jsem tvrdil, že ten klip je pro něj, ale ve skutečnosti byl pro mě. Byl o tom, že jsem si konečně uvědomil, jaké bylo dospívání v tom toxickém prostředí, které on vytvořil, a jak jsem se naučil přijmout, kým doopravdy jsem. K čertu s jeho názorem.

Aesthetic Perfection – No Boys Allowed

SANCTUARY.CZ: JE PRO MĚ PŘEKVAPENÍM, ŽE PŘEDCHOZÍ SINGLY JAKO “LAX”, “LOVE LIKE LIES” NEBO “RHYTM + CONTROL” NEJSOU NA TRACKLISTU “INTO THE BLACK”. PROČ?

Daniel: Jsou to jiné dějové linky, jiné příběhy. “Into The Black” je samostatný počin, oddělený od všech singlů. Nemyslím si, že by některý z těch singlů pasoval do kontextu “Into the Black”.

SANCTUARY.CZ: A CO TY KYTAROVÉ LINKY SE SILNÝM NÁDECHEM OSMDESÁTÝCH LET, KTERÉ SLYŠÍME V PÁR TRACÍCH NA NOVÉM ALBU? BYL TVŮJ NÁPAD JE ZAŘADIT DO CELKOVÉHO ARANŽMÁ?

Daniel: Nechávám hudbu, aby mě vzala tam, kam chce jít. Dvojhlasná sóla nebyla plánovaná, ale když je Jinxx zahrál, měl jsem pocit, že se tam skvěle hodí. Při skládání hudby je důležité, aby se člověk necítil zahnaný do kouta. Prostě musíte vyzkoušet různé věci, abyste zjistili, jestli fungují.

SANCTUARY.CZ: TOHLE JE TVOJE PRVNÍ DESKA ZA DESET LET, KTERÁ NENÍ VYDANÁ U METROPOLIS RECORDS A ÚPLNĚ PRVNÍ, KTERÁ JE VYDANÁ POUZE POD TVOU ZNAČKOU CLOSE TO HUMAN. PROČ JE TOMU TAK?

Daniel: Album “‘Til Death” vyšlo u Metropolis records v roce 2014 a reboot “Blood Spills…” roku 2015 tamtéž. Metropolis bylo prostě nejlepší a nejprofesionálnější nakladatelství, se kterým jsem měl tu čest pracovat. Nebyli ale nakloněni konceptu singlů, takže jsem usoudil, že by bylo nejrozumnější, kdybych to udělal sám. Po úspěchu spousty singlů (a po nezdaru těch ostatních) jsem se cítil připravený vydat sám i plnohodnotné album. Jestli jsem měl pravdu, nebo ne, to se teprve ukáže.

SANCTUARY.CZ: JE PLATFORMA CLOSE TO HUMAN URČENÁ JEN PRO TVÉ VLASTNÍ ÚČELY, NEBO JI CHCEŠ TROCHU ROZŠÍŘIT A POZVAT DALŠÍ KAPELY, ABY SE PŘIDALY K TVÉMU LABELU?

Daniel: Close to Human Music existuje jako prostředek pro mojí vlastní tvorbu, a ne pro hudbu ostatních. Sice bych moc rád rozvíjel nové kapely, ale prostě nemám tolik času ani prostředků. Nechci být jen dalším vydavatelstvím, které dělá málo práce za hodně peněz a využívá mladé umělce.

SANCTUARY.CZ: ŘEKNI NÁM VÍC O TVOJÍ PŘEDSTAVĚ TONE DEAF EPIZOD. KDY PŘIPRAVÍŠ DALŠÍ? UŽ NA NI ČEKÁME VÍC NEŽ 7 MĚSÍCŮ!

Daniel: Tone Deaf je rozhodně vzrušující projekt, ale jeho produkce zabere spoustu času. Den má jen omezený počet hodin, musím si tedy stanovit priority. Vážně mě ale baví tyto projekty tvořit. Umožňují mi, abych mluvil přímo ke své komunitě o věcech, do kterých jsem nadšený. Bude jich víc.

SANCTUARY.CZ: A CO WORST OF PRAGUE? JE TU SPOUSTA BARŮ, KTERÉ BY JISTĚ STÁLO ZA TO NAVŠTÍVIT (A ZFILMOVAT)!

Daniel: Jak jsem říkal: Den má jen omezený počet hodin. Každou epizodu “Worst of…” trvalo vytvořit asi měsíc. Prostě nemám čas, abych věnoval 4 týdny něčemu, co je vlastně jen koníčkem. Cílem je určitě vytvořit další, ale budu potřebovat pomoc…

SANCTUARY.CZ: TAKY VEDEŠ SVŮJ PROFIL NA PATREONU, MLUVÍŠ S FANOUŠKY NA FACEBOOKU, ŘÍDÍŠ CROWDFUNDING... MYSLÍŠ SI, ŽE AESTHETIC PERFECTION BY STÁLE FUNGOVALO BEZ TAK ÚZKÉ SPOLUPRÁCE S FANOUŠKY?

Daniel: Internet umožňuje umělcům jako jsem já, aby si sami vytvořili komunitu přímo se svými fanoušky. Dny, kdy byla potřeba distribuce a podpora nahrávacích společností, jsou dávno pryč. Na tak malé scéně je předávání informací mezi lidmi zásadní. Vážně si myslím, že začínáme opravdové hnutí. Hnutí tvořené jen lidmi, kteří dychtí po něčem odlišném, a potřebují více než jen jednu klubovou scénu, aby se cítili naplněni. Tohle je skutečná komunita a já jsem za ni a za její podporu navždy vděčný. Bez ní bych opravdu neexistoval.