Paesant | 23.04.2008 12:00

Páté narozeniny Nosferatu shopu, neoficiální módní souboj spokojených zákazníků a především comeback jihlavské legendy XIII.století - akce, která vzbudila obrovský zájem nejen na území naší republiky a sjednotila po dlouhé době v rekordním počtu mladou generaci vyznavačů temné kultury s generací pamětníků jejích počátků u nás. Zároveň veliký boj o omezený počet účastníků v němž zvítězili jen ti nejrychlejší. Pojďme se tedy podívat, co na tyto šťastlivce čekalo 19.dubna v žižkovském klubu Matrix.

Autor: Paesant

Sobotní chladné počasí zalilo Prahu deštěm a žižkovské ulice zely prázdnotou. Po páté hodině odpolední se v skrytých průchodech ulice Koněvova začaly slézat skupinky černě zahalených mladistvých jakoby vystřižených z představ tvůrců filmu Blade o temné, undergroundové Praze. Jen ty hořící auta a upírští dealeři chyběli. Při příchodu ke klubu narážíme na dlouhou frontu u vstupu, která končí u okénka se šatnou, kde se kupí kabáty a kápě, jimiž jsou příchozí zahaleni. Pohled dovnitř klubu pak nasvědčuje, že problém s přesaženou kapacitou klubu se částečně podařilo vyřešit zredukováním počtu sedaček, znamená to ale pro účastníky statečně vydržet černokněžnický večírek vstoje. Nevadí, jak se později ukáže, publikum se zde prohnalo v různých vlnách a největší procento přišlo jak se dalo čekat na otočku na zmrtvýchvstalou "Třináctku".

Během formací, které jim předcházely měla akce spíše charakter setkání lidí z různých koutů republiky, kteří v první řadě přišli ukázat svou odvahu vystylovat se na tento večer v co nejtemnějším duchu. K vidění toho bylo opravdu hodně. Skoro si troufám říct, že tolik ortodoxně "vybarvených" fanoušků v gothic stylu jsem na české akci ještě nepotkal. Několik desítek lidí vás soustavně děsilo nepřirozenou barvou čoček, kterou jsem zpočátku na displeji aparátu považovat za známou optickou chybu. Až pak mi došlo, že se jedná opravdu o boom tohoto módního výstřelku a zřejmě o velmi prosperující odvětví optického průmyslu.

Co se týče kostýmů, pohybovaly se od tradičních romantických hedvábných šatů s krajkami až po náznaky cybergoth trendu, pomalu se prodírajícího ze zahraničí. Věková hranice publika zahrnovala neuvěřitelné rozmezí od gotických jinochů až po opravdu zasloužilé gothicrockery v džínskách pamatující počátky undergroundové scény u nás. Něco po šesté hodině se zatím jen zčásti zaplněný klub rozezněl mladým projektem z domácí "gothicmetalové" scény.

Tears of Rain - metal se zástupkyněmi něžného pohlaví

Prosadit se na české metalové scéně asi není žádná hračka. Tears of Rain si tento fakt zřejmě plně uvědomují a proto neváhali svou sestavu obsadit kromě typicky metalově vzhlížejícího klávesáka a kytaristy také dvěma něžnými spoluhráčkami, aby bylo na co koukat. Také to pro ten zatím poměrně malý počet zájemců u podia pastva pro oči skutečně byla, ale zvuková stránka sem tam zaostávala. Bubenice sice překvapila nevídaně silným úderem a rychlou dvoušlapkou a frontmanka Šárka se do zpěvu opřela s nemenší energií, celková sladěnost kapely ale působila nedokonale. Operního vokálu bylo slyšet i na sympho metal možná až příliš a stavba skladeb se občas ztrácela. Ale přesto si skupina našla přízeň mezi několika zájemci o tvrdší odnož kytarovek v rámci večera.

Calathea - chladně přijatý kvalitní mainstreamový "metalpop"

Pražská čtyřčlenná Calathea s novou frontmankou Markétou Myškovou rozjela svůj set se silným nádechem muzikantské a pódiové profesionality. Kromě image, na které si kapela dá bez diskuse opravdu hodně záležet totiž předvedla asi nejlepší hudební um celého večera. Skladby dokonale šlapaly v tvrdém kytarovém tempu a frontmanka svého rockového hlasu rozhodně nešetřila. Na pódiu to všechno fungovalo jak mělo, přesto ale pod ním kvalitní hudba narazila na nevídaný nezájem a lhostejnost. Ale tento problém v menším i větším měřítku provázel všechny kapely, samozřejmě až na legendu, která čekala na probuzení. Na druhou stranu někomu možná mohla vadit až přílišná vyumělkovaná "himácká" image, čemuž docela rozumím. Jsem například zvyklý na to, že kytaristi trávící čas mimo zkoušky v posilovně mají potřebu se během vystoupení odhalovat a oslňovat svými mužskými přednostmi, ale vcházet na pódium nahoře bez už je trochu moc vyumělkovaná show na kapelu, která dokáže zaujmout jinými přednostmi. V každém případě je škoda, že s reakcemi na rozjeté rytmy a potleskem se v případě Calathei opravdu hodně šetřilo.

V době, kdy se na pódiu začali připravovat Deathcamp Project a několik lidí z publika netrpělivě komentovalo své čekání na jihlavské vlkodlaky, se na podiu objevil oslavenec Damián a společně s publikem sfouknul symbolických pět svíček na dortu s nezbytným pentagramem. Když se kouř ze svíček rozplynul pod ventilací, která stěží stačila dodávat již téměř po strop zaplněnému klubu vzduch, z backstage vkráčela na podium známa dvojice z Polska zahalená v oslňujících latexových oblečcích.

Deathcamp Project - electro/gothic rock znovu mezi českými fanoušky

Deathcamp Project je jedna ze zahraničních kapel, kterou se podařilo odchytit v jejich mladé vývojové fázi a představit je českému publiku tak, aby se příště mohlo znovu těšit na jejich vystoupení. Zpočátku jsem měl s výkony této formace problémy a přes jejich charakteristické oblečky jim příliš nevěřil jejich prožitek hudební stránky, ale je vidět, že se s řadou odehraných koncertů opravdu posunuli. Jejich playlist obsahuje sice pár slabších skladeb, ale zato odehrají pokaždé několik hitovek, na které se upřímně těším a ve kterých mě ani na Nosferatu Night nezklamali. Problém byl ale v tom, že lidé namačkaní v blízkosti podia nebyli, jak je většinou zvykem, fanoušky právě hrající kapely, ale té následující. A protože míra nedočkavosti a prahnutí po tom co mělo následovat přesahovala kapacitu klubu, Deathcamp Project (stejně jako předchozí Calathea) moc přízně ze strany publika nezískali.

Tady svou část reportu končím a předávám slovo kolegovi Ezechielovi...
Čekání na druhou půlku reportu si můžete ukrátit pohledem do naší šťavnaté Fotogalerie z akce, kde se dost možná najdete.

mohlo by vás také zajímat

Komentáře

Eriee Elen Sabrael St, 2008-04-23 12:30

Já osobně jsem do Matrixu dorazila až na tu sedmou a první kapelu vůbec neviděla a jen kousek té druhé..., začalo se nějak dřív??...Ale i tak, večer stál za to.
A už se jen jednou vyspinkáme a bude Postapo Party:-D