Paesant | 14.11.2009 21:17

Frantic_a_Nitro_17 Pohled na dvě nedávné zásadní desky vydané pod hlavičkou Drunkabilly Records.

CD k recenzím poskytl: MAXIMUM UNDERGROUND

Nitro 17 – Onto the Other Side

Za obalem, jehož grafika vás na první dojem zmate svým nebezpečným laděním do estetiky průměrné pop-punkové kapely, se vůbec neskrývají začínající tuctoví teenageři, ale známé ostřílené tváře psychobillácké scény. Za charakteristickým zvukem kapely, vzrostlým z pevných kořenů v psycho/rockabilly žánru a bohatě přesahujícím do oldschoolového punkrocku, psychedelických kláves let šedesátých i skočného ska, stojí především bývalý kytarista Mad Sin Tex Morton a zpěvák Jo Fischer, hlavní tvář německé rock´n´rollové ikony začátku devadesátých let – Desperado Five.

Kapela, která si na domácí berlínské půdě užívá hojné popularity a svůj příjemně americký sound nabídla na začátku loňského roku i českému publiku, patří se svým surfováním mezi žánry k tomu záživnějšímu, co může (často sebe sama vykrádající) středoevropská psychobilly kultura nabídnout. Čtyřicetiminutová, převážně rychlá jízda bez zbytečných zastávek na čůrání je dobrým adeptem do vaší sbírky, zejména pokud máte rádi zmiňované přesahy ve stylu. Ať už je to třeba i závěrečný cover na osmdesátkový britský rock The Smiths.

Hodnocení: 70%

Frantic Flintstones – Psycho Samba My Way

Právě rok od návštěvy Nitro 17 se do českých zemí po dvou letech vrátil i žánrem otužený mazák Chuck Harvey se svou partou brazilských muzikantů. Již název jeho poslední desky "Psycho Samba My Way" tak trochu prozrazuje celé prostředí, ve kterém vznikala. Ovzduší brazilského velkoměsta Curitiba se svými proslulými ekologickými tendencemi mělo při natáčení na pokérovaného frontmana s typickým hrozivě namalovaným obočím očividně dobrý vliv.

Podle zběsilých úletů do rozmanitých hudebních stylů a divokých vokálních projevů Harveye by nejednoho napadlo, že při nahrávání proteklo hrdly umělců alespoň několik hektolitrů tradiční brazilské kávy. Při superchytlavém refrénu písně „Yabba-Dabba Family“ parodující přitroublé postavy z dílny Hanna Barbera textem „Flintstones, Frantic Flintstones we´re all on LSD...“ dojde i na tvrdší povzbuzovadla a podobně veselo je posluchači po celou třičtvrtě hodinu desky.

Pokud heslo „zábava“ bylo odjakživa hlavním mottem stále se proměňující sestavy Frantic Flintstones, s hýřivými vlivy brazilských samba večírků a na druhé straně stabilním postojem v psychobilly žánru, se Harveyho smečce podařilo natočit slušný manifest jejich tvorby.

Hodnocení: 80%