Kootcha tentokrát vyrazil za Vanessou k našim slovenským bratrům do Bratislavy. Jak se tam Vanesse vedlo? A Tublatance? A jak to souvisí? Dejte si další díl insiderského reportu!
Obyčejně jezdím s chlapama a řídím, ale tentokrát mě naložily moje dvě oblíbené kůžičky a odvezly na Slovensko, protože "Randal Club Bratislava presented VANESSA (cz)". Pálené švestky po cestě uklidnily mojí krutě špatnou náladu a po projetí té smradlavé zatáčky u Brna jsem se už opravdu těšil. Po příchodu k sálu, nám spadla čelist – tam bylo tolik lidí, že stáli i na schodech.
Protlačil jsem se k pokladně, vece: „Měl bych být na guestu, Kootcha + 2“. Slečna projela listy a s úsměvem mi říká: „Nie, nič tu nieje“. To bylo divné: „Slečno, to je kravina, dyť to sem musel Papež přinést, před chvílí jsem s ním mluvil“. A pak to přišlo: „Čože? Aký pápeš? Tuná hrá Tublatanka!“. To nás málem zabilo, ze sálu se nesl chorál „Dněs mám rande so svojim mestom“ – fakt neuvěřitelný.
„Ty vole jaká Tublatanka? Dyk je dneska Vanessa!“
„Aká Vaněssa?“
Naštěstí jeden hromada z ochranky pochopil náš renonc a poslal nás o pár metrů vedle, kde byl klub Randal, my stáli před vchodem do klubu Majestic... stane se.
„Ave Bratři!“ zdravíme band, který přijel do zahraničí opravdu jenom v základní sestavě Hauser, Papalescu, Stuchlý a Václav zvukař. Takovýhle okleštěný team zatím ještě nebyl. Horák, kterému Slováci říkají Hořák, i když neumí Ř, nedorazil. Tuzex někde se zbytky Sunshine tvrdil diskošku, Lighter onemocněl a Diskopíča se bála Slováků (moc nechápu, ale -budiž).
Kluci byli ve výborné náladě, už jenom proto, že technici od Tublatanky na dvoře vyložili bedny a hned chtěli zapřáhnout Popeho, ať jim to odnosí dovnitř. Obyčejně jsou zaměstnanci takových klubů uřvané, vlasaté, přiožralé máničky, s cigárem v koutku huby a nelibým odérem kolem sebe. Tady stál na dvoře tichý, vyvoněný, střízlivý, nekouřící, i když ve tmě tak v černých brýlích holohlavý androgynní robot v obleku, který rozhodně ani jedním procentem nepřipomínal dělníka z Blavy. Přesto ho furt dokola hnali, ať nosí. Vtipné je, že duchaplný Mirek jim místo vysvětlování, kdo je, hned nakecal, že skutečně je bedňák, ale že na to dneska sere, ať si to vynosí Ďurinda sám.
V šatně byl klid a pohoda. Nejenom proto, že nás tam bylo nezvykle málo, ale možná i proto, že dorazil Duro z dnes již legendárních The Dark a svými historkami krásně vyplnil čas do koncertu. Požili jsme něco Polského Prazdroje a šup do kotle…. „Kde jsou ti Slováci? Proč jsou na baru? Tak je zavoláme ne?“ pravily holky, a jak řekly, tak udělaly. Ještě při novém intru hulákaly tak mocně, že Slovačiska dokopali panáky, dosrsali piuko a vlítli za náma.
Od začátku to byl výborný koncert. Kapele to sedlo a možná i díky maximálně okleštěné sestavě, která neumožňovala generovat chyby, to bylo brilantní. Bez Tuzexe je to samozřejmě větší elektrárna, protože i když Pope generuje kytaru ze svých krabic, naživo je to dycinky větší metal. Nám to fakt vyhovuje, si to pokaždé poslechnout „trochu“ jinak.
Bratislavania zpievali ako o život a co zrovna nevěděli, jsme napověděli, anebo dozpívali za ně. Samir byl evidentně spokojený, jak to místní rozjeli a bylo to na něm znát. Na Jakubovo místo si nechal postavit svůj nový satanský praktikábl a několikrát na něm zapózoval jako Discobolos řízlý Apollónem, což potom holka v šatně okomentovala „ako naozaj bohouské“. Byli jsme rádi, že bigotní křesťané, kteří na sociálních sítích vyhrožovali „že nám urežů kokotou, keď prekročíme štátnů hranicu“ nedorazili a i přes absenci našeho ochranko- fízla, se nic nestalo.
Tentokrát mě bavily snad všechny pecky, ale je nutné vypíchnout „Chci zmizet“. Nevím, jestli jsem jí teprve teď pochopil, ale dostala mě fest! Je to takový zlámaný hysterický electro-drumn-bass, který vás nenechá chvilku v klidu. Možná že i bez Tuzexe naživo zrovna tenhle song hraje líp. Což třeba při „Tragikomixu“ není pravda, tam živá kytara chyběla, nebyl to takový námrd, jako vždy. Slovákům se nejvíc líbily… nebo spíše takhle – největší kotel byl na „Fuck B“, „Holky z gymplu“, „Flashback“ a hlavně „Jimmy Jones“, ten je v Blavě „naozaj obĺúbený“. Dokonce Jánko Háber, kameraman zo Slovenskej Televízie, rozjel takový tanec, až to vypadalo, že mu jebně, lebo už jeblo.
Zuza šla na hajzlik, všude plakáty Vanessa a nějaká holka z baru: „A toto je čo za kapelu?“
„No to je Vanessa asi né…“
„Jáj, aha, dobre“
Pokaždé někdo překvapí. Neexistuje místo na světě, kde nepotkáte nějakou dylinku. To už se ze sálu neslo „Ahoj, chcípni“ a koncert se chýlil do endu. „Lidi jako Ty to maj těžký, pochyby se usazujou, uvnitř hlavy, jako kal, možná máš věk na to, abys to vzdal“. Tak Mallory to nevzdala a po švestkách v autě a šesti absintech na místě byla zralá na „Prokopat se ven“. Na to byli zralí i čobolové, takže hodně slušnej kotel.
Při téhle pecce jsem si uvědomil, že nám Jaroslav Stuchlý začíná morphovat do Charlieho Wattse (bubeník Rolling Stones). Jarda už hraje tak neskutečně přesně, že mě párkrát napadlo, jestli nehraje mašina. Nehraje. Nejenom, že mu je trochu podobný nikdy nekončícím úsměvem, ale hlavně je schopen hrát stejně tak čistě. Pojítko mezi pojmy Stuchlý, Watts a různými drumm moduly, je – PŘESNOST! Holt když se cvičí a zkouší, tak to potom hraje jak za nároďák.
Zvuk byl tentokrát výborný. Václav nám prozradil, že aparát jel na úplně plné koule a chvílemi už začínal kreslit, což jsme pod pódiem vůbec nezaznamenali. Možná nakonec bylo dobře, že Tuzex nemohl, protože kdyby jeho Orange přidal power k ostatním, tak už by to ty bedny nemusely vydržet, muselo by se ztlumovat a to by bylo na hovno. Takže jeho absence nebyla náhoda. Další důkaz, že náhody neexistují.
Přídavky tentokrát byli jen dva, na „Fízla na speedu“ se nedostalo a to bylo keců!
„Prečo stě nehráli Fízla??? My zme ho najviac chceli...“
„Takže se měla vynechat ‚Kolumbie‘?“
„Nieee!“,
„Tak se měl vynechat ‚Flashback‘?“
„Niee!!“
„Tak co teda?“
„Ty kokso, neviem...“
Rozhovory v backstage byli opravdu výživné. Vrchol byl, když jsme hodinu po koncertě nutili chudáka Jardu, ať si jde znovu postavit bubny, protože „Fízl na speedu“ na tom playlistu prostě je a my ho chceme slyšet! Samozřejmě Samir byl pln nadmíru odporných historek, které se opět nedají reprodukovat.
Pope nás seznámil se synem Dežo Ursinyho, Kubou. Společně připravují nový projekt. Se zájmem jsme se ptali, co to bude, co máme čekat? Prostě jsme se to nedozvěděli. Normálně nám to neřekl, tajemný Slovák až na půdu, takže netuším, jestli teď Mirek míchá jazz, elektro nebo death metal. Příště se zeptám přímo Papalesca, snad bude sdílnější. Mezi naším krafáním Pope zbalil werky a požádal nás, jestli mu je nepomůžeme odnést do auta. K velkému překvapení, se těch skoro nejtěžších věcí chopily holky a bez keců je odnesly.
Na dvoře jsme se srazili s Tublatankou a hned jsme domluvili „selfíčko“ Samira s Maťo Ďurindou. Vypadalo to, že fakt přijdou a proběhne focení, ale asi jim někdo řekl, že Vanessa není Arakain ani Vondráčková, takže nedorazili.
Shodli jsme se v šatně, že Plzeň a Bratislava, byli zatím nejlepší koncerty téhle tour, ať už výkonem kapely, zvukem, nebo lidmi. Teď nás čeká dvoják v Asii. Vzhledem k tomu, že je blbost jet v pátek do Ostravy, pak domů a hned druhý den do Olomouce, zůstaneme chrápat na Moravě a trochu zakalíme. AVE ANTIDOTUM
- Intro bez Rejžka
- Dobře organizovaná tlupa
- Zrcadla
- Chci zmizet
- Fuck B
- Necrodisco
- Krev teenagerů
- Holky z gymplu
- Tragikomix
- Jimmy Jones
- Smutný pán
- Flashback
- Kra
- Král noci
- Spolkni ďábla
- Ahoj, chcípni
- Prokopat se ven
- Kolumbie
- Jedu do pekla
Přidat komentář
Vzhledem ke zvýšenému množství spamu je diskuse moderována. Schválení vašeho komentáře může trvat až 48 hodin.