Demi Mortuus | 27.08.2021 11:20

Před pár dny jste si mohli přečíst recenzi na jeho literární prvotinu a v sobotu vám zahraje jako DJ Godefroi. S Karlem jsme si povídali o snech, psaní i o prvním PGT.

Sanctuary.cz: Ahoj Karle, v krátké době se představíš čtenářům Sanctuary.cz jako spisovatel Karel Hron i jako DJ Godefroi. Jsou mezi těmito chlápky nějaké rozdíly? Představ nám je trochu…
Karel: Godefroi je DJ bez ambicí, už by toho měl asi nechat, kdo má furt poslouchat ty samý sety. Ale vždycky ho ukecaj. Ten chlápek, co píše, si rád vytváří vlastní světy, protože ho realita moc neuspokojuje, a má nějaké ambice se o to podělit. Výsledkem je „Shoříme na vlnách“.

Sanctuary.cz: Dokončil jsi povídkovou sbírku „Shoříme na vlnách“. Je to tvoje literární prvotina, nebo tě čtenáři mohli zaznamenat už dřív a případně kde?
Karel: Z beletrie jde o prvotinu, předtím jsem se věnoval hudební publicistice pro časopisy, weby, český rozhlas, občas jsem napsal texty k muzice, když mě někdo oslovil.

Sanctuary.cz: Jak bys čtenářům svoje dílo popsal? Komu bys jej doporučil?
Karel: Je to taková pavučina utkaná ze snů, do které se chytlo spící Město, zpod jeho víček vylétly noční můry a zamířily do ložnic usínajících obyvatel. Doporučil bych ji všem pavoukům, co to mají podobně.

Sanctuary.cz: Sám mám z tvojí tvorby pocit, že je hodně intimní. Nakolik ti slouží psaní jako jakási osobní terapie?
Karel: Ono tam toho z mých prožitků ve výsledku moc není, já radši realitu vytvářím, než opisuju. Mám slabost pro vymýšlení městských legend z neexistujících měst a pro oživování neživých věcí. Proto se v povídkách, kromě snícího Města, objevuje třeba Řeka a její sestra Mlha. Terapeutické mě přijde už jen pobývat v bezčasí, ve kterém se sny odehrávají. V něm je možné pochopit leccos z naší minulosti a možná i zachytit signály toho co se stane, nebo spíš, co se může stát.

Sanctuary.cz: Říkal jsi mi, že vydání knihy provázely určité porodní bolesti, způsobené otravným covidem. Kde měla kniha původně vyjít a jak jsi nakonec celou situaci vyřešil?
Karel: Kniha měla původně vyjít u Albatrosu, prošla několikastupňovým schvalovacím procesem, ale s příchodem covidu seškrtali ediční plán a odsunuli vydání na neurčito. Nechtělo se mi čekat, tak jsem s pomocí kamarádů a známých vydal u Akasa Trade, kde jsem měl pod kontrolou jazykovou a vizuální stránku. To je u velkého nakladatelství v podstatě nemožné.

Sanctuary.cz: Mou nejoblíbenější povídkou je nejspíš „Svatý Onufrius“. Máš ty nějakého oblíbence a proč?
Karel: Možná povídku „Hledám Tě ve snu“. Stála mě nejvíc sil a po dokončení jsem zažil asi největší prázdno.
Nedokázal jsem vůbec zůstat nad ní, a přestože je to čistá fikce, musel jsem si vším emočně nadoraz projít společně s hlavní postavou.

Sanctuary.cz: Kniha se povedla taky vizuálně. Musím říct, že se mi zamlouvají ilustrace, které povídky hezky doplňují. Jsi spokojený s tím, jak nakonec vyšla?
Karel: Jo jsem, to je zásluha malíře Yara Pružince a grafika Jindry Hocha, oba se dokázali dokonale naladit na atmosféru povídek. Na začátku byla idea paperbacku s jednou ilustrací na obálce, ale s jídlem roste chuť, takže pak postupně přicházely pevná vazba, čtrnáct ilustrací, předsádky atd.

Sanctuary.cz: Ústředním motivem knihy je snění. Je tvoje knížka jakýmsi splněným snem? Máš nějaké další „bdělé“ sny?
Karel: Rád bych se vrátil do spícího města z povídky „Město rodí přízraky“ a věnoval se zmíněným městským legendám ve formátu románu.

Sanctuary.cz: Chystá se taky křest knihy, pověz nám k němu něco…
Karel: Křest bude 16. září v literární kavárně Božská lahvice, naživo vystoupí akusticky Emozpěv, který se zalíbením sleduju od jejich začátků. Knihu pokřtí Karel Dobrý, který namluvil audioverzi povídky „Někdo musí přijít“ (je na youtube) a možná něco přečte.

Sanctuary.cz: O víkendu se představíš jako DJ Godefroi na Prague Gothic Treffen. Pověz nám obecně trochu víc o tvojí hudební minulosti. Ať už kapelní či DJské…
Karel: Kapely stranou, nejsvětlejší vzpomínku mám na první ročník Prague Gothic Treffen před šestnácti lety, který se odehrál v Bum Baru na Palmovce, provozovaném tehdy Alešem Brichtou. Na baru polehávalo několik fanoušků Arakainu a jejich idol. U jednoho stolu se krčilo několik gotiků, u druhého sanctuary crew, dohromady asi deset lidí. Celý program akce sestával ze dvou DJs, dvoumetrové gotičky, která si říkala tuším Vinnie a mého setu. Prostě kouzlo bodu nula.

Sanctuary.cz: Brzy se uvidíme na PGT, těšíme se na tebe a tady máš prostor na poslední slova pro čtenáře...
Karel: Užijte si letošní PGT a buďte hodný na svý noční můry.