Jak si trojice elektronických věrozvěstů Front Lilne Assembly, Haujobb a iVardensphere poradili ve čtvrtek v Lucerna Music Baru? A v sobotu v Drážďanech? Odpovědi jsou v tomto reportu.
Praha má za sebou velkolepou událost, která se odehrála ve čtvrtek 15.8. v Lucerna Music Baru. Poctivý svátek elektroniky – všichni zasvěcení elektronici se sjížděli na koncert kanadských Front Line Assembly. Ale večer určitě nebyl jen o FLA. Dalším bonbónkem na dortu byl projekt Haujobb a v neposlední řadě je třeba se i zmínit o kanadských iVardensphere, kteří u nás ještě nehráli.
Kolem osmé procházíme v družné skupině starých pák „oldskůlařů“ pasáží Lucerny a před klubem jsou již zformovány natěšené partičky. Většina posluchačů této hudby se vzájemně zná, tudíž projít pasáží bez výkřiků typu: „No, nazdáár!“, nebylo takřka možné. Jednoznačnou identifikací toho, že jsou to fanoušci EBM, bylo množství míhajících se triček s nápisem Front Line Assembly (od starých tradičních verzí, až po ty novodobé) a druhou variantou byla trička Haujobb. Trend, kdy nápisem na tričku své kapely dáváte najevo, kam patříte, je stále „in“ :). Sama jsem toho důkazem.
Kolem půl deváté vcházíme do sálu, který je už příjemně zaplněn, a pohledem na pódium zjišťuji, že už to tam rozjíždí projekt iVardensphere. Respektive – rozjížděl to tam sám Scott Fox, který v jedné osobě zastoupil celou kapelu. Jak všichni víme, v oblasti elektroniky to není až tak těžké. Scott měl na sobě černou řeznickou zástěru, zřejmě čekal jatka :) . Druhý názor jedné mé známé byl, že zástěra je rybářská, ale v tu chvíli tam byla absence holínek. Ale zpět k hudbě.

Mě vystoupení iVardensphere velmi bavilo a nebojím se říct i líbilo, ačkoliv jejich tvorbu neznám. Vím, že tato kapela existuje a že jejich název neumím vyslovit :), ale to je tak veškeré know how, které jsem vlastnila… tedy mimo to, že jsem si přečetla rozhovor se Scottem F. na našem webu.
Hudba je to velmi taneční, s příjemným rytmem BPM, klasika na nějakou party. Během krátké chvíle, kdy jsem stála pod pódiem, si už podupávalo celkem dost lidí. Je to přesně ten typ hudby, kde vám místo zpívaného refrénu začne song gradovat a vy přesně víte, že to bude vrcholit a nedočkavě čekáte, kdy ten moment přijde, abyste se právě vrcholu zcela oddali. Byl to čistý elektronický set s důrazem na rytmickou část, tzn. že Scott naživo určité pasáže odbubnoval na své elektronické bubínky, které byly součástí jeho „vercajku“. Už chápu, že se tahle partička propůjčí k remixům různých tracků například od Aesthetic Perfection. Je zjevné, že proto mají cit. Pro začátek večera to byl velmi dobrý warm up.
No a pak se to stalo. Nastoupili pánové z Haujobb. Pod pódiem se to zcela zaplnilo a já už jsem neopustila vybojovanou první řadu, čehož nelituji. Pan Myer nastoupil a nandal nám to s i s plnou polní. Trvám na tom, že je to pan hudebník s neuvěřitelným charisma a energií. Během prvních pár skladeb Lucerna vřela. Dobře byly zvolené vypalovačky typu Let´s Drop Bombs, kdy vedle mě stojící Mallory a Zuzana křičely: „Thank you, Daniel!“ a do této bouřlivé atmosféry řval opodál stojící Kůča: „Covenant!!!“. Zvuk byl velmi dobrý, a tudíž nikdo neměl absenci nějakého chybějícího zvuku. Daniel Myer byl ve skvělé formě a odevzdal nám každou notu a obecenstvo mu to náležitě vracelo. Při songu Machine Drum jsem v extázi chvilku přemýšlela, že si pana Myera stáhneme z pódia k nám, když jsem mu držela tričko, leč rozum zvítězil. Samozřejmě nechyběly momenty, kdy se D. Myer chopil nástrojů, neb to k jeho vystoupení neodmyslitelně patří.

Celá jeho kapela odvedla výbornou práci a stage umocňoval obrovský nápis Haujobb. Každý začátek songu publikum uvítalo neuvěřitelným jásotem a hulákáním a stejně to tak bylo i u písně New World March. Není nic, co by se vystoupení Haujobb dalo vytknout a zřejmě byl s celou tou naší koncepcí spokojen i hlavní protagonista D. Myer, který ještě při vystoupení FLA psal vzkaz na sociální síť, že pražský koncert byl nejlepší na turné a že byla laťka nasazena velmi vysoko. Celý Haujobb večer byl okořeněn i písní Dead Market. Nezbývá mně nic jiného, než napsat: „Thank you, Daniel!!“
Vzhledem k tomu, jak nás Haujobb rozehřáli (a to doslova, neb oblečení se z nás dalo ždímat) s napětím jsme očekávali hlavní aktéry večera, Front Line Assembly. Po chvilce napětí se pódium zahalilo do mlhy a první tóny intra na sebe nenechaly dlouho čekat. Já už tou dobou měla kovové zábrany před pódiem v podstatě impregnovány do těla.
Marně jsem se v prvních chvílích koncertu snažila identifikovat píseň, kterou rozjíždějí moji milovaní FLA. V první řadě jsem slyšela jen „kotle“, některé zvuky Final Impact jsem neslyšela vůbec a řídila jsem se jen rytmem. Každopádně radost publika byla očividná a já se nenechala odradit. Hned v první čtvrtině přišlo to, na co jsem čekala a chtěla jsem to vidět na vlastní oči.

Foto: Vojtěch Kubec / iREPORT.cz
Co se stane, když FLA začnou hrát Killing Grounds z nového alba Echogenetic? Konstatuji: „Muhehe!“ Toliko diskutovaný song, ale líbivý, o tom žádná. Fanouškovská základna FLA se rozjela a všichni pařili na plný pecky. Nevím, zda je to dáno hudební koncepcí písně Killing Grounds,ale zde jsem pocítila na koncertě zvukové zlepšení. Že by někdo dal volume up? :)
Když jsme si všichni pěkně zakřepčili na tahák nové desky, šlo se na další – pro mě extra vypečený – kousek s názvem Blood. Během této písně jsem moc nevnímala okolí, jen jsem visela na klandru zvaný zábrana u pódia a padlo i napomenutí, že ohrožuji gestikulací okolí. Co to ale bylo proti tomu, co se párkrát odehrálo během koncertu... Můžeme mluvit o dobrém undegroundovém zpestření. Byli jsme svědky celkem dvakrát tzv. „stage divingu“, kdy fanoušek, nacházející se v hudebním transu, vylezl na pódium a dal si pěkný skok mezi lidi.
Nejvíce energie z kapely měl Jeremy, který tradičně nezklamal. Bill Leeb na mě působil poněkud rozvláčněný a unavený. Jared, pohybující se s občasnou kytárkou, odvedl svou práci bez jakékoliv známky emocí. A bubeníka Jasona jsem za bubny nedohlédla. Tím chci říct, že mně osobně chyběla větší interakce ze strany kapely.
Asi nejvíce pro nás staré páky EBM v průběhu večera bylo, když jsme si mohli zařvat song „Mentl Dystoršn“. Většině lidí se rozjela v hlavě atmosféra doby, kdy jsme ji poslouchali a to už bohužel nějaký ten pátek je. Co považuji za dobrou vsuvku v rámci playlistu, je instrumentální song Lose z alba/nealba „AirMech“, během kterého se chopil Bill Leeb dvou bubnů a efektně odbubnoval určité party. V rámci turné s novým albem "Echogenetic" jsme v Praze slyšeli i velmi dobrou píseň Deadened a samozřejmě Ghosts, které fanoušci přivítali s velkým nadšením.

Foto: Vojtěch Kubec / iREPORT.cz
S blížícím se koncem koncertu jsme dostali i pěknou tancovačku Shifting Through the Lense. Pompézní závěr byl pod taktovkou hitovek Millenium a Mindphaser. Nešlo přeslechnout opět výkřiky z davu: „Tuhle miluju!“ :)
Co říci na závěr? Osobně velmi lituji zvuku, který zbytečně ubral něco z celkového dojmu kulturního zážitku. Co však bylo skutečně nezapomenutelné, byla atmosféra a nadšení fanoušků a v jedné osobě elektroniků :). A to se počítá!

Foto: Vojtěch Kubec / iREPORT.cz
….o dva dny později…Drážďany – klub Reithalle - Strasse E
Stejná sestava, která nás hudebně obohatila ve čtvrtek v Praze, dorazila v sobotu 17.8. i do německých Drážďan. Repertoár byl zcela stejný, jako jsme viděli u nás v Lucerna Music Baru, a není tedy třeba hudební jídelníček nějak zvlášť rozebírat. A tak tedy jen pár dojmů.
Kanaďan iVardensphere na svém vystoupení v podstatě nemá co zkazit, a tudíž odvedl standardní práci. Určitě však musím konstatovat, že atmosféra při koncertě Haujobb byla v Praze mnohem lepší. Přispělo k tomu i to, že v Praze byli fanoušci Myerovi fyzicky blíže a tím jednoznačně kontaktní. I Myer cítil, že Praha na něj zcela zabrala, takže jsme to prostě „vyšvihli“ společně. A byla to parádička. V Drážďanech to pro mě byl dobrý koncert.
A na závěr "ti naši" FLA. V Drážďanech jsem statečně udržela druhou řadu a musím konstatovat, že šlo někdy o život. Němci to umí pěkně rozpumpovat a to se také stalo. Drážďanský koncert FLA byl, bohužel, zvukově i energií kapely lepší – takový je můj subjektivní názor. Bill Leeb působil odpočinutý a v dobrém rozmaru, tudíž se to odrazilo i v celkové náladičce.. Celá kapela to rozjela naplno a bylo vidět, že je sobota v Drážďanech bavila.
Kdo měl ještě chuť a sílu po koncertě, mohl si jít zajuchat na afterparty, kterou hodnotím jako velmi povedenou. Zavzpomínali jsme na klasiku EBM přes Nine Inch Nails až po Cat Rapes Dog, Nitzer Ebb, Front 242... Bonusem party pro účastníky byli samotní hlavní aktéři večera. Tudíž jste v kole mohli zaskotačit se Scottem Foxem z iVardensphere, případně pohovořit s panem Myerem z Haujobb anebo hodit očkem po panu Jeremym z FLA.
Foto: Tereza Pavlíčková
Komentáře
Přidat komentář