Pavel Zelinka | 03.07.2009 06:34

Jen málokterá kapela se může opřít o tak fanatický zástup fanoušků, jako elektronická popová legenda Depeche Mode. Jejich šestá zastávka přilákala pod otevřené nebe fotbalového stadionu Slávie přes 30 tisíc návštěvníků. Jak tentokrát černá popová mše proběhla vám prozradí ve své reportáži Pavel Zelinka.

Poslední červnový týden přichystal Praze dvojitou dávku temných radostí. Po hutně rockových Nine Inch Nails to byl hned druhý den svátek v popovější podobě - pošesté totiž do stověžaté matičky zamířili angličané Depeche Mode. Letošní turné se nese ve znamení masivních open air večírků, který byl v českém případě umístěný na nový fotbalový stadion Slavie.

Oba zmiňované večery se od sebe lišily hned od prvních tónů. Zatímco Nine Inch Nails zaútočili na posluchače hned od začátku, Depeche Mode svůj dvouhodinový set gradovali pozvolněji. Hned na úvod zařadili tři ukázky z letošní experimentálnější novinky „Sounds Of The Universe“ a rozehřívali se spolu s publikem. Na Dave Gahanovi rozhodně nebylo poznat, že před měsícem ležel lékařům na operačním stole, čímž se čerstvě rozeběhnutá šňůra zastavila v samotném začátku. Možná i díky této skutečnosti, která donutila polské fanoušky vycestovat za svými idoly do zahraničí, a faktu, že trojka má jedny z nejvěrnějších fanoušků vůbec, způsobila, že se stadión proměnil v multinárodní Babylon spojený jednou černou popovou láskou. Ale zpět k hudbě. Set list byl po úvodním rozehřátí sázkou na jeden hit za druhým, pouze v polovině si kapela (až na Martina Gorea a klávesáka Petera Gordena) dala oraz a nad Eden se nesly rozněžnělé vibrace balad „Jezebel“ a „Home“.

Ještě před pauzičkou jsem předáka Gahana podezříval z toho, že vokálně jede z posledních sil. Po jeho návratu na scénu a naprosto suverénním výkonu v „Peace“ (další ukázce z letošní novinky) jsem tyto spekulace mohl hodit za hlavu. Stroj byl definitivně promazaný a fantastičtí diváci ho nakonec po 22 zastávkách dohnali přes hymny typu „Personal Jesus“, „I Feel You“ nebo „Enjoy The Silence“ do frenetického finále. Velkou zásluhu na pozitivním vyznění koncertu má krom výborného bubeníka Christiana Eignera i tradičně jednoduchá ale efektní scéna z dílny Antona Corbijna s výraznou střední projekční stěnou a kulovým šperkováním ve svém středu.

Depeche Mode jeli v rámci možností (přeci jen jsou to už starší pánové) na doraz. Martin střídal jednu kytaru za druhou, David krom zpěvu stačil křepčit jako mladík a zhusta komunikovat s publikem, a Andy znovu nevyvrátil, ale ani nepotvrdil, že jsou klávesy v jeho případě na pódiu pouze pro okrasu. I když nejsem oddaný fanoušek trojice, musím uznat, že Depeche Mode odvedli velmi dobrou práci, která je nejlepší pozvánkou na jejich připravované koncertní pokračování, které je naplánováno na 14. ledna příštího roku.

Za ilustrační obrázek děkujeme Siouxsie, u které také najdete více fotek z koncertu.