Druhý díl rozsáhlé retrospektivy české hudební scény převážně první poloviny 90.let pojednává hlavně o tehdy velepopulárních „kytarovkách“ a tehdejší kapelách indie scény vůbec. Tentokrát o těch z Prahy…
 

Za počátky další kapely musíme až do roku 1981. Tehdy vzniká v Praze novovlnný soubor Letadlo (později Jižní pól), v kterém se postupně sejdou Petr Václavek (basa), Jiří Šimeček (bicí), Ivo Heger (kytara) a Petr Chromovský (zpěv), kteří kapelu v roce 1989 přejmenují na Toyen. Skupina ještě téhož roku nahrává první demo (na němž se podílí i tehdejší klávesák skupiny David Ondříček, budoucí výrazná postava českého filmu a videoklipu). V hudbě je možné vystopovat vlivy novoromantické scény, ale také šedesátých let. Kapela při jednom ze svých pražských koncertů okouzlí i redaktora americké ABC Scotta Murphyho, který má lví podíl na dalších aktivitách kapely. Hlavně díky němu vychází v roce 1991 ve vlastním nákladu EP Following the Dissapeared Railroads a následuje krátké turné po USA. Teprve potom se Toyen upisují Bontonu, kde o rok později vychází debutová deska Last Free Swans! v produkci Colina Stuarta (o kterém ještě bude řeč). Ten kapele zprostředkovává další zahraniční koncerty, tentokrát ve Velké Británii. Na jiné zahraniční štaci v Rakousku se kapela setkává s již zmiňovaným Paulem Kingem. Jeho přičiněním se klip k titulní skladbě alba objevuje na MTV a následně proběhne i památný koncert v pražském klubu Bunkr. Tam kromě Toyen vystupují i Naked Souls, Ecstasy of St. Theresa, Sebastians a Support Lesbiens, celý večer nahrává MTV. To už ale v kapele chybí Ivo Heger, který v lednu 1993 odchází a zakládá projekt The Way. S ním na sklonku roku vydává jedinou desku Radiation (Panton, 1993), na níž se kytarové party setkávají s téměř až ambientními plochami - i po letech materiál hodný pozornosti. Zbylí členové Toyen mezitím předskakují Depeche Mode na jejich pražském koncertě a vydávají řadovku Malíř smutnej (BMG, 1993), která ovšem především kvůli absenci Hegera postrádá lehkost předešlého nosiče. Po personálních změnách (kdy se v kapele objevuje třeba František Sahula!) vychází poslední deska La Orana (Indies, 1997) a kapela se rozpadá.

Toyen, cca 1990
 

Toyen - Following The Dissapeared Railroads (Following The Dissapeared Railroads, 1991)
 

The Way - Radiation (Radiation, 1993)
 

Pražskou skupinu Marlene zakládá v roce 1984 baskytarista Michal Cingroš. V počátečním období zvuk kapely hodně připomínal The Cure, i když hudebníci přiznávali spíš inspiraci Joy Division (demo Galeriea, 1986). Tehdy byl také krátce jedním z členů Marlene také kytarista Dan Šustr, pozdější leader Tiché dohody.V důsledku názorových neshod potom došlo ke změně v ansámblu a s novými hráči proměnil i sound skupiny. Kapela pak přestala používat kytaru, hlavním výrazovým prostředkem se staly klávesy, dvoje (!) bicí a violoncello. Na druhém a posledním demu Bludiště (1989) už zní hudba inklinující k vážnosti Dead Can Dance v kombinaci s new wave.

Marlene, cca 1985

Už v minulém dílu jsme zmiňovali strahovskou scénu a její personální propletenec. V době působení kapely Modrý tanky souběžně funguje také skupina jménem Nocturne (podle desky Siouxsie & The Banshees), ve které najdeme opět Iana Gregara (kytara) a Jana P.Muchowa (basa), doplněné Petrem Macháčkem. Skupina neměla dlouhého trvání, Macháček odchází spoluzaložit Naked Souls (viz níže) a tak v roce 1991 vzniká asi nejslavnější česká kytarovka Ecstasy of St.Theresa. Gregara s Muchowem tu doplňuje bubeník Petr Wegner a zpěvačka Irna Libowitz, počátky souboru jsou víceméně punkové. Demosnímek, který skupina nahrála krátce po založení, pomáhá šířit mezi pražskou mládež také Radio 1, jeden exemplář je odeslán také do britského BBC Radio 1 slovutnému Johnu Peelovi. Po vinylovém EP Pigment (vlastní náklad, 1991) a prvních zahraničních koncertech dozrává čas na první desku Sussurate (Reflex Records, 1992). Desku produkoval toyenovský Ivo Heger a o zvuk se postaral (opět) Colin Stuart. Prostor tu naplno dostávají britské kytarové vlivy a tehdy módní vlna zpětných vazeb ála My Bloody Valentine. I tato nahrávka putuje k Johnu Peelovi, jež v abstraktním zvuku EOST najde zalíbení a tak dává možnost vzniknout nahrávce z cyklu John Peel Sessions, která se později objeví na EP The Fluidtrance Centauri (Go!Disc, 1993). To sklidí zasloužený úspěch britského i amerického indie publika (např. šesté místo hitparády časopisu Melody Maker). Nicméně kapela dál zamíří do experimentů s mašinkami a následující deska Free-D (Go!Disc, 1994) už je spíše ambientní zvukovou koláží, než kytarovou smrští předchozí tvorby, přičemž se kapela v původní sestavě rozpadá. Proto další vývoj kapely nemá cenu v rámci našeho cyklu zmiňovat.

Ecstasy of St.Theresa – Swoony (Sussurate, 1992)

Naked Souls spatřili světlo světa v roce 1989. S hudební inspirací The Cure a Jesus and Mary Chain se i oni vydali cestou zpětné vazby. Po několika českých štacích dostávají nabídku na klubové turné po Švýcarsku, které se pro ně stane druhým domovem. Tam také vznikne jejich první nahrávka, EP Two And One (Lost Records, 1993) a později i jediné album Shady Ways Anticlockwise (Lost Records, 1995). Rozpad přichází po neúspěšném klubovém turné po Velké Británii v roce 1995. Souběžně s Naked Souls působí i personálně propojené seskupení Auto Da Fé (cca 1991-1993), jejichž nepříliš časté koncerty platily za opravdovou senzaci na pražské klubové scéně. Z dalších fandů „shoegaze“ scény zmiňme alespoň Moving Holiday (se známým publicistou Honzou Dědkem v sestavě), Paloma Smash nebo Endabuse. Po všech souborech zbyla pouze dema.

Naked Souls – White Rabbit (EP Two and One, 1993)

Dalším souborem, který to „dotáhl“ až k oficiálnímu nosiči, byla skupina Bunch of No-Hopers, vedená zpívajícím baskytaristou Davidem Müllerem. Jejich melodický kytarový rock je zvěčněn na albu ID (Popron Music, 1994).

Bunch of No-Hopers - Cruel (ID, 1994)

 

I česká kytarová scéna má své The Stone Roses – pražskou partu Sebastians. Kapelu založil kytarista Dušan Lipert, baskytarista Jan Čechtický (oba později Ohm Square), bubeník Dan Mrlík a zpěvák David Volenec. Jako zvukový vzor kapele sloužily hvězdy tehdejší britské kytarovo-taneční scény s retro motivy ála hippies. Raketový vzestup kapely podpořilo demo Romanian Songs z roku 1992 (které obsahovalo i anglicky přezpívanou titulní píseň z filmu Ať žijí duchové!). V únoru 1993 se Sebastians pod producentskou taktovkou Colina Stuarta uchylují do studia nahrát debutovou desku Blue (Bonton), která však vychází až v druhé polovině roku. To už kapela kvůli personálním neshodám prakticky neexistuje.

Deska (a především úvodní píseň Silversurfer) dosahuje nevídané popularity, trosky kapely už ale mají jiné hudební směřování, o které se přičinil opět Colin Stuart. Ten oprášil repertoár své někdejší skupiny Colorfactory a pod identickým názvem spojuje tehdejší elitu české indie scény pro nahrání eponymního alba (1996, Monitor EMI). Deska vychází zároveň jako soundtrack k filmu Šeptej režiséra Davida Ondříčka a zaznamenává obrovský komerční úspěch. Po změnách v obsazení Colorfactory vydávají ještě nevýrazné druhé album Second Infinity (1999, Monitor EMI).

 
Colorfactory – It´s Always You (Šeptej - Original Soundtrack, 1996)

 

Pod hudebním vlivem např. The Cure, The Mission a Clan of Xymox vzniká v roce 1993 jedna z nejméně doceněných formací, pražská skupina Shannen Grey. Titulní skladba z prvního dema At the Dawn (1994) se tehdy velmi často objevovala v repertoáru Radia 1. Kapela organizuje koncert v pražském Rock Café u příležitosti 15.výročí úmrtí Iana Curtise (17.5.1994), na němž vystoupí společně s Tom is my Sugar (viz níže). Vychází skvělé druhé demo Sleepless (1995), přesto skupina zůstává trestuhodně opomíjena vydavatelskými firmami. To také pravděpodobně zapříčiní také rozpad souboru. Polovina kapely se později objeví ve formaci Le Pneumatiq, kapelník Richard Ulrych v současnosti realizuje své nápady ve studiových projektech Seven Heaven a Nebezpečné známosti (a také tvorbou webu Musicsite).

Shannen Grey, cca 1994

{mp3}Shannen_Grey_J{/mp3}
Shannen Grey - J

V roce 1993 se rodí také další tehdy velmi oblíbená skupina, která dostává název Teen Love Sex Doll (nebo také T-LSD). Jejich psychedelicko/minimalistická tvoba je zachycena na jejich prvním a zároveň posledním albu s názvem La Fleur (Indies, 1995). V souboru působil např. kytarista a klávesista Benjamín Tuček (režisér filmu Děvčátko), dnes také člen skupiny The Ritchie Success. Zpěvačka a baskytaristka Kateřina Coufalíková (později i v sestavě Colorfactory) je nyní přední českou filmovou kostymérkou.

Teen Love Sex Doll - Pigs In Heaven (La Fleur, 1995)

Koncem roku 1991 zakládají kytaristé Dan a Tomáš Šatrovi skupinu Tom Is My Sugar. Poznávacím znamením skupiny se vedle nich stala i zpěvačka Radka Vobořilová a její zajímavý vokál. Jedinou desku Tesserae (GZ, 1995) kapele produkuje Martin Nauš, známý spíš jako DJ Agent (podle agenta Coopera z Twin Peaks, společného hrdiny Nauše a bratrů Šatrových). Chystaná druhá deska Full Moon Mood, nahrávaná pro Indies, se bohužel realizace nedočkala. Zpěvačka Radka odjíždí do Velké Británie a kapela za ni nenašla odpovídající náhradu. Bratrské duo později vytvoří základ skupiny Point (resp. L´Point).

Tom Is My Sugar - Through The Passage (Tesserae, 1995)

 Pro pražskou, potažmo českou hudbu je víc než tvorba souboru Hyena Family (původně The Hyena Family In Psychogarden) důležité personální obsazení. Kapelou postupně prošli kytaristé Jan Kleník (aka Jan5 z Ohm Square), jeho bratranec Pavel Kleník (alias Bóřa z Liquid Harmony), bubeník Pavel Pelán (ex-Sebastians, Levi Banah), nebo Štěpán Tůma (ex-Sebastians, později Stephunk z Liquid Harmony). Jejich jedinou neoficiální desku produkuje duo Čechtický + Muchow. Souběžně s fungováním Hyena Family se bratranci Kleníkové objeví ještě v souboru Cathedral In Flames (někdy uváděno jako Katedrála v plamenech, nebo C.I.F.), což byla jakási parodie na gotický rock. Obě seskupení jsou tehdy hojně podporovány Radiem 1.

Původně dvoučlenný soubor Sheena´s Normal Day založil v roce 1992 bubeník (a příležitostný kytarista a basák) Pierre Beneš a kytarista a zpěvák Martin Krušina. V roce 1994, už s baskytaristou Tomášem Vejvodou, nahrávají první demoEP Tardamente?, na kterém můžeme nalézt i coververzi Cold od The Cure. O rok později jej následuje druhé EP Intellectual Porno. Ostřejší kytarový zvuk prvního dema vystřídal popovější zvuk a také občasné experimenty se syntetizátory, na desce mimo jiné hostuje i zpěvačka z Tom Is My Sugar. Poslední nahrávka souboru před rozpadem, EP Steeblo Is Back In The House (1997), už zachycuje soubor víceméně v elektropopové podobě. Beneš potom zakládá label Intellygent Records zaměřený na taneční hudbu, Krušina působí jako reportér na TV Nova. Oba se dnes věnují hudební publicistice.

Na sklonku roku 1992 se rodí jedna z prvních čistě revivalových kapel u nás, Deep Decline The Cure Revival. V počátcích se zaměřují pouze na tvorbu The Cure, později zažijí i krátký záblesk komerčního úspěchu s vlastní temněpopovou tvorbou pod zkráceným názvem Decline (alba Podzim, 1998 a Den se otočí, 2000, obě B&M Music). Po rozpadu Decline se vrací k revivalové prezentaci občasnými koncerty pod názvem Deep Decline, na kterých znějí skladby The Cure, Depeche Mode a The Mission.

Decline, rok 1996

{mp3}Decline_Na_tvari_1998_Podzim{/mp3}
Decline - Na tváři (Podzim, 1998)

Zdánlivě nesouvisející kombinací gotiky, punku a grunge bychom mohli označit počátky partičky Bast (vznik 1992). Temně energická hudba s velmi neobvyklým hlasem Hany Friedlaender si ale záhy získává řadu příznivců a je zachycena na prvním EP Beasties Brew (1994). V následujícím roce skupina předskakuje na pražském koncertě Siouxsie & The Banshees a vydává skvělé debutové album Your Mentality (Bonton, 1995), k němuž vznikají i tři (!) videoklipy. V dalších letech se hudba Bast vyznačuje příklonem k elektronice, další rozjezd kapely zbrzdí mateřská dovolená zpěvačky Hanky. Přesto vycházejí další alba (prozatím poslední Dolce Vita v roce 2006).

Za vznikem projektu Kaviar Kavalier (1994) stojí vpravdě neobvyklá postava Tomáše „Necrocock“ Kohouta, který na sebe upozornil již dříve jako kytarista kultovní blackmetalové formace Master´s Hammer. Tvorba Kaviar Kavalier je ale jeho domovské formaci na hony vzdálená. Necrocock totiž ve tvorbě KK dává průchod své fascinaci extrémními podobami sexu a různým deviacím, s převážně německy zpívanými texty zabalenými v gotickém hávu. Jejich hudba tak zní jako mix Laibach a The Sisters of Mercy. Tuto polohu nejlépe ukazuje demo Dreams of Caviar (Shindy Productions, 1994). Na debutu Klinik (Tentamen Records, 1996) ještě převládá kytara nad electrem, na albu Studio Y (Obscene Productions, 2002) už je tento poměr obrácený. Prozatím poslední deskou KK je Bukkake Express (Gummistudio Y, 2008). Necrocock své neobvyklé hudební vize realizoval také pod svým pseudonymem na doommetalovém albu Praktiky pohřebních ústavů (Shindy Productions, 2004), nebo na dvou chilloutových deskách projektu Night Vision.

Kaviar Kavalier - Exzess In San Salvador (Dreams of Kaviar, 1994)

V Čechách se toho tehdy samozřejmě dělo daleko víc. Přijížděly zahraniční kapely, které si u nás toužily zahrát a tím sem přivážely další inspiraci těm, kteří se snažili na tehdejší klubové scéně urvat svých pět minut slávy.

A protože kytarových kapel byla celá řada i mimo naši metropoli, bude se jimi zabývat i další díl tohoto seriálu. 

--Pokračování příště--

Použité zdroje:

• časopisy a fanziny Rock&Pop, Melodie, UNI, Beng!, Big Beng!, Report, Vokno, Riff Raff a další
• weby jednotlivých kapel, o kterých je v tomto článku řeč, případně jejich pokračovatelů a obdivovatelů
• web České televize, seriál Bigbít
• vlastní archív, archívy kamarádů a známých

Osobní poděkování : Jan Šída, Milan Slezák, Jaroslav Špulák, Luboš Mikula, Pierre Beneš, Bob Lučan, DJ Mirage, Petr Homola, Standa Ertl, Ivan Barvínek, Jiří Kotlík, Rachel, Tonda Kocábek, Richard Ulrych, Dan Šatra a další.

První díl seriálu "Historie české gotické scény" naleznete ZDE.

mohlo by vás také zajímat

Decline zítra pokřtí své nové album "Circle Of Dust"

Report z koncertu Empathy Test a Decline

=UKONČENO= Soutěž o lístky na koncert Empathy Test a Decline v Praze

ZAČÁTEK ROKU 2024 ROZJASNÍ SVÝM KONCERTEM V PRAZE EMPATHY TEST