V dnešním díle našeho vzdělávacího seriálu se podíváme na ne až tak rozšířený, ale o to teatrálnější žánr inspirovaný burleskou a kabaretem...
Zdroj: Wikipedia
Překlad: Ezechiel
Dark Cabaret je hudební žánr, ve kterém se spojuje estetika dekadentního, pikantního kabaretu období německé Výmarské republiky a burleskních varietních představení 20. let 20. století s ponurým a morbidním stylem gotické subkultury 70. let (gothic rock, deathrock, a darkwave hudby). Mezi charakteristické rysy dark cabaretu patří naléhavé hluboké ženské nebo mužské vokály ve stylu Marlene Ditrich, anebo operetního pěvce Kurta Weila. Zpěvy jsou většinou doprovázeny piánem, smyčci (cello, housle) a dalšími nástroji jako je harmonika, nebo trubka. Mezi umělce, kteří ovlivnili dark cabaret, patří třeba Rozz Wiliams a The Dresden Dolls.
1970 – 1990
Album "The End", které roku 1974 nahrála Nico, patří mezi první ukázky dark kabaretu, zejména v písních jako "You Forgot To Answer" a "Secret Side". Mezi další, kdo přispěli do ranného zvuku dark kabaretu patří Klaus Nomi, Marc Almond, Kate Bush a The Virgin Prunes, stejně jako punkově-operní styl Niny Hagen a album "Queens of Siam" Lydie Lunch z roku 1980. Roku 1985 vydala švýcarská darkwave kapela "The Vyllies" na svém albu "Lilith" dark kabaretní píseň "The Food Prayer", a i britští Siouxsie and the Banshees přispěli na svém albu "Peepshow" z roku 1988 tomuto stylu skladbou "Peek-a-Boo", ke kterému byl natočen i kabaretní, schizofrenický a děsivý videoklip.
Siouxsie and The Banshees - Peek-a-Boo (1988)
90. léta 20. století
Artrocková kapela "Salon Betty" z amerického Seattlu přinesla roku 1994 na scénu nový, cynický vliv singlem "Last Cigarette" a albem "The Big Hair Sex Circus". Roku 1995 se do stylu zapojil i Rozz Williams (předchozí zpěvák Christian Death), vydáním "Dream Home Heartache" na labelu Triple X. Na albu se kromě Wiliamse podíleli i další členové Christian Death a čerstvá absolventka univerzity, Gitane Demone. První záznam o použití termínu "dark cabaret" pochází právě z popisu tohoto alba, jak jej koncem 90. let prezentoval katalog vydavatelství Projekt.
Některé písně britské gothic formace Sex Gang Children ("Christian Circus Joe" a jazzovější "Psyhcic Satan" z roku 1997), spojovaly kabaretiérský styl s post-punk-art-gotickým zvukem. Ten samý rok vydal Rozz Williams a Eva O pod hlavičkou Shadow Project album "From The Heart", které obsahovalo i kabaretní songy "Lying Deep" a "Bitter Man".
Burleskní orchestr "Apartment" napomáhal rozvoji prapodivného dark cabaret hnutí v Chicagu. "Apartment" založily roku 1997 skladatelka a vokalistka Christiane Heinisch spolu s textařkou a zpěvačkou Cailou Lipovsky. Schizoidní a absurdní texty kombinované s narušenými pseudocirkusovými aranžemi doprovázely divadelní melodramatické představení, které hrála kapela na art-punk-burleskních scénách na severu Chicaga po dobu několika let.
Zpěvačka Jill Tracy ze San Franciska vydala roku 1999 své druhé CD "Diabolical Streak", které získalo nejen dvě ceny California Music Awards, ale i jednu cenu mezinárodní. Kanadský magazín "Shift" dokonce nazval album jedním z "Top 10 neokabaretních desek všech dob".
Jill Tracy - The Fine Art of Poisoning (1999)
Po roce 2000
V San Francisku vzniknul i Rosin Coven, hudebně-divadelní kabaret s děsivými melodiemi, gotickou atmosférou a bizarními představeními, ve kterých se objevila Jill Tracy a další muzikanti. Mezi největší takové představení patřil například výroční "Edwardian Ball", který se konal na počest památky Edwarda Goreye (spisovatel, výtvarník a ilustrátor charakteristický především svým specifickým strašidelným stylem - pozn. Ezechiel).
Mezi další ukázkové příklady dark cabaretové tvorby patří Nicki Jaine (album "Of Pigeons and Other Curiosities" a singl "Revue Noir") a Amoree Lovell (zejména na demopísních "Dark Town Sally" a "High Maintenance/Low Tolerance"). I Danny Elfman patří mezi umělce, které tento styl citelně ovlivnil, jak je možné zaslechnout už v raných dobách jeho rockové kapely Oingo Boingo, a následně i v jeho filmových pracích – např. soundtracku The Nightmare Before Christmas, Chicago, nebo Tim Burton's Corpse Bride. Roku 2000 použil Lexicon Magazine při recenzi Voltairova alba "Almost Human" termín "goth cabaret".
V polovině prvního desetiletí jednadvacátého století vznikl v Los Angeles klub "Bricktop"s at the Parlour", který hostil celou řadu dark cabaretových umělců, včetně The Ditty Bops, Kabinet of Curiosities a Janet Klein. Zdi Parlour klubu byly vyzdobeny pracemi Dame Darcy a Antony Sunseriho.
Londýnský kabaret Tiger Lillies sice používal temné obrazy a témata, ale nezprostředkovával je posluchači typickým "temným zvukem". Přesto jejich nahrávka "A Gorey End" z roku 2003 (s hostujícím Kronos Quartetem a posmrtným přispěním Edwarda Goreyho do textové složky) napomohla rozvoji žánru tím, že se probojovala až k nominaci na Grammy.
Kompilace "A Dark Cabaret", kterou vydal roku 2005 Projekt, byla první kompilací zaměřenou na tento žánr, a představovala průřez současných kapel. Objevily se zde například písně "Coin-Operated Boy" od The Dresden Dolls, "Evil Night Together" od Jill Tracy a "Flowers" z pozdní tvorby Rozze Williamse.
Italská neoklasicistní formace Ataraxia nahrála roku 2006 album "Paris Spleen", silně inspirovaný francouzským šansonem a kabaretem, při zachování tradičního temného zvuku. Na natáčení a živých představeních se podílela i Madame Bistouri a dramatická společnost CircuZ KumP. Tentýž rok italští Spiritual Front překročili hranice svého "sebevražedného popu" a na album "Armageddon Gigolo" přimíchali kabaretní zvuk a dark/apocalyptic folk. Další, původně martial/temnofolková kapela Ianva z Itálie nahrála roku 2005 miniCD "La Balata Dell" Arito", plné kabaretních songů s předělávkou písně Jacquea Brela "Amsterdam". O rok později Ianva vydala plnohodnotné album "Disobbedisco!" s mnoha dalšími kabaretními songy (např. "Tango della Mende"). V Itálii působila i darkfolková formace Calle Della Morte, která od roku 2003 začala používat prvky šansonu a kabaretu a to na deskách "Tardo Autunno" (zvlášť písně "Tardo Autnno" a "Ballerino Di Tango Si Uccide")a "Gente Di Malaffare" z roku 2005.
Kapela, která si v současné době vydobyla největší pozornost středního proudu, jsou ovšem The Dresden Dolls. Na kompilaci "A Dark Cabaret" byla například píseň "Coin-Operated Boy" této formace zařazena na první místo. Kapela se také objevila v dark cabaret muzikálu "The Onion Cellar", který se hrál v Bostonu. Mezi další dark kabaretní umělce patří i World/Inferno Friendship.
Související žánry
Pojem "dark cabaret" se používá u širokého spektra kapel, které mohou spadat i do žánrů jako punk cabaret, gothic-americana, punk opera, neo burlesque, gothic ragtime, varieté, apocalyptic folk, neofolk, psycho folk a další. Stylové prolínání a splývání tak může činit definování kapel ovlivněných dark cabaretem poněkud obtížnějším.
Tak, jako se moderní deathrockové hnutí vzdalovalo od svých kořenů blíže k území elektroniky, přejímaly i některé deathrockové kapely, jako například The Deadfly Ensemble (solový projekt Lucase Lanthiera z Cinema Strange) kabaretní vlivy. Roku 1999 se Cinema Strange objevili na "Goth Oddity: A Tribute to David Bowie" s písní "Time", která je postavená na charakteristickém kabaretním klavírním doprovodu.
Dalším příkladem je Katzenjammer Kabarett, kteří se sami označili za "deathrock cabaret" (stejně jako Two Ton Boa). Tento termín ovšem nedávno změnili na "post-punk cabaret", aby vyjádřili širší proud vlivů.
Deathrocková kapela Deadchovsky použila na albu "Dekadence Revolution" z roku 2004 kabaretní prvky (hlavně v tracku "Le Sandwichier Glauque De Montmartre"). Xyra & Verborgen vytvořili roku 1998 nový hudební žánr zařazený jako "Cabaret Rock Noveau " Goth Art Rock". Další zajímavou fúzí je projekt Schizowave, založený ruskou zpěvačkou a klavírní konzervatoristkou Lenou Potapovovou, který roku 2004 začal vytvářet vlastní temný zvuk inspirovaný kabaretem, jazzem a divadelní hudbou.
Dark Cabaret
Kořeny: kabaret, burleska, varieté, punk, folk, post-punk, glam rock, deathrock, darkwave, gothic rock
Původ: Spojené státy, Anglie, Irsko, Německo, Francie
Typické obsazení: zpěv, kytara, akustická kytara, basa, bubny, harmonika, piano, klávesy, cello
Komentáře
To je neco pro me:o)) Bezva, moc hezky clanek ;-)
Rovněž se mi to hodně líbí,vynikající článek a výborné hudební ukázky. ;-)
Toto je má krevní skupina ;-) Ono není špatné ani dnes si pustit třeba něco od Bertolda Brechta, Kurta Weilla atp. Klidně i šansony Edith Piaf, ta hudba je nadčasová a naprosto dokonalá. Od Weilla třeba slavný Alabama Song (který byl v budoucnu jednou z nejčastěji předělávaných skladeb, určitě všichni znají nejslavnější cover od The Doors, nebo Davida Bowieho... taky král vykradačů Manson převzal tenhle song). Taky by v článku mohl být zmíněny slavný muzikál z roku 1972 s Lizou Minnelli v hl. roli - Cabaret, myslím si že měl určitě taky nějaký ten vliv na pozdější vývoj...
Kabaret, nebo jeho prvky můžu ve všech podobách... Třeba spoustu ranných nahrávek Queen byli dost ovlivněny kabaretem a operou (The Millionare Walz, Good Old Fashioned Lover Boy, Bring Back that Leroy Brown, Killer Queen... nemluvě o celé desce A Night At the Opera z roku 1975, která je dle mě ve svém žánru dodnes nepřekonaná)
I hudba deathrockových Last Days Of Jesus je načichlá kabaretem (Looter-do-gooter atd) do toho refrény skoro jak dětské říkany... Paráda! ;-)
Takhle bych mohl pokračovat donekonečna, Lene Lovich, Siouxsie, Cinema Strange - s nepřekonatelnou "Mathilde in the Dirt"... Samozřejmě všichni zmiňovaní v článku... mimochodem už sem říkal že mě ten článek opravdu nadchl??? ;-)
teeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeda nadherny clanek dekuji a tleskam ;-) 8-)
Děkuji za článek, docela mě láká tento styl, ale nemůžu si ty ukázky pustit, protože mám zablokované YouTube :-( Sem smolař, njn.
[5]zablokovane Youtube?
[6] Zjednodušeně řečeno, nový program ve firemních počítačích, který instalovali před nedávnem nám nedovolí stáhnout potřebný program pro spuštění Youtube...To víte, abysme se v práci neflákali ;-) A taky máme zablokované všechny stránky s "špatným" obsahem :-)
Tady k tomu můžu říct jen jediné, že ten styl z hloubi duše nemusim, včetně burlesky.
Taky si myslím, že se tema moc povedlo!
Ta hudba se mi vážně moc líbí :-) Díky za článek, myslím, že si z tohoto žánru najdu rozhodně víc písniček... :-D
Teatralnost v hudbe se mi vzdy libila, ale cabaret kapely mne az tolik neoslovuji, teda az na vytvory Dresden Dolls a Siouxsie
Pěkný článek a hlavně nádherný hudební styl. Jen škoda, že se to docela blbě shání. :-(
Jill Tracy a jeji Diabolical Streak ma uzasnou atmosferu a uzasne se posloucha :-)
Píšu o současném hudebním kabaretu bakalářku. Chtěl bych moc poděkovat Ezechielovi za skvělý článek. Ten jsem prvně našel v angličtině, do které ho zřejmě přeložila [i]Luciferka[/i] a umístila 23.04.2009 hluboko do útrob fóra ruského webu [i]gothic.su[/i].
Moc mi pomohl a dal mnoho vodítek.
Přikládám i email, kdyby někdo něco sháněl, měl dotazy nebo cokoliv, může napsat.
S díky, pozdravem a přáním všeho dobrého,
R.
Díky moc, samozřejmě potěší vidět, že i po letech ty překlady k něčemu jsou! :-) A zároveň koukám, že je potřeba ten článek znova naformátovat :D .
Nicméně určitě nemáš zač a kdyby ses chtěl o svou bakalářku na tohle téma podělit, dej prosím vědět na redakce@sanctuary.cz, naše čtenáře by to určitě mohlo zajímat! ;-)
Taky díky
Ez
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.