Report z Dead Dolls Disco 4

varsovieVšechny typy temné hudby, známí domácí miláčci i nové, nadějné a neokoukané tváře západní scény. Takové klady opět po půl roce přinesl do pospávajícího podzimního Brna organizační team fungující pod značkou Dead Dolls Disco.

 





 

Podruhé se mezi černobílými portréty velikána Corbijna zdobícími hudební klub Metro rozlétli netopýři, napnuly pavučiny a již počtvrté se Brno rozvlnilo na jedné z nejroztančenějších parties u nás. Na akci, na které svádí k pohybu už jen její samotný název, se letos v konkurenčním boji s paralelně probíhajícím koncertem Crematory na Flédě sice neprohnalo více návštěvníku než posledně, ale o bujarou atmosféru rozhodně nebyla nouze.

Sobota 17. října se sice podle překlepu v kulturním přehledu města měla nést v duchu koncertu tří domácích projektů, ale že headlineři Varsovie nejsou žádní tuzemci, bylo jasné už na první pohled na ně po příchodu do klubu. Tímto večerem nás tedy provázel nový a vcelku neznámem obestřený post-punk z Francie, domácí stálice Alvaréz Peréz s novou a ještě nevyprchanou příchutí metalu a na scénu se postupně vracející, nemálo věhlasné a o jednoho člena zredukované EBM ovlivněné cyberpunkem z Prahy, No Name Desire.


No Name Desire live na DDD4


Stejně jako jinde, i na této akci panovalo v první chvíli malé módní zpoždění zpestřované warm-up setem od pultu DDD DJs. Zhruba ve čtvrt na devět nevydržela elektřina v klubu nápor rozrůstající se temnoty a na krátký moment vypadla část pojistek. Během okamžiku se ovšem přípravy úspěšně dotáhly do konce a trojice koncertů mohla začít. Poté už sem tam vypadla jen rytmická část vystoupení elektronických No Name Desire. Krom těchto malých přešlapů ale předvedli silnou, k tanci vyzývající podívanou a na pódiovou stranu strhli několik desítek návštěvníků předvádějících méně či více odvážné taneční kreace. Dvojice Were a VeNa, vystupující bez dlouholetého spoluhráče Neurala I, zdárně zalepila chybějící mezery, část elektronických padů přibral ke klávesům VeNa a na pozici zpěvu se nakonec prostřídali oba účinkující. Nechyběl ani temný, mutantský vokodér na vedlejším zpěvu. Velkým plusem show ve stoprocentně cyberpunkovém duchu byla tentokrát i vkusná projekce točící se kolem leitmotivu zchátralých budov. Co se playlistu týče, kromě povinných hitů „Kingdom of Cries“, „Sacred Blood“ nebo „Kursk“ zazněly i staré oprášené skladby jako „Rhezus Factor“ nebo „Everynight“.

Něco po deváté blok tvrdé elektroniky skončil, vyplašení Varsovie začali znovu vylézat z backstage, svého nového úkrytu před atomovou pohromou, a řada přišla na zvukovou mini-zkoušku připravujících se dark-rockerů Alvaréz Peréz. Ani ti nezůstali pozadu v proměnách sestavy. Absence hostujícího kytaristy Biggera byla kompenzována nečekaným zakomponováním neubautenovského rytmického prvku do pódiové show v podobě zmačkaného a prosvíceného sudu. Možného mezistupně ve shánění bubeníka pro živá vystoupení kapely. Během dlouhého setu, ne nepodobnému tomu na nedávném Electro Prague Festu, se klub stále plnil novými příchozími. Ti, kteří namísto doom metalových Crematory preferovali podporu domácích Alvarézů, nakonec stejně nějakou tu umírněnou dávku metalu dostali a zahuštěný parket pod podiem jasně svědčil o naprosté spokojenosti skalních i příležitostných fanoušků.


Alvaréz Peréz živě na DDD4


Ti nejhorlivější tanečníci v prostoru snad jakoby ani nepostřehli výměnu kapel a s cílem protančit se na této party až do pekel horoucích přivítali s okamžitým nadšením pohublé hezouny v přiléhavých indie svetrech a typicky uplých kalhotách. Řeč je samozřejmě o Varsovie, kapele která už svým názvem zavání post-punkovou legendou Joy Division. Formace, která teprve tento rok prezentovala hudebnímu světu své debutové album, zde předvedla hlavně známý syrový zvuk sedmdesátkových kytarovek a nespoutanou energii mladého francouzského undergroundu. I když byla trojice zběsile řezající do svých nástrojů pro většinu přítomných naprosto novým zážitkem, převážná část z nich se zvědavě tlačila dopředu. V kotli to kypělo a vřelo a po několikátém vytleskaném přídavku bylo až na obdiv, jaké velikosti dosahuje repertoár skupiny s jedním dlouhohrajícím cédečkem. Pozvání tria intelektuálních sekáčů na letošní ročník Dead Dolls Disco bylo odvážným krokem, který ale náležitě odměnila jak samotná kapela svou vytrvalou pódiovou show, tak hojný počet návštěvníků svým bojem proti strnulosti prostoru.


Varsovie live na DDD4

Klikněte pro zvětšení


O strnulosti se nedalo hovořit ani po doznění zlámaných disco bicích a drnčící divisionovské basy. S nashromážděnou prudkostí vychrlila očekávaná afterparty své první kousky z produkce organizátorských DJs: NIN, Scary Bitches, IAMX, Welle:Erdball, Lola Angst a další…Po hodině si svůj electro set prošpikovaný kytarami odehrál i hlavní DJ večera Nephilim.

Čím více se ručička hodin vzdalovala dvanácté, tím víc se naplňovala hlavní povaha Dead Dolls Disco jako akce, kde přes sebelepší koncerty kapel stejně nakonec vítězí především party, party, party, tančení až do úplného padnutí a zase ta party. Tančilo se do brzkých ranních hodin. Tančili kolemjdoucí turisté, tančil dokonce i atmosféru obohacující sraz lolitek, tančili i roztomile podnapilí Varsovie a tančila nakonec i známá tvář letošního PGT, rakouský DJ Nurse Called Mike, kterého zdržely nepříjemnosti spojené s nabouráním jedné z místních tramvají.

Před pátou vrchní klubový šéf zavelel rozchod, hladoví netopýři rozcupovali zbývající lahodné chlebíčky z cateringu a rozletěli se do chladné brněnské noci.

Část videí najdete na našem Youtube profilu (další budou přibývat), fotky v Galerii.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

mozno varsovie hraju oficialne iba tri roky, ale clenovia su byvali muzikanti velmi uspesnej metalovej kapely, ktora fungovala 10 rokov a vo francuzsku sa stala kultom. takze pojem neokukani a nadejni k nim rozhodne nepasuje.
To i dele, ale pro ceskeho fanouska, ktery na ne v minulem roce nezajel do Bratislavy nebo do Nemecka nebylo moc sanci se s nima blize seznamit - maji teprve jednu desku a na netu toho z jejich muziky zrovna moc nekoluje. Nepochybuju o tom, ze ve Francii jsou dlouho uznavanym kultem, ale pro me (a jak z rozhovoru s ostatnimi navstevniky vyplynulo-nejen ja) jsem je v sobotu za okoukany ani beznadejny rozhodne nepovazoval :-)

Přidat komentář

Zadej správnou odpověď.