Report z Hocico 'Violent Storm Tour 2015', Accessory a H.Exe v Praze

Po dvou letech se vrací na místo činu jedna z nejbrutálnějších aggrotech smeček na světě a možná i proto pánové ze Sanctuary zvolili naprosto odlišného supportera – totálně vyskákanou partu z Accessory a polskou úderku H.Exe. Stalo se obvyklé, jakmile bylo před dvěma lety skoro vyprodáno, teď se to zopakovalo a v Rock Café bylo slušně plno.

O polských H.EXE jsem věděl jediné, že jsou pravidelnými hosty na Slovači a že je to nářez. No, tak nářez to byl primárně z jednoho důvodu, protože zvukař nezvládl jedinou kytaru na pódiu a udělal z toho takový bordel, že mi jich bylo až trochu líto. Kluci se evidentně snaží o kytarovosynthetické peklo ala Nurzery [Rhymes]. Kdo je znáte, tak víte jak to myslím. Ale je tam jeden velmi podstatný rozdíl, Reimersův vocal je pravděpodobně generovaný z evilova análu, když se přidá kytara, tak jejich hellectro dosahuje blasfemických rozměrů. Je jedno jestli jsou to Nurzery [Rhymes] nebo jejich pokračovatelé Betamorphose, pokaždé je to rána mezi oči a to se u H.Exe neděje.

Pokud vám jde při koncertu o vyvolání Cthulhu, tak to tak musí znít a navíc i vypadat, u prvního supportu se tak bohužel nestalo. Určitě na tom má lví podíl zvukař, ale i přesto si myslím, že na to, aby hráli v prime-time ještě nemají koule. Ale co, příště to může být jinak.

H.Exe

H.Exe

Před hlavním tahákem přišli diváky rozhýbat němečtí spartakiádníci ACCESSORY. Tihle rození danceři hrají od roku 95 a i když se nikdy nepodívali do A sektorů hudebního průmyslu, jsou na festivalech velmi oblíbení. Když se podíváte na starší fotky, je vtipné, že Dirk Steyer za mikrofonem vypadá pořád absolutně stejně, nezestárnul ani o den. To se o Mike Koenigsbergerovi říci nedá.

V první řadě je třeba říct, že zvuk se od první kapely zvedl o několik světelných let. Pánové předvedli klasický průřez všemi svými alby. Jejich třičtvrtě hodinu dlouhý set byla obvyklá dydjina, postavená na Dirkově přesném deklamování a hlubokém vocalu. Produkce byla nejvíc složena z písní, které se objevily na deskách „Titan“, „More Than Machinery“ a „Underbeat“. Pochopitelně jediné měřítko zařazení do playlistu je bezbřehá skákatelnost publika na daný song. Dle ohlasu publika to byl podařený koncert a velmi kvalitní rozjezd, před tou závěrečnou šíleností.

Accessory

Accessory

Každý band má svoji auru a ještě než spustí muziku, už máte vcelku jasno, jakým směrem se to bude ubírat. U HOCICO se hned po prvním pohledu na ty malé pekelné skřítky nastavíte do módu „hell“ a v ten moment jste jejich. Erk Aicrag a jeho bratránek Oscar Agroyam tlačí tuhle aggro káru od roku 93 a myslím že jsou momentálně na vrcholu. Místo, kde opustili utera svých matek, je až v dalekém Mexiku, ale dnes o nich už můžeme mluvit jako o německém bandu z Liepzigu. Nejenom proto, že patří pod lipskou sekci vydavatelství Out Of Line, nejenom proto, že side project Erka – Rabia Sorda je také ze saské metropole, ale hlavně proto, že Erk definitivně přesídlil z Mexika do Reichu. Jak on sám říká „je to všechno jednodušší a Evropa je pupek světové muziky“.

Vidím je v posledních dvanácti měsících potřetí a pokaždé je to malinko jiné a vždy maximálně profesionální. Tentokrát koncert nerozmělňovali žádnými Mariachis a o vše se postarala kapela sama. Rasco se nehnul od keyboardu a proto bylo všechno divadlo na frontmanovi. Jsem opravdu rád, že se vykašlali na ostny na ramenou a rohy na hlavě, Erk kromě křiváku, který šlo rozepnout asi na pět kusů (samozřejmě jsme mu ho roztrhli) a maskou z řetízků na obličeji, neměl na sobě nic, co by mě rozesmávalo jako dřív. Holt už to jsou velcí kluci.

HOcico

Hocico

Celý koncert je příkladná brutalita a agrese, ale je potřeba napsat, že Erk také pochopil (jako Johan ze Suicide Commando), že tvářit se na pódiu celý koncert jak satan je na hovno a v ten správný moment nasadit úsměv rozjede publikum daleko víc, než voskové figuríny z Front 242 nebo bubák z Das Ich. Ze začátku se malinko bránil a rozdal i pár faciků, když ho někdo držel za hlavu moc dlouho, ale po pár peckách to vzdal a plácal se s námi už bez omezení a strachu, že ho stáhneme do kotle, kam už na konci skákal sám od sebe. Je dobře si uvědomit, že i zlá, násilnická a brutální hudba včetně textů, může působit pozitivně a vy odcházíte z takového sabatu v pohodě uvolnění. To neumí každá kapela, to opravdu ne a ten večer se to alespoň u většiny rozhodně stalo.

Snad nikdy jsem nebyl tak dokonale okopanej, jako tady. Mám nohy od kolen dolu omlácený, jako skinhýti po akci na Chanově (díky všem front kotelníkům za zážitek a Nephilimovi za suché triko, ze mě fakt kapalo). Velmi mě překvapilo, že Aicrag vybízel pařmeny v první lajně, aby místo něho zpívali do mikrofonu. To nikdy nedělal a připisuji to naprosto skvělé náladě, kterou jsme v bandu vzbudili. Úplně vynechal kecy mezi songy a tím mě fakt potěšil – ať si do toho žvatlaj And One, on přece nemusí.

Racso

Hocico

Koncert neměl chybu, Rasco předpokládatelně všechno pustil z mašin a jenom markýroval hraní a tvářil se důležitě. Proč ne?! Já chytám hned na první „Flesh to Lacerate“, kurva ja mu tak rozumim, když huláká „you are a gun in my hands“. Jen co se rozeznělo „Bite Me“, kotel se rozšířil snad do půlky sálu. „Bite me, hate me, bite me, hate me“ řvala většina jak o život. Hocico nám s každou další peckou ukazovali, že oni jsou jediní a nezpochybnitelní otci aggrotech soundu.

Trochu se přiznám, že jsem byl v takovém ajfru, že mi koncert po třetí pecce trochu splývá a probral jsem se při „Forgotten Tears“, protože ten synťák na začátku je nezapomenutelný a nezaměnitelný. Taky to podle toho vpředu vypadalo. „When i look for answers, i just find this,  i realize were forgotten tears“! Co si přát více? Když jsme si vyřvali „Tiempos De Furia“, tak už pravidla nebyly žádná – tancuj a dupej, kolik ti plíce dají. Dobrý pocit jsem měl, když v tom největším rachotu vedle nás spadla slečna s klukem na zem a ostatní se okamžitě otočili, umrlce hbitě posbírali a krutě kotlili dál! Je dobře, že to takhle funguje.

Hurá, zrovna jsem chtěl napsat, že se těším na další Hocičí koncert a do toho mi píše Mirage, že nás Erk pozval na Dark Munich Fest, kde hraje ve čtvrtek s Rabia Sorda a v pátek s Hocico! Uíííí, píše na poslední chvíli „I don't think there will a problem for you to get in on thursday and friday, just come and enjoy. Cheers!" Paráda, tak to se díky pražskému koncertu těším ještě víc! Takže jdu balit a příští týden NaČtenou……

Hocico

Setlist Hocico:

  1. Flesh to Lacerate
  2. T.O.S. of Reality
  3. Bite Me!
  4. Dead Trust
  5. Thy Kingdom Come
  6. In The Name Of Violence
  7. Polarity
  8. A Fatal Desire
  9. Poltergeist
  10. Forgotten Tears
  11. Silent Crow

encore

  1. Tiempos De Furia
  2. Untold Blasphemies

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Všichni hrajou špatně, jen ty hraješ dobře. Kteréne. Howna lítaj z tlamy jen tobě.
a kde jsem psal ze nekdo hraje špatně pane BoEDe??? a když už, tak „hovna” se píšou s jednoduchym v...
klid Kootcho na tohle přece nemá cenu vůbec ani
ACCESSORY hrají 7.10. Na Strahově a zdarma...

Přidat komentář