Závěrečná část reportu z letošní Castle Party, kde se představili například Clan of Xymox, Faith and The Muse, Noisuf-X, Alvaréz Peréz a další.

I poslední den letošní Castle party začal ve znamení vysokých teplot, které po chladné noci roztopily plátěné příbytky již v časných ranních hodinách. Opět je tu tedy klasický startovací (doslova) očistec v ledových sprchách a následné krátkodobé ohřívání na slunci. Nedělní odpoledne se neslo ve znamení úmorného vedra a tak se část výpravy raději věnovala poctivému osvěžování v bazénu. I tak se hudbychtiví slunce nezalekli a vyrazili směrem ku hradu. Ten den ale bohužel vzhledem ke zdravotním nepříjemnostem bez dvorního fotografa Paesanta.

Program otevírali domácí batcave/deathrockeři The Proof. Jejich vystoupení určitě nenudilo, a to i když většina diváků kapelu neznala. Velkou mírou se na tom podílela jejich lehce teatrální show - mezi nabílenými členy kapely pozornost nejvíce přitahoval zpěvák, který svým projevem občas dal vzpomenout Sopor Aeternus. Půlhodinka určená kapele tak utekla rozhodně příjemně.

Po polské formaci přišli napravovat jméno české temné scény brněnští Alvaréz Peréz. Od posledního koncertního setkání s kapelou se nedaly přehlédnout změny v sestavě a to v podobě nového klávesáka - na Dashe tak zůstal „jen“ zpěv. Bylo zábavné pozorovat, jak její growling během první skladby vyvolal mezi několika posluchači poněkud zmatené pohledy zvlášť, když moderátor kapelu uvedl jako gothic rock. Chrčivý vokál vynikl o to víc, že Elenin hlas byl zpočátku ve výsledném zvuku poměrně utopen. Na kapele bylo přesto vidět, že si chce své vystoupení pořádně užít a tak o vysoké nasazení nebyla nouze. Publikum sice pohybově reagovalo trochu vlažněji, ale to lze přičíst na vrub hlavně horku. Mezi výjimky ale patřil například nefalšovaný headbanging v podaní jednoho fanouška (malá předzvěst večerní vichřice? :)) a hlasité pozitivní odezvy publika obecně. A pokud bychom chtěli být na krajany obzvlášť přísní, mohli bychom vytknout možná až zbytečně časté roztleskávání publika a s tím související menší (ač pochopitelná) nesehranost v kapele, kdy klávesista roztleskával jiným tempem než zpěvačka. I tak si ovšem kapela v Polsku našla nové příznivce, zanechala velmi dobrý dojem a rozhodně vylepšila reputaci tuzemské scény.

Dalším domácím zástupcem v nedělním programu byli Daimonion. Jejich metalem načichlý gothic rock neurazil, nicméně skladby začaly s postupem času trošku splývat. Když k tomu připočteme délku setu (cca 45 min), vyjde nám vystoupení, které se k nezapomenutelným nepřidá. Na závěr koncertu přišlo nečekané „oživení“ kdy moderátor festivalu přišel na pódium a požádal o minutu ticha za padlé během Varšavského povstání.

Po pietním aktu se však opět mají roztočit kola zábavy, tentokráte však o dost tanečnější. Na stage přichází dva pánové v bílém - jeden chápe do rukou paličky a postaví se k padům, ten druhý, ústřední postava Jan L., zalézá ke keyboardu a sampleru. Čistě instrumentální vystoupení Noisuf-X může začít. Do lidí se nahrnuly silné beaty a dobře ošetřený zvuk, kterému nechyběla ani energie, ani čitelnost. Výbornému soundu ale i přes obzvláštňovačky typu „samply divoce souložící samice z nějakého porna“ přeci jen něco chybělo a jeden se tak neubránil dojmu, že by formaci zkrátka slušel nějaký ten zpěv a frontman. V takové kombinaci by se Noisuf-X stali opravdovým buldozerem parketů, klubů a festivalů (hudba sama o sobě fungovala skvěle), ale takhle set projektu zkrátka působil i přes nejlepší snahu aktérů tak trochu nekompletně.

Půl sedmá odbila a elektronici sbalili svá fidlátka, která nahradily japonské bubny, cella, housle, kytary a další hudební nástroje. Ano, je čas zahalit se do snivějšího, teatrálnějšího rouna, které již od roku 1994 spřádají William Faith a Monica Richards pod názvem Faith and The Muse. Jejich set začal zlehka, instrumentálním intrem na taiko bubny, které dav pozvolna dostalo do rytmu a lákalo na pódium postupně další a další muzikanty (ano, dobře vidíme na jevišti tři čtvrtiny Christ vs. Warhol). Západ slunce dokresloval atmosféru, a když se ve složení 2 cella, 2 housle, taiko, bicí a zpěv konečně rozjela živější „Battle Hymn“ z nové desky „Ankoku Butoh“, ledy mezi publikem a kapelou popraskaly zcela. Škoda nedotaženého zvuku, kterému chyběl zejména v silnějších aranžích drive, kompaktnost (vylézal z něj hlavně Moničin zpěv) a navíc byl celý dost potichu. Sound se sice o něco zlepšil v akustičtějších a klidnějších polohách, ale ty (v kombinaci s dlouhými, tichými přestavbami v rámci setu) zase odradily část publika, které opustilo nádvoří. Zřejmě to na (zejména mladší) diváky bylo až příliš mnoho klasiky a psychedelie. Přesto závěr patřil šlapavějším hitovkám s kytarami a tak FATM nakonec mohli opustit pódium bez potrhané korouhve. 

V  trochu podobném duchu se neslo i další vystoupení, tentokráte pod zástavou Anne Clark. Letos padesátiletá básnířka, charakteristická svou recitativní deklamací, se také smočila v avantgardně psychedeličtějších vodách, ačkoliv hlavně vsadila na tanečnější beaty. Pravda, tou hlavní devizou, která Clark a její vystoupení zachraňovala, byl především dobrý čas. Díky půlhodinovému skluzu totiž koncert začínal kolem deváté, tedy v době, kdy noc začala pomalu vyplňovat kouty hradu tmou a show britské umělkyně tedy mohl zprostředkovaně rozhýbat dobře vybavený světelný park (projekce byla stále mimo provoz). Přesto pro mnohé z výpravy byla Anne Clark spíše jen výplní před opravdovou večerní hvězdou.

Těmi se měli stát holandští Clan of Xymox a už podle nadšené reakce, kterou vzbudila plachta s jejich logem, stoupající na pódiu, bylo jasné, pro koho si houstnoucí davy u stage trápily nohy postáváním. Uvaděč (pokud jsme mu dobře rozuměli) uvedl formaci dvěma zprávami – dobrou a špatnou. Tou dobrou bylo, že Clan of Xymox na Castle Party natáčejí živé DVD a tou špatnou, že Ronny je nastydlý a má tedy hlasové obtíže – to jistě není nejšťastnější kombinace. Navíc po hlučném intru nastoupila kapela na jeviště pouze jako trojice, neboť kytarista Mario pro nemoc chyběl. Po zvukových obtížích při prvním tracku „Stranger“ (kytara a zpěv neúměrně nahlas vůči podkladům) se však situace dostala do normálu a nejen ortodoxní fanoušci byli brzy nadšeni.

Koncertní hodinka, naplněná od kraje ke kraji samými hity, utekla velmi rychle a tak si rozvlněné publikum pochopitelně vyžádalo další porci své oblíbené hudby. Pokud měl Ronny opravdu problémy s hlasem, na výsledku se to neprojevilo – to už spíše zápasil s kytarou a bylo poznat, že některé party zkrátka není zvyklý hrát, neboť je má v běžném případě na starosti Mario. Clan of Xymox ovšem přesto opět potvrdili svou výbornou pověst a stali se tak opravdovou třešinkou na hudebním dortu letošní Castle party. Po hymně „A Day“ už se ale Ronny rozloučil, zamával a s přiznanou Monty Python hláškou „And Now For Something Completely Different“ (A teď něco úplně jiného – pozn.) odešel do šatny. Vtipný bonmot na závěr komentoval poslední kapelu festivalu, kontroverzní polské black/death metalové hroziče Behemoth. Ty však necháváme daleko za zády a spolu s masově migrujícími těly opouštíme hrad.

Raději se vypravujeme na naši tradiční finální zastávku do Hacjendy na „Bats Night“, kde v milé hudební i lidské společnosti setrváváme do ranních hodin. Zbývá ještě něco na zub před návratem do (opět řádně vychlazených) stanů a najednou je to zase za námi a v ústrety se nám hrne dvanáct měsíců čekání na další Castle Party. Kéž jsou vyplněny samými příjemnými událostmi a akcemi.

Pár závěrečných postřehů:

1. Letos se počasí na Castle Party poměrně vydařilo – byli jsme ušetřeni jak průtrží mračen, tak teplot vysloveně tropických - sláva!
2. Ač to zní vzhledem k programu a vyprodanému polskému předprodeji skoro neuvěřitelně, nemohli jsme se celou dobu zbavit dojmu, že je na festivalu méně lidí, než obvykle.
3. Chyběly rovněž tradiční známé modelky, které se často i se svou suitou objevovaly na hradě jen na pár hodin, nechaly se ve svých sexy pvc/viktorian/fetish/burlesque/cyber outfitech vyfotit a zase zmizely – přestalo je to bavit, nebo už není „cool“ nechat se fotit na CP?
4. Zato jsme nově mohli narazit na skupinky „Nephilimů“ s dlouhými vlasy i kabáty, kloboukem a nezřídka i rozsáhlým tetováním „Fields“ – a to i mezi ženami. Rozhodně zajímavé a pěkné zpestření!
5. Zároveň překvapilo poměrně velké množství dětí, navlečených do roztomilých kostýmků, které si buď spolu hrály, nebo poskakovaly před pódiem u odpoledního programu.
6. Vědomí, že spoustu velkých hvězd festivalu (Clan of Xymox, Faith and The Muse, a pod.) můžeme vidět i v ČR, zkrátka potěší.
7. Osvětlovači zejména headlinerů měli letos nepříjemný zvyk pouštět přímo do davu koňské dávky reflektorů, které byly navíc umístěny tak nešikovně, že diváctvo oslepovaly a nutily přivírat oči. Místo přehledného dění na jevišti tak člověk viděl spíše výseč skrze přimhouřená víčka, neboť nikdy nevěděl, kdy přijde další zásah. Slepeckou hůl na vás, uličníci!
8. S úrovní designu oficiálních Castle Party triček to jde od roku níž a níž. Letošní běs „holubice s polámaným křídlem“ to jenom potvrdil.

Fotky kapel i lidí si můžete prohlédnout v naší Galerii, videa  na CZ Sanctuary Youtube profilu.

mohlo by vás také zajímat

K exodu svolávají dystopickým prologem darkwave klasici Clan of Xymox

Report z Wave Gotik Treffen 2023 - neděle, pondělí

Report: Poprvé na Castle Party

Report z Castle Party 2021 - čtvrtek, pátek